RyxiraAmyGinger komentáře u knih
Tak jo, přečetla jsem To podruhé asi po třech letech. Trochu jsem si poupravila svůj názor na konec, který mě poprvé hrozně zklamal, ale teď už mi to tolik nevadí. Protože tohle podle mě není především horor - je to hlavně kniha o přátelství a síle lidské mysli. A toto poselství, byť trochu skryté za hrůzným klaunem Pennywisem, je krásné.
Tak tohle byla bomba - přímo atomová. Na Sněhuláka jsem se těšila a přečetla jsem ho téměř jedním dechem. Od začátku jsem měla správné tušení o tom, kdo je vrah, ale to proto, že jsem dřív četla následující díl a tak jsem byla informovaná víc, než je zdrávo. Trochu chybička, ale za tu si koneckonců můžu sama. Jakkoli vysoké očekávání máte, pokud jde o tuto knihu, nemůžete být zklamaní, v konečné skládačce nechybí jediný dílek :).
Jako nemůžu si pomoct, ale vyšetřovat brutální vraždy ve vysokém stupni těhotenství je prostě... no, debilní. Přečetla jsem Jo Nesba a celá nadšená severskou detektivkou jsem se vrhla na tohle, ovšem byla jsem zklamaná... Začátek byl těžký (chvilku to trvalo, než jsem si zvykla, že je kniha napsaná v přítomném čase), ke konci mě to docela chytlo, ovšem některé věci prostě nelze dost dobře ignorovat. Veliké množství postav je korigováno s přehledem, akce je vypsaná dobře, ale prostě... některé věci mi zkrátka vadí.
Jako líbilo se mi to hodně, na to, že povídky normálně moc nečtu... Obzvlášť Světice mě dojala a pak myslím ještě ta úplně poslední, Přečteno to bylo za chviličku, můj druhý Marquéz, ale rozhodně ně poslední ;).
Konec maličko pokulhává, řekla bych, ale jinak naprostá bomba. Hrozně mě začal zajímat Sněhulák :).
Četla jsem to už jako hodně malá, těžko hodnotit. Vlastně myslím, že je to první knížka, kterou jsem někdy v šesti letech přečetla celou sama. Od stejného autora si vybavuji i Osadu Havranů, Bronzový poklad, Minehavu, Zastavený příval... všechno se mi líbilo.
Epochální freska, ale celkově mi to všechno přišlo malinko nepravděpodobné. Nicméně čtivé, líbilo se.
Tak tohle mě baví na sto procent. Miluji zejména "zdramatizovanou" kapitolu, která zobrazuje rodinu při večeři. Geniální! Smála jsme se u této knížky nahlas a zdaleka ne jednou. Kdo má špatnou náladu (a chce si ji zlepšit), vřele doporučuju.
Nejsem křesťanka, a proto jsou některé autorčiny názory až příliš extrémní, v mnohém s ní ale naopak plně souhlasím a chápu, jaké zděšení v ní dnešní společnost budí. Bohužel, většina argumentů, které v knize uvádí, vychází právě z křesťanského učení a proto jsou pro diskuzi v rámci dnešní evropské společnosti jen těžko použitelné. Bohužel.
Tohle se mi hodně líbilo. Zpočátku jsem tomu vůbec nerozuměla a přišlo mi to dost složité, ale ani to mě neodradilo. Vlastně jsem tou knihou docela nadšená, takže jsem se celou dobu třásla, aby mi někdo v knihovně nevyfouknul pokračování před nosem. Naštěstí se ale tak nestalo. Takže mám na stole další tři pokračování, a upřímně řečeno, celkem se nemůžu dočkat :).
Jednu věc nemůžu popřít - je to čtivé a dobře napsané. Přečetla jsem přes polovinu knihy na jeden zátah... a to o něčem vypovídá.
Tohle bylo prostě terno. Přesně můj šálek kávy, trefa do černého. P. S. A ano, popisy staveb jsou občas trochu zdlouhavé, ale ty já ráda promíjím.
Tohle je fakt slabota, přečetla jsem prvních padesát stránek a mám toho tak akorát dost. Historická próza na určité úrovni nevykazuje chyby, jakých se pan Vondruška dopouští stránku za stránkou. Je hezké, že se snaží držet historických faktů stůj co stůj, ale když čtu beletrii, jednou ze zásadních věcí je pro mě stylistická a jazyková úroveň a v tomto ohledu kniha žalostně zaostává.
Dostala jsem knihu od maminky a vím, že se říká nesuď knihu podle obalu, ale obal téhle knížky je skutečně povedený a vazba tentokrát správně napovídá, že stránky skýtají nádherný a dojemný příběh. Třebaže mi promluvy smrti ze začátku trochu vadily (dokonce se mi hlavou míhaly výrazy jako "praštěný" nebo "divný") a třebaže jsem měla malinko problém se celkově přes ten začátek nějak přehoupnout, nakonec jsem byla naprosto uchvácená.
Je to už dost let zpátky, co jsem tuto knihu četla a třebaže si jednotlivé legendy pamatuji jenom matně, dosud si vzpomínám na uchvácení, s jakým jsem obracela jednotlivé stránky. Tohle je prostě veledílo... snad už ani ne tak fantastické, jako spíše historické. Neměla bych problém s tvrzením, že tyto stránky obsahují legendy skutečných národů, skutečné země tak, jak byly zaznamenáván v průběhu staletí. Nemá cenu zde vychvalovat velmi vysokou stylistickou úroveň knihy. Ta je nesporná. Mě osobně mrzí snad jenom jedna věc - že jsem četla Silmarilion později než Pána prstenů a určité souvislosti v Tolkienově nejznámější trilogii mi tak částečně unikly.
Jestli (ještě) někdy uslyším, jak někdo Austenovou pohrdavě zařazuje do "červené knihovny", začnu hrozně vřískat.
SPOILER Ale jo, už jenom jméno King je pro mě zárukou toho, že se u knihy nebudu nudit. Děj má spád, postavy odkrývají i ta nejtemnější zákoutí své duše atd. ...ale možná je toho Kinga už tak nějak moc. Na určitou míru expresivity jsem u něj zvyklá, ale zdá se mi, že tady to trochu přehání (viz. Junior a jeho "kamarádky"). A potom ten závěr - budu to brát tak, že autorovi šlo především o vystavění charakterů a jejich vývoje během děje, ale stejně... to lze všechno svádět na mimozemšťany (slovíčko všechno je narážka na vyvrcholení Kingovy knihy To, která mě bavila jen o chlup více než mě zklamalo její rozuzlení)? Paralele s mravenci se nicméně nedá upřít zdrcující logika. Celkové hodnocení - trochu rozčarovaní, proto ta hvězdička dolů. P. S. Za "kingovky" číslo jedna stále považuji Zelenou míli a Osvícení.