Ruw komentáře u knih
Občas jsem měl sklony se trochu nudit . A jindy si nebyl příliš jistý, co chce právě autor říci. Ale ten konec, ten konec, který má punc geniality.
Zklamání. První část celkem šla. V tý druhý už bylo tolik absurdit, že to začalo nudit a já přeskakoval nejen odstavce, ale i celé stránky. Navíc mi Alenka leckdy přišla poněkud natvrdlá na sedmiletý děcko. Dočteno silou vůle.
Velmi příjemný překvapení plné jedné absurdity vedle druhé.
Investovaného času nelituji, ale po nějaký době to začlo být místy steroetypní a nudný, takže jsem sem tam nějakou tu stránku nebo odstavec přeskočil.
Slova sice žádný nejsou, ale výborná kresba a příběh je plně nahrazuje. Gon je pěkně sebestředný zmetek a musím přiznat, že oběti jeho choutek (zubů a lebky) jsem do jedný od kojota, přes medvěda a rysem konče dost litoval.
Snad ještě lepší než první kniha. A hlavně je tenhle Snoopy až moc smutně pravdivý.
Já chci taky mít plyšovýho bláznivýho Tygra!
Doporučuji všem, co už si připadjí být příliš dospělí a zapomenuli na to jaké to bylo, když byli dětmi.
Moje první setkání s touto dámou a nutno uznat, že se uvedla excelentně. Tempo je doslova smrtelný, každých dvacet stránek jedna vražda a ta postupně houstnoucí atmosféra vzájemnýho podezřívání a strachu. No prostě slast. Vraha jsem samosebou neodhalil, i když jsem ho v jednu chvíli navážno podezříval.
První dvě třetiny, kdy sis mohl jen domýšlet, co se stalo jsou výtečný. Ke konci spousta humanistických po lopatě podaných řečí, který trochu nudily... i když pokec s ideobusem a poslední dvě stránky jsou v top momentů celý knížky...
Většina povídek se velmi povedla a některéjsou žel obyčejným nevýrazným průměrem. Proto jen čtyři hvězdičky.
Nejlepší: Konec hladovění, Prostředník.
Nejslabší: Šťastné a veselé, Familiár.
Tak hlásím, že mám též dočteno. Hlavou se mi sice honí spousta dojmů, ale i tak se pokusím splácat nějaký komentář.
Opět musím před Kingem smeknout, neboť napsat devítiset stránkovou bichli, aniž by začala dříve či později nudit je umění. Příběh plyne bez výraznějších zádrhelů nebo slabších míst, atmosféra v městečku houstne, jak politická, tak klimatická, počet obyvatel postupně ubývá (krví se tu rozhodn nešetřilo) a samozvaný vládce městečka Velký Jim je vskutku Bastard s velkým "B" (není zdaleka jedinou perfektně vykreslenou postavou)... nejednou se mi v souvislosti s ním vybavila Orwelova Farma zvířar. Samotný závěr někomu může připadat prapodivný a příliš rychlý, ale já tento názor nesdílím. Zvláštní a neotřelý určitě, ale taky asi jediný možný správný.
Je to brak, ale zatraceně čtivej braj, který mě přikoval ke čtení a nepustil dokud nebylo po všem. Pokud máte rádi upíry, spousty krve, krásný ženy a tuny kovově zelených much, neváhejte.
Někdy naivní, někdy ironický až cynický, jindy suchý a občas i filozofující, ale vždy na mě působí ožuvujícně, když mi je mi mizerně nebo jsem unaven. Takový je Snoopy a partička Peanuts, která se kolem něj točí. Konečně se někdo dokopal ho vydat i u nás a já jen doufám, že budou následovat další knihy s tímto psím hrdinou.
Bál jsem se poklesu kvality, když se toho pustil někdo jiný než Procházka s Žambochem. Naštěstí zbytečně. Dokonce ani svérazný humor nevymizel :)
Devatar Sedr - Krásně morbidní počteníčko plné ghůlů a šílených mágů. Ze začátku solidní spád, od šedesátý stránky občas trochu nudný a místy nepřehledný (možná jsem jen nechápavý).
"Nebe zebe mne i tebe,
slunce pálí hory v dáli,
aby bříška neskuhraly, kolik dáš,
páprdo starý?
Kočkám rybku, pejskům kost,
dej nám zlatku, nebuď kos!
Jinak přijde mocipán,
ať jsi chudák nebo kmán,
dej nám trošku, zazpívám.
Starý dobrák Lewenkraft
byl tu s námi, měl nás rád.
Přived pejska, dal mu kost,
byl tu s námi, neměl zlost.
Starý dobrák Lewenkraft
smál se s námi, měl nás rád.
A když umřel v posteli,
psy i kočky plakali."
Dvakrát jsem se pokoušel a ani jednou se nedostal dál než za 100 stránek. To věštění z mrtvoly, či co to bylo, mělo být děsivý nebo jen trapně přehnaně morbidní?
Sice to není až takový zázrak, ale i tak nevidím důvod proč nedat 5*. Čte se to dobře a navzdory původnímu plánu, kdy jsem chtěl jednotlivé díly prokládat něčím jiným, jsem sérii přečetl na jeden zátah.
V posledním díle je seznam veškerých postav + nějaký popisek k nim, ale užívejte opatrně, protože tam bývá i zmínka typu: "umřel tak a tak, rukou toho a toho".
Muž a chlapec putují zdevastovaným světem směrem k moři. Možná za naději a nebo jen proto, že je to lepší než stát na místě. Kdo ví. Pokud se někomu stýská po nějaký tý depce, může směle sáhnout po Cestě. Brrr!
"Všechno se zlepší, až tu nezbude vůbec nikdo. Až budeme všichni v tahu, pak tu zůstane jen smrt, a i ta to bude mít spočítaný. Bude se tu trmácet a nebude mít nic na práci a nikoho, komu by to mohla udělat. Řekne si: ´Kam se všichni poděli?´ A tak to bude. To není špatný, ne?"
Krásně naivní příběhy, které mě v době, kdy jsem byl zoufalej z dlouhodobýho pobytu na pracáku, vracely o nějakých dvacet let zpátky do dob, kdy vše bylo jednodušší a hezčí... tedy pokud si svoje dětství moc neidealizuji. :)
Ukázka z knihy:
V jedenáct odpoledne si Pú vždycky dával něco menšího a proto se s radostí díval, jak Králíček chystá talířky; a když se ho Králíček zeptal: " Chceš k chlebu med nebo kondenzované mlíko? " byl tak vzrušen, že řekl: Obojí," a pak, aby nevypadal tak chamtivě, dodal: "Ale s chlebem se neobtěžuj, prosím."