RyxiraAmyGinger komentáře u knih

Charlotte Link je pro mě nečekaný objev. Zaregistrovala jsem se do další knihovny, tentokrát v našem zapadákově (dvacet korun na rok) a při té příležitosti jsem hledala nějakou detektivku, protože nic náročnějšího můj mozek bohužel v současné době nepojme. A byla to překvapivá trefa do černého! Bavila mě dynamika mezi hlavními postavami, Kate je jako vyšetřovatelka originální a zajímavá (rozhodně žadný další Harry Hole, díkybohu), její (osobní) problémy jsou subtilnější. Líbily se mi i příležitostné sondy do uvažování vedlejších postav, což sice bylo místy matoucí, ale přesto přínosné, pokud jde o dynamiku mezi charaktery a posun ve vyprávění. Případ samotný byl zajímavý, byť trochu prvoplánový, uznávám (mizení mladých dívek je prostě jedna z nejatraktivnějších krimi zápletek, co si budem). Rovnou jsem se vrhla na další díl a užívám si to.

Bůhví proč jsem si myslela, že Havířovina je trochu něco jako Vrány (které jsem nečetla, haha) nebo Houbařka. Je to spíš ale taková divná povrchní směska plná klišé. Autorka jako by se nemohla rozhodnout, jestli chce napsat horor, vesnickou fresku nebo sociálně-kritický román - přičemž samotné slovo román, odvážně použité i na obálce knihy, je za mě tak trochu přestřel. Postavy se náhodně vynořují, pronášejí vesměs prostoduché repliky a zase se zanořují, aniž by sloužily jinému účelu. Způsob vystavení narace, kdy autorka prokládá děj úvahami o knize a jejím smyslu či naopak zbytečnosti, je alibistický. Vlastně se mi na tom líbily jenom dvě věci - vztah hlavní hrdinky s rodiči, který je prostě tak obyčejně hezký a milostné scény s truhlářem (nebo kdo to byl).

3 30.01.2024

Tohle pro mě bylo těžké. Hodně jsem během čtení myslela na svou babičku, která se postupně "ztrácela" podobně jako paní Miška. Vybavily se mi nějaké ztracené vzpomínky a docela jsem si poplakala. Knížka sama je pěkná, byť mi "neučarovala" (podobně jsem na tom s předchozími Pouty). Každopádně jméno Deplhine de Vigan je pro mě zárukou kvalitní a příjemné četby.

3 24.02.2023

Docela depresivní čtení. Musela jsem se k němu odhodlávat. Ale autorka píše skvěle.

3 12.02.2023

Před čtyřmi lety jsem se ráno probudila a našla od mamky na stole vzkaz, že zemřel Leonard Cohen. Obrečela jsem to. Od té doby jsem slyšela všechna jeho alba tisíckrát, nechala si vytetovat jeho jméno a prostě jsem jeho "kultu" tak trochu propadla. Dlouhou dobu jsem nechávala jeho poezii mluvit za něj a o jeho život se zas tak nezajímala, dostaly se ke mně jen nějaké střípky/bulvární informace. Ale od té doby, co jsme si pořídili gramofon, jsem si začala kupovat jeho gramofonové desky a postupně svůj zájem rozšířila na knihy, takže jsem prostě vzala tuhle jako další kousek do "sbírky" a nějak mi prostě padla do ruky :) . Je to dobře napsané, snadno jsem se začetla, knížka obsahuje taky spoustu fotek, což jsem ocenila.

3 09.08.2020

Přečetla jsem to celkem rychle a snadno, ale úplně nevím, jestli se mi to líbilo a jestli jsem obohacena.

3 07.04.2019

Mně se to líbilo. Kvalit Zabijáka Nana asi nedosahuje, ale styl Zoly mi vyhovuje a jestli to je nebo není naturalismus a jestli ano, tak v jaké podobě, to je mi celkem jedno. Nanina postava by se určitě dala vykládat jako metafora toho nebo onoho, ale nad tím se mi nechce moc hloubat.

3 04.04.2019

Velmi zajímavé, inspirativní, teď mě to na Šumavu taky trochu táhne :). Nejvíc mě zaujalo, jak jsou všichni "poustevníci" smíření s osudem, nikdo si nestěžuje nebo nedává najevo nespokojenost. Závidím jim jejich - aspoň zdánlivou - vyrovnanost. Nikdo z nich se nezabývá malichernostmi. Pro člověka žijícího v civilizaci velmi poučné.

3 08.04.2018

Tak jo, je to za mnou a rozhodně si přečtu další díly, ale už jsem z toho taková lehce otrávená a některé pasáže jsem opravdu četla jenom "z povinnosti". Po Vážce v jantaru jsem byla na pokračování příběhu Jamieho a Claire celá nažhavená, ale musela jsem na něj poměrně dlouho čekat a to moje nadšení poněkud zchladilo, takže jsem se do Mořeplavce pouštěla sice s chutí, ale že bych přímo umírala touhou po pokračování, to teda ne. Zdlouhavý začátek (to bych klidně prominula), Claire najde Jamieho během pár hodin (no proč ne, na druhou stranu možná až moc snadné) a potom fantastická dobrodružství za oceánem, která jsou tak skvěle zamotaná, až jsem místy nevěděla, kde mi hlava stojí. Na jednu stranu obdivuji autorčin zápal a schopnost si poradit s tak obsáhlým textem s řadou odboček, na druhou stranu si myslím, že je to příběhu trochu na škodu. Kdyby byla kniha tak o 300 stran kratší, nezlobila bych se a domnívám se, že by se ani nic podstatného v příběhu nemuselo měnit. Claire mi nikdy nebyla nějak zvlášť sympatická a trochu mě "štve", že je do ní Jamie takový blázen (já bych ji občas hodila přes palubu), ale jako dvojice fungují dobře - možná až příliš dobře, věčná, nehynoucí láska, samozřejmě skvělý sex a bla bla bla... i když zase na druhou stranu neviděli se dvacet let... no prostě nevím nevím. Je to nepochybně velmi chytlavá série a já si rozhodně koupím a přečtu další díl(y), ale doufám, že se autorka bude nadále držet trochu při zemi. P. S. A na "americké" pokračování příběhu jsem velmi zvědavá a upřímně řečeno si ho moc neumím představit, asi by mi bylo milejší, kdyby J + C zůstali věrni britským ostrovům, potažmo Evropě.

3 10.03.2018

Tak nevím, jestli úplně vím, co tím chtěl básník říci, ale - navzdory tomu - se mi kniha celkem líbila.

3 12.10.2017

Syrový, pochmurný příběh.

3 13.09.2017

Nevím, kdo Poselství růží přirovnal k Ptákům v trní - přirovnání je to značně nadsazené, neboť Maggie, Ralphovi a Droghedě se Mary, Percy a Sommerset určitě nevyrovná. I tak jsem ale v této knize objevila rodinnou ságu, která mě bavila a rozhodně ji hodlám přečíst až do (trpkého) konce.

3 20.02.2017

Vím, že její povaha je možná součástí rodinné kletby, i tak mě ale nerozhodnost a přelétavost Cathy neuvěřitelně štvala. A věta "milovala jsem Barta celých patnáct let, jen jsem si to neuvědomovala"?! To byl docela úlet. Každopádně sérii hodlám dočíst, jinak mě totiž velmi baví.

3 11.02.2017

Hodně dojemné, stejně jako film.

3 30.01.2017

Upřímně řečeno, jsem asi maličko rozpolcená. Trochu pomalejší rozjezd, "tankovat" mě to začalo až někde zhruba od poloviny a z konce opět lehká rozpačitost. Nevím... námět je nicméně velmi, velmi přitažlivý.

3 19.10.2016

Na téhle knížce mě mrzí jenom jedna věc. Že si ji nemůžu znova přečíst jako poprvé.

3 09.08.2016

Tohle se mi hodně líbilo. Zpočátku jsem tomu vůbec nerozuměla a přišlo mi to dost složité, ale ani to mě neodradilo. Vlastně jsem tou knihou docela nadšená, takže jsem se celou dobu třásla, aby mi někdo v knihovně nevyfouknul pokračování před nosem. Naštěstí se ale tak nestalo. Takže mám na stole další tři pokračování, a upřímně řečeno, celkem se nemůžu dočkat :).

3 11.01.2016

Historický román tak, jak vypadá v mých představách.

3 15.11.2015

SPOILER Ale jo, už jenom jméno King je pro mě zárukou toho, že se u knihy nebudu nudit. Děj má spád, postavy odkrývají i ta nejtemnější zákoutí své duše atd. ...ale možná je toho Kinga už tak nějak moc. Na určitou míru expresivity jsem u něj zvyklá, ale zdá se mi, že tady to trochu přehání (viz. Junior a jeho "kamarádky"). A potom ten závěr - budu to brát tak, že autorovi šlo především o vystavění charakterů a jejich vývoje během děje, ale stejně... to lze všechno svádět na mimozemšťany (slovíčko všechno je narážka na vyvrcholení Kingovy knihy To, která mě bavila jen o chlup více než mě zklamalo její rozuzlení)? Paralele s mravenci se nicméně nedá upřít zdrcující logika. Celkové hodnocení - trochu rozčarovaní, proto ta hvězdička dolů. P. S. Za "kingovky" číslo jedna stále považuji Zelenou míli a Osvícení.

3 08.11.2015

Četlo se mi to docela špatně. Byť mi je druhá osoba v něčem blízká a většinou dobře chápu, proč autor volí takovou formu vyprávění, zároveň na mě působí rušivě. Rozložíš paměť jsem četla po kousíčkách po večerech, stránku či dvě a spát, takže se mi do příběhu těžko vracelo. Většinu času mě to moc nebavilo a vlastně pořád mi to přijde místy až takové "sofistikovaně nabubřelé" (neumím to lépe vyjádřit), ale někdy od tří čtvrtin mě to nějak chytlo. Marek Torčík opravdu umí psát a česká literatura by snesla mnohem víc prózy tohoto typu (téma nechávám stranou). Nechápu moc, kde se vzal ten obrat, protože jsem několikrát vážně uvažovala o tom, že se na to vykašlu, ale vlastně se mi to hodně líbilo.

2 27.05.2024