RyxiraAmyGinger komentáře u knih

No, kdybych nejdřív neviděla film, asi bych se v tom trošku ztrácela. Takhle jsem se ale mohla míň soustředit na děj a víc na jednotlivé pasáže, což bylo určitě ku prospěchu věci.

1 22.02.2017

Nevím, kdo Poselství růží přirovnal k Ptákům v trní - přirovnání je to značně nadsazené, neboť Maggie, Ralphovi a Droghedě se Mary, Percy a Sommerset určitě nevyrovná. I tak jsem ale v této knize objevila rodinnou ságu, která mě bavila a rozhodně ji hodlám přečíst až do (trpkého) konce.

3 20.02.2017

Vím, že její povaha je možná součástí rodinné kletby, i tak mě ale nerozhodnost a přelétavost Cathy neuvěřitelně štvala. A věta "milovala jsem Barta celých patnáct let, jen jsem si to neuvědomovala"?! To byl docela úlet. Každopádně sérii hodlám dočíst, jinak mě totiž velmi baví.

3 11.02.2017

Nevím, nevím, mně to celé připadalo takové moc šedé a šedavé, děj se podle mě pořádně rozproudil až na posledních stránkách... Přiznávám ale, že valnou část knihy jsem nebyla moc soustředěná, takže možná dám autorovi ještě jednu šanci.

1 03.02.2017

Hodně dojemné, stejně jako film.

3 30.01.2017

Tak nějak jsem to zhltla. Jestli Austenová skutečně psala svá některá z těchto dílek již v jedenácti letech, jak se uvádí v doslovu, tak opravdu smekám.

21.01.2017

Hrozně se mi to líbilo, i přesto, jak neuvěřitelně smutný příběh to je. Rozhodně hodlám zhltnout celou pentalogii, a to co nejdřív. Přesně takovéhle knižní série miluju - ty, jejichž díly mě okamžitě nakazí touhou přečíst si ty následující. Matka Chrise, Cathy, Coryho a Carrie mi připadá tak rozporuplná... zdá se mi neuvěřitelné, co s ní dokázala udělat touha po penězích. Její první manžel v ní zřejmě uspal všechny její špatné vlastnosti, její chtivost a sobeckost... po jeho smrti vypluly na povrch v té nejobludnější podobě. Doufám, že se jí Cathy a její sourozenci pomstí a že bude trpět jako trpěli oni a ještě mnohem víc.

20.01.2017

Co se týče Márquezovy tvorby, příjemná změna :).

19.01.2017

Když nad tím nebudu moc přemýšlet (to se mi nechce, protože tahle knížka se mi četla docela hezky), byla to taková příjemná jednohubka.

4 17.01.2017

Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.

2 17.01.2017

Nicolas Sparks asi nikdy nebude můj favorit.

1 17.01.2017

Připadalo mi to hodně rozvleklé - spousta postav a příliš patosu, postavy až moc jasně rozdělené na "ty hodné" a "ty zlé". Možná je to tím, že jsem četla knihu pomalu, po malých částech a hrozně dlouho, ale stejně... pokud jde o historický román, měla jsem v rukou už mnohem lepší věci. Od autora se mi daleko víc líbila Katedrála moře - i když i k ní jsem měla výhrady. Trochu kostrbaté mi přišlo i přeskakování v ději, Falconés teprve zpětně vysvětluje, jak došlo k situacím, které popsal o pár řádků výš... Tahle knížka mi moc nesedla.

1 12.01.2017

Sice na můj vkus trochu moc homosexuálních seminaristů (fakt si nemyslím, že většina knězů jsou gayové), ale jinak se mi to líbilo.

1 12.12.2016

Dlouho, dlouho jsem váhala s hodnocením, nakonec jsem nechala čtyři hvězdičky, snad abych dala dalším dílům šanci na plné hodnocení. Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji docela rozkouskovaně, dvakrát týdně ve vlaku (cca 2 hodiny v kuse), takže mi možná nějaké drobnosti unikly. Nejdřív jsem teda začala koukat na seriál, ale dokoukaný celý ho nemám, možná to napravím, knižní pokračování mě ale nicméně láká víc... P. S. Herec, který hraje v seriálu Jamieho, je prostě dokonalý :)

04.12.2016

Ano, dost jsem se v tom ztrácela, ale García Marquéz je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů a jeho knihy prostě miluju. Mají pro mě nezaměnitelnou atmosféru rozkladu, tklivosti, melancholie a ještě nějakou tajnou přísadu, která si mě pokaždé podmaní a přiměje mě toužit po životě v osamělosti a fantaskních představách. Sto roků samoty je zatím to nejlepší, co jsem od autora přečetla. Marquézovi nemám problém uvěřit cokoli, od létajících koberců až po prostěradla, která vynesou člověka až k nebesům. Pojem osudovosti je mi velmi blízký, jsem velká fatalistka, navíc rodinné ságy čtu velmi ráda... tato kniha je pro mě něco jako šaty šité na míru.

13 30.11.2016

SPOILER Svižná, rychle ubíhající detektivka, zase trochu jiná než miliony jiných. Ale mám dvě zásadní výhrady. První: šedý muž s ježkem - hned mě napadlo, že to je muž od autobusu a ne jiný policajt a cca 10 stránek mě pak štvalo, že detektivové sledují falešnou stopu. Nemám ráda, když mi něco dojde dřív než vyšetřovatelům. Druhá: jedním z klíčových důkazů, který navedl vyšetřovatele na správnou stopu, byly autobusové jízdenky, které si Slávka schovala. Ale proč si je schovávala a nevyhodila je? Opět nevysvětleno, trochu to na mě působí dojmem, že autor prostě nevěděl, jak svým hrdinům pomoci a vyřešil to takhle. Na můj vkus až moc nuceně.

2 29.11.2016

Těšila jsem se na každou stránku. Podobný příběh jsem až dosud nečetla a zanechal ve mně hluboký dojem, místy byl dokonce strašidelnější než lecjaký filmový horor. Bohužel jsem se maličko ve všech těch bohyních a bosorkách ztrácela - Irma, Baglárka, Mahdalka, Justýna.. kdo si to má všechno pamatovat. Nicméně, skoro se mi to nestává, ale u téhle knížky si říkám, že bych si ji časem přečetla znovu, už jen proto, abych si v těch jménech udělala pořádek. Atmosféra zkrátka nezaměnitelná, příběh patřičně pochmurný... Moc jsem se na knihu těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ani maličko.

14 17.11.2016

Uff, uff... uff. Přiznávám se, že jsem měla docela pomalý rozjezd, asi tak do prvních osmdesáti stránek jsem se musela trochu nutit, ale pak se to zlomilo a kniha si mě získala. Zcela jsem propadla kouzlu a soudržnosti rodiny Joadových, ale nejvíc obdivuji mámu. Silná, statečná žena, která drží rodinu pohromadě, má pro každého útěchu i po zásluze napomenutí. Steinbeck mě znova (poprvé už v novele O myších a lidech) přesvědčuje, že je spisovatelem s neobyčejným sociálním cítěním a geniální schopností popsat život prostých lidí bez příkras a bez patosu, a přesto se mi nad jejich osudem svírá srdce. Svět potřebuje více takovýchto knih.

8 16.11.2016

Jsem asi už příliš moderní čtenářkou, některé pasáže mi připadaly poněkud rozvleklé, nicméně dílo velmi oceňuji. Zázrak s Julčou měl pro mě poněkud překvapivé, nicméně vtipné rozuzlení (rozuměj: vysvětlení názvu povídky), Událost v mikve rovněž pobavila a pokud jde o smutné oči Hany Karadžičové, srdce se mi svíralo.

1 06.11.2016

Příběh znám dobře z rozhlasové četby, což mi tedy čtení na jednu stranu poměrně usnadnilo, na druhé jsem se bála, že se budu nudit. Opak byl pravdou... skoro se mi chce říci, že toto je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.

7 28.10.2016