RyonMathrin komentáře u knih
Anotace je nepřesná, mělo by být takto: do už tak dost pretechnizované společnosti vstoupí prvek pokročilé mimozemské inteligence.
Čteno ušima, báječný zážitek. Kulisy dystopického velkoměsta s různými úrovněmi byly skvěle popsané. Salamandr je fajn nápad a jeho existence nebo něčeho podobného (jako třeba Sekce v Brutální Nikitě) se i dnes sama nabízí. Machovský, či spíše "Mačovský" je sice (všeho)schopný a namachrovaný, ale sem tam se mu právě jeho namyšlenost vymstí. A to, že se krmí prakticky jen Jackem Danielsem je scifi sama o sobě.
Schéma, že známe příčinu všeho, ale hrdina ji teprve odhaluje, trochu zužuje vývoj děje, přesto je kniha napínavou akční jízdou a o různá překvapení není nouze. Je to strhující a přitom dost uvěřitelné. Konec trochu, ale mile překvapil.
Doporučuji.
Roven si mne docela získal, navzdory drobným detailům, které mi dojem kazí. Bavilo mě ale více vyprávění z pohledu Filipa a Elvíry než Vlahera, který vstoupil na scénu asi v polovině knihy. Ne, že by to byla nuda, ale najednou to byl úplně jiný svět a bylo to trochu dlouhé. Konec to však vylepšil, když se perspektivy hlavních postav častěji střídaly.
Více než příběh samotný se mi líbí autorův styl, neotřelé obraty a hra se slovy. Objevují se zde výborné nápady (mluvící žáby, přezdívky Vlaherových kolegů, šatrová loď, narážky na soudobé záležitosti (porady) a mnohé jiné). Celkově je kniha více vtipná než vážná.
Každopádně jako úvod pro partu 3 hrdinů, která se evidentně v dalším díle vydá na vlastní dobrodružství obstojný začátek. A navíc je svět Roven tak zvláštní, že se kniha řadí mezi ty, které jen tak nezapomenete.
Zasloužené 3 a půl hvězdy.
"Dlouho jsi tu nebyl."
"Dlouho jsem nebyl nikde. Nestálo to za to."
( a taky trenýrky s motivem maličkých dryád mne pobavily :) )
Pozor - lehké spoilery.
Završení série drží kvalitu minulého dílu. Příčina všeho utrpení je odhalena, jde jen o to se k ní dostat. Na první pohled to zní přímočaře, ale autor dal hrdinům do cesty mnoho nečekaných zvratů. Různorodý přístup lidí v Clairbornu i jinde, Nagaronova zrada, i drobné rozmíšky mezi rasami vše dokreslovaly a dělaly uvěřitelnějším. Barlokovo "cestování" překvapilo, a popis, jak takto "odpoutaný" vnímá okolí byl zajímavý nápad. Jen mi nesedělo několik věcí - proč trpaslíci nepoužívali proti Thir-ailithům více ohně, když věděli, že hoří skoro jako papír? A nemyslím to tak, že by kniha mohla skončit hned po prvním svazku. Dále podle mě některé postavy zasloužily více prostoru: konec byl dost useknutý. A třeba takový zneuznaný ex-král Burian mohl vnést kdykoli v průběhu knihy zajímavý zvrat (to se týká i 2. dílu, kde se o něm sice mluvilo, ale vše nakonec jen vyšumělo).
Celkově je ale série perfektní dílo, doporučuji nejen příznivcům statečných vousatých bojovníků. Neodpustím si opět srovnání s Heitzovými Trpaslíky, hlavně 2.-5. dílem, kdy mi čtení místy přišlo hrozně zamotané, zamlžené, nekonkrétní a příběh se ztrácel v nedůležitých detailech. Tato trilogie je pestrá a epická i přes poměrně jednoduchý námět. Zasloužené 4 slunce a 1 malá Večernice.
Děj se rozjel ještě více. Dvě, někdy tři dějové linky a cliffhanger na konci každé druhé kapitoly dávají knize obrovskou napínavost. Navíc vyhnaní trpaslíci čelí kromě zákeřných temných elfů jednak zaslepeným předsudkům lidí, druhak rozpolcenosti kvůli předsudkům vlastní frakce, která neuznává královnu - navíc bývalou kněžku. Zdroj obživy Thir-eilitů pod zemí je příšerný, ale objevení nových trpaslíků povzbudivé. V první knize mi přišlo, že temní elfové jsou kopií Heitzových alfů. Není tomu tak, i když inspirace tam evidentně je. Rehfeldův svět je zcela jiný, vyvážený a přitom nemilosrdný. Dobré čtení a dobrá fantasy, doporučuji.
Od první kapitoly se nese prvním dílem série velká hrozba. Je to díky tomu velice napínavé. I když trpaslíci přijdou na to, jak alespoň trochu vyrovnat šance, nepřítel je velmi silný a temných elfů je mnoho. Barlok i Warlon jsou (super)hrdinové, ale Tharlia a Lokin mají mé sympatie.
Heitzovo dílo se mi líbilo, ale tohle má v některých ohledech ještě větší kouzlo. Těším se na pokračování.
Série dočtena. Komentuji zároveň 2. a 3. díl: tendence oproti 1. dílu klesající, konec celkem dobrý. Mám z toho smíšené pocity - bylo tam plno nápadů, hodně zvratů, vypravěčský styl autora je skvělý... Chlu, Lotan a jeho oči, okno do druhého vesmíru... ale vzor "ten skvělý Gwydion opět jen přísně shlíží na Willa, co zase vyvedl, i když se tak snaží" už se mi začal zajídat. Maskull je najednou slabý, z původně extrémně silného záporáka... to jsem taky moc nepochopil, stejně jako rozdvojené dvojče úplně na konci. Will je samozřejmě oproti začátku již zkušený kouzelník, ale přestože je Gwydion veskrze sympaťák, bylo tam toho pořád až moc. Anebo několikrát opakované schéma "honíme se za Kameny, abychom zastavili jejich působení, ale skoro nikdy se to nepodaří". Muselo tak padnout na můj vkus zbytečně moc hlav, přestože poslání příběhu je zásadní - naprosto a nekompromisně protiválečné.
Tři hvězdy si zaslouží, přesně kvůli této nosné myšlence. Ale kvůli některým zmíněným pasážím mohlo být lépe.
Historické zasazení perfektní (Merlin, Artuš), stejně jako v 1. díle.
"To nezapadá do toho, co víme."
"Tak to asi víme špatně."
"Will si v duchu zoufal, neboť si uvědomil, jak hrozný bude svět, kde budou napříště hodnoceni lidé podle měřítek, jež jsou sama o sobě bez hodnoty."
Naprosto perfektní publikace. Komentářem bych v podstatě jen opisoval uvedenou anotaci, takže jednoduše to nejpodstatnější ocituji:
"Stručně řečeno: jedna z nejlepších knih o geopolitice, jakou si jen můžete představit - když ji čtete, jako by se vám před očima rozjasňovalo…"
Nějak jsem zapomněl přidat komentář, když jsem loni četl :). Líbilo se mi to. Svět je promyšlený, zajímavý. Dobře se to četlo a bylo to napínavé. Hlavní hrdina je sympaťák, všichni trpaslíci jsou popsaní velmi podobně tomu, jak tento archetyp vnímám sám. Sedla mi Rhanova motivace (popsaná na začátku knihy). Vyprávění je skvělé, autor má talent. Kdyby nebyl příběh na tak malém území imaginárního světa, překonal by Heitzovy Trpaslíky. Takhle mají obě knihy ode mne stejné hodnocení - 4z5.
Doporučuji, hlavně milovníkům vousatých bojovníků.
Autorka sama použila výraz "pokus o historickou fantasy", podle mě jde o velmi dobrý pokus. Nezmapované období po zániku Velké Moravy nabízí zajímavé možnosti a použité souvislosti (např. část vojáků sv. Václava, kteří se nepodrobili Boleslavovi, ale i další) příběh krásně doplňují. Síla slovanských, antických bohů i křesťanství se zde míchá a má vliv na magii.
Moc dobře se to četlo, ještě, že putování bylo rozděleno do kratších příhod a epizod, jinak by se kniha velmi těžko odkládala. Doporučuji.
Tahle kniha mi padla do ruky vlastně náhodou. Zaujal mě název. A musím říci, že to bylo velmi příjemné překvapení. Příběh je zasazen do kulis poartušovské Anglie a přesto, že jsou názvy schválně zcela změněny, jsou zde zmíněna reálná historická a prehistorická místa a stavby (megality, bílý kůň ve Wiltshire...). Příběh mladého Willa je poutavý a podle věku hrdiny by se možná kniha dala zařadit do skupiny fantasy pro mládež... pokud mládež i dnes ocení delší popisy, dlouhá vysvětlování fungování magie a méně akce. Ale to je právě silná stránka knihy. Klidnější tempo jsem si užíval. Průběžné vysvětlování, jak funguje magie v tomto imaginárním světě by se mohlo zdát moc dlouhé, ale dokázalo vtáhnout a šlo velice do hloubky.
Navíc pokaždé mistr Gwydion doplnil něco trochu nového. To mě na knize bavilo snad nejvíc, všechny ty souvislosti. A pak také to, že úkolem hrdinů bylo válce zabránit.
I ta akce se tu najde, soubojů je v knize několik. Nebylo tu ale zbytečné a přehnané násilí.
Pro mě to byl báječný čtenářský zážitek a mnohá moudrá slova mistra Gwydiona by měla zaznít i v běžném životě.
Pokud máte radši akčnější fantasy a/nebo nehovíte delším popisům a vysvětlování, asi byste ubrali jednu nebo dvě hvězdy. Za mě však zasloužený plný počet, právě i kvůli svému protiválečnému poselství.
„Závist i lítost: obojí je ztrátou času a ponižuje tě.“
„Když máš dost dovednosti v pažích a vědomostí v hlavě, není třeba vykopávat ze země železo. Sama volně nabízí vše, co moudrý člověk může potřebovat.“
„O magii musíš vždy žádat, nikdy ji nesmíš přivolat. Vždy ji chovej v úctě a nikdy ji nepoužívej přezíravě. Když budeš žádat, dělej to otevřeně a upřímně, neboť jen upřímný člověk má právo pronášet mocná slova.“
Tahle kniha se mi těžko hodnotí jen hvězdami: jako materiál pro studium literatury zaslouží plný počet,
musí být skvělá pro maturanty. Jako vzpomínky méně známého autora a kritika by se nabízelo asi trochu méně. Určitě ale pro někoho bude zcela nezajímavá a i 2* bude moc. Přesto je téma poezie přelomu století poutavě podáno díky osobním autorovým zážitkům a v souvislostech celkem zajímavé. Nejsilněji na mě asi zapůsobil pohnutý osud mladého básníka Karla Hlaváčka.
Básní samotných v knize není mnoho, ale autor krásně a sugestivně vypráví.
Doporučuji zejména studentům, ale určitě ocení i jiní.
Naprosto nepravděpodobné. To, že by si to někdo přečetl a alespoň trochu se nepobavil.
"Totiž... totiž, hele, a víš ty vlastně, jak vesmír začal, abychom to vzali popořádku?"
"Asi ne," přiznal Arthur a přál si, aby nikdy o ničem podobném nebyl začal.
"No dobrý," vykládal Ford. "Představ si tohle, jo? Máš vanu. Jo? Velkou kulatou vanu. Z ebenu." ... "Máš tu vanu, chápeš? Ebenovou. A je kónická."
"Kónická?" nevěřil Arthur. "Ale jak..."
"Pšt!" okřikl ho Ford. "Prostě kónická. A co uděláš? Naplníš ji jemným bílým pískem, jo? Nebo cukrem. Jemnej bílej písek, respektive cukr. Cokoliv. To je jedno. Cukr je taky dobrej. A když je vana plná, vytáhneš špunt. Posloucháš mě?"
...
"Tak já ti povím tu fintu. Ta finta je v tom, že to nafilmuješ." ... "Ale to ještě není vono. Už si vzpomínám. Finta je v tom, že pak přetočíš ten film v promítačce - nazpátek!"
"Nazpátek?"
"Jo, přetočíš to zpátky. To je určitě vono. A pak sedíš a koukáš, a vono to začne spirálovitě proudit nahoru a ven z tý ďoury, až je vana plná."
"A takhle začal vesmír?" zeptal se Arthur.
"Ne, ale člověk si přitom bezvadně odpočine."
(a zvíře, které je hlavní chod toho večera:
"Jen si odskočím a picnu se." )
Velmi zajímavé úvahy a porovnání. Samozřejmě, pořád je to fikce, protože naše informace o popisované době (kolem roku 1000 n.l.) jsou velice kusé. Autor to ale nepodává jako nezáživný popis, dobře se to čte. Souvislosti zde jistě jsou, někdo je bude chtít přijmout, někdo odmítne. Možná máme v sobě pořád kousky té doby a možná právě proto hodně lidí Středozem dodnes tak fascinuje...
Tahle kniha mi sedla. Ze začátku to bylo zvláštní a člověk si musel zvyknout na extrémní nadsázku. Potom sem tam vtípek, asi ve třetině příběh trošku vázl, ale druhou polovinu knihy jsem se mockrát smál nahlas. Ona to vlastně moc fantasy není - je to spíš groteska a parodie na úplně vše zasazená do fantasy a mytologických kulis, ale je to skvělé. Styl mě hrozně bavil, u některých přirovnání jsem šel do kolen. Někdy je to velice primitivní (třeba ovčí píseň mě nijak extra nezasáhla), někdy naopak jako přehnaně intelektuálské. Celkově dávám plnou palbu, protože kniha mne mnohokrát hlasitě rozesmála a některé nápady byly originální a vtipné. Voják Hradecký a kouzelný dědeček. Prskavka. Půlelf. A další.
A nakonec: "Nechť pokrm a mok na konci cesty své oknu do duše královské svobodu dá."
Rozhodně si ji zase někdy přečtu.
Jak někdo přede mnou zmínil: buď to pro vás bude zábavná jízda nebo knihu odložíte. Asi na tom něco je. Ale mám za to, že to stojí za zkoušku.
Za sebe doporučuji.
Pozor, lehké spoilery!
Završení trilogie bylo bohaté na plno věcí. Boj s Obávaným, obléhání Adovy, kruté výslechy i slitování. Všechny postavy se trochu proměnily a to bylo snad to nejlepší. Všechny jejich příběhy se totiž vyvinuly zcela (pro mě) nečekaně, trochu ve stylu věty, která zazněla v knize - "život je souvislá řada očekávání a zklamání". A Bayaz je... přes všechno vlastně obdivuhodný. Otevřené konce u Ferro a Logena tomu dávají ještě další koření. Byl bych zvědavý na pokračování... inu:
"... člověk nemůže mít všechno."
Doporučuji.
Komentáře přede mnou knihu perfektně vystihly, tak to zkusím jen shrnout. Moc pěkně sestavená kniha o zvyklostech a různých věcech, které dnes máme zažité a nevíme, jak vznikly. Už jsem se k ní dvakrát vrátil, protože se nádherně čte a některé kapitoly jsou zvlášť zajímavé (místa síly/energetické linie v přírodě, vliv úplňku na lidi, proč je na přelomu roku dobré zdržovat se uvnitř v domě, atd...). Vše je velmi poutavě podáno. A to, jak rakouská autorka hezky píše o Češích, jsem zatím nikde jinde nenašel. Beru to jako milý bonus.
Doporučuji všem, zaujme nejen zájemce o Kelty, ale i ty, které baví mytologie.
Kdysi mě velmi zaujala obálka knihy, ale pak jsem na ni zapomněl. Po mnoha letech jsem se k ní konečně dostal. Opravdu, obálka je z knihy ta lepší část :). Ne, že by to bylo špatné, dávám zasloužené 3 hvězdy, ale jen kvůli drakům. Bylo to trochu jako vývar z Austenové.
Potenciál nápadu by šlo určitě lépe využít. Ale celkem vzato to byla příjemná oddechovka. Přes pomalý začátek jsem se postupně začetl a od příhody se Selendrou v jeskyni se mi líbilo postupně více.
Konzumace zemřelých nebo slabých dostává nový význam při zvlášť výjimečné výživnosti dračího masa (přestože malé, tak zásadní složky jídelníčku).
Zajímavé termíny jako zrůžovění dračic nebo pozměněná rčení ( např. "vzal mu tím vítr z křídel").
V originále se jmenuje Tooth and claw - zub a spár. Pokud toto sousloví nemá ještě jiný mě neznámý význam, líbí se mi přeložený název Draví a krvežízniví mnohem více.
Pokračování je napínavější a stejně drsné jako první díl. Někdy kruté až moc, přestože to k fantasy patří. Některé postavy si musely sáhnout na hodně hluboké dno.
Všichni hrdinové se rozvíjejí a každý je svým způsobem sympatický i odpudivý. Pořád jste ale zvědaví, jaký osud je čeká a co ještě zažijí.
Glokta v Dagosce byl úžasný. Jezalovo dozrání mi také sedlo. Samozřejmě Krvavá Devítka a Ferro dali vzniku báječně netypické dvojici. A West, rozhodně v neposlední řadě, prostě borec. Jen mi bylo líto Catil.
Seveřané jsou zajímavě vymyšlení: kromě jejich zásadních vlastností jako síla, odolnost a bojové odhodlání z nich padají někdy i úplná filozofická moudra. Vůbec to nevadí, celkově to funguje a líbí se mi to.
Chystám se s chutí na třetí díl.
Pozor, lehký spoiler.
Uživatelka tatjana1737 celkem vystihla i můj názor, tak to zkrátím, abych se neopakoval. Tohle se mi dost líbilo. Pan Linc umí navodit atmosféru středověce laděné fantasy. Ale na můj vkus hodně mrtvých, přestože to ke stylu patří. Líbí se mi autorův styl psaní. Zrzavá kuchařinka a Flora, která dává každému, dostaly každá paradoxně opačnou nálepku, než by jeden čekal. Taky mi to nepřišlo úplně fér. Sovička je jednoznačně největší hrdina knihy, i když kejklíř Žibřid je také velmi sympatický. A vůbec, magie v celé knize se točí kolem světa mrtvých a paladinů, svět se mi líbí svou vyvážeností a zároveň syrovostí.
Za mě jednoznačně 4* a kousek, na příběh jen tak nezapomenu a těším se na další díl série (to je výhoda, číst knihy vydané před více lety, již mají pokračování :) ). Fanouškům fantasy jednoznačně doporučuji.
Kouzelná, brilantně napsaná fantasy. Je to zároveň pohádkové, hrdinské a přitom se setkáváme s krystalickým (vlastně doslova) zlem. Asi nejvíce mě na tom bavilo, že draci jsou hodní a ta promyšlenost dračího království. Lekkyel by se mohl zdát jako superman, ale jeho skromnost a klid to posouvají do správných mezí.
Oddechové, přitom napínavé. A krystalový svět nevykřičené bolesti zcela originální.
Doporučuji.