RyxiraAmyGinger komentáře u knih

(SPOILER) SPOILER První (a kratší) novela pro mě určitě byla zajímavější, u druhé jsem se několikrát přistihla, že se nudím, ale naštěstí se to vždycky nějak přehouplo a víceméně se dá říci, že jsem se vždycky těšila, až přečtu zase pár stránek. Celkový dojem je nicméně trochu rozpačitý. Témata, která kniha řeší, mi nějak zvlášť blízká nejsou, občas jsem měla pocit, že se hlavní hrdinka ve svých pocitech až trochu moc babrá a zbytečně se motá v kruhu. Unikal mi smysl přítomnosti některých vedlejších postav, děj několikrát vyloženě zahnul do slepé uličky, následně ji neuměle opustil a začalo se na jiném konci, což mě vytáčelo. Některé scény (setkání s "otcem" nebo návštěva rodného domu) mi připadaly do děje zbytečně nalepené či protahované. Doporučení od Murakamiho je velké lákadlo, ale Prsa a vajíčka rozhodně nebyla to pravé ořechové. Navíc uspěchaný happyend, z toho jsem taky nebyla moc nadšená.

2 10.09.2021

Poměrně snadno si umím představit být touhle knihou zklamaná. Příběh je v podstatě banální, nic moc se tam neděje - a ano, chápu, pokud někomu dialogy připadají křečovité, postavy se chovají divně a celkově to tak celé trochu drhne. Jenže já mám pro Hájíčka prostě slabost a nacházím v jeho knihách - Plachetnici na vinětách nevyjímaje - takovou zvláštní melancholickou prchavost, která si mě pokaždé získá. Celá stránka může být v podstatě o ničem a pak se pro mě v textu něco zableskne, něco mě přivábí a s chutí pokračuji dál. Plachetnice nemá syté kontury, je trochu roztřesená a nejistá, ale přesto mě dovezla do přístavu bezpečně a čas, který jsem strávila na její palubě, byl příjemný.

15 19.08.2021

(SPOILER) Přidávám se ke kritické straně čtenářstva. Nejdřív plusy, respektive jeden: bylo to (extrémně) čtivé. Taková ta kniha, kterou člověk hltá a hltá, až ji má celou během chvíle... a pak se zamyslí nad obsahem a řekne si: cože?!
A co se tedy skrývá za tím "cože"? Enzo Macleod je v podstatě sympatický chlapík, nicméně nad některými jeho kroky zůstává rozum stát - jako například když si k sobě do bytu, který sdílí se svojí mladičkou dcerou, nastěhuje prakticky stejně starou studentku, která mu pomáhá luštit případ... googlením. A tak podobně. Záhada samotná je pak tak fantaskně překombinovaná a pachatelé si situaci tak neuvěřitelně (z)komplikovali, navíc motivace zločinu samotného pro mě stojí tak trochu na vodě. Vyvrcholení děje je opět tak trochu absurdní. Podobně jako Klára90 jsem ráda, že mám trilogii Muž z ostrova Lewis už za sebou, protože Akta Enzo by mě na ni určitě nenavnadila.

6 11.08.2021

Pročetla jsem si tady komentáře, které Nezaplatitelnému nejčastěji vytýkají překombinovanost a roztříštěnost. S tím vlastně souhlasím, ale zároveň mě to nějak nerušilo. Knížka pro mě byla neuvěřitelně čtivá (srovnání se Šifrou mistra Leonarda je naprosto na místě), hlavní postavy jsou zábavné a děj nemá hluchá místa. Určitě to není učebnice dějepisu, ale prostě špionážní, potažmo detektivní román, který funguje - a víc jsem ani nečekala. Jen ke konci mi připadalo, že autorovi trochu docházel dech, to ale s lehkým srdcem odpouštím.

03.08.2021

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na koncept, v němž se popis světové výstavy v Chicagu (o níž jsem neměla nejmenší tušení) prolíná s příběhem sériového vraha, ale nakonec to bylo vážně dobré. Takhle nějak si představuju čtivou literaturu faktu.

2 26.07.2021

SPOILER!! No, za začátku to byla parádní jízda, ale konec už mi přišel dost překombinovaný. Chápu, že autor chtěl dát Teovi ťafku tak velkou, aby s ním už nikdy nic nemusel vymýšlet, ale skoro si říkám, že by bylo lepší, kdyby ho prostě nechal umřít, než to takhle zamotat. Paradoxní je, že hlavní podezřelí, jakkoli nepravděpodobní, se mi začali rýsovat poměrně rychle, a to se nepovažuji za úplně důvtipnou čtenářku detektivek. No... můj pocit z knihy by se asi dal popsat jako lehká až střední rozmrzelost. Na druhou stranu Zygmunt Miłoszewski píše perfektně, takže od jeho dalších knih (s Teem mi chybí ještě ta prostřední) mě Hněv nějak neodradil. I když mě teda štve to neustálé nadávání na všechno polské a není mi to sympatické, zvlášť od Poláka.

09.07.2021

Jako zakončení trilogie se mi to líbilo. Nejlepší byl asi první díl, ale dohromady všechny tři knihy vytvářejí svět, který mě bavil. Osudy postav se proplétaly nenuceně a zajímavě zároveň. Oceňuji námět, který je hodně originální a podobná kniha se mi ještě do rukou nedostala. Poslední díl je taky "nejfantastičtější" ze všech, ale nevadilo mi to... i když od Do tmy je to přece jenom trochu skok.

6 30.03.2021

Rovnou říkám, že mi Harry a Meghan nikdy nebyli nějak zvlášť sympatičtí a třebaže nejsem žádná "superfanynka" královské rodiny, vždycky jsem byla spíš "tým Kate". Takže když se vyloupla Meghan, rovnou jsem si říkala, že se jí nevyrovná - a tahle kniha, třebaže je to de facto oslavná tiráda (teď už bývalé) vévodkyně ze Sussexu, můj názor nějak nezměnila. Meghan je tady líčená jako krásnáúspěšnálaskaváohleduplnáangažovanámodernívzdělanásebevědomá žena, která vždy nezištně pomáhala tam, kde bylo nejvíce třeba jejích květinových aranží a instagramových fotek. Kniha zabíhá až do naprosto irelevantních detailů, autoři se nerozpakují vyjmenovávat slavné přátele, popisovat přepychová letoviska a značky oblečení, aniž by zároveň neopomíjeli dodávat, že Harry a Meghan "jsou lidé z lidu" víc než celá královská rodina dohromady. Nejčastější věty Meghan zní: "Byla jsem z toho moc smutná" a "Na světě je málo rovnosti (domysleme si: takže jsem musela přijít já, abych to změnila, a byla jsem připravena přinést oběť nejvyšší v podobě přivdání se do jedné z nejslavnějších a nejzabezpečenějších rodin světa, ale bohužel si ze mě všichni nesedli na zadek, takže odcházíme)."

Samozřejmě netvrdím, že vina je stoprocentně na straně Sussexových. Královská rodina je sešněrovaná pravidly, závan modernosti veškerý žádný a není tam místo pro výrazné jedince (jako byla Diana a jakou je podle autorů i Meghan). Meghan a Harry prostě očekávali zacházení, kterého se jim nedostalo, a tak si to udělali po svém. Jednoduché. Vrátíme-li se ale ke knize, je to vesměs otravný a nudný škvár, jako dělaný na objednávku Meghanina PR týmu.

6 19.03.2021

Jak moc jsme schopní nebo ochotní všímat si lidí v našem okolí, kteří by možná potřebovali naši pomoc? Opakovaně jsem si během čtení přála, aby někdo zaklepal na Anniny dveře, nenechal se odradit jejím křikem nebo fyzickými útoky a klidně i přistoupil na její pravidla, jenom aby nebyla tak strašně sama (ale na druhou stranu pochybuji, že by si pomoci nechala).

Příběh je za mě velmi originální, napsaný hutně a neobvykle, ale přesto přístupně. Velmi se mi líbily popisy propukajícího léta a na ně navázané "bylinné pasáže". Svým způsobem je pro mě tahle kniha idylická, třebaže příběh je značně pochmurný. Určitě si chci přečíst pokračování. P. S. Moje pocity z knihy velmi dobře vystihl komentář od Elevant.

14 06.03.2021

Moje první kniha od Jakuby Katalpy, byl to víceméně spontánní nákup bez většího přemýšlení... no a kdybych se mohla rozhodnout znova, tak už za knihu asi utrácet nebudu. Je to takové hraní na první dobrou.

6 22.02.2021

Martina Řezníčka vůbec neznám, knihu jsem si koupila hlavně kvůli tématu. Jako sonda do novinářské práce v tak atraktivním čase a prostoru (střet Trump x Clintonová) je určitě zajímavá, bohužel text trpí řadou stylistických nedostatků, které pro mě bylo těžké přehlížet.

2 27.11.2020

(SPOILER) Radka Třeštíková si myslí, že píše jako James Joyce. I Prometheus by si však radši nechal klovat játra každý den, než aby byl nucen číst Bábovky. Přikládám malou ukázku jako varování.

Radka Třeštíková je dobrá spisovatelka a nebo taky ne, ale když si vzpomenu na babiččin svetr, tak mi chutnal její koláč, musím umýt schody, chlapi jsou svině, a stejně její knížky stojí za hovno.

Přijde mi to dost strašný. Práci demagog.cz moc neznám, ale Nutil vůbec neumí psát. Opakuje se (a to na několika místech prakticky doslova), příklady a citace působí, jako by je tahal náhodně jak králíky z klobouku a celé je to jako takový podivný slepenec. Kniha také v dané problematice nepřináší nic nového, je prostě jenom souhrnem základních poznatků, ale pro "začátečníky" budiž. Ačkoli autor píše o tom, jak je třeba být objektivní, názory, které považuje za "špatné", se nepokouší kriticky rozebrat, prostě je smete ze stolu nějakou po sté zopakovanou kostrbatou poučkou, to celé jako "názorný příklad". Za mě je celá tahle kniha tak akorát názorný příklad toho, jak by populárně-naučná publikace neměla vypadat. Kniha se nachází v seznamu doporučené četby pro vysoké školy, což nechápu. Ano, přečetla jsem to celé, ano, udělala si více méně "z povinnosti" nějaké poznámky, ale bylo to utrpení.

1 12.08.2020

Před čtyřmi lety jsem se ráno probudila a našla od mamky na stole vzkaz, že zemřel Leonard Cohen. Obrečela jsem to. Od té doby jsem slyšela všechna jeho alba tisíckrát, nechala si vytetovat jeho jméno a prostě jsem jeho "kultu" tak trochu propadla. Dlouhou dobu jsem nechávala jeho poezii mluvit za něj a o jeho život se zas tak nezajímala, dostaly se ke mně jen nějaké střípky/bulvární informace. Ale od té doby, co jsme si pořídili gramofon, jsem si začala kupovat jeho gramofonové desky a postupně svůj zájem rozšířila na knihy, takže jsem prostě vzala tuhle jako další kousek do "sbírky" a nějak mi prostě padla do ruky :) . Je to dobře napsané, snadno jsem se začetla, knížka obsahuje taky spoustu fotek, což jsem ocenila.

3 09.08.2020

Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a dokonce jsem přemýšlela, že ji odložím, ale nakonec jsem vytrvala a udělala jsem dobře, protože zhruba od poloviny mi děj pěkně utíkal a stránky se obracely skoro samy. Myslím, že kniha je zvládnutá skvěle a autor určitě zaslouží poklonu. Pohled na problematiku imigrace, která je (bohužel) v dnešní době opět aktuální, mi připadal trochu příliš jednostranný, ale dalo se to v klidu přežít a určitě stojí na racionálně obhajitelných základech. Příběh pro mě byl úplnou novinkou, do té doby jsem jméno John Ausonius vůbec neznala.

2 16.12.2019

Hrozně se mi to líbilo. Příběh je pro mě spíš vedlejší, musím vyzdvihnout především styl, jakým je napsaný. Bohatý jazyk plný neotřelých metafor, některé pasáže jsem si pročítala vícekrát, čistě pro to, že se mi líbilo, jak byly poskládané. Osvěžující pro mě byla také postava vypravěče, který je - na rozdíl od všech těch rozporuplných hrdinů dneška - prostě upřímný a spravedlivý člověk, který se nebojí říkat lidem, co si o nich myslí a zároveň nechce nikomu zbytečně ublížit. Gatsbyho mi bylo líto (spisovatel k němu byl značně kritický), ale lpěl na dávno ztraceném snu. Pokud jde o Toma a Daisy, autor to vyjádřil krásně (jsem vůbec povolaná k tomu něco takového říkat, když celá tahle kniha je mistrovské dílo?), když napsal, že "byli lehkomyslní, Tom a Daisy, rozbíjeli věci a živé tvory a pak se zase stáhli ke svým penězům ... a úklid toho smetí, co po nich zbylo, nechali na ostatních." Fitzgerald stvořil příběh o prostředí, které znal a soudil je značně příkře, ale zároveň je vyobrazil tak poutavě, že čtenář zatouží účastnit se aspoň jednoho z Gatsbyho opulentních večírků, aby mu třeba jen na špičkách prstů ulpěl zlatavý poprašek krásna...

14 18.11.2019

Kundera je na mě asi moc filosofický, moc zaměřený na sex a stylu jeho psaní asi nikdy nepřijdu na chuť (i když mu nemůžu upřít jistou dávku poetičnosti).

2 17.11.2019

Simon Mawer prostě umí. Četla jsem Skleněný pokoj, kterým jsem byla nadšená a Pražské jaro tento můj dojem pouze utvrdilo. Všechno není striktně dějinné, aby se tak řeklo, ale nejsem zas takový znalec, aby mi to bylo nějak na obtíž. Chvíli mi trvalo, než jsem se s některými postavami náležitě sžila (Ellie) a přiznávám, že jsem se nějak netěšila na to, až se všechny setkají, ale Mawer mě svým rozuzlením překvapil a vlastně i předčil moje očekávání. Zajímalo by mě, jak příběh vnímá člověk, který nezná naše dějiny, jestli mu všechno dává smysl nebo je to pro něj těžko pochopitelné.

6 02.11.2019

Ke Karlu Čapkovi mám trochu zvláštní vztah. Málokdy mám chuť sáhnout po nějaké jeho knize, ale vždycky, když se k tomu nakonec odhodlám, je můj čtenářský duch povznesen a pln obdivu k tomuto velkému českému spisovateli, k jeho laskavosti, citu, pozorovatelskému talentu a smyslu pro jemný (snad trochu anglický) humor. V Anglických listech mě nejvíc zaujaly kapitolky Jezerní oblast a Několik tváří. Rozhodně se teď však nevrhnu po dalším Čapkovi - dílem snad proto, abych si mohla chvíli nerušeně vychutnávat dozvuky jeho anglického pozorování.

10 05.10.2019

Končím s Karikou. Trhlina se mi líbila, Strach o něco méně, ale pořád to relativně šlo, ale Tma je fakt slabota. Naprosto nesympatický hlavní hrdina, který se po většinu příběhu chová zcela nelogicky, zmatené vyvrcholení děje, takřka žádná literární kvalita ("zfuckoval jsem to", "křičel jsem z plných plic i hrdla"). Knihu jsem dočetla, protože ubíhala relativně rychle, nevyžadovala moc soustředění a ve vlaku jsem stejně neměla nic jiného po ruce, ale když odhlédneme od toho, že se mi hodí do Výzvy, tak to byl ztracený čtenářský čas.

9 30.09.2019