SarahRoyalAss komentáře u knih
U této knihy si ráda přiznám, že víly jsou mé velké guilty pleasure a ještě se za to poplácám po rameni.
Holly Black není pro každého čtenáře, ale mě sedla jako ulitá. Také mi potěšilo i utvrzení v tom, že tato série navazuje na knihu Daň peklu (kterou naprosto miluji), když přijde zmínka o Kaye. Chtělo by to ale tu sérii vydat celou... What a shame.
V druhém díle se řeší více politika, intriky, je tu válečné téma a také skvělá Jude, kterou prostě miluju. Tenhle kouzelný svět mi nikdy nepřestane bavit. Jude řeší záležitosti celé říše a s tím se objevuje více i Cardan, náš sladký hajzlík, kterého prostě všichni milujeme. Do toho musí samozřejmě řešit i vlastní problémy, kterým by se nejraději vyhnula. K tomu se čtenáři zavaří hlava, kdo by mohl zradit a pak koukáme s otevřenou pusou. Na konci jsem doslova dala knihu do kouta na hanbu, aby se styděla za to, co provedla.
Prostě potřebuji další díl OK?
(Teprve teď jsem si všimla, kolikrát jsem použila slovo "miluju"... To asi odpovídá za vše.)
Myslela jsem si, že nemůžu číst větší dokonalost, než byl první díl. A ono tohle. ♥
S druhým dílem se více ponořujeme do toho krutého světa a jsou nám z něj odhalena malá tajemství a kousky historie. Ilan se učí novým věcem, vyvíjí své schopnosti, poznává nížiny, zjišťuje děsivé a smutné pravdy a hlavně poznává sama sebe.
Přiblížila se nám také celá pětadvacítka a projevili se další charaktery. Strašně moc mi hřálo u srdce, jak se vyvíjí přátelství 25tky a Ilan. (v jednu chvíli jsem chtěla všem nabančit ale to rychle přešlo)
Už dlouho se nestalo, abych měla tak strašný absťák po pokračování, Stehlíková je prostě skvost České Fantasy. ♥
Po přečtení jsem byla psychicky někde jinde a neměla ke knížce slov. Dotýká se tak citlivého téma domácího násilí ale myslím, že to bylo zapotřebí. Nejvíce mi na skutečnosti příběhu dal epilog po přečtení knihy. Příběh Lily, Atlase a Rylea budu mít ještě dlouho pod kůží.
Po přečtení knihy jsem se musela na dlouho zamyslet. Kniha má velmi zajímavou myšlenku... Co by se stalo, kdyby lidé našli způsob, jak obejít smrt? Smrt se musí tím pádem stát člověkem. Každá smrtka má svůj "styl" jak vybrat člověka k pokosení - k jisté smrti. Podle procent, pohledu v očích, přišel do cesty a zrovna byl na špatném místě. Kde je ale hranice mezi kosením a vražděním v tomhle světě, to už je těžko říct.
Líbilo se mi, jak už jsem psala, že každá smrtka vybírá podle něčeho jiného. Každá má své zásady, způsoby a pravidla. Jeden se musel zamyslet, jaké to pro smrtku muselo být, když kosila lidi už několik staletí. Kolik empatie musela každá smrtka na začátku mít a kolik jí po té době ztratila. Nedokážu si představit, jaké by to bylo brát lidem životy ale dokážu si představit, jak by někteří toho povolání mohli zneužívat a užívat si ho. Je smutné si pomyslet, že i tací se najdou vždy. Zkorumpovanost, manipulace a podvrhy tu budou vždy. I ve společenství smrtek.
Příběh mě pohltil hned a chtěla jsem vědět, co se bude dít dál. Co musí učeň smrtky splňovat, co všechno musí za své učednictví vidět, pochopit, naučit se. Pro mě to byla velmi smutná záležitost, že se to musí někdo učit. Že už nemůže tu "práci" vykonávat sama smrt.
Měla jsem dva důvody, proč knihu začít:
1. Miluji Japonsko a tu kulturu.
2. Výhra Magnesia Litera.
I kdyby člověk tyhle důvody neměl, měl by si ji sakra přečíst. Na to, že je to autorčina prvotina, tak se to četlo nádherně a zápletka byla skvělá, nápad originální a bylo to (možná jen pro mě) odpočinkové čtení. Hlavní linka Jany má zajímavý směr a člověk vidí skrz to příběhy dalších zajímavých postav. Ze začátku jsem netušila, co tam třeba tahle a tamta kapitola mají za smysl, ale pak to do sebe krásně zapadalo a měli jsme vícero příběhů k pozorování, nejen Jany. K tomu člověka žene zvědavost, kdo byl sakra ten Kawašita a kdo je ta Jana v Japonsku. Chtěla jsem nutně odpovědi a ty byly na konci jen poloviční, což mě trochu zklamalo. Jako by autorka sama nevěděla, jak pokračovat.
Pro mě první zkušenost s českým románem, co není fantasy, ale pořádná dávka ze života.
Po Dvořákové jsem sáhla z čisté zvědavosti a styl psaní mě bavil už od první stránky. Děj byl úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá a donutilo mě to vystoupit ze své komfortní zóny. A jsem ráda, že se to povedlo.
Náhled do nemocnice a života chirurga byl zajímavý, dobře a věruhodně napsán. Každý má v životě hodně věcí, za které se stydí a snaží se jim utéct. Hodně zodpovědnosti, problémů,... není se čemu divit, když už má člověk dost. Tady se s tím musí popasovat a co si budeme, kolikrát jsem lítostí vrtěla hlavou.
S Dvořákovou určitě nekončím a sáhnu po další její knize.
Pro mě to byl více průvodce, než román pro ženy. Kniha nádherně vymalovala prostředí Kodaně, její památky, místa, která mají ducha a atmosféru. Knihu jsem četla opravdu dlouho, což normálně nemám ráda, ale tady si o to příběh sám říkal. Pomalé, milé a krásné.
Román pro ženy to byl až ke konci, v průběhu knihy tam byly lehké a roztomilé náznaky, ale závěr byl jasný a velmi milý. Nicméně, nebylo to žádné emoční tornádo nebo zapamatovatelná rána.
Při čtení jsem si stihla naplánovat výlet do budoucna přímo do Kodaně, která mě díky knize strašně moc učarovala. Dostala jsem chuť si jen tak napéct ty dobroty popsané v knize, sednout si nad šálkem kávy a nebo být otevřenější novým lidem, což je kolikrát pro introverta jako naučit se španělsky za pár dní. ;)
Naprosto famózně vybudovaný svět! Trochu mě mátlo prolínání časových linií, ale když se na to přišlo a všechno zapadlo do sebe, vznikla naprosto skvělá dějová linka.
Postavy jsou všechny výborně ztvárněné a věrohodné. Jedno město a v něm dva světy - Centrum nad Plošinou a Downtown pod ním. A celé město umírá.
Neskutečně mě bavilo, když časové linie zapadly do sebe a vy jste si řekli "WOW!! Tak takhle jo!!".
Bylo to originální, poutavé, čtivé, plné akce,... prostě libová záležitost.
Bože, tohle bylo prostě naprosto dokonalý!!
Při prvních stránkách jsem byla ztracená, ale člověk se hodně rychle chytne a ponoří se do světa sklenitu a sklenařů. Téma otrokářství je velmi kruté ale tady se s ním hodně dobře pracuje a vysvětluje.
Bylo to napínavé, smutné, zajímavé a v jednu chvíli i dost děsivé.
Ilan a pětadvacítku jsem si opravdu oblíbila a těším se na pokračování. :)
Už si ani nepamatuji, kdy bych si při čtení fantasy tak odpočinula a smála se jak pitomá na veřejnosti. Pokud máte rádi „dračák“ nebo klasické RPG hry, budete příjemně překvapeni.
Podle obálky a anotace jsem čekala úplně jiný příběh s vážným magickým systémem, ale dostala jsem něco mnohem lepšího a sakra skvělého.
Není to o namakaných hrdinech, kteří teprve přicházejí o panenství, ale o starších chlápcích, co už právě ta léta nechali za sebou a nejraději by čepovali pivo. Alespoň naše hlavní postava Clay, správný chlap.
Příběh jde pomalinku a tak nějak lehce. V jednu chvíli jste na klidné vlně, pak se uchechtáváte a najednou Vám dá příběh facku, pláčete (jsem citlivka OK?) a pak se opět tlemíte jak vymaštěné pako nad velmi zajímavými kouzly a ironií, která provází naši skupinku celou cestu. (Hedvábné šípy, chápeme se.)
Je tu dost postav, které si čtenář oblíbí a za mě to byl rozhodně čaroděj Moog. Autor se rozhodně nebojí dávat do příběhu od všeho něco a každý background postavy je jedinečný a zajímavý.
Opravdu mi po celou dobu čtení přišlo, že při hraní dračáku se autor trochu rozepsal, měl spoustu nápadů a neuměl přestat. Skvělé na knize také je, že se dá číst jako standalone a nemusíte se pouštět do dalších knih v sérii, které teprve vyjdou. Přesto se chci do tohoto světa vrátit a užít si další příběh který mě bude bavit a prodlouží mi život o několik dalších let.
(Smutně koukám na nakladatelství Host… kdy bude další díl?)
5*/5
Nevím, jak to Colleen dělá, ale sakra... tohle bylo opět výborné. S každou knihou se otevírá nové téma. Těžké, smutné které by se mělo řešit. Téma deprese není nic neznámého a i když si to člověk neuvědomuje, může do ní spadnout. Merit jsem si opravdu oblíbila, tak i její rodinu a hlavně Sagana. Ukazuje se nám více problémů pod jednou střechou a s každým se člověk pomalu seznamuje. Kniha mi hodně připomínala "Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr", tady jsem ale měla pocit, že knize není co vytknout.
(SPOILER) Pokud bych měla nějakou knihu doporučit podle skvělé interpretace, byl by to právě Hustej nářez namluvený Richardem Fialou.
Knihu jsem si nejdříve pořídila fyzicky ale neměla jsem čas se pořádně začíst, stáhla jsem si tedy alespoň ukázku v audiu na poslouchání při práci a... wow. Audioknihu jsem kupovala hned. Hlas pana Fialy k příběhu a postavě náramně seděl a uměl vykreslit všechny scény. Sama jsem se kolikrát řezala smíchy když zaznělo známé "Odiiiin"! Jedna z nejlepších věcí na knize - Gerhard. Prosím, ať je v dalších knihách ve více scénách.
Děj knihy je jinak totálně absudní. Ufoni a upíři ve válce? Ano, prosím, miluji absurditu!! Kdo potřebuje realitu. Tady je s tou zvláštní kombinací velmi dobře pracováno a akcí se vážně nešetří. Líbilo se mi, jak si autor hraje s upíří historií jak vznikli a není to prostě " byl jednou jeden upír...". Co ale knize vytknu, je velké množství sexuálních scén. Nejsem jedna z těch lidí, které tyhle pasáže tankují ale to jsou mé osobní preference.
O akci se člověk nemusel vůbec bát, že by jí bylo málo. Bylo jí tu až až. Postavy jsem v celku dobře přijala a zamrzelo mi, když už pak některá z postav... nebyla. Uhříku, Uhříku... byl jsi skvělý. Veroniko (má jmenovkyně), ty taky.
Není to nějaká převratná literatura, ale pokud se chce člověk od srdce zasmát a nebo se z nudného života začíst do akce, tohle to správné po čem sáhnout (nebo si poslechnout).
Šla jsem do toho v debilní náladě a dočítala v tom nejlepším rozpoložení, jaké je u mě možné. Začátek pro mě trochu nudný. Nic moc se nedělo a fotbal mě nezajímá. Naštěstí ten tam byl v pozadí, velká součást, nehrocená ale příjemná. Chápeme se? Charakter Sal jsem si oblíbila, její postava byla skvělá. To že je Vám přes pětadvacet, neznamená, že nemůžete být rozjařené pako, napůl navždy puberťák. To se mi velmi líbilo a bylo příjemné nečíst upnutý ženský charakter. A ty narážky na HP? Děkuji bože! Kulti mi oproti tomu vážně štval a následně jsem ho začala milovat. Chápeme se podruhé? Měla jsem k tomu důvod! :)
Příběh je krásná pomalá romance, žádné uspěchané vystavění vztahu za 3 stránky ale za krásných 500 stran (dobře, mohlo to být v klidu méně ale i tak). Odkrývají se nám rodinné a přátelské problémy, tajemství, vášně, apod. Bylo to krásné vyobrazení reálného života (No jo, slavného, těžšího, ale bylo to tak reálné a dobře vystavěné).
Skvělé počtení na letní dovolenou. :)
Poslechnuto jako audiokniha.
No... Audioknihu jsem kupovala ze zvědavosti a přiznám se, že hlavně ke srovnání s hrami. Příběh se rozjížděl strašně pomalu a nehorázně se to tak vleklo. Nejsem bůh ví jak zdatná v historii a politice a oboje tu bylo ve velké míře, což bylo pro mě osobně, ještě větší utrpení. Po několika hodinách poslouchání jsem přetáčení a snahu zorientovat se v politických situacích na různých stanicích a zapamatování si jejich názvů, vzdala a raději pokračovala. Příběh se vlekl v tak strašně pomalém duchu a byly tu jen malé odchylky, které to trošku okořenily. Cca tak v polovině knihy (tak po 10 hodinách utrpení) mi příběh konečně chytl a začalo to mít nějaký spád. Ten ale nevydržel moc dlouho... Každopádně, bylo tu i strašně moc postav. Až strašně moc. Ve jménech jsem se ztrácela, kdo kam patřil a co tam vlastně dělal jsem často přeslechla (nebo ignorovala), bylo těžké se na to soustředit.
Líbilo se mi, jak Artyom našel "svůj vyšší cíl" a jeho uvažování. Za mě bylo hodně uvěřitelné, lidské a pochopitelné. Sama si neumím představit, jak bych se asi vyrovnala s různými skupinami lidí a jejich náboženstvím a uvažováním. (pro asociála docela problém)
Vyprávění bylo výborné, Filip Čapka se k tomu náramně hodil a jeho hlas je na poslech velmi příjemný.
Každopádně, konec mi navnadil, že si asi potřebuji nakonec poslechnout druhý díl. Bude to bolet, ale jsem zvědavá.
Dala jsem na doporučení kamaráda a i takový strašpytel jako já, je z knihy nadšený. Místy mi příběh naháněl husí kůži a musím se přiznat (nesmějte se mi), že jsem musela číst hlavně za světla. Jsem opravdu velký strašpytel...
Kniha se četla sama, příjemně a udržela si pozornost čtenáře. Bohužel musím vytknout velké řádkování a velikost písma. Tak z knihy byla velká cihla, i když to mohla být pohodlně středně tlustá kniha. A tu cihlu zdobí nádherná obálka, ta nemá chybu.
Hodně zajímavé bylo propojení s židovství - téma náboženství, dnešní doba a její pokrok. To dělalo s atmosférou své a bylo to skvělé. Témata detektivka/horror do toho zapadly naprosto výborně.
Postavy byly uvěřitelné (kromě jedné), dobře napsané. Klaudie byla svá měla své mouchy, ale kdo nemá. Na konci knihy jsem jenom zírala, co přišlo a jaký vývoj postav a děje přišel.
PS.: Metrem normálně nejezdím a ani v Plzni není (lépe pro mě), tak že mě to děsilo i o trochu míň, díkybohu.
Prosím, tohle byl po Simonovi opět dokonalý příběh. ♥
Knížku jsem si náramně užila, postavy zamilovala (pokud to ještě jde) o mnohem více. Líbí se mi, že ne všechno je popsáno sluníčkově a vztahy nevydří navždy. Takhle to nefunguje a autorka to vzala v potaz.
Pro fanoušky Simona tu byl sakra skvělý fanservis, co si budeme nalhávat, fanoušci chtěli hlavně Simona. Leah jsem si oblíbila i když má svoje chyby (kdo říká že nemá, tak sakra strašně kecá) ale sama si je přiznává. Ať se to lidem líbí nebo ne, lidé jako Leah jsou a budou. Líbilo se mi její vyobrazení jako správného nerda a fanouška HP.
Doufám, že se dočkáme další knihy s těmito postavami. ♥
Druhá kniha od Kasie, co jsem četla a jsem unešená. Opět to bylo tak milé, roztomilé a skvělé. Kapitoly jsou krátké a výborně se to čte. Lily má skvělý smysl pro humor, tak i její dopisovatel. Sice mi zprvu vadilo když jsem zjistila, kdo to je, ale v mžiku jsem změnila názor. Stačilo ho více jenom poznat. Příběh byl skvělý, dopisování pod lavicí bylo roztomilé a člověk se musel usmívat na celé kolo při jejich čtení. Kasie to prostě umí a těším se na další její knihu.
Oddechovka na pár minut večera.
Po grafické stránce nádherně vyvedená a obsahově uklidňující. Několik veršů se mi vrylo do paměti, nad pár z nich jsem se usmívala a jiná klidně proletěla okolo a zanechala příjemný pocit.
Pustím tě do svého srdce,
ale očisti si boty, než vejdeš.
Zbožňuju to!
V tolika věcech jsem našla známé a sama sebe. Smála se a hihňala na celé kolo, jak moc to bylo pravdivé. Je to taková jednohubka pro výborných cca 10 -15 minut.
Tahle knížka mi dala tak moc.
Usmívala se, smála se a brečela jsem u ní skoro každou chvíli (nebo jsem měla alespoň na krajíčku).
Byly tu krásné a dojemné momenty, ale také velmi smutné. Hlavně co se šikany týče, je smutné, že takto to opravdu někde je.
Každopádně, Daniel a Kit mi hrozně moc přirostli k srdci i celý tento příběh.