sarkasknizkou
komentáře u knih
Co jsi to za matku?
Paula Daly
Musím uznat, že závěr mě opravdu hodně překvapil, něco takového jsem vůbec nečekala. Už od poloviny knihy jsem někoho podezřívala a pak z toho vylezlo úplně něco jiného. Měla jsem ji přečtenou za pár dní a moc mě bavila. Samé napětí a člověk se u toho nenudil a nenutil se do čtení. Za mě moc dobrá kniha, jen občas trochu zmatečná a člověk si až říká, že Lisa musela být vždy a všude na správném místě.
Virus
Kathy Reichs
Virus byla má první kniha od Kathy Reichs. Původně jsem tomu nedávala moc velkou šanci, obzvláště kvůli tomu, co se poté začalo dít a co se poté s některými lidmi stalo, ale nakonec jsem z knihy měla velmi dobrý pocit. Je to jedna z mála, jejíž téma mě neodradilo od toho, abych si přečetla další díl a zkompletovala tak celou tuto sérii. Příběhy Tory Brennanové a její tety Temperance Brennanové jsou prostě skvělé, i když ty Tory spíše mířené na mladší čtenáře.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Stařec a moře. Kniha, kterou člověk bez problémů přečte během dvou hodin. Moc se mi příběh rybáře Santiaga líbil. To, jak promlouval ke všemu, co viděl kolem sebe, bylo něco neskutečného. I ta jeho odvaha a touha postavit se všemu je prostě nepřekonatelná. Tohle nebylo poprvé ani naposledy, co jsem tuto knihu přečetla. Zamilovala jsem si ji. A díky ní se mi pohled na povinnou četbu úplně změnil.
Spánek
Haruki Murakami
Tak nějak jsem u této knihy čekala od Murakamiho trochu více. Utvrdilo mě to v tom přesvědčení, že od něj jsou opravdu lepší tlustší knihy, než takovéto. Jeho jazyk je ale i přesto krásný, ostatně jako vždy. Právě proto jsem si jeho díla zamilovala. Za to, jak květnatý jazyk on má a jak krásně se u nás překládá. I ilustrace jsou v této knize naprosto úžasné a její grafická stránka se opravdu povedla.
Sezdány válkou
Soraya M. Lane
Popravdě jsem se po přečtení komentářů bála, že to bude kniha až moc podobná červené knihovně, ale mile mě překvapila. Některé ze scén možná byly až trochu nesmyslné a neslučovaly se s realitou, ale co se dá dělat. Co mi v knize ale hodně vadilo, byly chyby v textu. V celé knize bylo minimálně třicet chyb! Nechápu, jak odpovědný redaktor může knihu s tolika chybami (opakování slov, překlepy, špatné skloňování) vůbec pustit do tisku...
Ale jinak musím uznat, že další autorčiny knihy mají v mém čtení šanci, pokud také vyjdou v češtině.
Rendez-vous v Paříži
Deborah McKinley
Když jsem si knihu kupovala, myslela jsem si, že se bude odehrávat v místě zmíněném v názvu, Paříž. Možná jsem od toho očekávala mnohem více, než jsem očekávat měla, protože s Paříží to má společný leda tak název. Vztah hlavní hrdinky jako mezi matkou a dcerou byl zajímavý, ale i přesto jsem si spíše oblíbila Jacka. Musím ale ocenit recepty, které se na konci knihy objevují, to se jen tak nevidí. I přesto pro mě kniha byla spíše zklamáním.
Probuzení Simona Spiera
Becky Albertalli
Asi jsem od této knihy díky referencím čekala víc, než jsem dostala. Bavilo mě to, o tom žádná, ale některé části byly natolik velkým klišé, že jsem nad tím jen kroutila hlavou a nechápala, jak autorka mohla něco takového vůbec napsat. Nevím, čekala jsem trochu jiný styl psaní jeho myšlení, které spíše odpovídalo nějaké po uši zamilované čtrnáctce. I přesto mi ale příběh nějakým způsobem přirostl k srdci a já si ho oblíbila. Uvidím, jaký bude film.
Pax, můj liščí přítel
Sara Pennypacker
Když jsem knihu začínala číst, asi tak první třetina mě moc nebavila, ale jakmile se to překotilo do chvíle, kdy byli Pax s Petrem rozdělení a hledali se, hltala jsem každou stránku. Jejich vztah se mi opravdu moc líbil a popisování Paxova dobrodružství v přírodě bylo něco úžasného. Ano, konec byl možná předvídatelný, ale to vůbec neznamená, že by si u toho člověk nemohl poplakat (já sama u toho nejednu slzu uronila).
Norské dřevo
Haruki Murakami
Knihu jsem si přečetla na doporučení našeho profesora literatury. Doporučoval ji se slovy - dej pozor, po přečtení jsem upadl do lehké deprese. No, myslím, že tenkrát trochu přeháněl. Nepochopila jsem, co mu na té knize přišlo tak depresivní. Co ale můžu říct je to, že Murakamiho jazyk a styl psaní je něco úžasného. Přečetla jsem to všechno jedním dechem a utvrdilo mě to, v tom, že tohle není zdaleka poslední kniha, kterou si od autora chci přečíst. Všechno to popisované ve mně zanechávalo takový zvláštní dojem, že to ani nelze popsat slovy. Vztah mezi Tóruem a Naoko je prostě něco neskutečného a zároveň smutného, že to nejednoho člověka určitě rozesmutní.
Napůl zlý
Sally Green
Kniha, která nenadchne, ale ani neurazí. Trochu mi přišlo, že čtu Harryho Pottera a Hunger Games dohromady, ale líbilo se mi to. Ze začátku mi to možná přišlo zmatečné, ale jakmile se dílo přehouplo do jiného pohledu, nedalo se od něj odtrhnout a já musela číst pořád. První díl mi popravdě nic moc neřekl, tak až se dostanu k dalším dílům, určitě budu moudřejší.
Muffin a čaj
Theo Addair (p)
Muffin a čaj byla moje první kniha s LGBT tématikou. A myslím, že toho vůbec nelituji. Theo je opravdu autorem, kterému psaní jde. Zpočátku mi jedna z hlavních postav byla opravdu nesympatická, ale když jsem se o ní díky příběhu dozvídala více a více, začala jsem ji nakonec mít opravdu ráda. Četla se mi opravdu rychle, měla jsem ji přečtenou snad za týden nebo čtrnáct dní. I přesto, že jsou některé z popisovaných scének trochu nechutné, myslím si, že ten, kdo má rád knihy tohoto žánru, z ní bude naprosto nadšený. Už se těším na druhý díl!
Lizucha
Lenka Juráčková
Lizucha je opravdu velmi milá, ale také velmi útlá, knížečka. Popravdě musím uznat, že jsem od tak uzounké knížečky zpočátku nic nečekala, ale jakmile jsem se do ní začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Mrzí mne, že některé z pasáží nejsou trochu více rozvedené, protože si myslím, že pokud by rozvedené byly, knížečce by to přidalo minimálně na dalších čtyřiceti stránkách. Nejspíše to byl autorčin záměr, já bych si ale takového počinu naopak velmi vážila.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
Je mi jasné, že tohle Wilde opravdu nenapsal. Nicméně, pokud člověk pochopí, že se víceméně jedná o výsměch tehdejšímu postavení bohatých lidí, nevidím v tom žádný problém, jen se nesmíte při čtení stydět.
Krysař
Viktor Dyk
Kniha, od které jsem dle její délky téměř nic neočekávala. Stihla jsem ji přečíst během celé mé cesty do školy (cca hodina a půl). Příběh mi před očima velmi pěkně plynul a i když už mi bylo z počátku trochu jasné, jaký zřejmě bude závěr knihy, nenechala jsem si ho zkazit. Postava Krysaře byla i v tak melancholické knize velmi příjemná a i přesto tajuplná, stejně tak celé prostředí města Hammeln.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
(SPOILER) Kosmonaut z Čech mě zaujal hned napoprvé, co jsem věděla, že vyjde. A myslím, že jsem neudělala krok vedle, když jsem si jej přečetla. Moc se mi líbily části, kdy hlavní postava rozmlouvala sama se sebou, kdy se vracela do dětství a do doby, kdy ještě byla na Zemi se svou ženou a všechno pro ně až do osudného letu bylo ideální. Obzvlášť musím pochválit postavu Hanuše, ten byl naprosto skvělý (ale vidět ho naživo, asi bych před ním nejspíš utíkala). Ten konec už mi přišel víceméně pochmurnější, přeci jen jsem čekala, že to dopadne dobře, ale asi bych očekávala až moc (ne všechno totiž přeci musí končit dobře). A když se na to teď podívám zpětně, myslím si, že to tak vlastně bylo dobře.
Intr
Ladislav Karpianus
(SPOILER) Tuhle knihu jsem si koupila o prázdninách, po kterých jsem měla vůbec poprvé nastupovat na internát na střední škole. Viděla jsem ji a řekla si - jo, tu musím mít, abych se připravila, co mě čeká. Musím uznat, že mě mile překvapila a tak trochu i uvedla do rozpaků, co mám asi tak od internátu očekávat. Teď, když se na to koukám s téměř půlročním odstupem poté, co jsem po dvou letech z internátu odešla, musím uznat, že je ta kniha velmi pravdivá. I náš internát na tom byl podobným způsobem stejně. Co ale musím hodně vytknout, je konec knihy, kdy sám autor promlouvá k sobě samému za pomoci toho, že je jiná osoba. Nevím, čekala jsem ten konec trochu jiný, než to, co nám bylo předloženo. A také se mi nelíbily červené vpisky, rádoby opravy od učitele. Ale to už je jenom menší detail.
Hana
Alena Mornštajnová
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, protože se kolem ní dělal obrovský rozruch. A teď, po dočtení, musím před paní Mornštajnovou složit poklonu, protože takové dílo jsem od českého autora ještě nikdy nečetla a dlouhou dobu asi ani číst nebudu. To, jak se prolínala minulost s přítomností a to, jak se do sebe prolínaly příběhy hlavních postav, bylo naprosto úžasné (i přesto, o jakém hrůzném tématu tato kniha je). Knihu jsem přečetla za dva dny jedním dechem, prakticky jsem se od jejího příběhu nemohla odtrhnout. Vždy, když mi byla nějaká postava nepříjemná, jsem o pár kapitol dále našla vysvětlení, které bylo potřeba k pochopení, proč taková byla...
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Od této knihy jsem možná očekávala víc, než jsem měla. Profesor literatury mi řekl, že je to jedna z jeho oblíbených, že se mu moc líbila. Já už si ale za takovým názorem nestojím. Na jednu stranu se mi moc líbila část, kdy se Anna věnovala květinám. Na druhou stranu už mě ale přímo nudily části, kde Anna mluvila s ostatními lidmi. Kniha se mi ale i přes toto pohoršení nečetla nijak těžce, právě naopak, což opravdu oceňuji. Jen to zřejmě není můj šálek kávy. Dojmy jsem po přečtení měla takové, že mě kniha neurazila, ale naopak ani nijak nenadchla.
Darwinovo rádio
Greg Bear
Na knihu jsem narazila jenom čirou náhodou a vybrala jsem si ji ke čtení z toho důvodu, že mě zaujalo to, o čem autor píše.
Musím ale uznat, že jsem byla extrémně zmatená z počtu postav v celé knize, míchaly se mezi sebou jedna přes druhou a já občas měla problém se vyznat v tom, kdo to právě mluví nebo o kom daná kapitola právě je.
Posledních 100 až 150 stran mi přišlo hrozně uspěchaných, jako kdyby autor nevěděl, co mezitím psát dál, takže to rychle napráskal za sebe tak, aby to nějak dopadlo.
I přesto se mi autorovo pojetí celého tématu opravdu líbilo, i přes problémy s některými odbornými názvy, kterým jsem moc nerozuměla a které se mi občas motaly přes sebe.
Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
Milá, úsměvná a krásná knížka, která každého pohladí po duši a na srdci. Zamilovala jsem si vztah hlavní postavy s jejím nejlepším přítelem a také s jejím domácím mazlíčkem. Nemyslela jsem si, že by mě tak krátká knížečka někdy oslovila, ale tuhle jsem si naprosto užila.