Sarah11 komentáře u knih
Knihu jsem si zakoupila ani ne tak kvůli receptům, jako spíš kvůli tomu, že Karolínu již dlouhodobě sleduji na Instagramu a moc mě baví její povídání o výživě, vyvracení mýtů a podobně. Dokáže všechno podat na úrovni, ale zároveň srozumitelně pro běžné smrtelníky, kteří se třeba s chemií zrovna nekamarádí. Líbí se mi, že má k jídlu zdravý přístup a že nedělá z určitých potravin strašáky a řídí se stejnou filozofií jako já - všeho moc škodí.
Nikdy bych neřekla, že si koupím kuchařku (i když tohle samozřejmě není čistokrevná kuchařka) a už VŮBEC bych neřekla, že podle ní někdy budu i vařit. Zatím jsem vyzkoušela pár receptů a jsem více než spokojená. Nejsem žádný kuchařský mistr, ale myslím, že většinu receptů zvládne úplně každý. Za mě velký palec nahoru a pokud se autorka rozhodne vydat ještě něco dalšího, určitě kupuji.
Druhý díl měl dobře našlápnuto, bohužel sklouzl k něčemu, co jsem úplně nechtěla. Dost situací se opakovalo stále dokola, Belly se občas chovala přehnaně hystericky a kopala kolem sebe. Ale ten element, co mě štval, nebyla ve finále ani tak Belly jako spíš Conrad - toho jsem měla nutkání profackovat, aby se probral, a ta holka bláznivá za ním stejně pořád lezla!
Co se mi ale líbilo u prvního dílu, zopakuji i tady - autorka umí naprosto skvěle a reálně popsat, jak se postavy cítí a umí krásně vyzdvihnout rodinné vztahy se všemi strastmi i radostmi.
Kniha se netočí jen kolem romantiky, ale je o hledání sama sebe, odpuštění a smíření. A co mě překvapilo - ten název má úplně jiný význam, než jsem si zprvu myslela.
Tahle kniha byla tak emočně vyčerpávající, že mám pocit, jako bych ve válce bojovala s hlavními hrdiny. Poslední díl je rozehraný dobře, ale už se objevují nějaké mouchy, které mi požitek z knihy trochu kazily. Ač se zprvu zdály kapitoly z pohledu Sádráků jako dobrý nápad a oživení, po nějaké době už mě neskutečným způsobem otravovaly a vždy jsem se těšila, až si zase budu moci přečíst "normální" kapitoly z pohledu hlavních hrdinů, v tomto případě spíše Todda, protože Viola mi občas trošku lezla na nervy. Rozhodně netvrdím, že Todd se choval vždy správně, ale byla na něm výborně ukázána manipulace ze strany starosty Prentisse. Styl psaní je opět Ness jak ho známe, svižný, úsečný, šokující a nespisovný a zkrátka skvělý, akorát v tomto případě by možná neuškodilo, kdyby to autor trochu zkrátil.
Jediná věc, která mě trochu mrzí, je ta, že jsem se vlastně mezi všemi těmi urputnými boji a krveprolitími nedozvěděla odpovědi na některé otázky, které se se mnou táhly po celou sérii. Proč mají muži a zvířata hluk, ale ženy ne? Co se doopravdy stalo s Toddovou matkou a ostatními ženami? Trošku jsem čekala, že když se vše točí okolo Toddova deníku, že se z něho dozvíme něco zásadního.
Co se týče závěru samotné série, nevím, jestli se mám cítit uspokojená, že mi autor nesebral veškerou naději, nebo naštvaná, že nevím, co bylo dál. Nicméně oceňuji, že to není klasický happyend, protože sem by snad ani nešel.
Chtěla jsem si všechno nechat pěkně uležet a teprve potom se pustit do psaní recenze, takže už je to nějaká doba, co jsem knihu dočetla, ale stejně se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to byl totální bizár, nebo jestli se mi to vlastně hrozně líbilo. Možná kus z obojího. Nicméně... Po lehce průměrném prvním dílu rozhodně zlepšení a za mě osobně je to i nejlepší díl z celé série. Děj bezprostředně navazuje na události prvního dílu, takže jsme ušetřeni zdlouhavého začátku a příběh šlape už od začátku, což velmi oceňuji, protože poslední dobou už mě vážně přestává bavit úvod do knihy o sto až sto padesáti stranách.
Hrdinové se nám začínají pěkně formovat a ze dvou vystrašených a naivních puberťáků se stávají dospělí lidé, kteří musí činit rozhodnutí hodné generálů. Moc se mi líbilo, že ne vždycky se pod tíhou situace rozhodnou správně a že mají své mouchy, protože pořád jsou to jen lidé (podotýkám, že velmi mladí) a ty chyby zkrátka dělají, na což někteří autoři občas zapomínají.
Co mě na téhle dystopii obzvlášť potěšilo, že si na něco temného jenom nehraje, ale že skutečně temná je. Teče tam krev, lidé vylétávají do povětří, objevuje se zde manipulace, mučení... Což, chápu, není asi styl každého, ale já to od podobných knih tak trochu očekávám. A další věc, která je naprosto geniální, je styl psaní. Je úsečný, rychlý, zbytečně si nehraje se slovíčky, ale předkládá všechno tak, jak to je, tím pádem je zde úplně neskutečná gradace, která vás napíná jako strunu a vy prostě v určitých chvílích nemůžete přestat číst. Hlavní záporák je napsán dobře, až ho někdy máte svým zvráceným způsobem rádi, jako by se vám taky dostal do hlavy.
Na pět hvězd to nebylo, ale velmi slušné čtyři si kniha určitě zaslouží.
Opět úžasné a strhující, série si stále drží vysokou úroveň. Jen doufejme, že to tak bude i u třetího dílu. Věřím, že ano. Akce spousty, už od začátku to má grády, neobjevila jsem žádná hluchá místa, u kterých bych se nudila, pořád jsem jen četla a četla a nemohla jsem se té skvělé sci-fi atmosféry nabažit. Nevím, jestli jsem opravdu tak špatná v odhadování zápletky, ale už dlouho (jestli vůbec někdy) se mi nestalo, že by mě nějaká kniha dokázala tolikrát překvapit. Obvykle nemám moc ráda, když se v knihách řeší politika, ale tady to neskutečně žeru a líbí se mi, jak to vlastně ve finále celé působí tak strašně reálně. Taky se mi líbí, že se autor nebojí zbavit oblíbených postav (i když mě to teda pěkně naštvalo!) a nedělá z nich žádné nedotknutelné superhrdiny, ale stále jsou to lidé, kteří jsou, i když mají sílu, moc a vědomosti, naprosto obyčejní a smrtelní, jako my všichni. Nemůžu se dočkat závěrečného dílu!
Vzhledem k tomu, jak všichni tuto knihu vychválili do nebes, jsem byla spíše zklamaná. Kniha má velmi zajímavý námět, krásný bohatý jazyk, skvěle promyšlený svět, ale něco mi tam prostě chybělo. Dle mého se nejméně do půl knihy v podstatě nic zásadního nestalo a ač svět, který autorka stvořila, je velmi zajímavý, nestačí to. Chce to nějakou akci, nějaký pořádný zvrat, který jsem tam bohužel nenašla. Konec byl ale oproti tomu opravdu skvělý, promyšlený a dotažený do posledního detailu, což se ne v každé knize povede. Vývoj Nemesis se mi taky moc líbil, nebylo to přehnané, ale naprosto nenucené a přirozené a zároveň se z ní nestala ubrečená romantička. Co se týče Tyruse, stále mi nějak neseděl jeho věk. V knize na mě, vzhledem k jeho přemýšlení a všem intrikám, které předvedl, působil spíš jako nejméně třicetiletý, ne devatenáctiletý. Vím, že v YA literatuře to takhle funguje, ale tady už mi to přišlo mírně přehnané. Sidonia mi naopak, vzhledem k jejímu postavení, přišla neskutečně naivní, ale nejspíše to tak bylo zamýšleno.
Když to shrnu, čekala jsem víc, ale možná že jsem se jen nechala ovlivnit hodnocením ostatních a hodnotila bych lépe, kdybych neměla tak vysoká očekávání. Knihu ale rozhodně nezatracuji a určitě se pustím i do dalších dílů.
Říká se, že druhé díly sérií jsou většinou takové vycpávkové, ale tady to rozhodně říct nemůžu. Spíš mi přišlo, že první díl byl jakýmsi odrazovým můstkem pro druhý, který byl ještě o několik procent lepší. Konečně jsme opustili zdi nákupního domu a vydali se do zpustošeného světa, který už jsem tak trochu očekávala i v předchozím dílu, kde se mi ho bohužel moc nedostalo. Nechybělo napětí, akce ani zajímavé zvraty. Líbilo se mi, že postavy nestagnovaly, ale byl u nich vidět nějaký postupný vývoj. Jen ten konec byl trochu moc přeslazený a pohádkový, ale zase si říkám proč ne, špatných konců už bylo dost. Jsem zvědavá na závěrečný díl.
Nesedla jsem si z toho na zadek, ale i tak jsem pořád musela číst dál a dál, dokud jsem nebyla u konce. Velmi mě potěšila a překvapila originalita příběhu, autorka má vážně neskutečnou fantazii. Taktéž se mi líbily dodatečné materiály (mapa, řády jasnovidosti), i když mě tohle jinak nebere. Kniha je celkově moc hezky zpracovaná.
Nicméně mi tu ale stejně takové to "něco", ta jiskra, ta třešnička na dortu prostě chyběla. Možná to bylo postavami, které mi tak úplně nesedly, nevím. Každopádně si ale myslím, že Kostičas má obrovský potenciál a doufám, že si autorka tím velkým počtem dílů neukousla moc velké sousto a zvládne udržet úroveň celé série.
Jednoznačně nejlepší díl z celé trilogie. Konečně se podařilo odbourat to, co mi vadilo na předchozích dílech, a to velmi pomalý rozjezd a akce až tak po prvních sto stranách. Past byla naopak napěchovaná akcí od začátku až do konce a asi jsem nenarazila na jedinou stránku, která by mě nudila. Postavy mi nakonec přirostly k srdci (hlavně Sisy), a když se s nimi něco stalo, docela dost mě to zasáhlo. Taky se mi líbilo, že ta romantická linka mezi Genem a Sisy byla taková hezká, milá, nebyla to žádná násilně vytvořená hollywoodská romance, ale tak nějak přirozeně to z příběhu vyplývalo.
Ještě pár stran před koncem jsem byla přesvědčená, že dám knize plný počet hvězd, ale závěr mě bohužel dost zklamal. (Pokud ještě nemáte přečteno, tak dál nečtěte, mohla bych vám něco vyspoilerovat.) Skončilo to na můj vkus až moc otevřeně, podle mě by se z toho dal klidně vyždímat ještě jeden díl. Celou trilogii jde v podstatě o Genova otce, takže bych čekala, že na konci se o něm dozvím něco víc. Vlastně jsem ani nezjistila, jestli je vůbec naživu, nebo ne. Rovněž jsem očekávala, že se dozvím, co se stalo s Benem a Klárou, a jestli vůbec na onom východě něco je. Ale nic z toho se bohužel nekonalo. To hlavní "wow" mi taky nějak nesedlo, proto ubírám jednu hvězdu.
Každopádně, i když tahle série patřila k těm slabším, jsem ráda, že jsem nad ní po prvním díle nezlomila hůl.
Od téhle knížky jsem očekávala opravdu hodně, jak kvůli velmi kladným komentářům, tak kvůli tomu, že byla přeložena do 14 jazyků a hlavně kvůli srovnání s Hunger Games. Bohužel pro mě byla docela zklamáním. Všechny postavy byly takové neslané, nemastné, až naivní a nedostatečně popsané, takže jsem si je ani nestihla nějak oblíbit a ani mě nemrzelo, když nějaká z nich zemřela, protože jsem ji vlastně "neznala". Hlavní hrdinka (a nejen ona) mi přišla až nepřirozeně přechytralá (vím, že to byl souboj mezi nejchytřejšími studenty, ale tohle už mi přišlo opravdu příliš), na všechno hned přišla a všechno jim s Tomasem procházelo strašně jednoduše. Ten zvrat s Willem mi přišel násilný, jako by si autorka najednou uvědomila, že musí přidat nějakou akci a uměle to tam vložila. Nebyla to špatná knížka, ale jelikož mám načtených už hodně knížek s podobným tématem, tohle pro mě bylo prostě málo, čekala jsem pořádný nářez. Srovnání s Hunger Games mi přijde úplně zcestné, těm se to vůbec nemůže rovnat. Zkoušku bych hodnotila jako takový průměr. Na zadek jsem si z toho nesedla, ale na pár večerů mě to zabavilo. Další díly si ale určitě přečíst chci, protože jsem zvědavá, jestli budou lepší než tento, a taky proto, že mě zaujal konec.
Knize nelze upřít čtivost a originalita, ale já si prostě nějak nemůžu vybudovat vztah k postavám. Všechny se chovají zvláštně, mluví zvláštně a taky bych čekala, že ne u všech párů přeskočí jiskra, a když už přeskočí, tak si k sobě budou muset alespoň trochu hledat cestu, vzhledem k tomu, že spolu strávili jen velmi málo času. Tady ale do sebe všechno zapadne jako puzzle a cizinci nakonec tvoří nerozdělitelné páry a milují se až za hrob.
Četla už jsem určitě mnohem horší sci-fi počiny, ale stále si myslím, že autorův skvělý nápad šel rozhodně uchopit a zpracovat ještě o něco lépe.
Po velkém zklamání z knihy Vždycky Jane, kdy jsem měla pocit, že to ani nemohla psát ta stejná autorka, bylo příjemné zase číst tu starou dobrou Jenn Bennett, jakou znám z jejích dříve vydaných knih, na druhou stranu Anatomie srdce se mezi moje největší oblíbence i tak nezařadila. Nějak mi tam totiž ze začátku úplně nefungovala ta chemie mezi hlavními hrdiny. Možná proto, že to bylo poměrně dost uspěchané. Asi bych ocenila více oťukávání, poznávání a vývoje jejich vztahu.
Nicméně autorka zde, jak už jsme u ní asi zvyklí, zakomponovala hned několik zajímavých témat, což pro mě bylo tím hlavním pohonem, proč číst dál. Nevím, kam na ty záliby hlavních postav pořád chodí, ale anatomická kresba? Nic originálnějšího jsem snad ještě v životě nečetla. A ke konci skoro až slzička ukápla. Nebylo to to nejlepší, co jsem od autorky četla, ale rozhodně to je ta Jenn, kterou znám a kterou chci číst i nadále.
Ano, na jednu stranu oceňuji, že se autorka drží hodně při zemi, co se týče nějaké brutality, protože co si budeme povídat, asi bychom si po vypuknutí pandemie nešli hned vystřílet mozky z hlavy nebo se nezačali požírat navzájem, na druhou stranu pokud si chci přečíst apokalyptický thriller, tohle úplně není to, co očekávám a co chci. Slovo thriller mi v tomto případě přijde hodně nadnesené a knihu bych nazvala spíše rodinným/psychologickým dramatem, protože spíše než na pandemii samotnou se soustředí na vztahy mezi hlavními aktéry. To by nutně nemusela být špatná věc, naopak bylo zajímavé sledovat jejich dynamiku a jak musí všichni i přes to, že se (logicky) nemají zrovna v lásce, nějakým způsobem spolupracovat, kdyby to ale nebyla jediná věc, kterou sledujeme. Celou dobu jsem čekala, kdy se něco zvrtne, ale když žádná závažná událost nepřijde ani po přečtení poloviny knihy, tak už se přeci jen začnete trošku nudit. A kdybych věděla, že žádný zvrat nepřijde nikdy, pravděpodobně bych se do knihy vůbec nepouštěla. Psychologie postav je dobrá, ale na tom apokalyptický thriller tak úplně nepostavíte.
Seriál doporučuji velmi, knihu bych v tom množství skvělých apo a postapo knih klidně vynechala.
Ano, Shusterman z toho bezpochyby cítit jde, je to originální, čtivé, hlavní hrdina sympaťák, ale mně tentokrát zkrátka asi nesedlo to téma a prostředí. Obvyklý wow efekt, na který jsem byla doposud zvyklá u všech autorových knih, se bohužel nedostavil.
Za mě má série také bohužel sestupnou tendenci. První díl byl skvělý, druhý se držel velmi těsně v závěsu, ale pár drobných mušek to mělo a tento je jednoznačně nejslabší. Na všudypřítomný americký patriotismus už asi nemá cenu znovu upozorňovat, kdo podobné knihy čte, ten je na to možná i trochu zvyklý, ale jestli to v předchozích dílech bylo ještě v nějaké přijatelné míře, tady už to doslova tryská proudem a často úplně zbytečně a nesmyslně.
Z hlavního hrdiny, kterému jsem fandila pro jeho racionální uvažování, udělal autor blázna, který si něco umane a žene se za tím hlava nehlava, třeba i na úkor lidí, které má na starost, a jak první díl šlapal a otáčela jsem stránku za stránkou, tady už mi to napětí trochu chybělo.
Na druhou stranu i přes to, že tady jde převážně o politické intriky, autor to pořád dokáže podat s až neuvěřitelnou lehkostí a plynulostí a jako taková sonda do lidské společnosti tahle kniha (potažmo série) funguje perfektně - peníze zkrátka vládnou světu, ať chceme, nebo ne.
Na Sharu Wheelerovou už jsem se těšila od té doby, co jsem na ni poprvé narazila v angličtině, ale zároveň mi dělalo vrásky srovnání s Papírovými městy od Johna Greena, které (jestli mohu soudit podle filmu) se mi nelíbily vůbec.
Bohužel tentokrát musím říct, že to byl skutečně krok vedle. Největším problémem a důvodem, proč jsem knihu nemohla tak dlouho dočíst, byl pro mě styl psaní, který mi přišel nesmírně kostrbatý a útržkovitý. Vůbec to hezky neplynulo, autorka tak nějak podivně skákala a spíš než jako ucelený kus textu to na mě působilo jako soubor různých rozhovorů, které byly totálně o ničem.
Druhý problém byly postavy, které jsem od sebe nedokázala odlišit, neustále se mi mezi sebou pletly a už teď, asi deset dní po dočtení, mám problém si vzpomenout na jejich jména. Chloe (doufám, že to byla Chloe) mi nesedla vůbec, myslela pořád jen na sebe a na své zájmy, běhala za Sharou jak pejsek a na svoji kamarádku úplně kašlala. Co se týče Shary, vlastně jsem vůbec nepochopila, proč celou tu šarádu spáchala, a o nějaké chemii mezi těmi dvěma tady nemůže být vůbec řeč.
A teď si pod sebou v téhle hyperkorektní době asi řežu větev, ale jak moc je pravděpodobné, že takové množství studentů a jejich rodinných příslušníků bude patřit do LGBT+ komunity?
Nevím, ale nejspíš mi úplně uniklo, co mi měla tahle kniha vlastně předat.
Atmosféra je opět skvělá, to autorka zkrátka umí. Maličko mě mrzí, že jsme nedostali větší náhled do života místních, ale to není hlavní problém, který jsem s knihou měla. Pro mě tady v první řadě příliš nefungovala chemie mezi hlavními hrdiny a mrzelo mě, že postava Maddie, se kterou jsme se poprvé setkali v Cukrárně v Paříži a která na mě působila sebevědomě a nespoutaně, je tady úplně jiný člověk. V této knize na mě naopak působila dost zakřikle a nesebevědomě. No, a Nick, to je kapitola sama o sobě... Někdy ho máte vážně chuť proplesknout, aby se probral, ale alespoň nebyl zlý jako Sebastian.
Kniha v podstatě jede podle takové klasické šablony jako filmy ze střední - máme tady partu bohatých děcek, včetně ďábelské krásky, která poplete hlavu obyčejnému klukovi, a "chuďasku" s ne úplně dokonalou postavou, která má ale obrovské nadání a vášeň, a která se tajně zamiluje do právě toho přítele své modelkovské sokyně, i když předstírá, že ho nesnáší. Ten později procitá a zjišťuje, že vztah s proradnou kráskou ho nenaplňuje a vlastně by chtěl tu úplně obyčejnou holku krev a mlíko. No, a závěr je nám všem jasný.
Autorka se tady snažila trochu zabrousit do tématu poruchy příjmu potravy, ale bohužel to potom nechala nějak vyšumět a nedotáhla to do konce, což je škoda.
Za mě pohodové letní čtení, když se vám nechce moc přemýšlet, ale mám od autorky jiné favority.
Uf, tak tohle mi dalo zabrat. Možná je to částečně moje chyba, že jsem si nezjistila formu, jakou je kniha psaná, ale na druhou stranu už jsem četla několik knih psaných formou rozhovorů a byly skvělé.
Co se nedá autorovi upřít je to, že celý příběh je velmi propracovaný a komplexní, až občas máte pocit, že čtete o něčem, co se v minulosti opravdu stalo, a musím říct, že úvodní kapitoly/rozhovory jsem četla se zájmem.
Problém je v tom, že čím dále se v knize dostáváte, tím víc autor sklouzává k vojenským technikáliím a to bylo něco, čím příběh kompletně ztratil můj zájem. Mě zkrátka nezajímalo, kdo kde má jaký typ zbraně, mě zajímaly příběhy lidí a boj se zombie jako takový a toho tady paradoxně bylo opravdu málo. Navíc bylo vlastně nemožné si jakoukoliv postavu oblíbit, protože je jich tu spousta a každá dostane jen malý prostor. Kdyby se alespoň ty příběhy nějakým způsobem postupně propojovaly a gradovaly, ale o nějaké gradaci se v tomto případě vůbec nedá mluvit, spíš naopak příběh začíná postupně úplně upadat.
Kniha má jednoduchý styl psaní a krátké kapitoly, takže se čte poměrně rychle a lehce, bohužel ale nepřináší absolutně nic nového, na co už bychom v tomto žánru nenarazili. Vlastně se drží úplně klasické šablony, a tak můžeme celkem snadno předvídat, kam se celý příběh bude ubírat.
Zombíků bylo na můj vkus dost málo, hlavně pak ve druhé polovině, kde se více než samotná apokalypsa řešilo vztahové drama. Ta romantická linka mi přišla totálně zbytečná.
Nebylo to vyloženě zlé, ale kdybych si to nepřečetla, asi bych o nic zásadního nepřišla.
Druhý díl je opět čtivý, svižný, je tu spousta vtipných situací a dialogů, zkrátka Lara Jean, jak ji známe z prvního dílu. V poslední třetině mi to ale už přišlo trochu repetitivní a na to, že se tam něco řeší tři čtvrtě knihy, se to vyřeší hrozně jednoduše a lehce. Ale možná to byl účel - někdy si stačí jen pořádně promluvit a problémy jsou rázem vyřešeny. Těším se na poslední díl.