sachista komentáře u knih

První povídku hodnotím jako průměr až slabší průměr s několika zábavnými vstupy, druhou povídku hodnotím vyloženě kladně, protože jsem se náramně bavil, zasmál se a tematicky zavzpomínal na Nápady svaté Kláry.

6 23.06.2018

Za mě jednoznačně kniha roka a to jak v kategorii obsahové, tak kategorii vizuální. Mrzí mě, že jsem se s Haklovou tvorbou tak dlouho míjel. O to víc si to nyní užívám a brzy naběhnu do knihkupectví, abych si pořídil jeho další kousky. Umina verze je zábavná, napínavá, hloubavá, dráždivá, ironická, má vše, co má správná kniha mít. Čte se velmi dobře, je svižná, přitom, i když ji hltáte, stíháte vnímat autorovy myšlenky, postřehy, smát se jeho vtipům, narážkám, vulgaritám. A do toho všeho se kocháte povedenými fotografiemi, v dnešní době poměrně unikátní záležitost - doprovodit text ani ne ilustracemi, ale fotografiemi. Velké uznání a všechny palce nahoru. Nezapomenutelný literární zážitek - zvláště si musím do zvláštního poznámkového bloku opsat rozdíl mezi lidmi, kteří točí filmy a lidmi, kteří píšou knihy.

6 07.02.2017

První třetinu jsem zakoušel podobný pocit jako u mé oblíbené francouzské filmové série Návštěvníci - u třetího dílu jsem si říkal, je příjemné vidět zase oblíbené postavy a smát se stejným vtipům, ale lze na tom stavět donekonečna? Totéž jsem si říkal u třetího dílu Aristokratky, ale po polovině jsem se zase naladil na komediální notu všech obyvatel hradu Kostka a asi se stejně opět těším na pokračování, které určitě přijde.

6 02.01.2017

Další knižní hit, který mi neunikl a musím říct, že jsem se v duchu často docela příjemně bavil. Některé, spíše ryze ženské pasáže, mě příliš nechytly, ale to hlavní - jemné a lehké nakouknutí pod pokličku hereckého světa bylo zábavné a poučné. Všichni si filmaře tak nějak představujeme a máme své subjektivní náhledy, které se mohou zásadně míjet s realitou. Marušce jsem fandil i ve Stardance a potvrdilo se mi, že je to sympatická holka, která se nebojí odhalit vlastní strachy a nejistoty.

6 10.09.2016

Plně se ztotožňuji s názorem, že pokud by Netopýr byl první knihou, která by začala brázdit česká a světová knihkupectví, nemohl by se stát Nesbo takovým celosvětovým fenoménem. Netopýr hodně zaostává za Nemesis, Sněhulákem, Spasitelem, zkrátka od čtvrtého dílu dále. Nemohl jsem se do něj pořádně začíst, pak se to trochu rozjelo, ale konec byl zase už příšerně nudný, což mi vlastně u Nesba vadí obecně, že pointu a rozuzlení servíruje příliš brzy. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklý u něj na nadstandardní čtení, jsem s hodnocením hodně přísný a asi nějakou tu hvězdičku srážím i úmyslně. Netopýr je v silné skandinávské konkurenci podprůměrnou detektivkou.

6 08.01.2015

Jakmile jsem se doslechl o této knize, ihned jsem měl touhu si ji přečíst. Nakonec jsem ji dostal jako dárek k Vánocům, což by udělalo nesmírnou radost. Joël Dicker napsal vynikající detektivní román s mnoha přesahy a Argo zabodovalo na poli detektivní literatury, protože se směle postavilo Hostu. Naprosto dokonalá je i obálka knihy, která mě však natolik zmátla, že jsem Nolu nedokázal vidět jinak než jako tmavovlásku, zatímco v knize je několikrát zdůrazněno, že byla blondýnka. Dicker velmi umně využívá možností, které detektivní román skýtá, a to je množství zvratů, které se navzájem trumfují a přebíjejí. Věřím, že to některé čtenáře může rušit, ale v tomhle já si osobně libuji. Vytknul bych pouze asi prvních dvě stě stran, které jsou zajímavé, jsou poutavé, více přibližují čtenáři mládí hlavního hrdiny, ale pro další napínavý děj jsou téměř nepodstatné. V neposlední řadě bych rád vydzvihnul humor a to především při telefonických hovorech Marcuse s jeho matkou. Myslím si, že každý čtenář si v duchu opakuje, jak je šťastný za svoji matku. Přesto Pravda o případu Harryho Queberta pro mě zůstane uchována jako ta kniha, která mi zpříjemnila cestování v MHD během měsíce února 2014 a v závěru jsem se k ni musel vracet i večer při lampičce. Smekám před autorem, že ve svém poměrně mladém věku napsal tak rozsáhlý román a rovnou získal Goncourtovu cenu. Skvělý začátek kariéry, bude to však mít stejně jako jeho hlavní postava Marcus velmi těžké s udržením se na piedestalu.

6 26.02.2014

Hálkova sbírka pro mě představuje jednu z nejkrásnějších sbírek, co znám. Asi bych svým názorem spíše zapadl do 19. století, ale nestydím se za to, že mám raději Hálka než Nerudu. A jsem nesmírně šťastný, že mám jeden kus z mimořádného vydání Písní večerních.

6 13.06.2013

Drsnější, brutálnější, krutější a pro mě možná kapánek slabší než Žena v kleci. Přece jen se řadím spíše ke klasickým vyznavačům detektivního žánru, kdy je čtenář nucen trochu zapojit svoji poirotovskou šedou kůru mozkovou a dumat nad tím, kdo a proč se dopustil zločinu. Uznávám však, že Adlerovi-Olsenovi o tuhle hru s čtenářem nešlo a servíruje nám podobně jako Stieg Larsson nemilosrdnou společenskou kritiku bohatého a suverénního státu, jednoho z evropských lídrů a vzorů. Pozlátko odkrývá nesmiřitelným způsobem.

6 07.07.2012

Dopustil jsem se největší chyby, že jsem četl Černé psy kouskovaně. Jenže tahle dosti náročná a promyšlená, byť útlá, kniha si zasluhuje četbu alespoň na jedno odpoledne. Místy jsem žehral na autorův styl, myšlenkami jsem odbíhal, avšak především berlínská pasáž a závěr knihy mě doslova uchvátily. Symbolika černých psů pro mě představuje nepopsatelnou hrůzu a věřím, že při pomyšlení na ně mi ještě nejednou přeběhne mráz po zádech.

6 22.01.2012

Nesmírně pravdivá kniha, jež přesně popisuje chování jedince, který je v určitém prostředí utlačován a potřebuje si své útrapy kompenzovat na ještě slabších jedincích.

6 14.12.2011

Tuto knihu považuji za nejlepší román od Paula Coelha. Často na ni myslím, zvláště na závěrečnou pointu, kterou považuji za jednu z nejsilnějších v moderní literatuře vůbec. Je mi známo, že Coelho má kromě obrovské řady fanoušků i řadu odpůrců, já se však hrdě hlásím do první skupiny.

6 14.12.2011

Camilla Läckberg je bezesporu vynikající spisovatelka detektivek a hned po prvním dílu série Patricka a Eriky jsem si ji oblíbil. Doslova jsem všechny čtyři díly zhltal. Nejraději mám umně konstruovanou zápletku sahající vždy do minulosti, kdy se vytahují kostlivci ze skříní a otevírají dveře dávno zabouchnuté. Vlastní spravedlnost mi připadla trochu pomalá v rozjezdu, dosti nečekaně bylo hodně prostoru vymezeno Mellbergovi, pak už jsem byl dějem opět naprosto pohlcen, nicméně závěrečné rozluštění mě zklamalo, protože mě napadlo už v půli knihy. Nejsem žádný čtenář, jenž rozluští každou detektivku, ale tady se mi zdá, že nám to Camilla servírovala přímo pod nosem a nešlo to neodhalit. Takže proto hvězdička dolů, avšak přesto se těším netrpělivě na další díl...

6 06.10.2011

Celou dobu jsem byl v neustálém napětí a doslova hltal stránky, závěrečná pointa mě však dosti zklamala, především motiv, ten se mi zdá značně nereálný. Ale dalšímu dílu dám každopádně šanci, proč by v ČR nemohli být kvalitní detektivkáři?

6 01.10.2011

Tohoto autora jsem objevil náhodou a nechal se překvapit. Vůbec jsem nečetl obsah, za což zpětně děkuji sám sobě, neboť na obálce je nastíněn celý děj od začátku do konce. Takhle jsem v naprostém a blaženém nevědomí postupně odkrýval smutný, temný a děsivý případ Washingtona Poea, na jehož další případy se již nyní neskutečně těším.

5 04.02.2025

Nejhůře hodnocená knihy Radky Třeštíkové. Odpovídá to skutečnosti?! Příčí se mi připojit se k tolik příkrému hodnocení. V některém ohledu bych možná dal za pravdu, v některých pasážích knihy bych ale hlasitě protestoval. Základní myšlenka mi není cizí - když se všechno sype, proč neodjet někam hodně daleko, bez cíle, bez plánu, bez ohledu na cokoli?! Tour de evropská města se vzpomínkami na bolestnou minulost rozhodně nebyla ztraceným časem.

5 11.12.2024

Harlan Coben mě nemůže zklamat. Opět mě uchvátil od první do poslední stránky, napětím jsem ani nedýchal, jak jsem se o některé postavy strachoval a opět naservíroval dostatek překvapení a zvratů. Tím posledním mě absolutně vykolejil a nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.

5 07.08.2024

Rozchody jsou téměř vždy bolestné, pokud nejsou vysvobozením pro oba partnery. Radka Třeštíková přistoupila k tématu originálně jednak formou spočívající v přeházení kapitol, což vyžaduje od čtenářů zvýšenou pozornost a orientaci, jednak odvážným obsahem. Otevřeným myslím nebo lidem, kteří prožívají něco obdobného jako postavy v knize, se musí obé líbit. Explicitnost a vulgarita k těm rozchodům často patří. Oceňuji zvláště kapitolu z Markova pohledu, která nabídne i jiný úhel pohledu a potvrdí, že nikdy není žádný vztah a jeho konec černobílý - úplnou pravdu o vztahu znají vždy jen ústřední protagonisté a nikdy neleží vina stoprocentně jen na jednom z páru.

5 03.10.2023

Zpočátku jsem si říkal, že už mě asi knihy Michala Viewegha bavit nebudou, ale pak mě přece jen dokázal vtáhnout do děje k tématu, které i po dvanácti letech zůstává aktuálním. A pokud má mít další dvě pokračování, asi je přečtu obě.

5 23.01.2022

Román, který při čtení připomene řadu jiných románů. Mě osobně nejvíce strhl v půlce a už nepustil. Možná proto, že až tehdy jsem nabyl dojmu, že jde primárně o vztah tří mužů a jedné ženy a nikoli všechny historické události kolem. Forma je vhodně zvolená a na závěr mi ukápla i slza. Pěkný čtenářský zážitek.

5 30.04.2019

Už potřetí mám tentýž problém - v polovině knihy ztrácí detektivní náboj kouzlo, autor nám nabídne pouze jedno překvapení, a pak už je to jen napínavý thriller s řešením mezilidských vztahů, ale není to vyprávěno tak poutavě a přirozeně jako v románech Camilly Lackberg. Doufám, že se od Bryndzy dočkám aspoň ještě jednou klasické detektivky s otálením identity vraha do posledních stránek.

5 28.03.2019