Sandik komentáře u knih
Vskutku důkladně vytvořený konferenční sborník, který obsahuje nejen jednotlivými autory do podoby odborných statí upravené referáty ale také přímo pro sborník vyžádané příspěvky, jejichž smyslem je původní referáty doplnit a tak pokud možno pokrýt dané téma v celé jeho šíři. Škoda jen toho, že některé přednesené referáty jejich autoři do knižní podoby nepřetavili.
Jak už to u podobných sborníků bývá, je kvalita či spíše závažnost jednotlivých statí rozdílná. Obecně velmi přínosné a zajímavé jsou převážně německy psané příspěvky, pojednávající o specifických podobách aristokratických dvorů v jednotlivých evropských zemích. Naopak dosti nepřekvapivé, byť cenné, jsou příspěvky pojednávající o "každodenním životě" v Českém Krumlově. Rozhodně zajímavé příspěvky o architektuře a sběratelství by bezpochyby výrazně obohatil adekvátní obrazový doprovod. Ten by ostatně neuškodil ani u příspěvků o divadle a hudbě. Má jej jen příspěvek o francouzsky psané literatuře v eggenberské knihovně, svým obsahem bohužel spíše připomínající jakási zhuštěná excerpta z knihovního inventáře. Naopak velmi přínosné jsou poslední dva příspěvky, otvírající pozoruhodná témata církevního patronátu a poddanství.
Některé příspěvky se dnes mohou jevit překonané mladšími pracemi, jiné nikoliv. To se samozřejmě dá i obrátit. Čtvrtstoletí po vydání sborníku dobře ukazuje, zda a jak se naše bádání u toho či onoho tématu posunulo a v čem se naopak neposunulo téměř vůbec. A nutno říci, že to místy není úplně pozitivní rekapitulace... Celkový dojem: 70%
Pro děti kolem šesti nebo osmi let naprosto skvělá zábava (pro čtoucí rodiče ovšem taky ;o), nesmírně vtipná a zároveň laskavá. Vzpomínám si na to, že když jsem tuhle knihu v dětství poprvé četl, bylo to jako když se vám otevře nový světadíl!
"Lidé u moře" jsou neuvěřitelně silný příběh. Přečetl jsem ho doslova jedním dechem a dostal mě doslova do kolen. Vlastně mě naposledy takhle moc "sebral" životopis Zuzany Růžičkové "Tisíc zázraků", tedy příběh jehož důležitá část se odehrává v nacistických koncentrácích... Johan Bojer dokáže čtenáře vtáhnout do děje doslova od první vteřiny a nepřestane do té poslední. Silnější je o to víc, že je to příběh značně autobiografický. Sugestivní popisy přírodních živlů i nesmírně krutý a tvrdý život lidí žijících v jejich blízkosti umí autor popsat několika slovy a přesto neuvěřitelně silně. Promlouvá přitom ústy svých hrdinů a vidí svět jejich očima. Neodsuzuje ani bohaté sedláky, ani pobožné rodiče, ani podnikavé sousedy, nestraní novátorům ani konzervativcům. Ví, že věci jsou složitější a jak snadné je podlehnout iluzi, že člověk našel "správný návod na život". To celé se přitom děje v důležité době, počínající industrializace, dravého a nesmlouvavého kapitalismu, který z jedněch činí boháče a z druhých žebráky, rozvratu tradičních pohledů na svět a s tím rostoucí pasivní rezistence konzervativismu... Celou dobu jsem vyhlížel nějaký obrat k lepšímu a ten nepřišel. Ale stejně to není jen těžká knížka, byť ji lze číst doslova jako přehlídku marných nadějí a naivního optimismu. Je v ní i humor a naděje, neuvěřitelná lidskost a síla života... Celkový dojem: 90%
Chápu, že převést skvělý kreslený večerníček do knižní podoby není snadný úkol. Přesto se mi zdá, že tohle přetlumočení se opravdu nepovedlo. Přesně to co má člověk na Bobovi a Bobkovi rád tady chybí. Nadsázku vystřídala nicneříkající doslovnost... Jo, dětem se to líbilo.
Útlá přehledná kniha, která o dějinách koncilů bezpochyby poskytne základní informace. Problémem pro běžného čtenáře můžou být místy nevysvětlené teologické termíny a také se občas nelze zbavit dojmu, že by by si popisované děje zasloužily kritičtější odstup. Především ale asi není mnoho důvodů čístu tuto knihu a ne mladší a obsáhlejší zpracování téhož tématu od Klause Schatze... Škoda, že česky nevyšla Jedinova práce o Tridentském koncilu.
Příjemná, méně známá pohádka, která v podstatě chronologicky předchází Hajného robátka a Jelena Větrníka.
Tak trochu účelové, řeklo by se osvětové, ale stále stejně dobře napsané pokračování Ferdy mravence. Jediné co mě trochu zaráželo a co jsem musel dětem poněkud vysvětlovat je místy poměrně velká krutost. Zabitý hlemýžď, praskající žížaly, brouci co si napětím ukousali tykadla... 75%
Přiznám se rovnou, že mi kniha úplně nesedla, neboť styl jímž Greg Garrett píše je na můj vkus až příliš bombastický, plný nejrůznějších superlativů, prohlášení o "nejlepší rockové kapele světa" atp. Přesto rozhodně nelituji že jsem jí přečetl. Zpočátku jsem přitom měl pocit, že to je takový "misijní traktát", který má fanouškům U2 zvěstovat Krista. Ve druhé kapitole jsem pro změnu nabyl dojmu, že jde vlastně o jakousi apologetiku, v níž je U2 obhajováno před příliš rigidními křesťany. Nakonec ve třetí kapitole člověk získá dojem, že jde především o výzvu k akci za spravedlivější svět. Nutno říci, že jako člověka jenž věří už dobré čtvrt století a tudíž za tu dobu také četl (a místy i napsal) už opravdu mnoho misijních textů, mě první kapitola poněkud nudila. Druhá a třetí pro mě naopak byly velmi inspirativní a vedoucí k dalšímu promýšlení. Samozřejmě jinak to může mít někdo, kdo o křesťanství ještě mnoho neví a osloví je třeba právě "misijní" rozměr knihy, respektive písní U2. A vlastně je to i dobře, protože každý si v té knize může najít něco důležitého... Celkový dojem: 75%
Nestárnoucí klasika, pro děti kolem šesti let ideální způsob jak se seznámit se světem hmyzu. Samozřejmě legrační je z dnešního pohledu fakt, že Ferda mravenec je logicky dělnice, čili vlastně "ženská hrdinka" ;o)
Navnaděn "Hostujícícmi profesory" či "Profesorskými hrátkami" jsem byl poněkud zklamán. "Den zkázy v Britském muzeu" vedle nich působí ještě poněkud nevyrovnaně a jaksi přepjatě. Z části za to asi může fakt že Lodge, jak přiznává v doslovu, v jednotlivých kapitolách záměrně parodoval významné autory moderního románu. Asi to ale nebude důvod hlavní, neboť v Hostujících profesorech si s formou pohrává také (byť přirozeně poněkud jinak). Spíš mi vadila jakási nepravděpodobnost, která vytváří onu "pověstnou" hráz mezi "knihou a životem". U Lodgeových mladších děl jsem měl vždycky dojem že jeho hrdinové nejsou "postavami z románu" ale že mají mnohé ze skutečných živých lidí, tady ještě tolik ne přestože v ní řeší mnohé velmi reálné problémy (katolíci a postgraduální studenti jistě vědí své ;o). To je taky důvod, proč knihu dost dobře nelze číst jako čistě humoristickou, přestože je v ní skvělého humoru skutečně velmi mnoho. Jednoduše řečeno, je v ní vlastně "všechno" a možná proto to nebylo úplně ono... Celkový dojem: 80%
Téhle knize nelze vytknou téměř nic a skutečně se čte prakticky stejně dobře jako detektivka. Přitom nikde ani náznakem neuhne k nějaké beletrizaci a přísně se drží historických fakt. Ba co víc, ačkoliv by autor mohl svá zjištění velmi snadno využít k dehonestaci katolické církve, nečiní to ani náznakem. Vlastně vůbec velmi málo hodnotí, spíš jen předkládá fakta a nechává na čtenáři, aby si sám utvořil patřičný obraz. Skutečně brilantní, velmi podstatná a bohužel velmi neveselá kniha. Domnívám se ale, že jedině takhle důkladným poznáním vlastní historie se může (nejen) katolická církev skutečně odpovědně postavit k výzvám budoucnosti. Samozřejmě ze mě mluví historik ale taky křesťan. Zlo musí být poznáno a vyznáno. Hřích musí být nazván hříchem. Nesvatost nesvatostí. Zločin zločinem. Nezmizí ze světa samo o sobě...
PS: Veliké díky Tomáši Petráčkovi, za upozornění na knihu a jejího autora.
Kratičký, dobře napsaný příběh. Byla to první kniha, kterou jsem jako malý celou přečetl ;o)
Nestárnoucí klasika, pro děti kolem šesti let ideální způsob jak se seznámit se světem hmyzu. Samozřejmě legrační je z dnešního pohledu fakt, že Ferda mravenec je logicky dělnice, čili vlastně "ženská hrdinka" ;o)
Kniha je výsledkem velmi obsáhlého výzkumu archivních pramenů spjatých se stavebními řemesly, což je samo o sobě bezesporu velmi záslužné. Je ale škoda, že v knize není věnována větší pozornost mezinárodnímu kontextu celé problematiky. Krátce zmíněna je pouze situace v Rakousku a Slezsku. Také je škoda, že text je psán tak nějak akademicky suše a hodila by se i obsáhlejší obrazová příloha. Celkový dojem: 70%
Ještě před vydáním knihy jsem viděl asi půlhodinové video, ve kterém autor téma představoval a musím říct, že podobné shrnutí mi v té knize vlastně chybí. Současně rozumím tomu, že chtěl ve výboru nechat zaznít hlavně Čapka samotného. Uctivé glosování je obecně poměrně nevděčný žánr ;o)
Skvělá kniha, které lze vytknout pouze drobnosti. Za prvé mi vadilo občasné a naprosto zbytečné navážení se do Tomáše Halíka. I kdyby měl Miloš Sládek pravdu, tak podobnými útoky pomocí citací v poznámkách pod čarou ji fakt nedoloží. A za druhé bych očekával i nějaké informace o "tradičním perikopním systému" jako takovém, když už je zmíněn v podtitulu. Stačilo by suché konstatování, kdy se vytvořil, jak se v průběhu času měnil, zda něco podobného mají i protestanti či pravoslavní a samozřejmě by nebylo špatné otisknout asi kompletní seznam čtení na celý rok. Zabralo by to pár stránek navíc a rozhodně by to knihu obohatilo... Celkový dojem: 85%
Těžké hodnocení. Na jedné straně je to nezapomenutelná klasika, kterou jsem miloval já a milují ji dnes i moje děti. Na druhé straně při čtení vždycky trnu, co si z toho mé milé děti odnesou. Pevně věřím že jim to neublíží, protože jim časem dokážu vysvětlit jak to bylo doopravdy. Ostatně, ne nadarmo máme byt plný historických knih ;o) Obraz minulosti, který zde Čtvrtek tak sugestivně kreslí, je ale skutečně dokonale vylhaný a pokřivený. Samozřejmě si řeknete, že "to je jen pohádka", že je to psáno s nadsázkou, že medvědi nebo lišky taky nemluví, nejsou draci, vodníci ani obři. Ano ale ruku na srdce, kolik dětí (i dospělých) zná šlechtu ještě odjinud než z pohádek? Kolik rodičů svým dětem dokáže později ten lživý obraz vysvětlit? Bojím se, že jen málokdo. A není právě překroucená minulost pčinou toho srabu, ve kterém se teď nacházíme? S estébákem ve strakovce a lhářem na hradě?
K historickým reáliím pár poznámek. Děj se má zjevně odehrávat v šedesátých letech 19. století. V několika kapitolách se mihne prusko-rakouská válka, Jičínem prochází železnice a ve Valdicích je věznice. Mnohé jiné reálie přesto odpovídají spíše staršímu, řekněme baroknímu období. To samozřejmě nepřekvapí. Spíše překvapuje že Čtvrtek měl potřebu část děje takhle přesně chronologicky ukotvit. Neumím říct proč...
Celkový dojem: 75%