Sandalkar komentáře u knih
Paasilinna se svým černým humorem a bláznivými nápady je můj oblíbenec, takže i nyní jsem byla celkem spokojená. Knížka ubíhala, nabídla spoustu ztřeštěných situací a gagů. Autobus sebevrahů u mě sice nedosáhl subjektivní kvality "Lesu oběšených lišek", ale dokazuje, že i depresivní seveřani mají smysl pro humor. A jaký! :-)
Výborné čtení. Autor je upřímný, ať už v názorech na odlišné náboženství, na kvalitu čaje nebo sdělování svých nejintimnějších problémů a potřeb na cestě. Člověk si tady našel i spoustu moudrých názorů a zajímavých otázek, nad kterými se musel na chvilku zastavit a popřemýšlet, co na to on. Svěží pohled. Rozhodně jedno z příjemných zjevení na české cestovatelské scéně :-)
Krásné pohlazení po duši a zamyšlení nad tím, zda ten krysí závod, který někdy v Evropě žijeme, vede ke spokojenosti nebo vlastně úplně jinam. Moc jsem si užívala i specifický styl krátkých vět. Děkuji autorce za knihu. A moc chválím i grafickou úpravu Kniha Zlín, která je skvělou třešničkou na dortu.
Ze vsech tri knih me tato vzala nejvic za srdce. Je uzitecna, nabita tipy, ktere zvladnete realizovat sami, opravdu dekuji za inspiraci na miru ceskych zahrad i za postouchnuti, ze nej architektem a tvurcem sve zahrady jsme my sami.
Mile prekvapeni. Oddechovka, kde se kazdy (byt byvaly) pubertak trochu najde. Naprosto chapu Charlie, ktera jako sportovkyne nechape blystivy pinky world svych vrstevnic. A vic rozumi klukum. Az do urciteho momentu.
Smekam pred autorcinym umem vypracovat prostredi a dotknout se dusi teenageru.
Ctive, umne napsane, ale nesedlo mi. V podstate bych chtela dat 5* za provedeni a 3* za pribeh.
Lenky mi bylo vetsinu casu lito. Lvici si predstavuji jinak. Vic sebevedome, ze za sebe bude bojovat, nenecha si kadit na hlavu. Vlastne moc nechapu, co hrdiny u sebe krom postele drzelo...
Ctenare si ale 100% najde.
Pro mensi deti (5-8) velmi hezke. Tematicky, obsahove, ilustracemi. Opravdu doporucujeme, bavi i dospeleho predcitace.
Ja se knihy desne bala. Kdyz ted koukam z okna, kde ani v unoru neni snih a kvetou snezenky, ani to okoli to neulehcuje....Bylo pro me tedy prekvapenim, ze jsem z ni nakonec mela prijemny pocit. Pan Cilek nestrasi (jako media), konstatuje, popisuje, vede nas dozadu i dopredu. Stejne je to nakonec na nas, co bude. A porad mirne optimisticky verim.
"Staci brat pudu mezi prsty, mnout ji, privonet a dotykat se rostlin a semen. Pocit zklidneni je v tomto pripade tak zjevny a bezny, ze neni o cem pochybovat."
Nadherne fotky a zpracovani celeho dila.
Ukazka toho, jak silna je lidska energie tvorit, delat, jit dal, vys... nekdy az vyhnana do extremu. Obdivuhodne. Prijemne postouchnuti k praci sam na sobe.
Ps.: stale premyslim, proc se v pribehu nevyskytuji krom Sri Chinmoie a par lodivodu zadni muzi?
"...trochu to obrusuje moje ego jako clena lidskeho vyvojoveho druhu, ktery si mysli, ze je panem tvorstva."
Odlozeno. Mrzi me to, snazila jsem se.
Jak pise uz nekdo nize, moc jsem nechapala, ze Claire Henriho uz v 6, 7,8 letech chape a je mu dobrou partnerkou pro diskuzi. Cely jejich vztah mi prijde desne zjednoduseny. Zadna chemie, postupnost, objevovani...To je pro me vlastne vetsi sci-fi, nez to cestovani casem.
Ps.: Prvni odlozena po letech. Stale se to ucim. Ze neni nutnost docist vse. To mi kniha dala a myslim, ze to neni malo.
Velmi realisticky popis zivota v praveku...jen pribeh hlavniho hrdiny trochu pokulhaval a kdyz se konecne rozjel, kniha skoncila. Priklanim se k predchozimu komentari, ze cloveka prekvapi kolik ruznych druhu zvirat a kolika ruznymi zpusoby lze zabit.
Sympaticka Zine, saman v nadpise a nadeje, ze si Niam vyhledne nejakou zajimavejsi divku, me motivuji k precteni dalsiho dilu.
Ps.: Ach, ty nadherne ilustrace.
Nadherne ilustrace.
Citlive popsane tema smrti blizkeho. Kamzici maminka nic nepopira, uzna smutek maleho kamzika. Tezke tema, ale patri k zivotu.
,,Obcas budu ale smutnit," reklo kamzice namince.
,,Ja taky," souhlasila maminka a pritiskla k nemu hrbet. ,,Oba si spolu budeme styskat."
Odlehcene, prijemne cteni, ktere motivuje cestovat a byt. Treky od Ukrajiny po Mont Blanc. A pak posledni 3/4 zivotniho bahnicka, ktere zname vsichni. Pripomenuti, ze i slunickovi lide maji sve problemy a tezke dny, jen se rozhodli dal svitit. Chci si z toho vzit priklad.
" Dalsi veci, kterou me trail naucil je POHODA. Nic neresit, nedelat si hlavu, ze se neco nedari nebo pokazilo. Veci se proste deji z nejakych duvodu, ktere nam osvetli az cas..."
Genialni. Tohle by se melo fasovat v porodnici.
Ze se tady ve svych 30 budu rozplyvat nad dobrodruznou knizkou pro deti 6-12 let...ehmm.
Ale je to vazne supr cteni! A ty ilustrace...ach.
Kniha je stara datem, ale mlada duchem. Zivotni pribeh MCS je obdivuhodny.
Bud sam sebou, at je to jakkoliv divne.
Kdo chce dalsi Sumavske samotare, ten bude zklamany. Kdo bude otevreny zajimavym i prapodivnym figurkam z cele zeme, ten to da. Nekdy je dost ezo, ale proc vlastne ne, ze jo :-). Hrabat se v hline, byt stranou a zit zivot tak jak chcete vy. Misty trochu moc o autorech a jejich zajmu najit pozemek, nez o zpovidanych. Mozna zamer?
Nadherne vystaveny pribeh, ktery si moc rad precte i dospely ctenar, jak uz zde bylo nekolikrat zmineno. Jedine, co mi nesedlo je pouziti egyptskych prvku (vse ostatni vymyslene a zapadajici do sebe) a obrazky k situacim, ktere se v textu stanou o nekolik stranek dal.
Srovnavani s Harrym Potterem, to Septimus fakt nema zapotrebi.
Doporucuji.
Me prislo supr jak je kniha kratka a presto vystizna, narozdil od dalsi "ukecane" literatury na stejne tema.
Krasny a dlouhy pribeh, ktery doporucim na dovolenou nejen v Egypte.