rusalka123 komentáře u knih

Čtení knihy jsem vzdala přesně po jednom odstavci, když jsem si uvědomila, že chybějící interpunkce není jen chybou tisku.

Kniha, po které sáhnu jako první, pokud potřebuji kvalitní zdroj týkající se problematiky stáří a péče o seniory. Zahrnuje celou škálu témat, přičemž základní informace jsou nadčasové, takže nevadí, že jde již o starší dílo. Jeden z komentářů níže knize vytýká, že není použitelná pro dnešní seniory - no, nemyslím si, že je to její účel. Spíše je opravdu vhodná jako studijní text pro studenty, sociální pracovníky atd., případně pro širší veřejnost, která se chce v problematice stáří trochu vzdělat. Pro mě jakožto pracovníka u seniorů, se jedná o cenný a přitom celkem čtivě napsaný zdroj informací.

15.09.2023

Spoiler.
Kdybych se na Podivuhodný život osamělého pošťáka koukala jako na normální knihu, nevím nevím, jak bych ji hodnotila. Hlavní hrdina mi byl celkem protivný, ze způsobu, jakým si nechal postupně "vzít svůj život" a "vetřel se" do života cizího, mrtvého muže, jsem se musela místy otřást, u básní druhé části knihy, tedy těch eroticky laděných, jsem měla pocit, jako bych to byla já, kdo čte cizí dopisy a nebylo mi to vůbec příjemné. Navíc východní filosofii nejsem zrovna nakloněna. Nicméně rozhodla jsem se knihu číst tak trochu jako pohádku. Pohádku pro dospělé. S tím jsem ji dočetla a musím uznat, že má něco do sebe. Ale zatím ji nehodnotím a nevím, jestli vůbec budu. Jsem z ní zkrátka taková rozpačitá a s tím se těžko hodnotí.

Příjemná knížka... Ačkoliv by se našlo pár věcí, které mi vadily, co asi převažuje (a co ve mně dodnes zanechalo určitý dojem) je krásně vyjádřená atmosféra holandského města 17. století - trochu syrová, tvrdá, trochu mlhavá a snivá a každopádně velmi uvěřitelná.

26.10.2016

Kouzelná knížečka plná poetického vyprávění... Líčení všedních situací, popisy věcí, na které by většina z nás zapomněla a pomyslně i doslova je odložila na půdu, má neuvěřitelný půvab. A přitom autorka toho hodně zažila a nic neidealizuje. Jsou to strašně prosté povídky a to je dělá tak krásnými...

15.02.2016

Některé povídky byly moc krásné (nejvíce se mi líbil Návrat syna), některé mě moc nezaujaly (Bílá kočička...). Co se ale rozhodně musí nechat, ať už byl děj jakýkoliv, autorka uměla vážně dobře psát. Je potěšení její dílka číst i bez ohledu na to, o čem jsou.

17.10.2015

Na knize mě nejvíce zajímaly osudy Samanthy coby průkopnice bariéry světa žen a světa lékařů, její lékařské pokroky a budování kariéry a potom vůbec historické okolnosti té doby ve vztahu (nejen) k medicíně, včetně zmínění některých osobností, tehdy teprve putujících k vrcholu kariéry (Pastuer, Röntgen,...). Musím říct, že méně jsem už hltala pasáže zabývající se Samanthiným osobním životem - nějak moc se mě ta romantická linka příběhu nedotkla. Prostě červená knihovna. Jako oddechovka ale fajn.

05.10.2015

Teda, řeknu vám, to bylo drama!
Je pravda, že některé části knihy, když se nad nimi člověk zamyslí, působí trochu nereálně a myšlenkové pochody hlavní hrdinky jsou občas krapet zvláštní, ale musím uznat, že tohle je jeden z mála případů, kde tyto lehké nesrovnalosti dokáže zahladit jemně a nikoliv nepříjemně se vnucující styl, který nakonec nějak dodá knize i na té uvěřitelnosti.
Není a pravděpodobně to ani nebude kniha, která se dostane kvalitou na vrchol žebříčků - nebo žebříčku mého - ale přesto, když trošku "přivřu očka svý" ;), hodnotím víc než kladně.

26.08.2015

Bez legrace, až mě pobouřilo červené hodnocení knihy, je jedině dobře, že jsem s tím udělala konec... Co to má znamenat? Pokus o silný příběh? Tak to je pěkné, ale troška reálnosti by mu neuškodila. Kolik mohlo být té holce, když došlo k oné dost kontroverzní a pohoršující dohodě, asi tak na úrovni dohody čistě obchodní? Pokud si pamatuji, sotva překročila hranici možnosti mít dítě. Tak že by tak jako možná 15, pokud bych chtěla být víc než spravedlivá? A co ona madam a její pan manžel? To je jako normální postup? Adopce v té neznámé době neexistovala? A pak, když se to přehouplo, tak ty popisy, jak se na ně ona paní ještě koukala jak na divadlo, no to vám byla krása...! Jo, jsem dost kritická. A taky dost upřímná. Ale z žádné knížky jsem nikdy nebyla tak zhnusená.

Pokud knihu berete, jako opravdového průvodce, zaslouží si téměř nejlepší hodnocení.
Pokud chcete, aby vás pověsti i trochu bavily, je to už slabší, jsou na to všechny moc stejné.
Škápíková má zvláštní styl, píše tak odlehčeně a často volí výrazy, které jsou někdy vtipné, ale někdy mi přišly spíš hloupé... no, tak asi 3,5.

22.02.2015

Za mě zajímavý námět, ale zpracování už méně povedené... Co mě rozčilovalo, byl autorčin styl - na můj vkus dost afektovaný a někdy poněkud "dětský". Ale dobře, psa nemám, abych tolik rozuměla těm pocitům - i když jedna věc jsou pocity (ty chápu) a druhá vyjádření.... ale to jen tak stranou - a možná jsem to měla číst o dva tři roky dřív. Nejvíc mi ale vadilo to věčné nahrazování dětí psem. Chápu, že když někdo nemůže mít děti, hledá jiný způsob, jak smysluplně využít čas a přijde například na tuhle možnost. A třeba ho to i nějakým způsobem naplňuje a dělá mu to radost. Ale proč se to nemůže oddělit, proč to srovnávání? Jakmile se začne ve vztahu manželé-pes používat termín "rodina" a je to podáváno stylem "nemám dítě, ale zato mám psa", tak mě to až uráží a dost v mých očích klesá hlavní manželský pár.
Jinak je to příjemně čtivá oddechovka, která zajímavě přibližuje způsob výchovy asistenčních psů. Jenom škoda, že tyto kroky nebyly víc rozepsané - třeba na úkor toho vzdychání nad odchodem psů.

27.12.2014

Prostě... Bruno Ferrero. To mluví za vše. :)

05.07.2014

Je mi líto, že tuhle knihu nikdo nezná, zasloužila by si víc čtenářů. Výměna dětí je nepříliš častá, ale hrozná situace a autor ji dokázal popsat citlivě a zároveň čtivě. Četla jsem ji velmi dávno, byla to možná vůbec první kniha pro dospělé, kterou jsem četla a proto si ji úplně přesně nepamatuju, ale mám na ni moc pěkné vzpomínky.

05.07.2014

Byl to příjemný příběh, velmi mě zaujalo místo, kde se děj odehrává, hrdinka celkem sympatická. Nicméně bych se s klidem vzdala obou zásadních mužských postav... Howard mi byl od začátku dost nepříjemný, ani nevím proč. Boyd mi byl možná maličko sympatičtější, aspoň pokud vynechám ten fakt, že mu bylo minimálně ze začátku naprosto jedno, že ja Kate zadaná, hlavně aby ji měl pro sebe, nicméně ten jejich románek mi přišel úplně nadbytečný. Ale příběh "Kate lékařky" to byl povedený.

10.02.2014

Když se to tak vezme, tak tohle je svým způsobem pro mě nejdůležitější knížka. Protože na ní jsem se naučila číst. Pamatuju si, jak každou sobotu - bylo mi asi 5 let - jsme ráno seděli se sestrou v posteli a ona mě na ní učila číst. Písmeno po písmenku. A moc dobře si pamatuju, kolik mě to stálo úsilí a jak to pro mě bylo těžký.:D Bohužel jsem jí asi ani nedočetla, takže musím odolat nutkání dát si jí do přečtených a napsat si k ní datum přečtení rok 2004.:D Ale svůj účel splnila, takže to je hlavní.:-)

Upřímně... Škoda, že tam nebyly příběhy jenom od Zuzany Eliáškové. Ona jich napsala většinu, takže by to klidně na jednu knížku stačilo a Iva Hoňková jí to akorát kazila...
Hoňková psala přihlouplý románky pro puberťačky, který byly pořád o tom samým - holka se zamiluje a pak s tím klukem začne chodit, kůň se tam objeví možná jednou. Konec. Druhá varianta: Holka nadává na nějakýho kluka, jak je divnej, případně se s ním hádá a pak najednou obrat, vyznaj si lásku a začnou spolu chodit. Konec. Kdyby se tam ani jednou neobjevil kůň, nic by se nezměnilo, bylo by to úplně jedno. Vypadalo to, jako by se Hoňkový o koních vůbec psát nechtělo, ale aby si teda neřeklo...

Eliášová ale očividně měla víc fantazie a trošku se zamýšlela co píše. Její příběhy měly hlavu a patu a v každém bylo něco originálního, neopakovaly se.

Příběhy Eliáškový by ode mě dostaly 4 hvězdičky a příběhy Hoňkový tak jednu. Protože jich naštěstí měla Eliášková víc, tak celkem dávám 3.

13.10.2013

Jsem trochu překvapená ne zrovna pozitivním hodneocením. Je pravda, že tato kniha je trochu brak, jak jste to tu někdo nazval. Nicméně to jsou tythle dívčí knížky o koních asi opravdu všechny a tohle mi přijde ještě docela dobrá možnost, existují tisíckrát horší. Dokázala bych jmenovat, ale nechci tady řešit jiný knížky.
Já tyhle knížky čtu s tím, že nejsou nijak literárně ceněné a jsou dobrý spíš na oddech a potom se mi líbí. Když budu čekat zázraky, tak budu zklamaná a budu dávat takové hodnocení jako skoro vy všichni.

15.09.2013

Hezký, roztomilý příběh. Četla jsem ho už jako poměrně velká, takže jsem ho brala trošku s nadhledem, ale mladším čtenářům bych ho doporučila.:)

13.09.2013

Musím říct, že přes těch 63% hodnocení jsem se rozhodla knihu přečíst, protože popis mě opravdu zaujal. Ale já byla už určitě za třetinou a pořád se tam nedělo nic zajímavýho. A do toho přímý řeči bez uvozovek. Nejdřív jsem si řikala, že děj se třeba obrátí a nakonec to přece jenom bude dobrý, ale po nějaký době mě to už přestalo bavit a knihu jsem prostě odložila... Z toho důvodu jí ani nebudu hodnotit, ale tak, jak jsem jí odložila, by určitě víc než jednu hvězdičku neměla...

Celkem pěkná, naprosto realisticky napsaná kniha. Ae Naději v hedvábné hřívě v mém žebříčku rozhodně nepředčila...

10.09.2013