Satyrka Satyrka komentáře u knih

Nestoudná zvědavost Nestoudná zvědavost Lynn Messina

Poslední dobou jsem si docela oblíbila knihy, jejichž příběh se odehrává v devatenáctém století. Proto jsem konečně sáhla po této knize, kterou mám doma už nějakou dobu.
Celá kniha mě bavila, přestože tempo je poklidné a celé je to takové, asi můžu napsat zdlouhavé, ale ne ve špatném smyslu. Na začátku jsem byla trochu netrpělivá, že Beatrice musí vše v duchu nejdřív řádně a dlouze okomentovat než scéna pokračuje, ale pak jsem si nejenže zvykla, ale celý ten styl mě začal bavit. Popis postav a jejich chování je takový ironický, postavy jsou většinou nesnesitelné, ale cílem je se nad tím pobavit, autorka se nesnaží ve vás probudit nenávist, spíš to celé pojmula humorně a s nadsázkou. Navíc vyjadřování a celková etiketa k té době patří a mně to mnohdy připomnělo mé oblíbené hry psané přímo v té době. Každopádně je zajímavé, jak kdysi všechno bylo tak úzce obehnáno pravidly společenského chování a co vše bylo nepřípustné a co naopak bylo žádoucí.
Beatrice jsem si oblíbila a slovní souboje mezí ní a vévodou si musí užívat snad každý čtenář.
Kdo je vrahem mě napadlo, ale nijak zvlášť jsem se nesnažila hádat a užívala si, jak se to celé vyřeší. Kdo většinou bývá vrahem už nějak tuším a vím, bývá to někdo, na koho není zaměřena velká pozornost, ale stále o té postavě něco víme, aby nás to mohlo při nejmenším překvapit. Jestli to tak bylo i tady, to si přečtěte sami.
Knihu jsem se snažila rychle dočíst a teď mi je to docela i líto. Další díl mě určitě zajímá, ale nepořídila jsem si ho, takže někdy v budoucnu. Rozhodně budu pokračovat ve čtení takových knih, které se odehrávají v historii. Je to velmi zajímavé, jen jsem k tomu musela dozrát.

11.10.2024 3 z 5


Malé zázraky Malé zázraky Kateřina Dubská

Moc se mi líbil začátek knihy - předmluva.
Celá kniha byla taková připomínka toho, že si máme vážit toho, co máme, že nic se neděje bez důvodu, že ty dost neuvěřitelné příběhy se stávají skutečným lidem, a hlavně, že je třeba se nikdy nevzdávat.
Mně není zas úplně moc let a upřímně jsem si asi zatím neprošla něčím těžkým, jsem docela slabá osobnost, a neumím si představit, že bych zvládla to všechno, co postavy v příbězích, které jsou ještě navíc skutečnými lidmi. Takže mě kniha i trochu vyděsila a zas a znovu děkuji za to (i když si někdy stěžuju, jako každý), co mám. Protože jsem si z knihy trochu vzala to, že život je rovnováha a nemůže se vám pořád dít jen to dobré. I když jak se říká - zkušenost není dobrá ani zlá. Možná si ale to štěstí prostě umím přivolávat - i když spíš ne. Takže kniha ve mně zanechala i negativní pocity, což určitě nebylo v plánu. Ale zase jsem mnohokrát slyšela, že nám bývá naloženo jen tolik, kolik uneseme. Samozřejmě se o tom dá spekulovat a filozofovat, ono téma "život" je nevyčerpatelné.
Jinak jsem ale zjistila, proč moc nečtu povídky. Ráda se totiž do příběhu "zažeru". Jenže jak jsou tyhle příběhy krátké, ponořím se a hned se musím vynořit. Takže aspoň vím, že povídky úplně nejsou pro mě. Na druhou stranu ale miluji příběhy se šťastným koncem.
Nejvíc se mi líbily asi první příběhy, je to možná i tím, že pak už mi všechny přišly "na jedno brdo", nevím. Možná mohly být více různorodé. Každopádně to není myšleno špatně. Nejvíc se mi ale líbil příběh druhý - Jako ve filmu. Ten si mě asi získal nejvíc.

Knížku asi půjčím babičce a macešce. Zrovna ony dvě patří mezi velmi silné ženy, které už překonaly mnohé.

30.09.2024


Škola dobra a zla Škola dobra a zla Soman Chainani

Po téhle knize bych asi nesáhla, nebýt toho, že o ní díky Netflixu všude začaly být zmínky. Na filmy koukám velmi zřídka a na Netflix skoro vůbec, takže bylo jasné, že se pustím spíš do knihy, kor když jsem trochu úchyl na přesnost postav, hlavně nemám ráda, když mi obsazením zničí mé představy o postavách :D A já už viděla obálku knihy, takže i vzhled hlavních postav, a to mi taky stačilo.
Zprvu jsem si říkala, co jsem si to vybrala za knihu, asi to nebude nic, na co jsem měla chuť, že si přečtu, ale zvědavost mě nutila číst dál. A to nakonec po celou knihu. Velmi čtivá a svižná, pořád se něco děje, postavy jsem si oblíbila, od prvních stran Agátu, protože pro takové postavy mívám slabost. Pojmutí dobra a zla se mi zprvu nelíbilo, protože nic není jen černobílé (haha, docela opakuju věty z hodnocení předchozí přečtené knihy, ale ono to opět sedí) a nemyslím si, že zlo musí nutně milovat nepořádek a špatné hygienické podmínky, ale pak jsem si řekla, že to přesně sedí do pohádkového stylu. Myšleno tak, že v pohádkách se takhle chová zlo, a i dobro. Pak jsem to i začala brát trochu s nadsázkou. Neřekla bych, že je kniha hlavně kategorie pro mládež, všimla jsem si několika dvojsmyslů, nechyběly ani krutější scény, ale zase žádný masakr motorovkou, humor je taky docela specifický, nápad a myšlenka nápaditá, za mě kniha pro (skoro) všechny generace, moc se mi líbila! Ilustrace jsou krásné!
Sofie byla moc dobře napsaná, Agátu, jak už jsem zmínila, jsem si zamilovala v podstatě hned, a Otylka, Hestera a Bledule mě taky bavily. Jedinou výtku mám na časté záměny jmen. (Hestera s Bledulí o sebe spaly opřené, ale místo Hestery se jednalo o Otylku. Sofie vstoupila a všimla si, že Sofie tu není, ale bylo myšleno, že vstoupila Agáta.)
Druhý díl si určitě přečtu, jen si ho nejdřív musím koupit a bohužel jsem se zařekla, že si nejdřív přečtu víc už koupených knih, protože jich mám fakt hodně.
Pokud váháte, jestli to knihy jít, já určitě doporučuji!

14.08.2024 4 z 5


Píseň přežití Píseň přežití Paul Tremblay

Knihu jsem si koupila chvíli po tom, co u nás vyšla, za poukaz, co jsem dostala, ale na knihu jsem dostala chuť až teď. Mě hodně zaujala anotace. Tady na DK měla na začátku hezké hodnocení, teď, když jsem se rozhodla ji číst, už to je hodnocení, které když kniha má, tak ji nepořizuji. No, dala jsem se do čtení a doufala, že budu ta, co bude z knihy nadšená. Nestalo se.
Začátek dobrý, ale postupně mi začalo docházet, že rozjetí, co jsem očekávala, se nestane. Strašně zdlouhavé. Teď, když mám dočteno, a shrnu si celý děj, tak skoro o ničem. Strašně detailní popisy, jak ulic, které mi nic neříkaly, tak různých scén. Bylo to, jako bych si pustila video, film, ale někdo mi ho pořád stopuje a nutí mě všímat si všeho okolo, až to bylo otravné. Většinu "bojových" scén jsem si stejně nedokázala představit a jen jsem chtěla, abychom v tom ději pokračovali dál, abychom pokračovali dál s hlavními postavami. Ramola se mi i docela líbila, ale teda Natalie byla příšerná, nesympatická, taková "čus Ram, moje kamarádko, tak jsem tady a starej se, já budu jen remcat". Strašně se mi chtělo knihu odložit, takže pro mě neplatí věta ze zadní strany obálky: "Píseň přežití budete odkládat jen s velkými obtížemi." Naštěstí ve fázi mého největšího zoufalství, kdy jsem říkala, že to prostě nedám, objevila se zajímavější scéna a pak už jsem to prostě doklepala do konce. Samozřejmě jsem velmi cítila inspiraci covidem, i když jsem musela počítat, kdy že to kniha vyšla a kdy začala ta covidová doba.
Na konci knihy mi přišlo až neuvěřitelné, že celý ten děj se odehrál v jednom dni, vlastně pokud si dobře pamatuji, asi v pěti (pěti!!!) hodinách, mně to přišlo jako týdny. Zvlášť když kolony u nemocnice byly popsané na několik stran a pak se určí, že to byla snad ani ne hodina? No. Zkrátka kniha mě moc nebavila a ani ve mně nevyvolávala nějaké srdcervoucí emoce, za to taky asi může chování Natalie.

13.07.2024 2 z 5


Den co den Den co den David Levithan

Přijeli jsme domů z výletu a já byla šíleně utahaná, ale řekla jsem si, že před spaním ještě začnu novou knihu. Jednu, maximálně dvě kapitoly. Jenže to nešlo. Úplně jsem zapomněla na to, jak jsem chtěla spát a vzpomněla si až v půlce knihy. Nedalo se to odložit!! Druhý den jsem knihu dočetla.
Skvělá myšlenka a nápad. Další kniha, která vás opět donutí přemýšlet a vážit si toho, co máte, protože to zní asi na první zamyšlení skvěle, každý den se probouzet jako někdo jiný, nežít "stereotypní" život, ale opak je pravdou. Líbilo se mi i to, že se hlavní postava, která vlastně nemá jméno ani pohlaví, ale říká si A, probouzela i do životů lidí, kteří to nemají jednoduché, nebo byste jimi být nechtěli. Do A se vlastně ani nelze úplně vžít, myšleno tak, že si takový "život" nelze představit, zároveň se do něj ale vžijete a představíte si ho, v rámci příběhu a knihy a popisu. I to zamyšlení, zda byste dokázali milovat někoho, kdo je každý den někým jiným, protože si myslím, že v lásce hraje roli i ta chemie. Zkrátka velmi zajímavé.
Další díly jsem v plánu neměla, při čtení knihy jsem si ale říkala, že je zkusím, ale když si teď čtu hodnocení, tak nevím nevím. Možná časem. Jinak tuhle knihu doporučuji.
PS: Moje malá poznámka (trošku možná možný spoiler, ale spíš ne, jen budu psát o jednom člověku, ve kterém A jeden den pobyl): A popsal své další tělo jako tlusťocha obřích rozměrů, co sotva projde uličkou v knihovně, a každý se na něj zaručeně podívá kvůli jeho šířce, jenže když zmínil, že má velikost XXXL, tak pardón, ale já si představila spíš někoho s mnohem větší velikostí. Znám pár kluků (vlastně mužů) s touhle velikosti a možná jsou při těle, ale ne teda tak morbidně, aby sotva prošli uličkou a každý se na ně znechuceně díval. Ale to je jen malý detail, který jsem si ale musela (spíš pro sebe) napsat.

09.07.2024 5 z 5


Vražda v Hell's Kitchen Vražda v Hell's Kitchen Lee Harris (p)

Když jsem si objednávala první díl krimi série s bývalou jeptiškou, naskytla se mi možnost objednat i tuto knihu od stejné autorky, aniž bych ji měla ve svém knižním "wishlistu", a tak jsem objednala.

Vražda na Velký pátek se mi líbila víc, ale to neznamená, že Vražda v Hell's Kitchen je k zahození. Obvykle čtu spíš krimi novodobou, kde nevíte, komu můžete věřit a vrahem bývá někdo, kdo se už v knize předtím objevil, aby to mělo takový ten "wow efekt". A možná proto se mi líbí i knihy od Lee Harrisové. Jak jsem psala u Vraždy na Velký pátek, pokud se o detektivce dá říct, že je oddychová, platí to pro tuhle knihu.
Zpočátku jsem se nemohla moc začíst, ale nakonec se to povedlo a já se těšila na každou další stránku. Bohužel jsem neměla tenhle měsíc moc času na čtení, jinak bych knihu přečetla na pár zhltnutí.
Příběh se mi líbil, ale co bylo trochu zklamáním je právě to celé vyřešení toho, kdo je vrah a proč to udělal. To pro mě bylo takové slabé, ovšem celý předchozí proces mě velmi bavil.
Jen drobná věc, nad kterou jsem musela přemýšlet, a kdo víte, chci vědět taky, je možné, že jsem to nějak přehlédla - spoiler! - ten invalidní vozík na konci, díky kterému se odhalilo, kdo je ta mrtvá ze začátku knihy, tak jak? Nemohl to být stejný vozík, ten by přece sbalila policie, nebo ne? Kromě toho, jak by věděli, kam ho vrátit? Nebo ho Jane jen viděla a napadlo jí to? Prostě jak? Jsem zmatená.
A vztah Jane moc komentovat nebudu, mně se takový typ vztahu docela příčí, kór u postav, které jsem si docela oblíbila, i když chápu, že láska je láska, vášeň je vášeň.
Do dalšího dílu půjdu.

31.05.2024 4 z 5


Vina a trest Vina a trest Veronika Martinková

4. AUDIOKNIHA
Pokud hledáte detektivku, která se nezabývá jenom případem, ale z velké části i osobním příběhem hlavních postav, a zároveň milujete "páry roku", tak bez váhání do toho, doporučuji. :D
Do toho navíc si celou sérii můžete klást otázku: "Jak vlastně vypadá spravedlnost a férovost?"
Moje "zamilování se" do postav pokračuje i v tomto díle, na Hanu jsem skoro až alergická, určitě přítelkyně roku, ale David tedy nemá dvakrát co říkat, to je to samé, a taky ho nemusím, pán tvorstva, jak se chová mi je prostě nesympatické. V tomto ohledu je to pro mě tedy těžší, protože pro mě je, jak už jsem psala u předchozích dílů, dost důležité, jak si s postavami sednu.
Na druhou stranu ale nejsou postavy typicky bezchybně jednající a dokonalé, jako se občas stává.
Jinak je ale kniha za mě originální, jak už jsem psala, je to jiný detektivní příběh, za mě hodně propracovaný, to klobouk dolů před autorkou, já bych se už v celém ději ztratila, kdybych ho měla psát. Vztahy mezi všemi postavami jsou zajímavé, spíš ale negativní, řešení samotného případu je za mě hodně upozaděné, nicméně celý případ je v celém ději velmi důležitý. Měla jsem určitá podezření a některá se mi i splnila. Takže stejně jako u předchozího dílu jsem dost rozpolcená.
Každopádně detektivka naplněná příběhy k prasknutí.
Poznámky obsahující spoilery, které si nemůžu odpustit:
- Vzhledem k tomu, že Hanu nemám ráda a Dorotu/Sandru jsem si docela oblíbila, (ani nevím proč) a to, co David udělal, byl pro mě sice šok (nejlepší, že to celé poslouchám v práci při práci), jsem to škodolibě Haně "přála". Za to, jak Davidovi věčně nevěří, a koneckonců v minulém díle taky nebyla úplně svatá. I když, jak už bylo řečeno, Davida za jeho chování taky nemusím, komunikace s kýmkoliv silně vázne, on nikoho nepotřebuje, je sobecký a vše mu v podstatě prochází. Závěr si myslím, že se opravdu stal.
Měla jsem tušení, že se něco takového stane, když David nechal Flégra samotného. Něco mi říkalo, že nakonec ho někdo zabije a když ke konci bylo řečeno, že se našla mrtvola, tak nějak už mi to bylo jasné.
Co se ještě týče Doroty, podezírala jsem ji, že tam něco nehraje, ale i tak mě to úplně nenapadlo.

05.04.2024 3 z 5


Vdova Vdova Fiona Barton

Zprvu jsem se nemohla začíst, ale pak už to bylo lepší. Pokud hledáte něco, co má sice temnější téma (predátoři na internetu, pedofilie), ale žádné brutality a velké zvraty, pak doporučuji.
Kniha plyne pomalu, střídá se minulost s přítomností, ale díky datům se to dá dobře sledovat, střídají se i pohledy jednotlivých postav, k vyřešení se prokousáváme celou knihu pomalu, zatímco se dozvídáme o životě Jean, ale i o tom, jak snadné některé věci dnes jsou díky internetu (dovolím si odkázat i na knihu V síti). Díky zkušenostem autorky, která novinařinu dělala, do tohoto oboru trochu nahlédneme. Oceňuji i pohled do světa člověka jako Jean. Takový psychický teror od novinářů a veřejnosti nikomu nezávidím. Kniha pro mě nebyla špatná, ale čekala jsem něco víc. Každopádně jdu do dalšího dílu, který jsem si pořídila společně s tímto.

03.04.2024 3 z 5


Čtyři strany mince Čtyři strany mince Lukáš Záleský

Krátká knížka na jeden večer. (Já se tedy ještě při tom jednom večeru pustím do další.) A pořád lepší než televize. Pokud jste ale doma sami, možná si tu televizi pusťte jako zvukovou kulisu, abyste se moc nebáli. Nebo takhle - já se nebála. Spíš jsem z toho měla znepokojivý pocit, protože každá povídka je temná.
Kniha je psaná svižně, čtivě, autorův styl mě baví. Kromě první povídky jsem odhadla konec každé. Asi se to dá trochu předvídat. Nicméně nejhororovější za mě byla ta druhá, trochu mi i připomněla jeden díl seriálu Grimm, to kvůli tomu, že někdy se domníváme, jak to vše bylo, v podstatě je jasné, jak to vše bylo, a ono to mezitím bylo jinak a nikdy to nezjistíme, protože v tom bylo něco víc. Třeba něco nadpřirozeného.
Po přečtení každé povídky/strany mince jsem se trochu zastavila a chvíli o ní popřemýšlela.
I tak mi na tom něco chybělo, na tom konci každé z nich.
Šedé sako - Určitě super na rozjezd. Hned mě to chytlo. Musím ale říct, že se mi konec líbil nejméně.
Vítejte v Brownville - Rozhodně nejhororovější, víc jsem zmínila výše. Asi se mi líbila nejméně.
Doktor - Tohle bylo zajímavé a umím si představit takový případ v nějaké detektivce. Tím ale nechci říct, že to nestačilo i takto. Asi se mi líbila nejvíc.
Děvčátko - Tato se mi taky líbila. Pohled na celý příběh, kdy koukáte s "hlavní postavou" na to, co se děje naproti v bytě je takové mrazivé.

19.02.2024 3 z 5


Co žije v lesích Co žije v lesích Lindsay Currie

Sice název knihy vůbec neodpovídá příběhu, protože se téměř vše odehrává vevnitř, ale nevadí. Je to takový jednoduchý příběh, myšleno bez nějakých vedlejších dějových linek. Ale tedy já jsem se bavila. A zároveň bála. Od začátku zajímavé a napínavé, knihu jsem měla přečtenou brzy. Postavy jsem si ihned hodně oblíbila a loučilo se mi s nimi těžce. Kniha je sice pro děti a mládež, ale i já, které je trochu víc přes dvacet, jsem se bála, kór když jsem četla večer v našem starém domě a nad hlavou se mi ozvala rána, jak nahoře na půdě skočila kočka. Asi. Nepátrala jsem po tom. Rozhodně jsem oproti Ginny zbabělec :D Příběh je sice jednoduchý, takový, který se dá jakž takž předvídat, ale jenom protože mám za sebou už mnoho knih. Připomněl mi mou velmi oblíbenou Pátračku Gildu, kterou jsem v dětství četla, takže rozhodně knihu mladším čtenářům doporučuji! Mně se moc líbila, četla se sama, myšlenka pěkná. Navíc taková záhada může spojit pár lidí dohromady, mrk mrk.
Konec možná trochu uspěchaný.

18.02.2024 4 z 5


Rebuilt Rebuilt Alex Scarrow

Kdo by tušil, že se z prvního dílu, který byl takovým klasickým začátkem apokalypsy a útěkem před zvláštním virem, dopracujeme až k nemyslitelnému převratu a k docela zajímavému nápadu a myšlence. Mně přijde, že od prvního dílu, přes druhý až závěrečný, autor jen "roste". Netušila jsem, že se dostaneme až k takovému závěru. Každopádně doslov nutno přečíst!
SPOILER: Velmi originální, ale upřímně si moc neumím představit takový "život". Líbil se mi otevřený konec. Přemýšlela jsem o něm a dokonce se mi o knize zdálo. Došla jsem k tomu, zda přece jenom není lepší smrt, jak hlásal Leon, než nesmrtelnost, "uchování". Sice po ní touží každý, ale ve výsledku - je to tak skvělé? Ale jak říkala Grace a další, ten vir a jeho cíl nešel pochopit a popsat, to se muselo zažít. Zkrátka velmi zajímavá myšlenka, ale pro mě depresivní.

25.01.2024 3 z 5


Reborn Reborn Alex Scarrow

Hm... Asi mě to bavilo víc než první díl, ale musím tedy říct (napsat), že to bylo úplně jiné než první díl. Stále to bylo velmi čtivé, kdy vás to nutilo číst dál, odsýpalo to, ale jak kdyby se autor najednou rozhodl to celé pojmout jinak. Což byl možná i jeho záměr.
Upřímně jsem od celé série čekala něco jiného, asi klasický postapokalyptický román, a ono ne. Ale baví mě to, přestože mám radši trochu jiný postapo svět. A jak už bylo kolikrát psáno, je to občas dost předvídatelné.
Co se týče postav - dost jsem si oblíbila Freyu.
Co ale naprosto nechápu, SpOilER, je ten Leonův táta?? Já totiž v prvním díle pochopila, že zemřel. "Je mi to líto, Leo, Grace." Musela jsem se po dočtení Reborn podívat znovu do Remade, zda jsem si to nespletla, ale ne, pořád to chápu stejně. Napsala bych, že to možná osvětlí třetí díl, ale... Neřekla bych. No uvidíme. Pokračuji posledním dílem. Ale prosím, už méně toho "zlatíčko"...

21.01.2024 3 z 5


Instinkt Instinkt Tess Gerritsen

Díky komentářům a hodnocením zde, jsem po přečtení všech předchozích dílů váhala, zda si pořídit i tento, a nakonec jsem to nechala být. Úplně nakonec se mi ale dostala příležitost si tento díl pořídit a hned jsem se na něj vrhla. A... Možná jsem fakt tolik neměla dávat na všechny ty komentáře tady. Protože přestože možná kniha byla trošku jiná, zas tak obrovský rozdíl jsem nevnímala. Ano, napětí bylo rozhodně méně, ale jinak jsem se opět bavila a měla knihu brzy přečtenou. Autorka i tahle série se u mě řadí mezi ty nejlepší krimi série, které mám zatím za sebou.
Co mi ale moc nesedělo, je ten skok. Myslím skok v čase mezi předchozím a tímto dílem. Regina moc nevyrostla od minula, ale od minula je tu docela pokrok v technologii a hlavně zmínky o covidu a mně to prostě nesedělo. Chápu to, ale nesedělo mi to. Dobře, autorka chtěla asi zmínit covid, aby vzdala hold a poukázala na práci doktorů a sester, ale i tak, pro děj to nemělo nějaký velký význam a akorát to trochu poukázalo na ten skok. To je asi taková jediná věc, co mě zarazila.
Jinak opět zajímavé události. Určitě je opět o čem přemýšlet.
Spoilery:
Že nejspíš půjde o genetiku mi došlo, když se zmínilo, že Sofia vyhledávala krevní skupiny. Ale stejně mi to nedoteklo.

14.01.2024 5 z 5


Nejistá oběť Nejistá oběť Claire McGowan

Je potřeba překonat za mě docela nudný začátek, ale na druhou stranu, je to začátek, někdy trvá než se kniha rozjede. Právě na začátku jsem získala pocit, že tohle bude hodně podprůměrná kniha, ale vydržela jsem a děj se celkem rozběhl. Nakonec bych ji i označila za čtivou. Někdy to vzpomínání Suzi hrozně mátlo a já nevěděla, koho v tu chvíli myslí, nebo zda se to děje právě teď nebo je to začátek/konec vzpomínky. Přestože mě kniha nějak zvlášť nenadchla, v podstatě jsem podobný příběh hledala a chtěla číst, jen mi to asi už nestačí. Většina věcí mi byla jasná poměrně brzy, takže moje oblíbené "wow momenty" moc nebyly, ale i tak to bylo napsané poutavě a ve všech těch lžích aby se jeden zamotal. Což mám ráda. Takže hodnotím jako průměr, ale zápletka se mi určitě líbila více než třeba knihy Drahá ženo nebo Hospodyně (od Natalie Barelli). Byla taková... nápaditější, "chytřejší".
Mám i knihu Tvá vina, takže jsem zvědavá a doufám, že bude aspoň o chlup lepší.
.
Věta z knihy, která hodně prozrazuje (spoiler):
"A jen proto, že ji nebil, by nikoho nenapadlo, že je to týrání."

06.01.2024 3 z 5


Spolek nemrtvých holek Spolek nemrtvých holek Lily Anderson

Tuhle knížku jsem hrozně moc chtěla, protože co si budem, ještě víc jak anotace mě zaujala ta obálka. Čekala jsem asi víc Monster High - víc knihu pro mládež, takže vlastně příjemné překvapení.
Hlavní hrdinka je skvělá! A já si málokdy oblíbím hlavní hrdinku. Sarkastická, upřímná. Magie dává smysl - nelze čarovat jen tak, aniž by se ti to nějak nevrátilo. Téma vyrovnávání se se zármutkem. Vtip, vážnost, láska, přátelství.
Tentokrát jsem tedy zloducha odhalila, ale to bude tím, že už mám něco málo načteno.
Jindy si moc nevšímám, ale tentokrát hrozně bily do očí překlepy. June byla věčně Jane. Například.
Celkově kniha pro mě takový možná lepší průměr.
PS: (SPOILER)
Nejvíc ze všech lituju Greenwayovi.

13.12.2023 3 z 5


Tamařino souhvězdí Tamařino souhvězdí Anna Musilová

Teda... Páni! Ještě teď při psaní komentáře si utírám slzy a nos. Ten konec mě totálně dostal! Ale totálně!!
A vlastně celá kniha. Velmi čtivě, citlivě, autenticky psaná. Do všech těch pocitů jsem se dokázala vcítit, asi i proto, že nemálo z nich sama znám, přestože trochu jinak, asi jako většina. Opravdu v neskutečně moc emocích a jednáních jsem se viděla.
Dřív jsem hodně vyhledávala knihy s tématikou, kdy jsou spolu dva muži, nebo i ženy, ale tahle je úplně jiná, krásná, něžná, přestože se celou dobu snažíme společně s Liv vyrovnat se s tím vším, bojovat se životem, nevzdávat to, najít v něm něco víc než přežívání. Ta kniha má hodně co říct, a taky říká. Dlouho mě žádná kniha takto citově nedostala. Já nemám víc slov, nevím, jak víc popsat svoje pocity z téhle knihy. Úžasná! Moc doporučuju! Tuhle knihu jsem chtěla už delší čas, moc mě zaujala jak anotace, tak název. A co teprve ten obsah!
Snad jen dodám, že i já mám v rodině jednu takovou Zitu.
A na konci (spoiler) máme jednu osobu, co překonala veškerý nátlak od společnosti, a s pomocí přátel si splnila svoje touhy a cíle, zůstala taková, jaká se cítí, a jaká chce být, a osobu, která se očekávání od společnosti podřídila.

02.12.2023 5 z 5


Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr Krystal Sutherland

Zajímavá kniha o duševních poruchách a nemocích, fobiích a o Smrti, ale i přátelství, rodině, lásce, s nádechem tajemna a fantasy, pojatá s osobitým humorem, ale i citlivostí. Dovolím si napsat, že docela silná - rozhodně jsem několikrát měla slzy v očích, cítila svoje srdce...a to jsem 1) čekala něco jiného (jako ostatně vždy) 2) po prvních stránkách byla nadšená 3) pak už ale moc ne a bojovala jsem sama se sebou, abych knihu nezaklapla (naštěstí jsem tuhle část překonala a kniha mě pak už jen chytla a nepustila).
Po knize jsem sáhla jako po oddychovce po přečtení (skoro) celé jedné krimi série, ale oddychovkou bych to nenazvala, a krimi jsem se "zbavila" jen asi ze 3/4. Ale to neznamená, že si stěžuji.
Kniha má i odkazy na plno různých filmů, postav, známých věcí, z některých jsem byla nadšená, ale víc jak polovinu jsem stejně neznala, protože filmy příliš nevyhledávám, a pokud, tak jsou to ty samé (oblíbené) dokola.
Nejvíc se mi líbili části se Smrtí, i to, jak jste nevěděli, v podstatě stejně jako Ester, čemu "věřit" a čemu ne, co se dá vysvětlit a co ne. Za mě zajímavý nápad.
Postavy mě bavily - myslím hlavně Ester, Jonaha, Heph a Eugena, který mi trochu (víc) připomínal mého vlastního bratra.
Přestože mi na začátku přišlo, že kniha nedává někdy moc smysl, tak nakonec dávala.
PS (spoiler):
Proč ty Esteřiny vlasy na konci? Proč? I když se to vzhledem k začátku dalo čekat, ale i tak - proč?! (Nejspíš mě tahle skutečnost štve, protože miluju zrzavé dlouhé vlasy)
...
"Někdy jsi statečná, když utečeš. Někdy jsi statečná, když zůstaneš. Je důležitý poznat rozdíl..."

18.11.2023 3 z 5


Super jednoduše: Bez masa Super jednoduše: Bez masa Zdeněk Pohlreich

Super jednoduše - bez masa je za mě ještě lepší než Super jednoduše. Tím, že mě tam zaujalo ještě více receptů než v té, kde je i maso.
Tyhle kuchařky jsou moje nejoblíbenější. Líbí se mi, jak jsou recepty super jednoduše popsané. A nejen to. I celkový design je super jednoduchý - ale méně je někdy více a zde to platí. Rozhodně velké plus je za mě u surovin, kde přímo VIDÍME, jak vypadají. Určitě velmi doporučuji obě Super jednoduše!

13.11.2023 5 z 5


Kočky útočí Kočky útočí Sarah Andersen

Upřímně - tohle mě nebavilo. Vtipné mi přišly možná dva komiksy, trefné asi taky dva, přišlo mi, že hodně z toho už je dost ohrané, koček moc nebylo, rady a pohledy na svět mi nic nedaly... Ale zase je pravda, že mladším to může třeba něco dát...

03.08.2023 2 z 5


Některé holky ano Některé holky ano Jennifer Dugan

Přiznám se - tuhle knížku jsem hrozně moc chtěla hlavně kvůli té epesní obálce. Až potom jsem si přečetla anotaci a řekla jsem si "proč ne?".
(Jen fakt o mně: Asi takhle - já dřív příběhy s touhle tématikou hrozně milovala. Nejdřív jsem o tom začala psát a fakt mě to hodně bavilo, ještě než se v knihkupectví tyto knihy daly sehnat. Jenže můj vlastní vymyšlený příběh mě tak pohltil, že mě žádná jiná kniha s touto tématikou nebavila a tak jsem přestala takové knihy vyhledávat. No... Ale tahle kniha je pro změnu o dvou holkách a já vždy psala a četla o dvou klucích. Takže mě to velmi nalákalo.)
Zprvu jsem měla problém zařadit jména k holkám na obálce, až někde za stou stránkou je to jasné. Začátek mě okouzlil. Říkala jsem si, že tohle je na plný počet bodů. Přestože celou tu věc s LGBT už vidím jinak než kdysi. Pak mě ale hrozně zklamal vývoj vztahu mezi Ruby a Morgan. Vrátil mě zase na zem. Prostě mi to nějak nesedlo. Točilo se to pořád dokola, což sice je naprosto reálné, ale nějak jsem se v tom začala ztrácet. Jejich vztahu jsem pak už ani nefandila. A to mám v knize ráda takové "zmatky" a nedorozumění.
Na druhou stranu je kniha realistická, aspoň tedy co se týče vztahů v dospívání a tak. Připomněla jsem si , jak hořká může láska k někomu být a že nejde na někoho, koho milujete, ať už si to zaslouží nebo ne, jen tak zapomenout, že vás to opravdu ovlivní a máloco pomáhá. Bože, jak na dospívání nerada vzpomínám :D
Takže když to shrnu - kniha je skvělá, můžu doporučit dál, ale mně samotné tam něco trošku chybělo, možná bych i ráda věděla, jak to bylo dál s matkou Ruby, nebo i s ostatními.

04.07.2023