Saxofonista
komentáře u knih
Žraloci
Jens Bjørneboe
Knihu jsem si koupil ve svém "skandinávském období", přestože působila hodně brakovitým dojmem (stačí se podívat na přebal), protože jsem tehdy prostě četl všechno skandinávské, co se dalo sehnat. A byl jsem příjemně překvapen, že byla ve skutečnosti úplně jiná. A o úplně jiných žralocích. Nekorektně řečeno, jestliže někdo nepochopil, proč se to jmenuje Žraloci, asi nemá cenu, aby četl knihy.
Zakuti v oceli
Miroslav Žamboch
Ze stylistického hlediska je to děs běs, ale příběh má spád a neškobrtá, takže jsem byl v nemocnici po operaci spokojen, takové uvolňující čtení, u kterého se neusíná, jsem potřeboval.
Mág
John Fowles
Nesnáším knihy o lásce. Takže když se ukázalo, že spletité cesty akčního divadla se točí právě okolo ní ... jak to asi mohlo dopadnout?
Zachráněný jazyk
Elias Canetti
Narcismus autora, který především stále opakoval, že byl tak neuvěřitelně geniální, vzdělaný a kultivovaný, že ho za to obdivovali všichni, kteří ho byť i jen v odrazu vodní hladiny spatřili, mě spolehlivě odradil od dalších dílů. To je skoro jako když o sobě mluví Radovan Vávra, akorát vyšší literární formou.
Portnoyův komplex
Philip Roth
Žasnu, kolik čtenářů po vzoru zastydlých puberťáků z textu vnímá jen slova jako pizda, číča, penis, šukat nebo honit, aniž by vnímali kontext, načež se začnou nad jejich užitím pohoršovat jak vojáci z Katolibanu, aniž by jim došlo, že to je o něčem úplně jiném. Je to asi jako kdyby někdo tvrdil, že Raskolnikův příběh je thriller...
Duha gravitace
Thomas Pynchon
Kdybych to měl přirovnat ke sportu, byl by to asi rogaining. Ty hodiny, kdy už ani vlastně nevím, kam běžím a jak jsem se vlastně vůbec dostal sem. A co bude dál. A nebyl jsem už tady? Nebo tady teprve budu? Včetně toho, jak si někde v půlce říkám "Proč já jsem sem kurva vůbec lez?" Takže za to poslední a pár pornografických pasáží za hranou nakonec srážím jednu hvězdu.
Zrzoun
James Patrick Donleavy
Och ach, tolik rozkošně zábavné šílenosti v tak tenké knížce.
Prašina: Kompletní trilogie
Vojtěch Matocha
Ono je to asi na 3 hvězdy, ale jednu jsem schválně strhnul jako trest za to, že tím mizerným vystavěním děje (kdy napětí vytváří neustálým zakopáváním těch děcek) autor dost zabil výborné nápady (koncept Prašiny, merkurit, člověkorobot). Mohlo to být výborné dílo, nebýt autorovy ... čeho vlastně? Nešikovnosti? Lenosti?
Patologie
Josef Zámečník
Ty komentáře z 1LF jsou fakt bizár. Nejlepší je kritika spočívající v tom, že zkoušející nezkouší podle učebnice nebo že podle ní nejsou otázky. Jako mi přijde, že to asi není chyba učebnice, ale těch zkoušejících na dané fakultě, ale to jistým typům nedocvakne. Atd. Korunu pak nasazuje Cubilin - vypracované otázky, haha.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Jako Beatles dobrý. Ale tak nějak v nich tohle nevidím. Možná kvůli tomu že nejsem Japonec. Takže mi to celé tak nějak nesedí. Jako obecně u Marakamiho to podle mě vnější a neodpovídající užívání západních symbolů.
Tanečnice z Izu a jiné prózy
Jasunari Kawabata
Stylisticky vynikající japonská drobnokresba precizní jako hra starého profesionálního hráče go.
Medvídek Pú (20 příběhů)
A. A. Milne
Tuhle knihu jsem ocenil až v dospělosti. Jako dítěti mi nedocházela její dvojsmyslná vtipnost, kterou například dokázal skvěle interpretovat Marek Eben v audioknize. Naopak Disney odkaz Milneho úplně posral, protože z něj udělal typickou pitomou americkou pohádku bez přesahu, od níž je jen krok k Teletubbies. Ale jak koukám níže, tak některým to vyhovuje.
To snad nemyslíte vážně!
Richard P. Feynman
Vynikající kniha, která by měla být povinnou četbou (především, ale nejen) každého vysokoškoláka. Ne kvůli samotné matematice a fyzice, kterých se Feynman zde jen lehce dotýká, ale kvůli obecným principům vědy, které Feynman na pozadí svého životního příběhu předkládá. A vlastně nejen kvůli principům vědy, ale i dobrého života.
Nemohu si odpustit komentář k některým předchozím hodnocením, která mi připadají snad až feminacistická. Psát o RPF, že pokládá ženy za "automaty na sex" atd., svědčí akorát tak o "poruše na přijímači, nikoli vysílači". Je to také důkazem toho, že si autor kapitolu "Dick Feynman je sexistické prase" nevycucal z prstu. Bohužel, i takové Luisy Landové Štychové jsou i dnes mezi námi. A nejde o to, že jsem chlap, takže to vidím jinak. Žádná z mých známých (vesměs vysokoškolsky vzdělaných a sebevědomých) žen, které tuto knihu četly, nezaznamenala v knize nic z toho, co jí bylo některými níže vytýkáno. Je to na stejné úrovni jako mediální lynchování Woodyho Allena kvůli lživému a vyvrácenému obvinění.
Sága rodu Reissových
Hana Whitton (p)
Tohle bylo velké zklamání. Zpětně vzato jsem si knihu koupil omylem, protože jsem očekával spíše historickou studii, případně i skutečnou historickou ságu pojednávající o této rodině. Bohužel jsem ignoroval kýčovitý obal a neobtěžoval jsem se zjistit si nějaké informace o autorce, takže jsem nemohl tušit, že si ve skutečnosti (naštěstí jen jako e-book) kupuji povrchní ženský román z červené knihovny, který má s rodem Reissových společná jen jména, která autorka z neznámých důvodů použila. O rodu Reissových se v knize člověk nedozví nic, co by se nedozvěděl na wikipedii. A to je hodně málo. Místo toho, aby se autorka pokusila aspoň nějaké další historické informace získat (třeba tak, že by i na té wikipedii zjistila, že pravděpodobně dosud nějací potomci žijí a někteří dokonce mají s historií leccos společného), tak rozvinula vlastní verzi této rodiny založenou na fabulaci typickou pro červenou knihovnu (autorka "ví", co si postavy v soukromí říkají, dokonce i to, co si myslí, atd.). Jak poznamenal už někdo přede mnou, nejedná se ani o ságu, protože vlastně autorku zajímají jen ty 3 sestry, a to zejména z pohledu dnešního feminismu. Takže například ani neví, že součástí této ságy jsou třeba i Špačci od K. V. Raise.
Chápu, že někomu se to může líbit, ale o rodu Reissových to ve skutečnosti vůbec není. Odpad nedávám ze dvou důvodů: jednak to prostě nedělám, jednak kvůli tomu, že přece jen autorka jednu pozitivní věc udělala - i když mizerným způsobem, přece jen několika lidem sdělila, že tato rodina existovala a v určité době měla nezanedbatelný význam.