sar.janurova komentáře u knih

Kniha je fakt skvělou jednohubkou na večer. A myslím si, že autorka dokázala přesně popsat jaké to je, když rodič /zde konkrétně matka/ nechce nebo nedokáže porozumět potřebám svého mladšího dítěte, které se zrovna dvakrát v chování nepodobá staršímu a "dokonalému" sourozenci. A podle mého je nejhorší, když svou nechuť k dítěti přenáší na druhého rodiče, kterého to časem ovlivní natolik, že si to uvědomí až když jeho polovička není v dosahu... A i přesto to v knize končí špatně, protože se se svou laxností nedokáže tomu druhému postavit.
I když je kniha o nepochopení dětí a jejich neustálém měření s vrstevníky a příbuznými, hodně mi pomohla si uvědomit, co ve vztahu se svým mladším sourozencem dělám špatně. Takže už jenom díky tomu na mě měla pozitivní vliv.
Přesto si myslím, že by si kniha zasloužila ještě o sto stránek víc, protože konec byl opravdu uspěchaný a celý příběh byl roztrhaný na několik kapitol. Celistvý a delší příběh by knize prospěl.

5 07.09.2020

(SPOILER) S klidem můžu říct, že Houbařka byla mnohem lepší, než Rekonstrukce. Zdála se mi propracovanější a její téma bylo mnohem lépe podchycené, než téma v Rekonstrukci, které někdy až zaběhlo ke klišé (na mě v knize bylo až moc rozhovorů, které vlastně k ničemu nevedly) a tak trochu slepým místům (sešla se s velmi málo lidmi, ale přesto měla spoustu informací). Konec knihy byl opravdu velmi uspěchaný, autorka ho celý shrnula jen na pár stránkách, které čtenáře ani nenavedly k nějakému konci, který by si třeba mohl sám odvodit. Viktorie Hanišová má skvělý styl psaní a její knihy mají v mé knihovně místo, ale podle mého názoru ho zrovna v Rekonstrukci (oproti zmiňované Houbařce) nedokázala plně využít.

5 26.08.2020

Na můj vkus byla kniha až neskutečně moc uspěchaná. Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla minimálně o dalších 100 stran delší. Takhle mi totiž přišlo, jako kdyby autorka nevěděla, co chce upřednostnit víc.
Co se týče příběhu, díky jeho uspěchanosti jsem si ho nijak moc neužila. Všechno se odehrálo hrozně rychle, než jsem si stihla uvědomit, co se stalo, dávno se stala zase jiná událost a já z toho byla během chvíle neskutečně zmatená. Námět jako takový nebyl vůbec špatný a měl dobrý potenciál, ale stránkové rozmezí této knihy ho absolutně zazdilo.
Co se týče postav, myslím si, že Natálie byla zpočátku skvěle vykreslena, jakožto dívka, která právě opustila dětský domov. Na druhou stranu si ale myslím, že se během takové krátké chvíle, kterou kniha popisuje, nemohla tolik moc změnit.
Ano, jedná se sice o oddechovou knihu na jedno dopoledne, ale myslím si, že kdyby byla o něco delší, vůbec by jí to neuškodilo a právě naopak přidalo. Příběh by se tak mohl lépe odvyprávět a nebyl by tak uspěchaný.

2 21.03.2020

Už po přečtení první knihy, Černooké, této autorky jsem věděla, že její knihy nebudou promrhaný čas. A Tamařino souhvězdí mi to jenom potvrdilo. Moc se mi líbila celá dějová linie. I když je fakt, že od půlky knihy byla až moc předvídatelná, ale to mi ten krásný pocit z ní nijak neubralo. Liv byla zkrátka dívka, které někteří její nejbližší nepřáli to, co si sama vysnila. Ale i přes veškeré jejich pokusy její sny zmařit, se dostala tam, kam chtěla. A já jí celou knihu fandila, protože kdyby to nedopadlo tak, jak to dopadlo, asi bych probrečela celé dny a noci. :-)

5 06.01.2020

Zkrátka a jednoduše moje nejoblíbenější knížka z dětství. A dodneška ji miluji. Mohla bych tuhle knížku číst klidně i milionkrát za sebou a budu ji pořád milovat.

Zpočátku jsem si myslela, že tohle opravdu nebude kniha pro mou věkovou kategorii, ale když jsem ji přečetla, mile mě překvapila. Už jenom to podání přímé řeči pro mě bylo úplně něco jiného, než vídám v klasických knihách, což je za mě velké plus. Témata, kterým se kniha věnovala, byla pro určenou věkovou kategorii naprosto adekvátní a jsem ráda, že i v takové literatuře se na to poukazuje. Popravdě se mi zpočátku postava táty vůbec nezamlouvala, ale ke konci knihy konečně pookřál, což mě zahřálo u srdce.

1 01.01.2020

Tak tohle byla opět jízda. Mám pocit, že Kafka na pobřeží nějakým způsobem předběhla v mých oblíbených i Norské dřevo. Četla jsem ji sice skoro tři měsíce, ale nijak toho nelituji. Člověk začne nad knihou usilovně přemýšlet, aniž by vlastně musel. Ten styl psaní ho k tomu prostě donutí. Všechny postavy jsem naprosto milovala, hlavně zkomoleniny pana Nakaty se mi líbily - překladatel si na celém textu dal opravdu záležet. Na druhou stranu byly některé scény popisovány až moc explicitně. I přesto ale budu z knihy ještě dlouho unesená.

6 01.01.2020

Tahle kniha byla zatím nejlepší, co jsem od Kinga četla. Četla jsem už To, které jsem stěží dočetla, a Pod kupolí, kterou jsem nedočetla vůbec. Ale tohle byla skvělá jednohubka. Filmy jsem viděla dříve a bylo fajn sledovat, jak se drží knižní předlohy. Moc se mi líbila.

4 03.10.2019

Nápady na povídky sice nebyly špatné, nicméně mě asi nejvíce zaujala pouze povídka první. Ta totiž nejvíce popisovala dnešní dění ve světě a docela mě zasáhla - protože jsem přeci jen o pár let mladší, než její hlavní postavy. Zbytek už pro mě šel od deseti k pěti. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, co se bude dít v dalších povídkách.

25.09.2019

Moje první přečtená kniha od Viktorie Hanišové a musím říct, že se mi moc líbila! Měla jsem ji přečtenou během pár dní, od děje se prostě nedalo odtrhnout. Autorka si opravdu dala záležet na psychické stránce postav, protože ne každý autor takhle skvěle propracované postavy má. Opravdu se mi líbily pasáže o sběru hub (a to jejich milovnice nejsem), cítila jsem v nich jakési náznaky naděje pro mladou Sáru. Hlavně celé to postavení knihy a její čeština se mi ale líbilo nejvíce - žádný hrubý skok od jednoho ke druhému, žádné zbytečné tahání za vlasy... Prostě hezky plynulé a nenásilné proplouvání děsivým a až mrazivým příběhem.

4 25.09.2019

Film jsem viděla ještě před knihou a pak na něj dlouhou dobu nenarazila. Nicméně po přečtení této knihy si ho chci pustit znovu - byla totiž báječná! I když je sice fakt, že se v mnoha situacích autorka až moc litovala, její vyprávění celé cesty bylo poutavé a příjemné ke čtení. A dokonce jsem si i pobrečela, což jsem zrovna u téhle knihy nečekala!

4 08.09.2019

Hrozně moc jsem se na tuhle knihu těšila a zpočátku mě hrozně moc bavila, ale poslední třetina neskutečně moc zklamala... Na jednu stranu to bylo moc fajn, na druhou stranu mi to přišlo jako naprostá blbost. Dá se říct, že vlastně ani nevím, co si o té knize myslet.

2 13.08.2019

První díl pro mě byl rozhodně mnohem lepší, než ten druhý. V Koláčcích a spiklencích mi zkrátka něco chybělo. Nejspíše to, že spolu hlavní postavy třetinu knížky nemluvily. A díky tomu mi ten jejich vztah chyběl a až mi přišlo, že je ta kniha vlastně v těchto pasážích až o ničem. Nicméně posledních padesát stránek to zachránilo a já si ji vlastně i moc užila. Nejenom díky ztřeštěné Magdě. A docela mě i mrzí, že jsme my čtenáři nedostali řádné vysvětlení toho, co se Danielovi vlastně v Obrtíně stalo (náznaky nám zkrátka nestačí).

2 20.06.2019

Tahle kniha pro mě byla jednou velké PÁNI. Přečetla jsem ji opravdu rychle a nikdy mě snad žádný thriller nevtáhl do děje tolik, jako tenhle. Je fakt, že jsem se občas v ději trochu ztrácela, ale jinak mě to moc bavilo a takový konec bych opravdu nečekala, moc mě to překvapilo!

4 14.06.2019

(SPOILER) Kniha se mi opravdu líbila. Ovšem až do doby, kdy se začalo cestovat na mimozemskou planetu. Retrospektivní psaní knihy mi opravdu nevadilo, právě naopak, díky tomu byla opravdu velmi čtivá, ale jakmile se hlavní postava vracela v čase na cizí planetu, už to pro mě ztrácelo význam. Více by se mi kniha líbila, kdyby v ní části s mimozemšťany vůbec nebyly. V těchto částech jsem totiž neviděla vůbec nic zajímavého.

1 12.06.2019

Námět byl opravdu zajímavý, ale to jeho podání už tolik bohužel čtivé nebylo. Knihu jsem četla čtrnáct dní a vlastně si z ní ani nic neodnesla. Nějak nevím, co si o ní vůbec myslet, a dost mě to mrzí. Myslím, že u ní Bradbury svůj potenciál opravdu zahodil.

6 06.06.2019

Musím uznat, že závěr mě opravdu hodně překvapil, něco takového jsem vůbec nečekala. Už od poloviny knihy jsem někoho podezřívala a pak z toho vylezlo úplně něco jiného. Měla jsem ji přečtenou za pár dní a moc mě bavila. Samé napětí a člověk se u toho nenudil a nenutil se do čtení. Za mě moc dobrá kniha, jen občas trochu zmatečná a člověk si až říká, že Lisa musela být vždy a všude na správném místě.

09.05.2019

Virus byla má první kniha od Kathy Reichs. Původně jsem tomu nedávala moc velkou šanci, obzvláště kvůli tomu, co se poté začalo dít a co se poté s některými lidmi stalo, ale nakonec jsem z knihy měla velmi dobrý pocit. Je to jedna z mála, jejíž téma mě neodradilo od toho, abych si přečetla další díl a zkompletovala tak celou tuto sérii. Příběhy Tory Brennanové a její tety Temperance Brennanové jsou prostě skvělé, i když ty Tory spíše mířené na mladší čtenáře.

1 04.05.2019

Stařec a moře. Kniha, kterou člověk bez problémů přečte během dvou hodin. Moc se mi příběh rybáře Santiaga líbil. To, jak promlouval ke všemu, co viděl kolem sebe, bylo něco neskutečného. I ta jeho odvaha a touha postavit se všemu je prostě nepřekonatelná. Tohle nebylo poprvé ani naposledy, co jsem tuto knihu přečetla. Zamilovala jsem si ji. A díky ní se mi pohled na povinnou četbu úplně změnil.

12 04.05.2019

Tak nějak jsem u této knihy čekala od Murakamiho trochu více. Utvrdilo mě to v tom přesvědčení, že od něj jsou opravdu lepší tlustší knihy, než takovéto. Jeho jazyk je ale i přesto krásný, ostatně jako vždy. Právě proto jsem si jeho díla zamilovala. Za to, jak květnatý jazyk on má a jak krásně se u nás překládá. I ilustrace jsou v této knize naprosto úžasné a její grafická stránka se opravdu povedla.

3 04.05.2019