Satyrka komentáře u knih

Po dlouhé době od přečtení prvního dílu a zakoupení dílů následujících, jsem se konečně pustila do tohoto druhého.

Jak už jsem psala u prvního dílu, jsem hodně velký fanoušek Angely Marsons, miluju její knihy s Kim. Tentokrát vidím pár podobností mezi sérií s Kim a s Charlie, ale stejně pro mě na Kim zatím nic nemá. Každopádně mám ale v plánu přečíst si celou sérii, Charlie je mi velmi sympatická, a mám ráda, když tým táhne za jeden provaz a není proti sobě, Ben je taky skvělý, takže ideál.
Kniha se mi ale četla trochu pomaleji, první díl se mi četl svižněji. U prvního dílu, já vím, pořád porovnávám, pár lidí psalo, že má zbytečně zdlouhavé popisy, což mi ale nepřišlo. U tohoto dílu si myslím opak. Jen vypustím slovo "zbytečně". Jak už jsem psala předtím, miluju popisy postav, umím si představit mnohé, ale popisy budov a míst nikdy nebyly mou silnou stránkou.
Co se týče příběhu, autorka mi umí pohnout žaludkem. Nevím proč, ale části z pohledu vraha jsou opravdu nepříjemné, je mi z nich větší blivno než u série Chrise Cartera, což nechápu, jak se stalo, ale je to tak.
Vraha jsem už ani netipovala, nemělo to cenu. Vůbec jsem nevěděla, byla jsem si jen jistá, že ani jeden z podezřelých to není.
Plusové body dávám taky za to, že po delší době autorka shrne, jak se celý případ vyvíjí, abychom zůstali v obraze a neztratili se v tom, šikovně s pomocí některé z postav, třeba při jejich poradě. Navíc je vše do podrobna vysvětleno.
Trocha spoilerů: Určitě mě zajímá, jak to bude v dalších dílech, zda Charlie bude vždycky ta v ohrožení při dopadení záporáka.
Musela jsem si i nahlas postěžovat, jak to, že jsou celou dobu vyšetřovatelé chytří a pak Charlie nedojde něco, co bylo dost zjevné - že si nemá brát nabízenou kávu a podobně. Ale tak bez toho by nebylo napětí a akce, neříkám nic...
Že Charlie přijde o prst jsem tak nějak tušila už dřív, ale nedošlo mi, že jde zpátky přišít.
No, když to shrnu, rozhodně krimi, která není k zahození, už jen protože autorka, která pracovala 35 let u Metropolitní policie. A pro čtenáře A. Marsons série určitě je. No a další díly čekají!

1 16.02.2025

(SPOILER) Knihu vypráví střídavě dvě ženy, Emma a Jane, obě v jiném čase. Dost mi pomohlo, že autor to vymyslel tak, abych se vyznala v tom, kdo zrovna vypráví. "Tehdy: Emma" nebo "Teď: Jane". U vyprávění Emmy také nejsou přímé řeči označeny uvozovkami, připadalo mi tak její vyprávění jako bez hlasu nebo jako kdybych koukala na film pod vodou, což je za mě super, protože jde vlastně o nedávnou minulost a ne současnost.
Začátek, krerý začíná prohlídkou bytu, se mi trochu vlekl, ale později příběh nabíral na obrátkách. I přesto, že víte, čí příběh zrovna čtete, párkrát jsem se zamyslela, protože zde bylo hodně podobností. Samozřejmě schválně, to patřilo k příběhu. Klobouček autorovi, vytvořit zápletku, která je časem komplikovanější a komplikovanější, a já bych ji určitě bez pomoci nerozmotala, něco takového nejen vymyslet, ale i napsat, to obdivuji. Poté, co se postavy do domu nastěhovaly, jsem už nedokázala přestat číst.
Edwarda jsem od počátku neměla ráda, můj typ chlapa by to fakt nebyl, právě naopak. Ale to ani ten dům, pro mě by rozhodně nebyl, ale postav, co se mnou názor nesdílí, samozřejmě bylo potřeba. Emma mě zase dost překvapila. Při čtení se fakt nestačíte divit, kniha je tajemstvími, nejen postav, protkaná. A k tomu se pokuste odhalit, kde je pravda a kde lež.
Ačkoliv jsem od začátku naprosto jasně věděla, kdo a kde je nebezpečí, na konci mi autor jasně ukázal, že si můžu přečíst knih, kolik chci, stejně mě dokáže překvapit.
PS: Pozor, kniha obsahuje i peprné scénky, které by podle mě uspěly i v erotických románech - tím chci říct, že já jsem pro.
Poznámky obsahující spoilery:
Co jsem si hodně užila byly i samotné postavy. Každá něco má a rozhodně nejsou nudné. Jak už jsem zmínila, mě nejvíc překvapila Emma. Odhalení její osobnosti jsem nečekala a dokonce jsem ji dost uvěřila, což určitě nebudu jediná. Nevěřit tomu, co vám postava sama řekne, mě absolutně nenapadlo. A ten Simon mě taky ani na chvíli nenapadl. Geniální.

1 02.01.2025

Kříďák měl svoje temné kouzlo a bavil mě, a tak jsem si pořídila i další knihu autorky - Jámu. Pustila jsem se do ní až teď, dlouho po Kříďákovi. Trochu jsem se bála, jaká kniha bude, po přečtení pár komentářů tady. Musím tedy hned zmínit, že já žádnou knihu od Kinga nečetla, takže podobnosti nemůžu vidět.
Jako v Kříďákovi, knihou mě provázela temná, nepříjemná atmosféra, která neslibovala žádné radostné momenty ani výskyt slunečních paprsků, co zahřejí na kůži. Takový byl vlastně i hlavní hrdina. Nebýt jeho osobitého humoru, dost by mi nesedl a otravoval by mě, ale takhle to šlo. Při čtení jsem cítila beznaděj, chlad, všechno bylo v šedivých tónech. Autorka určitě umí navodit a vykreslit atmosféru bezútěšnosti.
Co se týče příběhu, i ten mě vlastně vtáhl a neměla jsem problém se začíst. Ze šikany mi je zle a nesnáším, když šikanátorovi vše prochází a nic ho nemůže zastavit, naopak ho jeho okolí v jeho chování v podstatě podporuje. Rozhodně jsem při čtení scén s tím souvisejících měla zlost.
Tajuplnost se drží knihy celou dobu, ale závěr... Nějak mi to nestačilo, čekala jsem, že se dozvím víc, že závěr bude víc dechberoucí. Takhle mi přišlo, že děj skončil dřív, víc než několik stránek před koncem knihy. Líbí se mi, že autorka se nadpřirozena dotýká jen lehce, neříkám že ne, ale zkrátka jsem čekala něco víc. Víc vysvětlení, aspoň takového, co by stačilo ke čtenářské spokojenosti.
Každopádně i tak mám v plánu si přečíst další autorčiny knihy, protože její styl se mi líbí, i když mi její knihy stačí číst jen jednou za čas, atmosféra je totiž dost deprimující, a tak to v určitém množství stačí.
Původně jsem přemýšlela i nad vyšším hodnocením kvůli čtivosti, ale když si to celé shrnu, příběh je dost důležitý, a tak jsem dala, kolik jsem dala.
PS: Kniha mi trochu připomněla knihu Zimní lidé (Jennifer McMahon), ovšem tam byl, dle mého názoru, děj mnohem víc propracovaný a zajímavější.

1 31.12.2024

Kniha mě překvapila. V mnoha ohledech. Zaprvé jsem čekala, že děj se bude odehrávat v nějaké sci-fi budoucnosti, za což může dost i ta obálka (divně dokonalá dívka). Jaké překvapení, že děj se ani nemusí odehrávat v daleké budoucnosti. Další, co mě překvapilo, bylo to, že autorka se s tím zase tak nepárala, moje růžové duhové já, milující šťastné konce bylo zděšené. Teď nevím, jestli to může být spoiler, ale spíš asi varování - já tolik umírání prostě nečekala! A taky jsem úplně nečekala young adult, ale to mi zase tak nevadí.
Jinak jde o další knihu, která nám ukazuje, že internet, sociální sítě a hlavně anonymita můžou být hodně nebezpečné. Líbí a samozřejmě zároveň se mi nelíbí ukázka lidského charakteru, i když jde jen o vymyšlený příběh. Prostě se mi líbí, co tou knihou autorka vyprávěla, co tím asi chtěla říct.
Co se týče čtivosti, začátek se trochu táhl, ale později, co se síť trochu rozjela, nabralo to i na čtivosti. Pro mě až tak, že jsem četla a četla a pak se zděsila, když jsem se podívala, kolik je hodin, a že bych asi měla dávno spát. Kaylee jsem si docela oblíbila, ale její matka mě neskutečně vytáčela, jak se chovala. V postavách se dá časem vyznat, ale musela jsem se občas vrátit, abych si je připomněla. Konec byl za mě možná trošku urychlený, já bych klidně ocenila i víc, ale zase pro některé čtenáře by to zase bylo příliš. Knihu si jednou přečtu znovu, protože je nad čím přemýšlet nejen obecně, ale jak jsem knihu přečetla skoro vkuse, některé informace bych si potřebovala víc utřídit znovu přečtením. Ne vše mi na konci bylo úplně jasné. A já jsem ten typ, který potřebuje, aby mu bylo vše jasné. Co nejvíc. Kdo za tím vším stojí jsem neodhalila, i když mi ta osoba byla nepříjemná.
.
Nic není zadarmo. Za vše se něčím platí.
Dávejte si pozor na to, co si přejete.

1 24.12.2024

Tahle kniha nikdy nebyla na mém seznamu přání, narazila jsem na ni, když jsem kupovala jinou knihu a prodejce měl v nabídce i tuhle. A mně se zalíbila anotace, tak jsem ji vzala taky.
A rozhodně nelituji. Čekala jsem něco úplně jiného - už jen protože jsem zapomněla co vůbec v anotaci stálo, a ta obálka mi vůbec neřekla, co se bude dít. Spíš jsem čekala geniální nadpřirozeně nadané dítě žijící jako pokusný králík nebo tak něco. Nevím proč, anotace dost poví, že půjde o svět s něčím, jakou jsou zombíci. (A opět tu slovo zombie zazní asi jen dvakrát)
Na začátku jsem vůbec nevěděla, o co jde, kde se nacházíme a proč je s dětmi zacházeno tak hrozně. A ta nevědomost a zvědavost mě hnala číst dál. Jen mě velmi mrzí, že teď na čtení nemám tolik času, kolik bych chtěla, takže jsem knihu nemohla číst pořád. Ale pokaždé jsem se na ni těšila. A čím dál jsem byla, tím jsem se těšila víc. Last of us jsem nehrála a ze seriálu jsem viděla asi dva díly a stejně mi ho kniha připomněla.
Přestože je to psané er formou, každá postava má svůj typický pohled. Doktorka je velmi odborná a já většinou spíš hádala, co vykládá, ale částečně jsem něco i chápala. Parks je prostě drsný chlap a Melanie malá holčička. Ne obyčejná.
Konec a nalezení... léku... na nákazu, řešení nákazy, jsem nečekala. Za mě skvělý! Velmi povedená a originální kniha. Rozhodně doporučuji pro všechny milovníky tohoto žánru.

1 16.11.2024

Tenhle rok (a určitě i následující) se snažím číst více české autory. Byla jsem převážně zklamaná nebo ne úplně nadšená. Pak přišla na řadu série Naslouchač a tu jsem si neskutečně zamilovala. Knihu Fialová jsem měla v hledáčku už delší dobu. A musím říct, že jsem ráda, že tohle není další kniha od české autorky, co mě vyloženě zklamala.
Kniha mi zprvu připomněla skvělý seriál The 100. Rozhodně mě na začátku zaujala a mě zajímalo, co se bude dít. Jak se postavy časem propojí, potkají. O co půjde, jaký bude příběh. Přiznám se, že jsem se až do setkání hlavních postav rozhodovala, jaký pohled mě vlastně baví víc. Viktorie nebo Asa? Hodně se to střídalo - začetla jsem se do vyprávění Viktorie a najednou mě autorka odmrštila k Ase. Každopádně mě nechápejte špatně, já mám ráda, když je příběh vyprávěn z pohledu dvou i více postav, takže mi to sedlo. Když se ale obě hlavní postavy dostaly do města a začala taková spíš vztahová stránka věci a Aréna, Aréna, Aréna, nějak jsem se zasekla a nepostupovala jsem ve čtení nějak rychle dál. Opět to se mnou bylo jako na houpačce. V jednu chvíli jsem do životů postav byla začtená a začínala jsem si je zamilovávat, jenže potom jsem se zase chvílemi nudila. Některá odhalení jsem tušila, některá ne, a musím říct, že knihu mi to okořenilo. Závěr už mě nepustil a konec trochu překvapil. A naštval. (SPOILER: Velký boj, hlavně psychický, Asa a Viktorie jsou hrdinky a pak si přijede "nějaká ženská" když je po všem a rozhodne o všem? Hlavně nadiktuje Viktorii a Ase jak má pokračovat, nebo spíš skončit, jejich vztah? Bleh. Jako jo, částečně to chápu, ale pokud je jejich otisk takový, že při odloučení cítí propast, tak bych se asi jen tak nevzdala své "druhé polovičky"...KONEC SPOILERU)
Když to shrnu, kniha byla zajímavá, autorka mě mile překvapila, postavy taky super, ale celému tomu příběhu, tomu vyprávění, chyběla šťáva. Mně prostě něco chybělo, špetka něčeho, co to celé vyzvedne na vyšší úroveň. Proto nevím, zda dát 3/5 nebo 4/5. Když to budu brát podle toho, jak jsem se bavila, spíš se přikláním k 3/5. Celé mi to prostě přišlo takové trochu... zdrženlivé? Trošku jak slohová práce? Nevím. Každopádně jako vždy - v žádném případě tím autorku nechci srazit nebo urazit, ona narozdíl ode mě svou knihu vydala, a je povedená, má nápad a pokračování bych si přečetla. Odradit od knihy také nechci. Opět jako vždy - takhle to cítím JÁ.
PS: Jo a Manu. Mám pocit, že to zmíněno nebylo, a jestli ano, nebývám tak nevšímavá, takže jsem ho celou dobu měla za týpka kolem čtyřiceti let, s hnědými vlasy, přívětivým obličejem a strništěm... Když jsem zjistila, jak doopravdy vypadá, už jsem si ho jako čtyřicetiletého nepředstavovala, ale bylo to, jako bych četla o postavě navíc... Achjo já...

1 25.10.2024

Moc se mi líbil začátek knihy - předmluva.
Celá kniha byla taková připomínka toho, že si máme vážit toho, co máme, že nic se neděje bez důvodu, že ty dost neuvěřitelné příběhy se stávají skutečným lidem, a hlavně, že je třeba se nikdy nevzdávat.
Mně není zas úplně moc let a upřímně jsem si asi zatím neprošla něčím těžkým, jsem docela slabá osobnost, a neumím si představit, že bych zvládla to všechno, co postavy v příbězích, které jsou ještě navíc skutečnými lidmi. Takže mě kniha i trochu vyděsila a zas a znovu děkuji za to (i když si někdy stěžuju, jako každý), co mám. Protože jsem si z knihy trochu vzala to, že život je rovnováha a nemůže se vám pořád dít jen to dobré. I když jak se říká - zkušenost není dobrá ani zlá. Možná si ale to štěstí prostě umím přivolávat - i když spíš ne. Takže kniha ve mně zanechala i negativní pocity, což určitě nebylo v plánu. Ale zase jsem mnohokrát slyšela, že nám bývá naloženo jen tolik, kolik uneseme. Samozřejmě se o tom dá spekulovat a filozofovat, ono téma "život" je nevyčerpatelné.
Jinak jsem ale zjistila, proč moc nečtu povídky. Ráda se totiž do příběhu "zažeru". Jenže jak jsou tyhle příběhy krátké, ponořím se a hned se musím vynořit. Takže aspoň vím, že povídky úplně nejsou pro mě. Na druhou stranu ale miluji příběhy se šťastným koncem.
Nejvíc se mi líbily asi první příběhy, je to možná i tím, že pak už mi všechny přišly "na jedno brdo", nevím. Možná mohly být více různorodé. Každopádně to není myšleno špatně. Nejvíc se mi ale líbil příběh druhý - Jako ve filmu. Ten si mě asi získal nejvíc.

Knížku asi půjčím babičce a macešce. Zrovna ony dvě patří mezi velmi silné ženy, které už překonaly mnohé.

Po téhle knize bych asi nesáhla, nebýt toho, že o ní díky Netflixu všude začaly být zmínky. Na filmy koukám velmi zřídka a na Netflix skoro vůbec, takže bylo jasné, že se pustím spíš do knihy, kor když jsem trochu úchyl na přesnost postav, hlavně nemám ráda, když mi obsazením zničí mé představy o postavách :D A já už viděla obálku knihy, takže i vzhled hlavních postav, a to mi taky stačilo.
Zprvu jsem si říkala, co jsem si to vybrala za knihu, asi to nebude nic, na co jsem měla chuť, že si přečtu, ale zvědavost mě nutila číst dál. A to nakonec po celou knihu. Velmi čtivá a svižná, pořád se něco děje, postavy jsem si oblíbila, od prvních stran Agátu, protože pro takové postavy mívám slabost. Pojmutí dobra a zla se mi zprvu nelíbilo, protože nic není jen černobílé (haha, docela opakuju věty z hodnocení předchozí přečtené knihy, ale ono to opět sedí) a nemyslím si, že zlo musí nutně milovat nepořádek a špatné hygienické podmínky, ale pak jsem si řekla, že to přesně sedí do pohádkového stylu. Myšleno tak, že v pohádkách se takhle chová zlo, a i dobro. Pak jsem to i začala brát trochu s nadsázkou. Neřekla bych, že je kniha hlavně kategorie pro mládež, všimla jsem si několika dvojsmyslů, nechyběly ani krutější scény, ale zase žádný masakr motorovkou, humor je taky docela specifický, nápad a myšlenka nápaditá, za mě kniha pro (skoro) všechny generace, moc se mi líbila! Ilustrace jsou krásné!
Sofie byla moc dobře napsaná, Agátu, jak už jsem zmínila, jsem si zamilovala v podstatě hned, a Otylka, Hestera a Bledule mě taky bavily. Jedinou výtku mám na časté záměny jmen. (Hestera s Bledulí o sebe spaly opřené, ale místo Hestery se jednalo o Otylku. Sofie vstoupila a všimla si, že Sofie tu není, ale bylo myšleno, že vstoupila Agáta.)
Druhý díl si určitě přečtu, jen si ho nejdřív musím koupit a bohužel jsem se zařekla, že si nejdřív přečtu víc už koupených knih, protože jich mám fakt hodně.
Pokud váháte, jestli to knihy jít, já určitě doporučuji!

1 14.08.2024

Knihu jsem si koupila chvíli po tom, co u nás vyšla, za poukaz, co jsem dostala, ale na knihu jsem dostala chuť až teď. Mě hodně zaujala anotace. Tady na DK měla na začátku hezké hodnocení, teď, když jsem se rozhodla ji číst, už to je hodnocení, které když kniha má, tak ji nepořizuji. No, dala jsem se do čtení a doufala, že budu ta, co bude z knihy nadšená. Nestalo se.
Začátek dobrý, ale postupně mi začalo docházet, že rozjetí, co jsem očekávala, se nestane. Strašně zdlouhavé. Teď, když mám dočteno, a shrnu si celý děj, tak skoro o ničem. Strašně detailní popisy, jak ulic, které mi nic neříkaly, tak různých scén. Bylo to, jako bych si pustila video, film, ale někdo mi ho pořád stopuje a nutí mě všímat si všeho okolo, až to bylo otravné. Většinu "bojových" scén jsem si stejně nedokázala představit a jen jsem chtěla, abychom v tom ději pokračovali dál, abychom pokračovali dál s hlavními postavami. Ramola se mi i docela líbila, ale teda Natalie byla příšerná, nesympatická, taková "čus Ram, moje kamarádko, tak jsem tady a starej se, já budu jen remcat". Strašně se mi chtělo knihu odložit, takže pro mě neplatí věta ze zadní strany obálky: "Píseň přežití budete odkládat jen s velkými obtížemi." Naštěstí ve fázi mého největšího zoufalství, kdy jsem říkala, že to prostě nedám, objevila se zajímavější scéna a pak už jsem to prostě doklepala do konce. Samozřejmě jsem velmi cítila inspiraci covidem, i když jsem musela počítat, kdy že to kniha vyšla a kdy začala ta covidová doba.
Na konci knihy mi přišlo až neuvěřitelné, že celý ten děj se odehrál v jednom dni, vlastně pokud si dobře pamatuji, asi v pěti (pěti!!!) hodinách, mně to přišlo jako týdny. Zvlášť když kolony u nemocnice byly popsané na několik stran a pak se určí, že to byla snad ani ne hodina? No. Zkrátka kniha mě moc nebavila a ani ve mně nevyvolávala nějaké srdcervoucí emoce, za to taky asi může chování Natalie.

1 13.07.2024

Přijeli jsme domů z výletu a já byla šíleně utahaná, ale řekla jsem si, že před spaním ještě začnu novou knihu. Jednu, maximálně dvě kapitoly. Jenže to nešlo. Úplně jsem zapomněla na to, jak jsem chtěla spát a vzpomněla si až v půlce knihy. Nedalo se to odložit!! Druhý den jsem knihu dočetla.
Skvělá myšlenka a nápad. Další kniha, která vás opět donutí přemýšlet a vážit si toho, co máte, protože to zní asi na první zamyšlení skvěle, každý den se probouzet jako někdo jiný, nežít "stereotypní" život, ale opak je pravdou. Líbilo se mi i to, že se hlavní postava, která vlastně nemá jméno ani pohlaví, ale říká si A, probouzela i do životů lidí, kteří to nemají jednoduché, nebo byste jimi být nechtěli. Do A se vlastně ani nelze úplně vžít, myšleno tak, že si takový "život" nelze představit, zároveň se do něj ale vžijete a představíte si ho, v rámci příběhu a knihy a popisu. I to zamyšlení, zda byste dokázali milovat někoho, kdo je každý den někým jiným, protože si myslím, že v lásce hraje roli i ta chemie. Zkrátka velmi zajímavé.
Další díly jsem v plánu neměla, při čtení knihy jsem si ale říkala, že je zkusím, ale když si teď čtu hodnocení, tak nevím nevím. Možná časem. Jinak tuhle knihu doporučuji.
PS: Moje malá poznámka (trošku možná možný spoiler, ale spíš ne, jen budu psát o jednom člověku, ve kterém A jeden den pobyl): A popsal své další tělo jako tlusťocha obřích rozměrů, co sotva projde uličkou v knihovně, a každý se na něj zaručeně podívá kvůli jeho šířce, jenže když zmínil, že má velikost XXXL, tak pardón, ale já si představila spíš někoho s mnohem větší velikostí. Znám pár kluků (vlastně mužů) s touhle velikosti a možná jsou při těle, ale ne teda tak morbidně, aby sotva prošli uličkou a každý se na ně znechuceně díval. Ale to je jen malý detail, který jsem si ale musela (spíš pro sebe) napsat.

1 09.07.2024

Když jsem si objednávala první díl krimi série s bývalou jeptiškou, naskytla se mi možnost objednat i tuto knihu od stejné autorky, aniž bych ji měla ve svém knižním "wishlistu", a tak jsem objednala.

Vražda na Velký pátek se mi líbila víc, ale to neznamená, že Vražda v Hell's Kitchen je k zahození. Obvykle čtu spíš krimi novodobou, kde nevíte, komu můžete věřit a vrahem bývá někdo, kdo se už v knize předtím objevil, aby to mělo takový ten "wow efekt". A možná proto se mi líbí i knihy od Lee Harrisové. Jak jsem psala u Vraždy na Velký pátek, pokud se o detektivce dá říct, že je oddychová, platí to pro tuhle knihu.
Zpočátku jsem se nemohla moc začíst, ale nakonec se to povedlo a já se těšila na každou další stránku. Bohužel jsem neměla tenhle měsíc moc času na čtení, jinak bych knihu přečetla na pár zhltnutí.
Příběh se mi líbil, ale co bylo trochu zklamáním je právě to celé vyřešení toho, kdo je vrah a proč to udělal. To pro mě bylo takové slabé, ovšem celý předchozí proces mě velmi bavil.
Jen drobná věc, nad kterou jsem musela přemýšlet, a kdo víte, chci vědět taky, je možné, že jsem to nějak přehlédla - spoiler! - ten invalidní vozík na konci, díky kterému se odhalilo, kdo je ta mrtvá ze začátku knihy, tak jak? Nemohl to být stejný vozík, ten by přece sbalila policie, nebo ne? Kromě toho, jak by věděli, kam ho vrátit? Nebo ho Jane jen viděla a napadlo jí to? Prostě jak? Jsem zmatená.
A vztah Jane moc komentovat nebudu, mně se takový typ vztahu docela příčí, kór u postav, které jsem si docela oblíbila, i když chápu, že láska je láska, vášeň je vášeň.
Do dalšího dílu půjdu.

1 31.05.2024

4. AUDIOKNIHA
Pokud hledáte detektivku, která se nezabývá jenom případem, ale z velké části i osobním příběhem hlavních postav, a zároveň milujete "páry roku", tak bez váhání do toho, doporučuji. :D
Do toho navíc si celou sérii můžete klást otázku: "Jak vlastně vypadá spravedlnost a férovost?"
Moje "zamilování se" do postav pokračuje i v tomto díle, na Hanu jsem skoro až alergická, určitě přítelkyně roku, ale David tedy nemá dvakrát co říkat, to je to samé, a taky ho nemusím, pán tvorstva, jak se chová mi je prostě nesympatické. V tomto ohledu je to pro mě tedy těžší, protože pro mě je, jak už jsem psala u předchozích dílů, dost důležité, jak si s postavami sednu.
Na druhou stranu ale nejsou postavy typicky bezchybně jednající a dokonalé, jako se občas stává.
Jinak je ale kniha za mě originální, jak už jsem psala, je to jiný detektivní příběh, za mě hodně propracovaný, to klobouk dolů před autorkou, já bych se už v celém ději ztratila, kdybych ho měla psát. Vztahy mezi všemi postavami jsou zajímavé, spíš ale negativní, řešení samotného případu je za mě hodně upozaděné, nicméně celý případ je v celém ději velmi důležitý. Měla jsem určitá podezření a některá se mi i splnila. Takže stejně jako u předchozího dílu jsem dost rozpolcená.
Každopádně detektivka naplněná příběhy k prasknutí.
Poznámky obsahující spoilery, které si nemůžu odpustit:
- Vzhledem k tomu, že Hanu nemám ráda a Dorotu/Sandru jsem si docela oblíbila, (ani nevím proč) a to, co David udělal, byl pro mě sice šok (nejlepší, že to celé poslouchám v práci při práci), jsem to škodolibě Haně "přála". Za to, jak Davidovi věčně nevěří, a koneckonců v minulém díle taky nebyla úplně svatá. I když, jak už bylo řečeno, Davida za jeho chování taky nemusím, komunikace s kýmkoliv silně vázne, on nikoho nepotřebuje, je sobecký a vše mu v podstatě prochází. Závěr si myslím, že se opravdu stal.
Měla jsem tušení, že se něco takového stane, když David nechal Flégra samotného. Něco mi říkalo, že nakonec ho někdo zabije a když ke konci bylo řečeno, že se našla mrtvola, tak nějak už mi to bylo jasné.
Co se ještě týče Doroty, podezírala jsem ji, že tam něco nehraje, ale i tak mě to úplně nenapadlo.

1 05.04.2024

Zprvu jsem se nemohla začíst, ale pak už to bylo lepší. Pokud hledáte něco, co má sice temnější téma (predátoři na internetu, pedofilie), ale žádné brutality a velké zvraty, pak doporučuji.
Kniha plyne pomalu, střídá se minulost s přítomností, ale díky datům se to dá dobře sledovat, střídají se i pohledy jednotlivých postav, k vyřešení se prokousáváme celou knihu pomalu, zatímco se dozvídáme o životě Jean, ale i o tom, jak snadné některé věci dnes jsou díky internetu (dovolím si odkázat i na knihu V síti). Díky zkušenostem autorky, která novinařinu dělala, do tohoto oboru trochu nahlédneme. Oceňuji i pohled do světa člověka jako Jean. Takový psychický teror od novinářů a veřejnosti nikomu nezávidím. Kniha pro mě nebyla špatná, ale čekala jsem něco víc. Každopádně jdu do dalšího dílu, který jsem si pořídila společně s tímto.

1 03.04.2024

Krátká knížka na jeden večer. (Já se tedy ještě při tom jednom večeru pustím do další.) A pořád lepší než televize. Pokud jste ale doma sami, možná si tu televizi pusťte jako zvukovou kulisu, abyste se moc nebáli. Nebo takhle - já se nebála. Spíš jsem z toho měla znepokojivý pocit, protože každá povídka je temná.
Kniha je psaná svižně, čtivě, autorův styl mě baví. Kromě první povídky jsem odhadla konec každé. Asi se to dá trochu předvídat. Nicméně nejhororovější za mě byla ta druhá, trochu mi i připomněla jeden díl seriálu Grimm, to kvůli tomu, že někdy se domníváme, jak to vše bylo, v podstatě je jasné, jak to vše bylo, a ono to mezitím bylo jinak a nikdy to nezjistíme, protože v tom bylo něco víc. Třeba něco nadpřirozeného.
Po přečtení každé povídky/strany mince jsem se trochu zastavila a chvíli o ní popřemýšlela.
I tak mi na tom něco chybělo, na tom konci každé z nich.
Šedé sako - Určitě super na rozjezd. Hned mě to chytlo. Musím ale říct, že se mi konec líbil nejméně.
Vítejte v Brownville - Rozhodně nejhororovější, víc jsem zmínila výše. Asi se mi líbila nejméně.
Doktor - Tohle bylo zajímavé a umím si představit takový případ v nějaké detektivce. Tím ale nechci říct, že to nestačilo i takto. Asi se mi líbila nejvíc.
Děvčátko - Tato se mi taky líbila. Pohled na celý příběh, kdy koukáte s "hlavní postavou" na to, co se děje naproti v bytě je takové mrazivé.

1 19.02.2024

Sice název knihy vůbec neodpovídá příběhu, protože se téměř vše odehrává vevnitř, ale nevadí. Je to takový jednoduchý příběh, myšleno bez nějakých vedlejších dějových linek. Ale tedy já jsem se bavila. A zároveň bála. Od začátku zajímavé a napínavé, knihu jsem měla přečtenou brzy. Postavy jsem si ihned hodně oblíbila a loučilo se mi s nimi těžce. Kniha je sice pro děti a mládež, ale i já, které je trochu víc přes dvacet, jsem se bála, kór když jsem četla večer v našem starém domě a nad hlavou se mi ozvala rána, jak nahoře na půdě skočila kočka. Asi. Nepátrala jsem po tom. Rozhodně jsem oproti Ginny zbabělec :D Příběh je sice jednoduchý, takový, který se dá jakž takž předvídat, ale jenom protože mám za sebou už mnoho knih. Připomněl mi mou velmi oblíbenou Pátračku Gildu, kterou jsem v dětství četla, takže rozhodně knihu mladším čtenářům doporučuji! Mně se moc líbila, četla se sama, myšlenka pěkná. Navíc taková záhada může spojit pár lidí dohromady, mrk mrk.
Konec možná trochu uspěchaný.

1 18.02.2024

Kdo by tušil, že se z prvního dílu, který byl takovým klasickým začátkem apokalypsy a útěkem před zvláštním virem, dopracujeme až k nemyslitelnému převratu a k docela zajímavému nápadu a myšlence. Mně přijde, že od prvního dílu, přes druhý až závěrečný, autor jen "roste". Netušila jsem, že se dostaneme až k takovému závěru. Každopádně doslov nutno přečíst!
SPOILER: Velmi originální, ale upřímně si moc neumím představit takový "život". Líbil se mi otevřený konec. Přemýšlela jsem o něm a dokonce se mi o knize zdálo. Došla jsem k tomu, zda přece jenom není lepší smrt, jak hlásal Leon, než nesmrtelnost, "uchování". Sice po ní touží každý, ale ve výsledku - je to tak skvělé? Ale jak říkala Grace a další, ten vir a jeho cíl nešel pochopit a popsat, to se muselo zažít. Zkrátka velmi zajímavá myšlenka, ale pro mě depresivní.

1 25.01.2024

Hm... Asi mě to bavilo víc než první díl, ale musím tedy říct (napsat), že to bylo úplně jiné než první díl. Stále to bylo velmi čtivé, kdy vás to nutilo číst dál, odsýpalo to, ale jak kdyby se autor najednou rozhodl to celé pojmout jinak. Což byl možná i jeho záměr.
Upřímně jsem od celé série čekala něco jiného, asi klasický postapokalyptický román, a ono ne. Ale baví mě to, přestože mám radši trochu jiný postapo svět. A jak už bylo kolikrát psáno, je to občas dost předvídatelné.
Co se týče postav - dost jsem si oblíbila Freyu.
Co ale naprosto nechápu, SpOilER, je ten Leonův táta?? Já totiž v prvním díle pochopila, že zemřel. "Je mi to líto, Leo, Grace." Musela jsem se po dočtení Reborn podívat znovu do Remade, zda jsem si to nespletla, ale ne, pořád to chápu stejně. Napsala bych, že to možná osvětlí třetí díl, ale... Neřekla bych. No uvidíme. Pokračuji posledním dílem. Ale prosím, už méně toho "zlatíčko"...

1 21.01.2024

Díky komentářům a hodnocením zde, jsem po přečtení všech předchozích dílů váhala, zda si pořídit i tento, a nakonec jsem to nechala být. Úplně nakonec se mi ale dostala příležitost si tento díl pořídit a hned jsem se na něj vrhla. A... Možná jsem fakt tolik neměla dávat na všechny ty komentáře tady. Protože přestože možná kniha byla trošku jiná, zas tak obrovský rozdíl jsem nevnímala. Ano, napětí bylo rozhodně méně, ale jinak jsem se opět bavila a měla knihu brzy přečtenou. Autorka i tahle série se u mě řadí mezi ty nejlepší krimi série, které mám zatím za sebou.
Co mi ale moc nesedělo, je ten skok. Myslím skok v čase mezi předchozím a tímto dílem. Regina moc nevyrostla od minula, ale od minula je tu docela pokrok v technologii a hlavně zmínky o covidu a mně to prostě nesedělo. Chápu to, ale nesedělo mi to. Dobře, autorka chtěla asi zmínit covid, aby vzdala hold a poukázala na práci doktorů a sester, ale i tak, pro děj to nemělo nějaký velký význam a akorát to trochu poukázalo na ten skok. To je asi taková jediná věc, co mě zarazila.
Jinak opět zajímavé události. Určitě je opět o čem přemýšlet.
Spoilery:
Že nejspíš půjde o genetiku mi došlo, když se zmínilo, že Sofia vyhledávala krevní skupiny. Ale stejně mi to nedoteklo.

1 14.01.2024

Je potřeba překonat za mě docela nudný začátek, ale na druhou stranu, je to začátek, někdy trvá než se kniha rozjede. Právě na začátku jsem získala pocit, že tohle bude hodně podprůměrná kniha, ale vydržela jsem a děj se celkem rozběhl. Nakonec bych ji i označila za čtivou. Někdy to vzpomínání Suzi hrozně mátlo a já nevěděla, koho v tu chvíli myslí, nebo zda se to děje právě teď nebo je to začátek/konec vzpomínky. Přestože mě kniha nějak zvlášť nenadchla, v podstatě jsem podobný příběh hledala a chtěla číst, jen mi to asi už nestačí. Většina věcí mi byla jasná poměrně brzy, takže moje oblíbené "wow momenty" moc nebyly, ale i tak to bylo napsané poutavě a ve všech těch lžích aby se jeden zamotal. Což mám ráda. Takže hodnotím jako průměr, ale zápletka se mi určitě líbila více než třeba knihy Drahá ženo nebo Hospodyně (od Natalie Barelli). Byla taková... nápaditější, "chytřejší".
Mám i knihu Tvá vina, takže jsem zvědavá a doufám, že bude aspoň o chlup lepší.
.
Věta z knihy, která hodně prozrazuje (spoiler):
"A jen proto, že ji nebil, by nikoho nenapadlo, že je to týrání."

1 06.01.2024

Tuhle knížku jsem hrozně moc chtěla, protože co si budem, ještě víc jak anotace mě zaujala ta obálka. Čekala jsem asi víc Monster High - víc knihu pro mládež, takže vlastně příjemné překvapení.
Hlavní hrdinka je skvělá! A já si málokdy oblíbím hlavní hrdinku. Sarkastická, upřímná. Magie dává smysl - nelze čarovat jen tak, aniž by se ti to nějak nevrátilo. Téma vyrovnávání se se zármutkem. Vtip, vážnost, láska, přátelství.
Tentokrát jsem tedy zloducha odhalila, ale to bude tím, že už mám něco málo načteno.
Jindy si moc nevšímám, ale tentokrát hrozně bily do očí překlepy. June byla věčně Jane. Například.
Celkově kniha pro mě takový možná lepší průměr.
PS: (SPOILER)
Nejvíc ze všech lituju Greenwayovi.

1 13.12.2023