Saxofonista komentáře u knih

Na tuhle knihu jsem se těšil, ale ...
Jak to napsat? No, paralelně s touhle knihou jsem četl "Náboženství a svoboda" a "Velké partnerství" od Jonathana Sackse. A přestože by se zdálo, že by to mělo být naopak, tak větší potěšení jsem měl z toho Sackse a od Rotha jsem přebíhal k Sacksovi. Asi mi na Rothově zpracování té "americké tragédie" vadilo, že připomínalo člověka, který šlápne do hovna a místo aby z něj vystoupil, tak v něm ještě přešlapuje. Chápu, že to je tou inspirací klasickými díly o "americké tragédii", ale já na to asi dnes už nejsem naladěný.

10.12.2023

Já tak trochu nevím, proč je v anotacích knihy tak zdůrazňováno, že je založena na autorčiných rozpravách s Hrabalem, resp. na tom, že "čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění", když většina obsahu této jeho knihy je celkem známa z jeho vlastního díla (hlavně z trilogie Městečko u vody a z trilogie Svatby v domě).

26.11.2023

Eidler by měl při psaní občas požádat o konzultaci lékaře, občas mu tam něco trochu ujede.

21.11.2023

Nejlepší Irving, jakého jsem četl. Kultovního Garpa jsem četl asi moc pozdě, Hotel New Hampshire byla podařená truchlogroteska, ale vlastně bez přesahu, Pravidla moštárny už byla opravdu silným románem se skutečnými emocemi, ale zatím stále pozemskými. (Záměrně vynechávám ty další Svobody medvědům, Třetí ruky nebo Syny cirkusu, které si dokonce už ani nepamatuji). Ale Owen už má všechno, i tu probuzenou spiritualitu. Pravda, Irvingův styl, v něčem inspirovaný Dickensem, je už dnes možná (aspoň pro některé) trochu rozvláčný, ale v roce 1989 to tak ještě nikomu nepřipadalo. Co se to s námi za těch 34 let stalo?

10 10.11.2023

Takový ten detektivkový průměr. Není to ani jemně intelektuální záležitost s přesahy do Talmudu jako u Harryho Kemelmana ani alternativní realita s prvky dystopie a konspirací Michaela Chabona (Židovský policejní klub), i když je pravda, že Eidler učinil Prahu trošku alternativní tím, že některá jména pozměnil ve smyslu roztomilého mírného významového posunu (vrchní pražský rabín Gestein, domov pro seniory Halochem).
Je to prostě klasická detektivka, navíc s několika chybami (problematika vody v plicích a utopení, případně autorova vlastní záměna Otty a Eduarda, v jednom odstavci, kdy se sám do toho rodokmenu zapletl, i gramaticky je to občas divné). Mimochodem, řekl bych, že z Milana autor udělal omylem strýce Jiřího, i když by to měl být jeho bratranec, ale musel bych to ověřit, jenže v epubu se mi to hledat nechce.

1 05.11.2023

Ne že by se mi to nelíbilo, ale nemůžu se ubránit srovnávání s "normálním" Robbinsem. (Uznávám, že použití termínu "normální" je v souvislosti s Robbinsem poněkud diskutabilní).

3 24.10.2023

Nemám moc co dodat. Snad jen, že i když Nefernefer předpokládá, že zatímco "Parfém" je spíš pro ženy, tak "Invalidé" pro muže, tak mi to tak nepřipadá. Nedovedu říct, která z těch dvou knih se mi více líbila. Snad je to tím, že ženy si často neuvědomují, že i mužský pohlavní pud je řízen tím, jak ženská voní (to že si chlapi myslí, že správný chlap má bejt cejtit kozlovinou, to je věc jiná - a když se to vezme ve vztahu k "Parfému", tak ne zcela neopodstatněná).
Ale jednu drobnou výtku bych asi měl: připadá mi, že "československá (nebo česká, teď přesně nevím) napodobenina jeepu" je vzácný Robbinsův faktografický omyl - i přes nějaké to pátrání se mi nepodařilo najít, že by se něco takového u nás dělalo, naopak naše armáda jako taková vozidla používala ruské GAZy nebo UAZy (přitom nemyslím, vzhledem k jiným zmínkám o Čechách, že by Robbins patřil mezi ty prostomyslnější Američany, kteří si myslí, že Československo/Česko je v Rusku nebo Sovětském svazu).

3 24.10.2023

Na rozdíl od časově nejbližších předkomentátorů mi kniha nepřipadala ani nudná, roztříštěná, zamotaná, nezajímavá či špatně čitelná, natož aby mi vadilo, že "nepatří tam ani tam" (jinak řečeno, že má přesah, což ji samo o sobě podle mě naopak činí zajímavější než literaturu čistě se držící daného žánru). Oceňuji tu alegorii Distriktu Sitka jako Izraele, který vznikl sice jinde než v "Palestině", ale projevuje se stejnými charakteristikami (od nepochopitelného vlivu těch nejpošukanějších haredim na cokoli v Sitce, přes agenty tajných služeb utržené ze řetězu, po infiltraci indiánských území). Roztomilé bylo také připomenutí pošahanosti některých WASP evangelikálů, kteří věří tomu, že když přemluví Židy, aby zničili Al-Aksá a vystavěli Třetí chrám, tak přivolají Mesiáše (přičemž i v reálu má tahle jurodivost zastoupení v americké politice). Zvláštním bonusem je pak pro mě to, že ten samý den, kdy jsem knihu dočetl, jsem se dočetl ve zprávách, že Rusové útočí na Verbove.
Jedinou výtku mám nikoli k autorovi, ale k překladateli a editorovi. Kdyby místo zbytečného doslovu vybavili knihu slovníčkem použitých jidiš výrazů, udělali by líp. Já sice leccos z jidiš znám, ale jednak přece jen tolik ne (a jidiš slovník, s výjimkou Rostenova "Jidiš pro radost" u nás neexistuje, přičemž googlení je peklo, protože anglická transkripce bývá jiná než česká), jednak autor pro svou alternativní historii vytvořil některé umělé jidiš výrazy či neologismy (např. šolem nebo shoyfer), které se samozřejmě hledají ještě hůř.

2 24.10.2023

Příběh byl zase vynikající, takže nakonec srážím jen jednu hvězdu (i když původně jsem chtěl dvě) za ten nechutný experiment. Použití "du formy" je nešťastné samo o sobě, navíc (v mém případě) když jde o ženský rod - mezi těch málo věcí, kterými jsem si ve svém životě kurva jistý, je moje pohlaví, gender a orientace (i když mám vlasy na ramena), takže mi dost vadí, když mě autor oslovuje jako ženu. A navíc zrovna takovou ultrapindu - není to pinda jen proto, že je to burzovní makléřka (což je v mých očích povolání natolik ohavné, že se mu odporností vyrovná jen právník), ale i kvůli všemu ostatnímu, co si myslí a dělá. No a to použití přítomného, případně i pseudobudoucího času, který také vyjadřuje spíše přítomnost, též trochu dřelo, experiment neexperiment.

23.09.2023

Škoda že se mi tato kniha nedostala do ruky již na začátku 90. let, kdy jsem ještě skoro žádné autory v ní obsažené příliš neznal (protože skoro nebylo odkud). Byl bych z ní jistě nadšenější než dnes, kdy mi výběr básní některých autorů nepřipadá zase tak úplně reprezentativní (což je ovšem hodně subjektivní).
Objektivně mi ale vadí třeba absence datace jednotlivých básní - nejsem totiž schopen pak posoudit vývoj autora v čase. Třeba Carl Sandburg - jeho básně v rámci knihy jevily sestupnou tendenci a není mi jasné, jestli to odpovídá jeho skutečnému časovému vývoji.
Dopustím se jisté neomalenosti a trošku se otřu i o překlad Jana Zábrany (což se dnes považuje za drzost): například jsem nepochopil, proč v Nezabiješ Kennetha Rexrotha je ponechán v originále sv. Štěpán (tedy Stephen), ale ostatní svatí jsou přeloženi do češtiny. Kvůli této anomálii mi došlo, že jde o sv. Štěpána až se zpožděním. Též si myslím, že ani za Zábrany se "bombardérům" neříkalo "bombarďáky" - chvíli jsem sice přemýšlel, jestli tím nemyslí spodky, ale to do kontextu opravdu nesedělo. A pak tam byla ještě jedna věc, která dost měnila smysl verše, ale tu už jsem zapomněl.
Příjemným překvapením pro mě byli oba Kennethové (Rexroth i Patchen), druhý jmenovaný kromě jiného i proto, že jsem díky tomuto výboru zjistil, odkud mají Zuby Nehty ten text o Bílých ptácích. Příjemně též překvapila Diane di Prima.
Naopak určité zklamání představoval Ezra Pound (na to, jak ho adorují fašounci na Délském potápěči), ale možná to bylo jen výběrem básní. A dozajista bylo zklamáním, jak byl ve výboru odbyt jeden z mých oblíbenců - Richard Brautigan.

23.09.2023

Tohle pro mě bylo v rámci Čapkovy bibliografie velkým zklamáním až otřesem. Víc otrávený jsem byl snad už jen z První party.

31.08.2023

Spíš by to mělo být půl. Jedna za Foltýna a odpad za První partu.

31.08.2023

Tak takhle to vypadá, když 101letého staříka znásilní Greta (a nemyslím Garbo).

4 25.08.2023

Tradičně výborný příběh i jeho podání. Zejména ta hypotéza s Palesem je vynikající (mimochodem, trochu jsem googlil a dokonce našel i zmínku o této Robbinsově teorii v jedné "studii", jejíž autor ji odkládá jako neprůkaznou a odvolává se na nějakého odborníka, který dokládá, že "Palestina" je odvozená od tehdejších, tedy skutečných "Palestinců" čili Pelištejců alias Filištínů. Argument jak noha. Ještě by chybělo, aby dodal, že Palestinci se odvozují od Palestiny a byla by to vskutku neprůstřelná vědecká teorie).
Takže si jen neodpustím pár drobností:
Jak Robbins proboha přišel na takovou pitomost, že průměrné ženské srdce váží 2,5 kg? Nebo je to chyba překladatele při převodu do metrického systému? Nebylo by to vyloučené, protože (i když je obecně překlad pěkný) ten (nebo ta, teď nevím) používá to dnes maligně bující dvojité stupňování ("méně hloupější"), Kristova noho!
Na druhou stranu musím překladatele pochválit za ten vtípek (nebo generační pomrknutí) s dybbukem a držením se zuby nehty, tedy s odkazem na Dybbuk a Zuby nehty.

19.08.2023

Šel bych na pět hvězdiček, kdyby ...
Kdyby autor nebyl zapšklý absolvent humanitních/uměleckých škol, kterému přírodní vědy nic neříkají a zřejmě z toho trpí nějakým komplexem, takže zcela zbytečně má potřebu prokládat svůj jinak skvělý text karikaturami "učenců", které sice v některých případech mohou odpovídat realitě, ale tím, že tyto "jednotliviny zmnožuje", se dost shazuje. Vemte si třeba jeho popis profesora a srovnejte si ho třeba s Feynmanem (a to je jen nejznámější příklad). Je sice pravda, že zrovna v negativním vztahu k pojmenovávání, klasifikacím a taxonomiím si do určité míry s Feynmanem notuje, ale jde až do extrému, když vlastně jakékoli pojmenovávání považuje za zbytečné (pták, ryba). Podle této jeho myšlenky bychom se nemohli vůbec na ničem domluvit (viděl jsem takové tamto, letělo to z jedné strany na druhou). Navíc se dostává do určité kolize, když pojmy jako pták nebo ryba jsou podle něho zbytečné, zato třeba wu wej nebo pchu - to je jiná. Celé to smrdí esoterickým rozdělováním lidí na dvě kasty - osvícené prázdné desky a tupé racionalisty. A já opravdu nevidím důvod, proč by třeba profesor fyziky nemohl být (dobrý) taoista.

3 30.07.2023

Je to takové zvláštní. Člověk (nepatří-li mezi skalní sionisty) by čekal, že mu nemohou být ilegální osadníci sympatičtí, protože ... no, o tom se dnes píše dost a dost, tak to nebudu rozebírat, konečně i samotný autor asi nepatří mezi ty, kdo by stáli jednoznačně na jejich straně. Přesto je vyznění jiné, než jaké bych na základě současných tendencí předpokládal. A nemyslím, že to je deformováno autorem. Je to vlastně milé překvapení. Svět není černobílý a na té úrovni lidského mikrokosmu leccos může být jinak, než jak se jeví z politických her.

19.07.2023

Nechci se vyjadřovat k obsahu, protože jej považuji především za dokument určitého dobového myšlenkového diskursu, takže se vymyká možnostem nějakého ahistorického hodnocení.
Ale musím se vyjádřit k vydání z roku 2019, které ilustroval Miroslav Huptych. To vyniká krásnými ilustracemi a srdce knihomola potěší "pseudobilingvním" provedením - tedy původní jazykovou verzí a na protější straně verzí současné češtiny.
Jenže právě tady je zakopán pes. Snad z důvodů krácení prostředků šetřili na typografovi nebo se typograf zbláznil nebo co, ale prostě vyvedl moderní text nejen ve fontu dosti odpudivém, ale hlavně v dost odlišné velikosti písmen, takže dochází k posunu, jednotlivé části textu verzí už nejsou přímo proti sobě, dokonce i odjíždějí na další stránku. Nechápu, jak mu tohle mohlo projít, jak to mohli vypustit.

5 19.07.2023

Jako životopis Luisy Landové Štychové to moc zajímavé není (když pominu její bizarní názory na sex), už proto, že ona je postavou spíše tragikomickou než zajímavou (ony vlastně všechny její názory byly dost "zvláštní"), ale jako ilustrace počátků a úpadku anarchismu, socialismu a komunismu (jakož i politického života vůbec) v Čechách je to dobré. Za část nejvíce vypovídající o dané době a o LLŠ samotné považuji popsanou příhodu, jak se Jaroslav Hašek "účastnil" její recitace revolučních básní na Prvního máje.

16.07.2023

Je sice otázka, proč je obecně (tedy ne pouze Langerem) z judaismu literárně zpracováván nejvíce právě chasidismus, který je jeho poměrně dost extremistickou formou, ale co naplat - je to uchvacující. A u Langera to ani nesmrdí tou "filosofií pro dámy" jako u Bubera.

1 16.07.2023

V podstatě není co dodat ke komentáři nefernefer. Teda až na to, že mě i něco z výtvarné tvorby Adrieny Šimotové oslovuje.

1 16.07.2023