RyxiraAmyGinger
komentáře u knih
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Slepá mapa je první knihou, kterou jsem přečetla po relativně dlouhé čtenářské pauze. Nebyla jsem schopná se pořádně ponořit do jakéhokoli příběhu, odkládala jsem knihy po prvních několika stránkách a kapitolách. Alena Mornštajnová ale tento problém zdolala. První třetinu jsem překonávala asi týden, ani ne tak vinou nezájmu jako spíš nedostatku volného času, zato zbytek knihy jsem přečetla za jedno odpoledne v knihovně takřka jedním dechem. Autorka volí jednoduchý, přímočarý styl vyprávění bez zbytečných odboček, jednotlivé charaktery jsou pečlivě vybudované a uvěřitelné, osudy zajímavé a přes všechnu bolest a strasti dvacátého století se mi nechce nazývat je tragickými. Možná je to tím, že navzdory všemu utrpení a ztrátě a smrti se příběhem jako červená nitka vine láska a vzájemné pochopení, které pro sebe hlavní hrdinové přes všechny osobní výhrady a nedostatky chovají. Konečné řádky mi vykouzlily úsměv na rtech a dojaly jako už dlouho nic. Kniha se mi opravdu moc líbila a jsem moc ráda, že jsem ji po dlouhém váhání nakonec koupila. Od Hany mě - aspoň dočasně - spolehlivě odradila skutečnost, že ji četli fakt všichni, zato po Hotýlku pravděpodobně časem sáhnu.
Barevný závoj
William Somerset Maugham
Tak, nebylo to úplně to, co jsem očekávala, protože znám dobře filmovou verzi s Naomi Watts a Edvardem Nortonem. Přesto se mi kniha líbila, byla napsaná stylem, který mi vyhovoval a stránky ubíhaly jedna za druhou. Dej se hodně soustředí na postavu Kitty, která během něj prodělá veliký duševní vývoj. Nepodařilo se mi udělat si na ni zcela jednoznačný názor a jako hlavní hrdinka zaměstná čtenářovu mysl spolehlivě. Je trochu škoda, že autor neposkytl nějakou hlubší sondu do Walterovy mysli, v celé knize byl za mě jednoznačně nejzajimavější postavou a zároveň nejvíc opomíjenou.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Velmi zajímavé, inspirativní, teď mě to na Šumavu taky trochu táhne :). Nejvíc mě zaujalo, jak jsou všichni "poustevníci" smíření s osudem, nikdo si nestěžuje nebo nedává najevo nespokojenost. Závidím jim jejich - aspoň zdánlivou - vyrovnanost. Nikdo z nich se nezabývá malichernostmi. Pro člověka žijícího v civilizaci velmi poučné.
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Nemám nic, co bych knize vytkla. Hodně mě bavila psychologie postav, popis vztahu mezi Connie a Cliffordem i interakce s dalšími postavami. Příběh byl napsaný čtivě a hezky ubíhal.
Žízeň
Jo Nesbø
Tak nevím, nevím, už je na mě asi toho Harryho Holea nějak moc (četla jsem 8 knih). Konkrétně případ v Žízni se mi zdá až příliš přeexponovaný, příliš skandální, příliš komplikovaný, prostě příliš... no je toho všeho zkrátka příliš. Jeden by si myslel, že v Norsku se neděje nic jiného než že tam řádí sérioví vrazi, z nichž jeden je zvrácenější než druhý a že kdyby Harryho nebylo, tak se tam z toho všichni po*erou. Tenhle rys mi tak trochu připomíná seriál Vraždy v Midsomeru (jak to, že je v tom poklidném anglickém kraji ještě někdo naživu?!). Ano, Jo Nesbo je čtivý, pracuje skvěle s napětím, zápletky má promyšlené a to všechno okolo, co k opravdu dobré detektivce/thrilleru patří. Ale na můj vkus už je toho prostě moc. Tak moc, že Žízní se s Harrym pravděpodobně definitivně rozloučím (maličký SPOILER: a na pokračování mě nenavnadila ani konečná scéna - spíš mě odradila). Mně osobně už to stačilo.
Mořeplavec
Diana Gabaldon
Tak jo, je to za mnou a rozhodně si přečtu další díly, ale už jsem z toho taková lehce otrávená a některé pasáže jsem opravdu četla jenom "z povinnosti". Po Vážce v jantaru jsem byla na pokračování příběhu Jamieho a Claire celá nažhavená, ale musela jsem na něj poměrně dlouho čekat a to moje nadšení poněkud zchladilo, takže jsem se do Mořeplavce pouštěla sice s chutí, ale že bych přímo umírala touhou po pokračování, to teda ne. Zdlouhavý začátek (to bych klidně prominula), Claire najde Jamieho během pár hodin (no proč ne, na druhou stranu možná až moc snadné) a potom fantastická dobrodružství za oceánem, která jsou tak skvěle zamotaná, až jsem místy nevěděla, kde mi hlava stojí. Na jednu stranu obdivuji autorčin zápal a schopnost si poradit s tak obsáhlým textem s řadou odboček, na druhou stranu si myslím, že je to příběhu trochu na škodu. Kdyby byla kniha tak o 300 stran kratší, nezlobila bych se a domnívám se, že by se ani nic podstatného v příběhu nemuselo měnit. Claire mi nikdy nebyla nějak zvlášť sympatická a trochu mě "štve", že je do ní Jamie takový blázen (já bych ji občas hodila přes palubu), ale jako dvojice fungují dobře - možná až příliš dobře, věčná, nehynoucí láska, samozřejmě skvělý sex a bla bla bla... i když zase na druhou stranu neviděli se dvacet let... no prostě nevím nevím. Je to nepochybně velmi chytlavá série a já si rozhodně koupím a přečtu další díl(y), ale doufám, že se autorka bude nadále držet trochu při zemi. P. S. A na "americké" pokračování příběhu jsem velmi zvědavá a upřímně řečeno si ho moc neumím představit, asi by mi bylo milejší, kdyby J + C zůstali věrni britským ostrovům, potažmo Evropě.
Až mi zítra budeš chybět
Heine Bakkeid (p)
Přečetla jsem asi 40 stran a řekla si, že to nemám zapotřebí. Podle mě se autor (který podle medailonku v knize psal knihy pro mládež) chtěl svést na vlně popularity severských detektivek, podle mého názoru mu to ale těžce nevyšlo. Možná jsem namlsaná ještě z trilogie Ostrov Lewis od Petera Maye, každopádně tohle je za mě docela propadák. P. S. Název je dost nešťastný.
Šachové figurky
Peter May
Tak jo, trilogie z ostrova Lewis je zdárně za mnou a musím říct, že ve mně zanechala trochu rozporuplné pocity. Nemůžu se ubránit dojmu, že i z třetího dílu (stejně jako z druhého) by se dalo vytěžit víc napětí, než kolik ho nakonec v knize bylo, a to si nemyslím, že bych byla nějak otrlá. Začátek fajn, gradace super, ale konec příběhu se nějak podivně rozmělnil a ztratil v zamotané minulosti a ještě zamotanější přítomnosti a musím říct, že některá úmrtí mi připadala vyloženě zbytečná, doslova pro efekt, který se ovšem jaksi nedostavil. Všeobecně si myslím, že je tato série lehce přeceňovaná, na druhou stranu se jí nedá upřít pečlivě budovaná atmosféra, atraktivní prostředí a cit pro mezilidské vztahy. Skoro bych řekla, že tyto faktory (samozřejmě na úkor samotného vyšetřování) hrají prim. Nečekejte potoky krve ani brutální vraždy (snad s částečnou výjimkou prvního dílu). Ale možná je to nakonec - přes všechny výhrady, které k trilogii mám - ku prospěchu věci. Severské krimi je všude až dost. P. S. Knihy rozhodně číst popořadě.
Seňor Vivo a drogový baron
Louis De Bernières
Miluji knihy tohoto autora. Je to pro mě takový modernější a méně vážný Márquez (kterého mám taky nesmírně ráda). Jméno Louis de Berniéres je pro mě (téměř) bez výjimky zárukou mimořádného čtenářského zážitku.
P. S. Tak málo hodnocení a komentářů? Spousta lidí neví, o co přichází.
Ve stínu černých ptáků
Cat Winters
Docela zajímavý příběh, rozhodně nedoporučuji číst večer před spaním.
Muž z ostrova Lewis
Peter May
Druhé setkání s Finem Macleodem. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tomu nemám dát jenom 3*, a to za tu absurdní předvídatelnost. Opravdu, tohle snad nebyla ani detektivka, jenom vytahování starých příkoří a zločinů. Na druhou stranu se děj odehrává v prostředí, které pro mě bylo velmi přitažlivé a ubíhá velmi svižným tempem. Čtyři hvězdičky z milosti, napětí od této knihy rozhodně nečekejte. A to to přitom na začátku vypadalo tak slibně.
Půlnoc je osamělé místo
Barbara Erskine
Nebylo to tak strašné, jak jsem původně předpokládala.
Paula
Isabel Allende
Jako milovnice Isabel Allende jsem tuto knihu přečetla s velkým zájmem, třebaže zpočátku jsem se do ní musela trochu nutit. Je to neobyčejně jímavá zpověď ženy, které umírá před očima vlastní dítě a ona to snáší s nesmírnou sílou a láskou.
Hněv a hrdost
Oriana Fallaci
Ať už s Orianou souhlasíme či nikoli, musíme si přiznat, že je to Novinářka s velkým N.
Lord Mord
Miloš Urban
Tak nevím, jestli úplně vím, co tím chtěl básník říci, ale - navzdory tomu - se mi kniha celkem líbila.
Sanditon
Jane Austen
Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale z lásky k Jane Austenové dávám plný počet. SPOILER! (maličký) Přiznávám, že konečné rozuzlení vztahů pro mě bylo překvapením a jsem ráda, že se nemusím o srdce drahé, rozumné Charlotty obávat. Jinak je to autorka tak, jak ji známe a velké díky v tomto případě patří i Mary Dobbsové. Přiznávám, že kdybych věděla, že kniha byla dopsána po smrti Austenové, váhala bych, zda si ji mám přečíst, ale nepozornost mě zachránila před předpojatostí a já vůbec nelituji.
Země prokletých
Liliana Lazar
Kniha je zajímavá po grafické stránce, po obsahové nikoliv. Viktor Luca mi připomínal Lennieho Smalla, ale na rozdíl od Steinbeckova hrdiny mi nebyl ničím sympatický ani on, ani okolnosti jeho života. Existence jezera jako místa, které se živí lidskými obětmi (aspoň tak jsem to pochopila já), by se daleko víc vyjímala v nějakém hororu než ve fresce nastiňující život rumunského venkova, jak se prezentuje tato kniha. Pro mě je Viktor zločinec, který zůstal nepotrestán (ať už činil pokání či nikoliv) a jeho příběh mě ničím nezaujal. A pokud se v něm skrývá nějaké podobenství, já ho neobjevila.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Asi jsem neporozuměla úplně všemu, ale to mi nevadí. Kafka na pobřeží mě nikdy nějak nelákala, ale sáhla jsem po ní v rámci Knižní výzvy a rozhodně nelituji. Naopak, rozhodně si chci přečíst i další autorova díla.
