Ezra Pound

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1885 - 1972

Nová kniha

Přítomen!

Přítomen! - Ezra Pound

Autor, přední básník XX. století, míří přímo na jádro systému, v němž žijeme – a zasahuje! Poundovy články, básně, poznámky, manifesty, překlady, výpisky z četb... detail knihy

Populární knihy

/ všech 14 knih
Horoskop orloje
Horoskop orloje
Imagisté
Imagisté
O Lásce
O Lásce
Vortex
Vortex

Nové komentáře u knih Ezra Pound

Přítomen! Přítomen!

„Myslím si, že by bylo příhodnější, aby se jako autor této knihy podepsal Karel Veliký. Poundovy texty zabírají tak čtvrtinu knihy a bez úvodu do situace a doby by se snad obešel znalec Poundova díla, ale ani ten by bez mohutného poznámkového aparátu nedokázal Poundovy články beze zbytku pochopit. Pokud jde o tu publicistiku, žádných výzev k vraždám nebo genocidě se čtenář pochopitelně nedočká. Pound psal do fašistického tisku převážně kritiku bankéřů a lichvářů, kteří ničili ekonomiky národních států. Takže po válce se mu sice taktak podařilo uniknout popravě, zato si musel odkroutit spravedlivé skoro doživotí v blázinci, což pro evidentně duševně zdravého člověka asi taky nebylo nic moc.“... celý text
— Forestwalker

Přítomen! Přítomen!

„Je to soubor Poundových textů, které psal pro italské noviny během druhé světové války. Větší část knihy ale zabírají komentáře, vysvětlivky, doplňky z pera překladatele, který se skrývá pod jménem Karel Veliký. Samotných Poundových textů je tam méně, než textů překladatele. Na knize by tedy spíš mělo být "Komentáře Karla Velikého k novinovým článkům E. P.", aby to lépe vystihovalo podstatu knihy. Jinak je to zajímavá publikace, která legitimuje Poundův fašismus italské provenience a víceméně se k němu rovněž otevřeně hlásí. Nevěděl jsem, že tento politický proud ještě dnes pro někoho představuje cosi „reálného“. Poundova posedlost změnou měnového systému je sympatická, jeho touha po srozumitelném jazyku veřejné správy je pořád aktuální. Jeho názor, že hnacím motorem válek je potřeba vytvářet dluh, je přinejmenším zajímavý. Ovšem jeho přesvědčení, že za veškerým zlem na zemi jsou „židé“ a jejich lichva pro mě přijatelné není. Pound byl antisemita jako řemen a pozdní retuše této skutečnosti, jsou toliko jen retuše. Židovská kultura je i naše kultura, je to náš civilizační okruh, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Pound chtěl reformovat svět, protože se mu zdál, že stojí na špatných základech. Bohužel ti, které pokládal za „spasitele-reformátory“, (ať už Duceho, který v tom asi má být „nevinně“, ale ten „správný“ pro něj byl i Hitler) pak nechali vyhladit 6 000 000 lidí a žádný lepší nový svět nenastal. Chápu Poundovu zaťatost, individualismus i jistý narcistní „chimérismus“, nebudu mu nasazovat zpětně ohlávku, ale zároveň nebudu předstírat, že nebyl „fašoun“ a antisemita. Nicméně knihu doporučuju k přečetní, člověk, který to dal dohromady má značně načteno a je velmi kompetentní, byť tedy stojící na "ztracené vartě" jako Pound. Divím se, že kniha zatím nevzbudila nějaký povyk. (Bez hvězdiček).“... celý text
— Jakub_Řehák

Přítomen! Přítomen!

„Další z řady dnes už legendární edice Matanoia (od DP/KV). Tentokrát o mistru těch, kteří vědí Ezra Poundovi. Publikace se zde (mimo jiné) snaží rozbořit obraz básníka, který je roky systematicky budován jeho dvorní překladatelkou A. Kareninovou. Po přečtení je více méně jasné, kde Ez pevně stál! Za mě opět naprosto perfektní vydavatelský počin včetně výborného doprovodného materiálu.“... celý text
— Lesní_chodec

Horoskop orloje Horoskop orloje

„Tato antologie začíná solidní poezií Carla Sandburga. A pokračuje fašounem Poundem, kterého se pokusil navštívit i Ginsberg a zjistit, jak to bylo s jeho antisemitismem. Koneckonců – Pound se dal na dlouhá léta v Itálii zavřít do blázince, než by se zodpovídal ze svých názorů. Fašos ho uctívají dodnes. Ale co naplat, jeho básně jsou ceněny, mezi tvůrcem a jeho dílem je rozdíl. Ovšem Zábrana, který k němu pro toto jeho vzhlížení k Mussolinimu cítí hnus, podotýká: cožpak se Rolland, Nezval a další nevzhlíželi naprosto stejně ve Stalinovi? Z beatniků je tu Rexroth, kterého literární salóny byly proslulé. Dále za zmínku stojí Ferlinghetti, Ginsberg a Corso, který si svůj vězeňský příběh trochu ozdobil, aby to stálo za to. A jak poznamenal Saxofonista – mile překvapila di Prima, její energie je úžasná a básně divoké. Brautigenovo Chytání pstruhů v Americe (část) otisknul Ferlinghetti v prvním čísle legendárního City Lights Journalu. Ale nejde o čistou poezii, tak to tu nenajdete, ale česky to vyšlo. Říká se o něm, že byl laureátem toho, co nebylo promyšleno. Svoje básničky rozdával v ulicích. Byl to básník, který předznamenal, v jakém sevření nás dnes dusí technologie. Zábrana si do deníku poznamenal: Brautiganovy verše, vůbec nejzajímavější pokus jaký znám, najít poezii i tam, kde jako by nikdy nebyla. Ale zřejmě v jeho pozůstalosti více překladů nebylo(?). Patchen ke stáru, když byl už méně pohyblivý, kreslil zajímavé básně-obrazy. Ty si můžete najít na netu, žádný z nich tu není. Zábrana v deníku také zpochybňuje Miroslava Holuba coby Patchenova překladatele. A LeRoi Jones byl radikál a v jeho poezii zabřednete do americké politiky. Snad proto tu jsou většinou apolitické básně. Nakonec je tu smutná Sylvia. Ale to je známá historie. Tuto antologii začal připravovat Zábrana, ale až po jeho smrti ji dokončil Přidal. Mnohým básníkům časem vyšly přeložené celé sbírky. Z jeho deníků je jasné, že překladům věnoval velké úsilí. A básně mu posílal z exilu i Škvorecký, třeba i oxeroxované (Ferlinghetti), když byly out of print. Dnes si neumíme představit, v jakých podmínkách musel Zábrana pracovat, nahlédněte proto laskavě i do jeho deníků Celý život. R.I.P.“... celý text
— Pablo70

Horoskop orloje Horoskop orloje

„Škoda že se mi tato kniha nedostala do ruky již na začátku 90. let, kdy jsem ještě skoro žádné autory v ní obsažené příliš neznal (protože skoro nebylo odkud). Byl bych z ní jistě nadšenější než dnes, kdy mi výběr básní některých autorů nepřipadá zase tak úplně reprezentativní (což je ovšem hodně subjektivní). Objektivně mi ale vadí třeba absence datace jednotlivých básní - nejsem totiž schopen pak posoudit vývoj autora v čase. Třeba Carl Sandburg - jeho básně v rámci knihy jevily sestupnou tendenci a není mi jasné, jestli to odpovídá jeho skutečnému časovému vývoji. Dopustím se jisté neomalenosti a trošku se otřu i o překlad Jana Zábrany (což se dnes považuje za drzost): například jsem nepochopil, proč v Nezabiješ Kennetha Rexrotha je ponechán v originále sv. Štěpán (tedy Stephen), ale ostatní svatí jsou přeloženi do češtiny. Kvůli této anomálii mi došlo, že jde o sv. Štěpána až se zpožděním. Též si myslím, že ani za Zábrany se "bombardérům" neříkalo "bombarďáky" - chvíli jsem sice přemýšlel, jestli tím nemyslí spodky, ale to do kontextu opravdu nesedělo. A pak tam byla ještě jedna věc, která dost měnila smysl verše, ale tu už jsem zapomněl. Příjemným překvapením pro mě byli oba Kennethové (Rexroth i Patchen), druhý jmenovaný kromě jiného i proto, že jsem díky tomuto výboru zjistil, odkud mají Zuby Nehty ten text o Bílých ptácích. Příjemně též překvapila Diane di Prima. Naopak určité zklamání představoval Ezra Pound (na to, jak ho adorují fašounci na Délském potápěči), ale možná to bylo jen výběrem básní. A dozajista bylo zklamáním, jak byl ve výboru odbyt jeden z mých oblíbenců - Richard Brautigan.“... celý text
— Saxofonista

Přejít na knížky autora