Horoskop orloje
Carl Sandburg , Ezra Pound , Wallace Stevens , Kenneth Rexroth , Kenneth Patchen , Edwin Rolfe , Lawrence Ferlinghetti (p) , Allen Ginsberg , Gregory Corso , Imamu Amiri Baraka (p) , James Dickey , Richard Brautigan , Diane Di Prima , Sylvia Plath , Antonín Přidal , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114096/mid_horoskop-orloje-9i4-114096.jpg
5
40
40
Podtitul: 14 amerických básníků. Vybral a přeložil Jan Zábrana, medailóny autorů doplnil a předmluvu napsal Antonín Přidal. Typografie Vladimír Nárožník.
Přidat komentář
Škoda že se mi tato kniha nedostala do ruky již na začátku 90. let, kdy jsem ještě skoro žádné autory v ní obsažené příliš neznal (protože skoro nebylo odkud). Byl bych z ní jistě nadšenější než dnes, kdy mi výběr básní některých autorů nepřipadá zase tak úplně reprezentativní (což je ovšem hodně subjektivní).
Objektivně mi ale vadí třeba absence datace jednotlivých básní - nejsem totiž schopen pak posoudit vývoj autora v čase. Třeba Carl Sandburg - jeho básně v rámci knihy jevily sestupnou tendenci a není mi jasné, jestli to odpovídá jeho skutečnému časovému vývoji.
Dopustím se jisté neomalenosti a trošku se otřu i o překlad Jana Zábrany (což se dnes považuje za drzost): například jsem nepochopil, proč v Nezabiješ Kennetha Rexrotha je ponechán v originále sv. Štěpán (tedy Stephen), ale ostatní svatí jsou přeloženi do češtiny. Kvůli této anomálii mi došlo, že jde o sv. Štěpána až se zpožděním. Též si myslím, že ani za Zábrany se "bombardérům" neříkalo "bombarďáky" - chvíli jsem sice přemýšlel, jestli tím nemyslí spodky, ale to do kontextu opravdu nesedělo. A pak tam byla ještě jedna věc, která dost měnila smysl verše, ale tu už jsem zapomněl.
Příjemným překvapením pro mě byli oba Kennethové (Rexroth i Patchen), druhý jmenovaný kromě jiného i proto, že jsem díky tomuto výboru zjistil, odkud mají Zuby Nehty ten text o Bílých ptácích. Příjemně též překvapila Diane di Prima.
Naopak určité zklamání představoval Ezra Pound (na to, jak ho adorují fašounci na Délském potápěči), ale možná to bylo jen výběrem básní. A dozajista bylo zklamáním, jak byl ve výboru odbyt jeden z mých oblíbenců - Richard Brautigan.
Ochutnávka moderní americké poezie. Za mě nejlepší Carl Sandburg a Lawrence Ferlinghetti. Bavilo mě číst, co dotyční básníci v životě dělali a čím se živili, a pak to hledat v jejich tvorbě.
Slovy Ezry Pounda otištěnými v této sbírce: "jdi do hajzlu s tím svým intelektem".
Spolu s antologií Dítě na skleníku se jedná o nejlepší antologii poválečné americké poesie. Výběr básníků je skvělý a jsou zastoupeni všichni ti velcí i pár těch dnes již trochu zaprášených autorů. Překlady jsou skvostné, stejně jako typografická úprava knihy (Vladimír Nárožník - viz druhá půlka 80. let edice Plamen, Dítě na skleníku aj.). Většina zastoupených básníků se dočkala vlastních vydání, ale já stejně raději šáhnu po této antologii, na které je skvělá ta rozmanitost a pestrost. Americká poezie je stále neskutečně inspirativní a dá se říct, že právě tito autoři objevili nové způsoby vyjadřování a ve své většině stále udávají tón i dnešnímu psaní. Iniciační antologie poezie. Doporučuji.
Geniální překlad od Jana Zábrany.
tak nějak si říkám, že na gymplu do nás měli radši cpát tuto poesii (a tak nám ukázat, že poesie není sračka), místo naivně ubohoučké romantiky ve stylu "Znám já křišťálovou studánku..."
Je zvláštní, jak jsou básníci v tomto výboru pro mě snadněji pochopitelní- v porovnání s jinnými překlady (např. Sandburg (Zábrana x Kolář, u dalších se mi nechce hledat kdo to překládal, z hlavy nevím) )
Cituji: Reprezentativní výbor z americké beatnické poezie, jak jej sám přeložil a uspořádal guru moderního českého překladatelství Jan Zábrana. Dílo v původně zamýšleném rozsahu již bohužel nedokončil, ale i tak je to na dané téma vůbec to nejlepší, co prozatím v české literatuře máme. Abych ocitoval: "Z dnešního pohledu čím dál víc oceňuji fantastickou překladatelskou práci, se kterou Jan Zábrana zprostředkoval ducha a náboj tak různých autorů, které spojil dohromady ve vzácný celek. Uvědomuji si, že osobnost překladatele je klíčová pro porozumění autorovi, že jeho práce může původní text zjasnit a přiblížit. Proto Jan Zábrana – ač nepřítomen svou vlastní básnickou tvorbou – otiskl viditelně v Horoskopu orloje část svého básnického génia. Tato antologie by neměla chybět v knihovně žádného českého autora, který se obrací k beatnické tradici." (c) Jitka Srbová / Natasha
Skoro k neuvěření, že tenhle vynikající výběr všel v období normalizace, ale je to tak.
Tato antologie začíná solidní poezií Carla Sandburga. A pokračuje fašounem Poundem, kterého se pokusil navštívit i Ginsberg a zjistit, jak to bylo s jeho antisemitismem. Koneckonců – Pound se dal na dlouhá léta v Itálii zavřít do blázince, než by se zodpovídal ze svých názorů. Fašos ho uctívají dodnes. Ale co naplat, jeho básně jsou ceněny, mezi tvůrcem a jeho dílem je rozdíl. Ovšem Zábrana, který k němu pro toto jeho vzhlížení k Mussolinimu cítí hnus, podotýká: cožpak se Rolland, Nezval a další nevzhlíželi naprosto stejně ve Stalinovi?
Z beatniků je tu Rexroth, kterého literární salóny byly proslulé. Dále za zmínku stojí Ferlinghetti, Ginsberg a Corso, který si svůj vězeňský příběh trochu ozdobil, aby to stálo za to. A jak poznamenal Saxofonista – mile překvapila di Prima, její energie je úžasná a básně divoké.
Brautigenovo Chytání pstruhů v Americe (část) otisknul Ferlinghetti v prvním čísle legendárního City Lights Journalu. Ale nejde o čistou poezii, tak to tu nenajdete, ale česky to vyšlo. Říká se o něm, že byl laureátem toho, co nebylo promyšleno. Svoje básničky rozdával v ulicích. Byl to básník, který předznamenal, v jakém sevření nás dnes dusí technologie. Zábrana si do deníku poznamenal: Brautiganovy verše, vůbec nejzajímavější pokus jaký znám, najít poezii i tam, kde jako by nikdy nebyla. Ale zřejmě v jeho pozůstalosti více překladů nebylo(?).
Patchen ke stáru, když byl už méně pohyblivý, kreslil zajímavé básně-obrazy. Ty si můžete najít na netu, žádný z nich tu není. Zábrana v deníku také zpochybňuje Miroslava Holuba coby Patchenova překladatele.
A LeRoi Jones byl radikál a v jeho poezii zabřednete do americké politiky. Snad proto tu jsou většinou apolitické básně.
Nakonec je tu smutná Sylvia. Ale to je známá historie.
Tuto antologii začal připravovat Zábrana, ale až po jeho smrti ji dokončil Přidal. Mnohým básníkům časem vyšly přeložené celé sbírky. Z jeho deníků je jasné, že překladům věnoval velké úsilí. A básně mu posílal z exilu i Škvorecký, třeba i oxeroxované (Ferlinghetti), když byly out of print. Dnes si neumíme představit, v jakých podmínkách musel Zábrana pracovat, nahlédněte proto laskavě i do jeho deníků Celý život. R.I.P.