RyonMathrin komentáře u knih
Čteno snad stokrát. Nádherný komiks pro děti.
Pamatuji si "Courkův mlékovod" :-)
Nádhera... Nejprve jsem viděl zfilmované dílo, četl jsem až pak. Líbí se mi však obojí. Napínavé, pohádkové, dobrodružné, láska zvítězí... co dodat?
Od jisté doby vítáme každoročně léto v lese a co nejhlasitějším křikem...
Po přečtení si děti začaly oblékat triko na nohy - "naopak". Jako inspirace pro zlobení dokonalé :-)
Zajímavé povídky, každá trochu z jiného soudku. Bohužel většinu z nich jsem po dočtení rychle zapomněl. Jako jednorázové odregování a výlet do dalších neznámých světů však obstojí.
Neotřelý hrdina s mimořádnými schopnostmi posazený do drsného světa skrznaskrz prosáklého magií.
Zlá kouzla se s normálním světem obyčejných lidí sice střetává neustále, ale jsou schopny vedle sebe koexistovat. Charakter Xina se mi líbil - jednoduše, ale zároveň skvěle vymyšlený , někde na pomezí protipólů zmíněných světů. Jeho schopnosti mi přišly místy trochu přehnané (...drápy rvaly ocel...), ale má i své slabé stránky a musí jim čelit. A ten jazyk, kterým je kniha psaná:
„Výsosti, to bylo politováníhodné nedorozumění...“ Bero se domníval, že uspěl a proto se rozhodl promluvit.
„Opravdu?“ Redren si znovu promnul krk. „Takže tě nechám narazit na kůl hned potom prohlásím, že došlo k nemilému nedorozumění. Dám tě sundat a nejlepší chirurgové udělají všechno, aby ti zachránili život. Co ty na to? Po tom zákroku ti každý z tvých věrných zaklínačů a přívrženců bez problému vleze do zadku celou hlavou. To sis vždycky přál, ne?“
A samozřejmě perfektní scény plné zvířecí i lidské vášně.
Vše dohromady se krásně doplňuje. Je zde plno známých prvků, ale neokoukaně zpracovaných, má to spád.
Za mě jednoznačných 5*.
Slyšel jsem, že Wetemaa je výborná kniha a tak jsem přečetl první svazek, který se mi dostal do rukou. Až pak jsem zjistil, že se jedná o volné pokračování. Přesto se jedná o samostatný příběh.
Nápad s vlastním příběhem jednotlivých postav družiny je dobrý a perfektně zpracovaný. Čím vším museli hrdinové projít... (mimo mnoho jiných situací mám na mysli zvlášť jednoho družiníka, který byl od mala zvyklý snášet bolest a jen proto byl schopen se dostat ze zajetí, kde měl ruce svázané trnitými šlahouny)
Druhá část knihy již pojednává o společném dobrodružství. Ocenil jsem zvláštní kouzlo a zároveň syrovou krutost popisovaného světa, který patří mezi ty jedinečné, ty, které si zapamatujete. Navíc líčení dobrodružství skupinky schopných, kteří se vydávají za téměř nesplnitelným úkolem - úplně si dokážu představit partu lidí u mapy a kostek...
Jen konec a poslední přání vladaře mi dojem z knihy trochu zkazil. Od té chvíle to pro mne byl jen takový hořký "dojezd". Celkově se mi však kniha líbila a chystám se na předchozí díly.
Zajímavá sbírka povídek, i když bych to rozhodně neoznačil za "To nejlepší..." Kdysi jsem dostal jako dárek a darující se nechal oklamat názvem. I když jsou každá povídka z trochu jiného soudku, celkově slabota. Jediné dvě, která se mi líbily, jsou Stříbro nebo zlato a Paní kostí. Zbytek tak nějak prošel a nezanechal žádný výrazný dojem, už si je nepamatuji. Ovšem až na nechutnost pod názvem Martyrium, vydávající se za povídku, která zanechala dojem velmi záporný.
"Co je víc, stříbro nebo zlato? Slunce nebo Měsíc?"
"Ani jedno není lepší než to druhé. Jsou si rovny."
Bylo to docela dobrodružné, ale mezi ostatními Verneovkami trochu slabota. Nepřimělo mne to číst víc než jednou.
Verneovská klasika. Za mě jeden z nejoblíbenějších kousků. Hodně zajímavá vize.
Ukázka geniálního humoru dvojice Š + G. Perfektní je, jak mnohé hlášky zlidověly. Asi celý národ zná "Nechci slevu zadarmo..." a podobné perly.
Kdo nezná, doporučuji všemi deseti.
Tohle jsem četl jako malý, ale nepamatuji si, že by mě to nějak extra chytlo. Zato teď, když to občas čtu dětem, tam vidím věci, které jsem jako malý nemohl chápat, a to jak výslovně, tak mezi řádky. Nemohu se zbavit pocitu, že tak to možná i autor zamýšlel - že dospělí si z knihy vezmou ještě víc.
Unikátní záležitost.
Na Nirvaně jsem vyrůstal. Dokonce jsme hráli s kapelou se spolužáky podobný styl.
A až po přečtení této knihy jsem pochopil, proč je v Kurtově zpěvu ta zvláštní syrovost, naléhavost. On vlastně napůl křičel bolestí...
Tohle je něco výjimečného. Auri je zajímavá postava v Kvotheho příběhu a rozhodně si zvláštní knihu zasloužila. Jiný styl než v Kronice královraha je nasnadě – je to přece kniha o Auri, která to má v hlavě úplně jinak… kde se bláznovství prolíná s genialitou a obrovskou porcí poetiky.
Tajemné prostředí v podzemí univerzity je kouzelně popsané. Dostalo mě to. Třeba ten popis, jak si věci vybírají svoje místo na poličce, v místnosti. Protože někdy mám úplně stejný pocit. Ale podobných věcí je tu víc…
A na závěr poodhalení pravé podstaty alchymie (tedy já si to představuju velmi podobně).
Pět hvězdiček obvykle dávám knihám, které si chci přečíst někdy znovu. Tohle ale asi bude výjimka. Je to úžasná záležitost a právě pro tu výborně vykreslenou atmosféru bezradnosti, zmaru a zoufalství, která se zaryla hluboko to tentokrát jednou bude stačit.
Jako vášnivý hráč série Fallout (v tomto případě hlavně F 3 a F:New Vegas), kdy jsem z pohledu první osoby procházel postapokalyptickým světem a samozřejmě také vlakovými tunely, musím ocenit vysoko. Metro 2033 je totiž popisuje daleko smrtonosněji, pravděpodobněji. Něco zabíhalo až do krajností, ale celkově mě kniha prostě dostala.
Dále trochu spoilery:
Perfektní propracování detailů – vyřešení obnovitelného zdroje jídla v podzemí (houby, vepřové maso)… lidé zvyklí na pobyt ve tmě by na denním světle oslepli… atd.
Vyvrcholení a zlom před koncem mne naprosto rozebral, z nepřátel nakonec přátelé… a konec to definitivně rozsekl. Po dočtení jsem měl v sobě dlouho smíšené pocity. Autor to dobře zpracoval, celou dobu si pohrával s emocemi čtenáře a zakončením to potvrdil. Pokračování – „2034“ a „2035“ zatím neznám, asi si tímto koncem připravil prostor právě pro ně. Přesto myšlenka, že by „ďáblové“ přežili, byla určitě zajímavá.
Shrnuto – super zážitek, doporučuji.
Vyprávění o dalších příhodách medvědí rodinky. Velmi příjemná záležitost, drží laťku vysoko jako první díl. Kniha opět obsahuje dvoustrany s načrtnutými obrázky, které mohou děti dotvořit jako omalovánky. Je to zajímavý nápad, i když my jsme ho nevyužili (prostě nechceme malovat do knížek, ani do vyhrazené oblasti :-) )
Zvláštní, hezké, nápadité a hlavně milé. Jednoduchá zápletka je z velké části vystižena už v anotaci a hodnotím velmi vysoce, protože příběh o hledání vhodného dárku pro tátu je prostě balzám.
Je znát trochu cizí pohádková mytologie (originál knihy je dánský).
Ilustrace jsou také velmi pěkné, zejména obrázky všech členů trolí rodiny s jejich kratičkou charakteristikou na předsádce knihy.
Postava Dědečka Večerníčka je báječná, pohádky o trochu méně. Četli jsme s dětmi asi před rokem a už si moc nepamatuji, o čem byly. Nebyly vůbec špatné, ale taky žádná extra sláva. Zatím jsme ale po knize znovu nesáhli. Vzhledem k tomu, jak často čteme některé jiné pohádky, je tříhvězdičkové ohodnocení tak akorát. Ale i za to jedno přečtení to stojí, ne že ne.
Hodně o knize vypoví názvy některých kapitol: Proč chovat draka, Některá důležitá upozornění,...
Jedná se o pěknou fiktivní „populární příručku“ pro děti s detailním popisem různých dračích ras a informacích, jak je chovat. Jsou zde uvedeny základní i méně známé typy spolu s několika mýtickými bytostmi, které podle mne draka skoro ani nepřipomínají. I tak je to ale slušný výčet a pro zvídavé děti je to určitě nesmírně lákavá záležitost. Přesto mi ve výčtu chyběla například wyverna. Možná by stálo za to spíše si najít knihy ze seznamu použité literatury, který odkazuje na více než dvacet titulů.
Ilustrace jsou celkem dobré, ale dokázal bych si představit ještě lepší, všichni draci mají takový divný výraz, za sebe hodnotím tak 70%. Na druhou stranu, málokterá kniha má na obrázku přebalu zasazené červené sklíčko místo dračího oka...
Jednoduché a milé příběhy o rodině medvídků. Ilustrace jsou hezké, dětem se líbí (i mně). Kapitoly jsou docela krátké a psané velkými písmeny.
Moc se mi líbí jména medvídků, která všechna začínají na M, hlavně medvědí mimino - Mucla :-)
Nejprve jsem se této knize vyhýbal. Tolkienovo dílo pro mne znamená hodně a nevím proč jsem si myslel, že by mi to mohlo pokazit dojem. Opak je pravdou. Neskutečně jsem se bavil.
Je to vynikající parodie. Neuvěřitelně detailní – drží se většiny klíčových scén a událostí a obrací je naruby. A krásně si přitom hraje s jazykem.
Vy, kdož neznáte Hobita - rozhodně si jej přečtěte jako prvního, jinak vám toto dílo nic neřekne.
Dále spoilery neboli lákadlo pro ty, kteří ještě nečetli:
„Vousy vzhůru!“ * ozvalo se z koruny. (* Malé vysvětlení – zatímco lidem se říká „Ruce vzhůru“, u pajzlů je nutná tato malá obměna – pajzl musí se svými vousy stejně dát nahoru i ruce a je hlavně o to, aby prokázal, že nemá ve vousu schované nějaké zbraně...)
„...Jak začne klepat tá mrška prťavá lítavá do stromů ťukavá, di k šedému šutru. Pak čuč na poslední papérsek , ale jen dyž je Buranův den, a zmérčíš lochnu, kam možeš klúč strčiť, jestli ho teda máš, ogare... „
a nejlepší je: „Háre Grišnák!“