rybizka komentáře u knih
Přestože byl Miláček prevít, tak i já podlehla jeho kouzlu. Líbí se mi Maupassantův styl, umí skvěle vystihnout i popsat charakter a poukázat na špatnosti člověka. Zaměřeno hlavně na Georgese, ale i vedlejší postavy dostaly prostor ukázat svoje. Stále aktuální a platný, lidi se jednoduše nemění.
Už to bude pár let, když jsem začala číst a oblíbila si sérii Jack Reacher. Chtěla jsem si připomenout dřívější díly a tak jsem náhodně vybrala tento čtvrtý a uvařila si ke čtení silnou černou kávu. Pamatuji si, že jsem při prvním čtení byla nadšena a neviděla žádnou chybu. Pro mě v tu dobu, před sedmi lety, dokonalé. Po opětovném čtení moje nadšení kleslo, je to asi tím, že mám více načteno a i více zkušeností. Linie Reachera pořád skvělá, je to originální postava. Motiv a prostředí dobře vymyšlené. Trochu překombinované, ale to se dá odpustit. Co ale musím vytknout a co právě snížilo moje hodnocení na průměr je to, že způsob vraždy je těžko uvěřitelný až zcela nereálný. Nechci konec vyzradit, tak se nemůžu ani více rozepsat. Teď si akorát říkám, jestli číst znovu a oživit si další příběhy, co když zase narazím na něco co mi pokazí prvotní nadšení.
Krchovského styl je mi blízký, zamilovala jsem se...
"Máš mě rád?" šeptá a blbě se chichotá
Víc než rád! - Lekla se: "Ty ale studíš..."
Budu tě milovat do konce života!
asi tak ještě čtvrt hodiny tudíž
Příběh mě naprosto dostal svojí otevřeností a niterností.
"Jednou pochopíš, co s lidma dokáže bezmoc."
Smrt se mě (do)týká, tak jak každého z nás. Tudíž mě kniha přilákala jak názvem, tak především hlavním tématem. Čtení to bylo vskutku zajímavé, přínosné a neobvyklé. Plno myšlenek a zážitků skvělé Caitlin, která se snaží, aby smrt nebyla tabu. Nebylo to napsáno nijak morbidně, ale dosti otevřeně, což mi umožnilo nahlédnout do zákulisí smrti.
"... jsme jen taková namyšlenější zvířata, která normálně jedí, kálejí a jednoho dne umřou."
Má oblíbená edice, zajímavý námět, vysoká hodnocení, doporučující recenze, to vše mě nalákalo a jsem za to ráda. Nebylo to lehké čtení, jak ohledně tématu, tak i délky. Trvalo mi docela dost stránek, než jsem se začetla a začalo mě to více zajímat a bavit. Místy byl příběh čtivý, nemohla jsem se odtrhnout, ale byly tam i pasáže, které byly pro mě zdlouhavé a nudné. Nutila jsem se abych nepřeskakovala řádky, ale beru, že i to k příběhu, životu patří. Knihu jako celek hodnotím kladně, příběh u mě vyvolal emoce, vybízel k přemýšlení, hned tak nezapomenu a tak pro mě vypadá dobré dílo.
Hned od prvních stránek se děj rozjíždí pěkně zostra a je psán úsporně a bez kudrlinek. Bravurně popsaný vnitřní svět Adele, který ve mě vyvolával spoustu domněnek. Zvláštně silný příběh, kde bylo dosti řečeno, ale také zůstalo i hodně skryto. Oceňuji originální obálku.
Na jedné straně sympatický vyšetřovací tým v čele se zarputilým Porterem. Na druhé straně geniálně šílený zabiják V4O. Vyšetřování je proloženo deníkem psychopata a nečekanými zvraty. Zpestřeno humorem, ale i nechutnými detaily. Dohromady to tvoří akční a promyšlenou detektivku. Těším se a doufám v pokračování.
Kniha mě velice zaujala anotací a také mi přišlo zajímavé, že skotský spisovatel zasadil děj do Československa. S velkým nadšením jsem se pustila do čtení. Zatím má kniha kladné hodnocení, většině se bude asi líbit, ale za mě zklamání. Dočetla jsem zhruba do poloviny a po té odložila na neurčito. Zajímavé téma, ale pro mě to nemá správné napětí. Kniha ve mě nevzbuzuje žádnou zvědavost kdo spáchal vraždy, jak se budou vyvíjet určité vztahy a jaké bude nakonec celkové propojení. Asi jsem měla příliš velká očekávání, která se nenaplnila.
Líbilo se mi, jakým stylem je příběh napsán. Tož na nářečí jsem si musela prvních pár stránek zvykat a jsem ráda, že jsem se tím nenechala odradit a ba naopak jsem si to i následně oblíbila. Příběh se odehrává v jeden zlomový den, kdy se dozvídám a postupně se mi vše odhaluje pomocí vzpomínek. Nelehký život Františky a Metúdka ve mě vyvolával velkou lítost, ale i vztek. Drsná doba, těžké živobytí, odsuzování, psychické týrání, emoce. Drama mateřské lásky. Vskutku výborná kniha.
Knihu jsem měla jako audio a natolik mě uchvátilo, že jsem nakonec jen seděla, civěla do blba a jen poslouchala. Zajímavé a nevšední téma, zvrhlé a úchylné. Líbí se mi, že se autorka nebojí tématu d/s a píše otevřeně, odvážně a drsně. Bavilo mě sledovat myšlení a vývoj postav. Konec byl pro mě nečekaný a byl to docela šok, kniha mě naprosto dostala.
Čtení jsem si užívala, líbil se mi a dostal mě minimalistický a výstižný úvod (Slabikář). Celkově dobře a čtivě napsané, temná a hutná atmosféra. Mainstream mě vážně bavil, jednoduše parádní psycho horor. Uvítala jsem i šest povídek. Co povídka, to jiné téma, ale přesto všechny skvělé, všechny. Chválím i děsivou obálku, bylo docela (ne)příjemné mít knihu vedle postele.
Knihu jsem si vybrala jako vtipné a krátké čtení k zpříjemnění odpoledne u kávy. Má očekávání se naplnila, kniha pobavila, tedy přesněji hloupost některých lidí. Líbilo se mi rozdělení na trefně pojmenované kapitoly.
VRACENKÁŘI
„Dobrý den, chtěl bych vrátit tenhle anglický rohlík,“ podá mi mladík nakousaný rohlík, ze kterého sloupnul slaninu a snědl ji. „Dobrý den. Pročpak?“ zeptám se. „Vůbec nechutná jako anglický,“ řekne s totálně kamenným výrazem. Hrozně se mi chce smát. Vydechnu, opřu se o pult a zeptám se „Chutnal jste někdy pravý anglický rohlík?“ Kouká na mne, jako bych mluvila čínsky. Je vidět, že usilovně přemýšlí, co mi má odpovědět, aby mě setřel. „Prostě anglický rohlík má chutnat jinak!“ vysouká ze sebe. „Aha, v pořádku, tak ho příště zkuste jíst dohromady s tou slaninou a nedělejte si z něho lego. Určitě pak bude chutnat mnohem líp,“ řeknu klidně, jako by u mne lidi vraceli rohlíky každý den a podám mu deset korun. Nechápavě zamrká, vezme si peníze a odchází.
Malá nenápadná knížečka od spisovatele, kterého jsem dosud neznala, ukrývá výborně napsaný psychologický příběh řadového úředníčka. Se zvědavostí jsem sledovala myšlenkové pochody a proměny Josefa Bašky. Náhoda ho svedla, stal se vyděračem, ocitá se ve společnosti vlivných a bohatých, dostává se mu peněz a pocitu moci. Dopadlo to tak, jak jsem vůbec nepředvídala, konec byl pro mě překvapivý.
(Kdyby už mlčel, žvanil protivný!) A tak se mi zdá, že vůbec nedovedeme člověka poznat. Kdykoliv slyším o někom pronášet soud, charakteristiku, vím že je falešná. Téměř nic v nás není konstantní, vše je proměnné... Snad jen nějaké rysy....
Zajímá mě česká psychologická próza a díky tomu jsem narazila na tuto malou a nenápadnou knihu, která si určitě zaslouží pozornost. Niterný příběh Jakuba ve mě vyvolával pocit bezmoci a úzkosti. Plno smutku a beznaděje, až z toho bolí srdce. Také to ve mě posílilo nechuť k víře jako takové a kroutím hlavou nad bezcitným lidským konáním ve jménu Boha. Marcel Kabát to napsal tak věrohodně, až jsem si říkala, nakolik to může a je pravda. Už po přečtení pár stránek mi došlo, jak ironický název kniha má.
Často se v duchu pozastavuje nad tím, že vůbec žije, když se mu naprosto nechce žít. Plní ho údivem tento rozpor, vnukající otázku, v čem spočívá a co je vlastně život, když proti němu ta nejnaléhavější touha nežít nic nezmůže? Ať chce nebo nechce, znovu se musí dennodenně probouzet do stejně ošklivých podmínek jako včera, znovu prožívat skoro navlas stejné zkušenosti...
Kniha předčila má očekávání. Petr Švajcar mě svým cynickým vyprávěním vtáhl do příběhu jedné komplikované rodiny. Nic není jednoznačné, neviditelný se objevuje v různých podobách, skvěle vykreslené postavy i situace, úžasné vnitřní monology. Jednoduše výborný psychologický román, který si v budoucnu žádá opětovného čtení.
Jsem nadšena, dostalo se mi výborně napsaného psychologického románu. Při čtení a i dlouho po dočtení nad vším přemýšlím a kladu si otázky. Červivý člověk Karel je duševní mrzák s kterým nemám slitování, nebo je to chudák k politování? Jak se asi musí žít člověku, který udělá špínu ze všeho, čeho se dotkne? Je jenom jeden viník?
Spisovatele si řadím k oblíbeným a těším se, jak se v brzké době seznámím s další jeho knižní tvorbou.
Téma neuvěřitelné, ale zato dosti originální. Knihu jsem poslouchala jako audio, kdy mi jeden z motýlů vykládal zvrácený příběh. (Škoda jen, že kniha nebyla načtena ženou, více by se to hodilo). Snažila jsem se nad dějem moc nepřemýšlet, brát to tak, jak to je a o to víc si knihu užít. Působilo to na mě rozporuplně, napsáno jednoduše, ale dobře. Po celou dobu poslechu jsem byla napnutá a zvědavost mě neopouštěla. Hodnotila bych ji spíše lehce nad průměrem. Dalšímu dílu dám šanci a jsem zvědavá čím mě překvapí.
Jsou to zápisky bývalého britského doktora, který si nebere servítky. Dostalo se mi skvělého černého a sarkastického humoru, ale i dosti kruté reality. Kniha, která vyvolává emoce. Často jsem nevěřícné kroutila hlavou nad hloupostí některých lidí. Kniha mě velice mile překvapila a právem si zaslouží plné hodnocení. Adam Kay je frajer.
Před vyšetřením starší gynekologické pacientky během vizity nahlížím do poznámek.
Dobrá zpráva: konečně se na ni přišel podívat fyzioterapeut.
Špatná zpráva: "Pacientka je příliš ospalá pro náležité vyhodnocení," stojí v zápise.
Přijdu tam. Pacientka je mrtvá.
Nesdílím tak velké nadšení jako většina, pro mě to je průměrná humorná kniha. Příběhy byly milé, někdy vtipné, někdy jsem se i pousmála, ale nic víc. Měla jsem velká očekávání, kniha hodně doporučovaná, možná proto takové hodnocení. Poslouchala jsem jako audio a velké plus za přednes B. Hrzánové, ta jednoduše umí.