RyonMathrin komentáře u knih

Opět povinná četba (nebo povinný poslech) pro všechny.

„Stává se nám, že diváci nepoznají, kdy tato hra končí. Aby k tomu nedošlo, prozradím vám konec celé detektivky.“ :-)

„Hledej, šmudlo!“

„Stevarde! ... STE - VAR – DE! ... Stevarde, přicházíte jako na zavolanou.“

„V tunelu něco nestalo? Všechno érömy?“

„To je vaše ruka, pane továrníku Majere?“ - „Kterou ruku myslíte, pane inspektore?“ - „Přece tuhle studenou ruku.“ - „Ukažte, mohu si sáhnout? ... Ne, to není moje ruka.“

22 30.08.2018

Další z českých legend. Nabito humorem a hláškami. Opět mne nenapadá lepší komentář, než některé ocitovat:

„Pane doktore, je to možné?“ – „Ano...to je možné...“ - „Pane doktore, víte o čem mluvím?“ - „Ne...“

„...nálož byla silně předimenzována... dr. Hedvábný se domnívá, že po menších úpravách bude z chalupy úplně jiné stavení...“

„Budu citovat z Čepelkova slovníku naučného... kolega Čepelka byl tak laskav, že mi zapůjčil svůj slovník...“

- „Ukaž chlapcům čelo, mamko. Dobře se podívejte. Co vidíte?“ – „Takové.. jakoby čtverečky.“ - „A teď se podívejte na tohle. Co vidíte?“ – „Takové... jakoby čtverečky...“ – „To je ovšem jasná brachiální agresivita.“ – „Cože? To je normální palička na maso!“

„Žílo,...“ – „Někdo tě volal, taťko!“

A samozřejmě originální filosofie externismu. Tomu přece nejde dát méně než 5*.

18 30.08.2018

Velmi poutavá a nápaditě vymyšlená budoucnost. Použití houbové technologie a össeanské písmo mě fascinovalo, autorka svět promyslela do podrobností (když nemáte netlog, prakticky neexistujete...). Stejně tak zvláštní schopnosti össeanů a jejich elit (zametení stop v "protonaci" atd.) je zcela originální a poutavé. Paní Kadlečková moc pěkně pracuje s jazykem. Většina knihy je trošku pomalejší, ale jako celek vše funguje a svět, kde lidstvo již několik roků používá výdobytky cizí tisíce let staré civilizace, je detailně popsán. Důležité střípky informací jsou podávány po malých dávkách, byl jsem pořád více či méně napjatý, co se z toho vyvine.
Ke konci knihy jsou některé otazníky zodpovězeny, ale mnoho dalších se objeví. Už kvůli tomu se určitě chystám na pokračování, chci vědět, jak to s Lucasem dopadne.
Navíc mnohé moudré myšlenky fungují i v reálném světě:
"Nikdy se nikoho neptej, jak si u něj stojíš. Jen tím upozorníš na to, že se nějaké skóre může počítat..."

19 29.08.2018

Zvláštní, krásná, neotřelá, zajímavá. Líbí se mi pojetí střetu kultur draků a lidí a to, že se vzájemným soužitím obě rasy navzájem obohacují.
Prvních několik desítek stránek jsem byl trochu rozpačitý. Začalo to zajímavě, ale motiv různých postav v Serafínině hlavě mi trochu kazil dojem. Až když některé věci zapadly do sebe, začal jsem to chápat a začalo se mi to líbit. Ke konci už jsem nemohl přestat číst.
Je znát, že knihu psala žena, která je navíc nadšená do hudby. Mě to rozhodně sedlo. Hlavní postava není superhrdinka, dělá plno přehmatů, za které se potom ve své mysli pokárá, ale přitom je (a možná i díky tomu) sympatická a díky svému „rodokmenu“ výjimečná. Ukrývá tajemství i svou lásku, protože by se tím mohla vystavit smrtelnému nebezpečí. Dvorské intriky byly podle mne dobře zpracované, vzhledem k množství postav a k tomu, že je to autorčina prvotina.
Je zde několik nádherných nápadů co se týče draků. (Pozor, spoiler! : Přeměny v člověka, dračí myšlení, to, že je jejich krev stříbrná… atd.) Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale za toto zpracování a originalitu dávám 4*.
Romantická linka, která je naznačena od prvního setkání s jednou postavou, se postupně táhne celou knihou a je jedním z finálních motivů. Dává tomu příjemný nádech, nevím, jestli jsem už vyměkl, ale vůbec to nebylo špatné.
Těším se na pokračování.

8 21.08.2018

Dobrý příběh ze světa DragonLance.
Otevřel jsem na náhodné stránce a zrovna jsem se trefil do scény, jak si hlavní hrdina - trpaslík - něco vykovával (píšu všeobecně, aby nebyl spoiler) To mě přimělo ke koupi a nelituji.
Je to slušný standard mezi knihami podobného žánru. Hrdina musí projít určitou cestu kvůli kouzelnému artefaktu, po cestě bojuje a potká nové družiníky, na konci velký souboj se závěrečným zlounem. Klasika, pěkně zpracované. Nevyniká, ale potěší. Kvůli několika celkem originálním prvkům si příběh docela pamatuji, oproti třeba Drakům podzimního soumraku, kteří byli na můj vkus docela rozvleklí a když je zpětně vybavím, nevzpomenu si na nic konkrétního kromě popisu postav družiny.
Celkově hodnotím lepšími 3***, takovými těmi, které označují mírně nadprůměrný zážitek.

7 21.08.2018

Tohle je samozřejmě nádherná věc, národní poklad, řekl bych.
Když už jsem dětem četl asi po devadesáté, napadlo mne, že by šlo báseň upravit a zakomponovat do veršů jiné zvířátko. Změny jsou minimální a hned je to trochu jiné. Vyzkoušeno se "štěňátkem" (s plyšovým psem v postýlce to bylo i malé divadlo):
"... kníká, kníká, nožky bolí,..."

a "oslátkem":
"... hýká, hýká, nožky bolí,..."

I ten konec se docela dá (s přimhouřenýma očima)
"... a tvá máma za vraty, chřup, chřup, chroupá čerstvé seno s ostatními oslaty..."

27 19.08.2018

Úžasná věc psaná v době, kdy na vodu nejezdil kdekdo. Plavba byla dobrodružství a romantika a ne masová záležitost, kdy často hrajete přetlačovanou s loděmi a rafty (a nejen nad jezem).
Pro vodáky srdeční záležitost.

"Ze všech toků nejvíce, nejvíce, nejvíce,
líbí se mi Lužnice - Lužnice - cé."

A nápisy na mostech:

"Tondo! Byly jsme tady 6.6.1970 ve 12.00.
Kde se couráš?"

"POZOR! ŠLAJSNA HÁZÍ DOLEVA!"
"Omyl. Nepleť si světový strany."

"Kdo tady najel na šutr a řek sprostý slovo, ať udělá čárku!"
/////////////////////////////////////////////

20 19.08.2018

Moc hezké a hezky napsané. Vím, že dnes už bych si to asi nepřečetl, ale kdysi se mi to líbilo a vzpomínám na knihu rád. Některé příhody jsou nezapomenutelné (vždyť se skutečně staly :-) )

11 19.08.2018

Stručný, ale zároveň poměrně nabitý svazek - ano, je to trochu protimluv, ale kniha nabízí čtyři sta hesel ze Středozemě na 250 stránkách, přičemž každé je výstižně podáno. Je to dobrá alternativa pro vyhledávání pojmů, které si člověk (hobit, elf... vyberte, co na vás sedí) při četbě Tolienových knih hned nezapamatuje nebo si je chce jen připomenout.
Ilustrace jsou také velmi pěkné (podle mne až na některé výjimky, to je ale otázka osobního vkusu.)

Četl jsem kdysi na střední škole kvůli povinné četbě a moc se mi líbila. Nedávno jsem se dostal k namluvené verzi a znovu celé poslechl. A ještě víc dnes vidím, jak perfektní a současná alegorie to je, i když je jí skoro 400 let...
Labyrint světa je stále stejný, všichni máme i dnes nasazené brýle mámení a tak vidíme věci zkresleně... vlastně to bez nich ani nejde. Pořád se snažíme dostat do hradu Fortuny a pachtíme se, i když nevidíme tu marnost. I typy povolání jsou výstižně vykreslené (učenci, soudci, vojáci... ).
Ráj srdce je příliš dlouhý a poplatný době svého vzniku, je tam příliš církevní "omáčky" a rozebírání detailů. Podle mne se dá vystihnout jedinou větou - tou, kterou tato část knihy začíná (pozor, spoiler) :
"Vrať se, vrať se do domu srdce svého."
To podle mne vyjadřuje vše, co je potřeba. Trocha pokory, přemýšlení nad vlastními skutky... v dnešní době moderní slovo "meditace" :-)
Rozhodně doporučuji !

28 09.08.2018

Velmi milé, oddychové čtení. Pan Herriot má moc hezký přístup ke svým pacientům, v každém zvířeti vidí duši a charakter stejný, jako máme my lidi. Kdo má doma nějaké zvíře ví, že to tak opravdu je.

12 08.08.2018

První návštěva ve světě Středozemě... když ještě byl samotý název Středozemě a její idea jen hudba budoucnosti. Příběh je v zásadě jednoduchý, ale je v něm toho tolik... statečnost, odhodlání, boj dobra proti zlu, cesta, která člověka (hobita) změní...a hlavně dobrodružství! V neposlední řadě mnoho kouzelných bytostí, které jsou tak pěkně napsané, že z nich fantasy vychází dodnes (elfové, orkové, trpaslíci, zlobři, vrrci...).
Pro ty, kteří se chystají na četbu trilogie Pán prstenů téměř nutný předkrm :-)
(mimochodem, zapomeňte na filmového Hobita, kterého by bylo potřeba hodně, hodně sestříhat, aby to alespoň trochu stálo za to)

35 03.08.2018

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“

Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.

... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...

„Potom se říkalo, že ten člověk přišel od severu. Provaznickou branou. Šel pěšky, osedlaného koně vedl za uzdu ...“

Takhle začínají příběhy o postavě , která se tak hluboko zaryla do srdcí čtenářů. Sapkowski krásně namíchal akci, romantiku, sex, surovost, moralizování o lidskosti a dokonce prvek rasové nesnášenlivosti.
Navíc hrdina, který vládne mečem i magií, si okamžitě získal i mě. Není to žádný superman a o to víc je sympatický. Dost často vítězí, ale občas dostane trochu nakládačku.
Také se mi líbí středověku podobný fantasy svět, plný zvláštních neokoukaných (většinou zjevně originálních) tvorů a netvorů.
Daly by se na tom všem najít nedostatky, ale já je ignoruji. Pro mě je to srdcová záležitost. A asi nejen moje. Už je to hodně let, když jsme s bráchou vymýšleli, jak si udělat na záda závěs na meč. (Po letech jsem na to přišel. Jde to s klasickým gotickým závěsem na dvou opascích, i když to tak není původně zamýšleno. Kdo by chtěl, pošlu mu fotku nebo odkaz na sedláře, který to dělal.)

Tohle dílo také inspirovalo vývojáře počítačových her a nedávno vznikl už třetí počin s názvem Zaklínač ... to svědčí nejen o šikovnosti programátorů, ale i o kvalitě a oblíbenosti díla, jehož se vývojáři docela drželi – mám na mysli té vybalancované směsi násilí, romantiky, středověku, sexu a moralizování (mimochodem, za sebe doporučuji zejména prvního Zaklínače – je vážně povedený, hlavně atmosférou. A dá se hrát i v polském znění, pak to má ty správné grády :-) )

39 31.07.2018

Jedna z mnoha ukázek Čapkovy geniality… další je ta, že slovo robot se přesunulo ze sfér sci-fi do reálného světa a stalo se naším denním chlebem.
Vzpoura strojů, nadčasová úvaha o lidstvu a ještě perfektní vizionářská sci-fi... A to jen na několika desítkách stránek.
I ten konec je dokonalý. Právě proto, jaký je. Nevím, jak to napsat – prostě to perfektně sedne.

31 22.07.2018

Líbil se mi ten styl, kdy se zpětně dohledávají souvislosti třemi různými "pozorovateli". První chvíli po dočtení jsem z nejasného konce toho byl trochu rozpačitý. Postupně však na knihu vzpomínám docela kladně. Ta určitá nevyhnutelnost osudu, za který si může tím, jak v určitý okamžik něco zvolil, a zpětně to hodnotí, v zajímavém poměru s nejistotou... a s nejistotou, jestli to tak opravdu bylo.
Právě to neurčité dodává někdy příběhům to správné koření…

13 22.07.2018

Cesta může být cíl.
Někdo hledá v knihách právě potvrzení, že život má nějaký smysl, něco optimistického. Každý z nás je jiný, každý má svou životní cestu (osobní příběh). Každý z nás si přece vybírá různé knihy a z různých důvodů.
Alchymista obsahuje několik jednoduchých poselství (ano, evidentně přeceďuje již známá moudra, ale to je přece jedno. O jednom tématu bývají stovky knih a stále se vydávají nové... ). Pro někoho to je ztráta času, někdo to naopak ocení (třeba ten, kdo má v osobním příběhu přečíst si tuto nebo podobnou knihu :-) ). Podle mne je to vidět i na hodnocení – často je hodnocena buď vysoko, nebo naopak nízko. Asi to souvisí i s tím, že se o knize hodně mluvilo – určitá část čtenářů pak může zažít zklamání...
Mě se kniha líbila, ale že by si z toho sedl na zadek, to bych neřekl. Jednoduché, moudré, trochu zabalené do pohádkového hávu. Tečka.

Podle mě se dá shrnout do pár slov a to shrnutí už jsem četl. Nečekaně v dětské knížce - „Obrázkové říkanky“. Paní Jelínková možná Alchymistu četla, protože tohle je podle mne v několika řádkách celá kniha (pozor, v podstatě je to trochu spoiler) :

Hloupý Honza
Hloupý Honza na své peci
cítil se jak ptáček v kleci.
Úspory si vybral v bance,
vzal si buchet čtyři rance.
I kdyby měl umřít hladem,
vypraví se za pokladem.
Opustil svou rodnou hroudu,
trmácel se na velbloudu.
Uprostřed té světa bídy
spatřil Honza pyramidy.
Marně zkoušel přijít na to,
kde by mohl najít zlato.
Pak uslyšel od mudrce,
unavený, ušlý:
To se skrývá v hloubi srdce,
jako perla v mušli.
Honza řekl: U sta hromů!
Podíval se do srdce.
Na zpáteční cestě domů
proměnil se v mudrce.

29 20.07.2018

Perfektní praktická kniha. Poskytuje cvičení a návody, jak se zlepšit v mluveném projevu. Jakožto plachý jedinec jsem publikaci velmi ocenil.
Základní předpoklad pro zlepšení se je trénování. Mluvit, zkoušet si i jen tak pro sebe, "nasucho".
Myslím, že se může hodit každému.

6 20.07.2018

Konečně jsem se dostal k Lovecraftovi. Mrazí z toho, ale je to fascinující - to příšerné, hluboké a bezbřehé tajemno. Žádné nechuťárny... Takhle má podle mne vypadat horror.
Některé nápady bych označil i za sci-fi prvky. A je to psáno tak výstižným, bohatým jazykem, dokonale popíše atmosféru... člověk tuší, jak to asi skončí, ale nutí jej to číst dál...
Dagon - 90%
Hudba Ericha Zanna - 100%
Strom - 80%
Vyděděnec - 80%
V kryptě - 90%
Šepot v temnotách – 100%
Proměna Juana Romera – 80%

10 19.07.2018

"... protože okarína je nástroj tichých hudebníků..."

3 19.07.2018