SBH komentáře u knih

(SPOILER) Po dočtení se mi motá v hlavě: to bylo skvělý! Chci další díl! Ehm, ale vždyť Peter se vrací do Stockholmu.
Ano, právě jsem prozradila konec detektivky. Na druhou stranu se jedná o tak pěknou knihu, že by se dala číst jako plnohodnotný román, i kdyby člověk znal pachatele. Vlastně myslím, že bych si to užila víc, všechny ty kličky, falešné stopy, bizarní náhody.
Dobrá, v té chvále mám i jednu připomínku – jak zloduch zjistil, kde se nachází vzácný předmět? Vždyť Peterovi to došlo souvislostmi z různých podnětů, které ale pachatel nemohl znát. Nicméně odpouštím.
Obálka je moc pěkná, výstižná, pohodová, letní. Příběh mě zaujal od první řádky, měla jsem potíže knihu odložit, takže čtivost za jedna. Po krátkém úvodu dojde k vraždě, navíc je zamordován ten nejprotivnější člověk široko daleko, to se mi taky líbí. Tentokrát Tove s Peterem spolupracuje poměrně ochotně z důvodu, který je důvěryhodně vysvětlen. Zároveň s vyšetřováním probíhají další peripetie Peterova života, k nimž řeknu jediné – jeho vkus na ženy je problematický.
V polovině dojde k překvapivému obratu. Ačkoli jsem přečetla spousty detektivek, tahle byla zvláštní a neotřelá, navíc se obešla bez hektolitrů krve a brachiálního násilí. Ano, v jednom místě se mi zastavilo srdce hrůzou, o to vtipnější bylo vysvětlení situace.
Perfektně vykreslené postavy, zábavný děj s nečekanými zvraty, inteligentní humor, přirozené, jiskrné dialogy. Malebné popisy mne vtáhly do letní krajiny jižního Švédska, octla jsem se v útulné chatce obležené vychytralými kočkami, na přeplněném jarmarku i v honosném zámku. Co víc si přát?
Jedna drobná výtka k překladu. Je možné, že Švédové trousí v běžném rozhovoru věty pronesené čistou angličtinou, ale v českém textu mi to skřípalo.
Ovšem celkově skvělá věc, doporučuji.

7 06.06.2024

(SPOILER) Mám ráda detektivní příběhy A. Christie, ačkoli nedokážu zdůvodnit proč. Třeba u tohoto případu jsem si na začátku prakticky rvala vlasy, a to sice nad pasáží, kde si Elinor a Roddy „vyprávějí“ o svém dětství a vztahu k tetičce. Ve skutečnosti by si nikdy nic takového nevykládali, jednalo se o školáckou chybu, jak s danými informacemi seznámit čtenáře.
Přesto mě to chytilo a za jediný večer jsem knihu slupla jako malinu. Autorka posouvá děj téměř výhradně skrz dialogy, téměř nikde nenajdeme vlastní popis probíhajících událostí. Navzdory výše uvedenému kiksu má tento způsob jednu velkou výhodu, a sice osobní přístup vypravěče a částečný náhled do jeho myšlenek. To mělo samozřejmě největší význam u hlavní podezřelé, navíc z dobrého důvodu.
Popisy se královna detektivek příliš nezdržuje, na druhou stranu stručná charakteristika jak postav, tak prostředí je tak úderná a výstižná, že jsem neměla pocit vzduchoprázdna, naopak jsem se octla na anglickém venkově uprostřed parného léta.
Slavný detektiv se objevuje až v druhé půlce knihy, což je pro mě jako fanynku trochu na závadu. Do té doby mě poháněla jenom zvědavost, kdy a jak vlastně dojde k vraždě, o níž víme od prvních stránek. Ovšem ve chvíli, kdy k tomu dojde, se už události řítí nezadržitelně vpřed. Autorka toho dosáhne kratinkými kapitolami, úryvky dopisů či vzkazů, pak samozřejmě výslechy, které vede Poirot. Tentokrát naprosto netypicky je případ uzavřen přímo u soudu.
Jako obvykle jsem v celém spletitém případu nenašla žádný logický zádrhel, což je pro mě naprosto zásadní požadavek. Duševní vyšinutí hlavní hrdinky bylo zobrazeno věrohodně a zároveň neokázale.
Bavila jsem se. Naprostá spokojenost.
P. S. Tentokrát je anotace nesmírně trefná a výstižná. Bravo.

7 02.06.2024

(SPOILER) Severské thrillery nemusím, zato klasické detektivky mám ráda. V této knize jsem tedy v souladu s anotací (překvapivě) dostala to, co jsem chtěla.
Vůči pátrání po pachateli nemám nejmenších připomínek. Klaustrofobické prostředí uzavřené skupiny lidí uprostřed téměř pustého pralesa, z nichž jeden musí být pachatelem, přičemž motiv mají víceméně všichni, je vděčné a zde naplno využité. Nápovědy jsou roztroušené v průběhu celého příběhu, takže se necítím ošizena. Ne, vraha jsem neuhodla, ale vlastně jsem se ani nesnažila, protože na oběť měl spadeno kde kdo. Konečná dedukce vyšetřovatelky Julie měla šmrnc Poirotových spektáklů, další palec nahoru.
Postavy byly charakterizované výstižně a svébytně, ačkoli nakonec působili všichni dost stejně, a sice jako rozháraní amorální jedinci, pro něž jsou praštěné tradice a společenské postavení důležitější než život, o mezilidských vztazích nemluvě. Přičemž frustraci z tohoto světového názoru vesměs utápějí v hektolitrech tvrdého alkoholu.
Stručný způsob zápisu není můj oblíbený, na druhou stranu i v této strohé formě jsem dostala příslušné množství popisů, takže jsem se nepotácela ve vzduchoprázdnu. K poeticky barvitému textu to mělo daleko, což ale odpovídalo žánru i příběhu.
Nicméně nedávám plný počet a po dalších dílech s touto (možná) dvojicí detektivů už nesáhnu. Juliino trauma bylo tak velké a omezující, že mě rozčilovalo. Setrvalé zmínky o něčem, kvůli čemu ji Sid už nemiluje, ačkoli ji podle všeho pořád miluje, mi přišlo dosti paranoidní a uměle natahované.
A Švédsko je, aspoň podle literatury, naprosto příšerná země. Neláká mě ani jako turistu.
Ovšem pro lehce otrlé milovníky klasických detektivek se jedná o lahůdku.

7 28.03.2024

(SPOILER) Tohle byla jednoznačně lahůdka. Talentovaná spisovatelka se rozhodla podělit o své neortodoxní zážitky v roli manažerky glam rockové kapely svého muže, a věru se jedná o dechberoucí jízdu.
Kratinké kapitoly dějově nenavazují, vlastně jsou jednotlivé příhody úmyslně časoprostorově rozházené, snad pro vyšší čtivost. Každá je interesantně vypointovaná, s tím souvisí i opravdu úderná historka v samotném závěru, která elegantně završuje poselství celé knihy – když už žijete, jděte do toho naplno! A s tím nelze než souhlasit.
Úplně nejsilnějším zážitkem byl jadrný humor. Při cestách hromadkou jsem děsila spoluobčany hlasitým smíchem. Ale hned v závěsu stála upřímná zpověď reálné účastnice celoživotní rockerské jízdy. A upřímně, na něco takového bych asi koule neměla, čestně přiznávám. Koncertní turné po všemožných státech Evropy a Ameriky, život prakticky stále na cestách, hektolitry alkoholu a marihuanového kouře, kytara, zpěv a neuvěřitelné životní situace.
V důsledku jsem si ovšem hledala podrobnosti o Kapitánovi i kapele S.E.X. Department. Klipy na YouTube dost odpovídaly duchu knihy (včetně pobíhajícího Darka).
Lehký nadhled, vtip, upřímnost, láska k rocku (a Kapitánovi) se táhne celou knihou jako červená niť. Jediná výtka, možná lépe upozornění – doporučuji číst s přestávkami. Jelikož se totiž nejedná o klasický příběh, jednotlivé historky mají tendenci po určitém čase splývat, a to by byla rozhodně škoda. Dvě úplně nejsilnější jsou totiž v závěru.
Rozhodně doporučuji, a to nejen rockerům.

7 12.02.2024

(SPOILER) Přemýšlím, jestli jsem vůbec někdy četla lepší hard sci-fi, a skoro bych řekla, že ne. Prostě bomba.
Přitom mi kniha doma ležela dlouho. Věděla jsem, že to nebude odpočinková záležitost, tak jsem to odkládala a odkládala, až jsem si čirou náhodou přečetla první větu. A nebylo cesty zpět.
Perfektně vystavěná zápletka, dokonalé zdůvodnění a při veškeré fantastické nadsazenosti důkladné ukotvení v základních fyzikálních parametrech tohoto vesmíru. Poklona, bez debaty. To je věc, která dostává hodně na frak. Knihy vydávané v současné době za sci-fi jsou spíše mýdlovými operami.
Jak zde zmiňuje několik uživatelů, autorka složitá a obtížně uchopitelná témata čtenáři servíruje s lehkostí a čitelností, jakou lze jen obdivovat.
Ovšem přidaná hodnota příběhů Jany Plauchové je jednoznačně ve vztazích a postavách. Pete je jeden z nejlepších literárních charakterů vůbec. Jeho plasticita a uvěřitelnost je úžasná. Celou dobu jsem si říkala, jak ohromně statečný a zároveň zralý ten člověk je, dávno před heroickým závěrem. Vztahy, záležitost ve sci-fi opomíjená až zavrhovaná, zde hrají klíčovou roli. Emoce dávají hloubku každému řádku. Jsem nadšená.
O literárním mistrovství autorky není třeba vést diskuse. Břitké a naprosto reální dialogy představují lahůdku. Já jsem si tedy užívala i barvité a výstižné popisy, které mě přenesly na místo uprostřed Indického oceánu (či do závratných hloubek pod hladinou).
Další jedničku s hvězdičkou dávám za budování napětí. Jak už jsem zmínila, text mě zaháčkoval první větou. Následovalo naprosto dokonalé dávkování tajemství a sypání drobečků odhalujících celou záhadu. Nad jejíž komplikovaností jsem tajila dech. Přitom jsem ale nikdy neztratila přehled a souvislosti. Vymyslet něco takového je jednoznačný majstrštyk.
Dovolím si jen jednu drobounkou připomínku, která se ale týká pouze mě osobně. V poslední čtvrtině mi už toho dramatu přišlo prostě moc. Ačkoli čestně přiznám, že si neumím představit, jak jinak to vyřešit.
Konec představoval lahůdku ve všech směrech včetně naznačení případných linií v paralelních vesmírech. Vřele doporučuji, skvělá kniha.

7 27.10.2023

(SPOILER) Autorčin svébytný styl mi rozhodně sedí. Hned na začátku hodí čtenáře do víru událostí a s třeskutým šarmem doporučí: Plav!
Jak už jsem poznamenala jinde, ráda plavu. Ovšem tady jsem se ve spletitém příběhu se silnou filosofickou linkou zorientovala až napodruhé, čímž můžu jenom doporučit k vícenásobnému přelouskání. Pokaždé jsem odhalila něco nového. Jedná se rozhodně o nevšední dílo, které na první pohled působí jako jednoduchý brak, aby si čtenář posléze uvědomil i nečekanou hloubku.
V rychlém sledu se střídají tři časové roviny, v nichž řádí hrdinové pro autorku typičtí, rádoby ztroskotanci, kteří ovšem zpravidla dobře vědí, co od života chtějí, a ne, jen naoko to bývá bolestivá smrt. Rozervaný Emouš překonává smrtící nástrahy při putování za neznámým cílem, poručík Eša se pekluje s hulvátskými vojíny a hlavní hrdina Šedesátosmička, neboli Blbeček se snaží fungovat jako spotřební materiál a za každých okolností vyhovět lidem okolo. Děj se zamotává, obzvlášť eskapády Blbečka míří z krutě zvrácené Atlantidy až do Brutustánu, kde se čirou náhodou mluví česky.
A pak člověku najednou dojde, že je celá záležitost důmyslně propojená, že dává smysl na podprahové úrovni. Všechny divoké příhody vyvrcholí v závěrečné sekvenci Emoušova prozření a představují grandiózní závěr.
Jedná se o naprosto geniální dílo propojující lechtivou zábavu s řešením otázek tak úhelných, až mě mrazilo. Smála jsem se. Děsila. Občas přivírala oči nad páchanými kruťárnami, jinde mi ukápla slza dojetí. Ždímačka na emoce? Rozhodně. Chytrá legrace? Každopádně. Je to kniha pro každého? Myslím si, že ano. Kdo chce, ten se nad tím zamyslí, kdo nechce, jenom se královsky pobaví, a o to jde, ne?
Pět hvězd a rozhodně doporučuji.

7 11.08.2023

(SPOILER) Vše vypadalo nadmíru lákavě, anotace, obálka, ohlasy. Jenže výsledek zas tak jiskrný nebyl. Umístit mrtvolu do knihovny samotné Agathy Christie samo o sobě příběh neutáhne.
Hospodyně sídla, jinak vypravěčka příběhu, sama sebe pasovala i na vyšetřovatelku z důvodů, které zní možná logicky, a sice že má přístup do všech koutů domu a nic jí neunikne, ovšem při té příležitosti by měla trochu zmírnit ve svých nárocích na perfektně vedenou domácnost.
Takhle se čtenář dozvěděl množství opravdu překvapivých detailů, jak fungoval velký panský dům v první půli dvacátého století, když hostil zhruba desítku dalších návštěvníků, kteří sluhové se starali o co a jaký byl rozdíl mezi majordomem a hospodyní. Ovšem samotnému vyšetřování nebylo v knize věnováno zdaleka tolik prostoru, kolik jsem očekávala. Ano, Phyllida šmejdila všude možně, prohrabávala se zavazadly hostů, ovšem třeba výslechy podezřelých ignorovala, vlastně ani služek, které měla na starosti, se na nic nezeptala. Jako kdyby vždy v moment, který sliboval přinést nejzajímavější informace, odešla vyřizovat záležitosti ohledně nákupu potravin nebo utírání prachu.
V důsledku toho mi postavy neblaze splývaly. Nemohla jsem dumat nad motivy podezřelých, protože jsem se o nich vlastně vůbec nic nedozvěděla. Když se řešila nevěra jednoho z hostů, nedokázala jsem si ho zařadit. Mé podezření na jednoho člena domácnosti včetně brilantně mnou vykonstruovaného motivu se nepotvrdilo, naštěstí, závěrečné vyústění tedy působilo překvapivě, ale požitek z odhalování stop a tápání nad možným pachatelem jsem nepociťovala.
Nespravedlivě bych ve svém zklamání utopila i slušný překlad a překvapivě pečlivou práci nakladatelství, po jazykové a stylistické stránce nemám co vytknout. Ale na opravdu dobrou knihu to nestačí.
Dalo se to číst, ale zázrak se nekoná a nějaké případné další díly s lehkým srdcem oželím.

7 01.08.2023

(SPOILER) Je pravda, že nemám ráda soudobou módu nekonečných sérií, kdy dostat do ruky samostatnou knihu bez pokračování je prakticky nemožné. Ovšem někdy jsem vděčná za rozsáhlý příběh a další díl nedočkavě vyhlížím, jako například u Alexe Veruse.
Tak trochu jsem se obávala propadu v kvalitě, takže jsem protáčela panenky nad plesem temných mágů, který se odehrával echt zrovna tehdy, kdy to hrdinové potřebovali, jakože ve skutečnosti by k únosu Anne došlo asi týden po této události.
Jenže pak se v Tygrově paláci Alex fikaně vypořádal s Onyxem a já výše uvedenou závadu autorovi odpustila a nadále si vychutnávala obvyklou jízdu. Sympatický mág své přátele nenechá ve štychu ani tehdy, když spolu zrovna nevycházejí. S dvounožci má sice vztahy víceméně napjaté (v tomto díle bych Sondera bacila něčím těžkým po hlavě), zato s magickými tvory je srdečný kámoš (zbožňuju mihlišáka a doufám, že v dalších dílech dostane prostor).
Když už se na scéně objevil Alexův otec, očekávala jsem, že do událostí víc zasáhne. Teď jenom doufám, že si autor připravuje půdu do dalších dílů, jinak mi tato postava nedávala moc smysl.
Ale hlavně se Alex chová a uvažuje racionálně. Jeho názor, že nejdřív odstraní hrozící nebezpečí, i kdyby měl útočníky zabít, a teprve potom bude řešit čistotu své karmy, naprosto uznávám. A totální lahůdkou jsou pro mě nečekané a důvtipné způsoby, jak se dostává z neřešitelných situací (viz Onyx nebo třeba únik ze Sagashova stínového hradu).
Pro mě jednoznačně srdcovka, vřele doporučuji a už teď se těším na pokračování.

7 18.03.2023

(SPOILER) Zaujala mě obálka, ta je opravdu povedená, a pak taky anotace a spousta pochvalných komentářů – i když vím, že toto hledisko není zrovna vypovídající.
Hned v prvním odstavci jsem po hlavě spadla do jezera povrchnosti a stereotypů. Moc to nevylepšila ani okolnost, že oba faktory autorka otevřeně přiznává. Abych jí odpustila, musela by projevit víc nadsázky a espritu. Místo toho jsem se potácela mezi sedánky u kávy, popíjením hektolitrů alkoholu, stupidním tlacháním a tragicky amatérským pokusem o vyšetřování manželovy nevěry.
Jedinými světlejšími momenty byly články na blog, v nich se občas povedl trefný postřeh a vtipný nápad, i když zrovna tento způsob psychoanalýzy mi připadne minimálně praštěný (exhibicionistický a narcistický k tomu).
Nad některými moudry mi ale rozum zůstával stát: ve městě prý se chlastá míň než na vesnici. Tak to jo, to rozhodně. Pětatřicetiletá žena už je stará a musí se chovat usedle, protože jinak… asi neodpovídá venkovským společenským konvencím nebo co.
Dalším kamenem úrazu byla úroveň stylistiky. Na to, že autorka pracuje jako korektorka, se v textu nacházelo příliš mnoho závad. Případ, kdy se slovo opakovalo několikrát v jednom odstavci, byl velmi častý, a ne, nemyslím úmyslnou repetici kvůli zdůraznění. Slovní obrat „viník nula“ mi už lehce před polovinou lezl těžce na nervy.
Celkově mi vadila úmorná plytkost popisovaných potíží (a nanicovatý způsob jejich řešení taktéž). Ano, nevěra je vážným problémem, neupřímné a předstírané vztahy taktéž, nicméně sama hrdinka měla v tomto směru máslo na hlavě. S tím samozřejmě souvisí slabá úroveň narativu, ubohá zápletka a spouštěcí událost, nějaká katarze, vyvrcholení, nedej bože pointa, vše se ztrácelo v šedi maloměšťáctví a přízemnosti. Nad hořkým tajemstvím Gábiny jsem si uvědomila, jak strašně hloupá a sobecká je hlavní hrdinka a – to bylo ještě horší - jak je nepravděpodobné, že by se jí všechny kamarádky tak otevřeně svěřovaly.
Pak konečně hrdinka dospěje k rozhodnutí, že je zapotřebí bojovat, veřejně to vykřičí do světa, jééénže počkat, ono to znamená, že nastanou potíže? Tak to ne, v průběhu kapitoly celou válku rušíme a vzdáváme. Uf. Jo, a aby se to nepletlo, ihned nám cválá pod okna princ na bílém koni. No potěš.
Konec vše napraví. V závěru autorka přeřadila z červené knihovny na sci-fi (neboli pohodový rozvod), aby vše dorazila skandálním odhalením na posledních řádcích. Ne, nečekala jsem to, ale horší kýč si neumím představit.
Do čtení jsem se musela nutit, na stránkách se pořád jenom jalově uvažovalo, žvanilo a dohromady nic nedělo. Jsem daleka soudit úroveň knihy podle žánru (a ještě méně čtenáře), nicméně společenský román nečtu právě z důvodů, které mě otrávily v případě tohoto titulu. Sáhla jsem mimo svou komfortní zónu, a sáhla prostě špatně.

7 29.10.2022

(SPOILER) V knize Malér Eyrová autor přenesl na stránky prakticky všechny fantastické prvky, které se v historii literatury objevily. Cestování časem, odlišné dějiny, klonovaná pravěká zvířata, vstupy do literárních děl (a naopak literární hrdinové v reálném světě), upíři, vlkodlaci, do toho přimíchejte šílené vynálezce, agenty (007, ale klidně i jiná čísla), komiksoví superpadouši…
Je to guláš, který nemá základní jednotnou chuť. Poměrně rychle jsem se smířila s faktem, že se budu v kulisách ztrácet a logickou soudržnost reálií nesmím analyzovat – odhalila bych trvanlivost toaletního papíru. Docela dobře se to četlo, i když extra napětí jsem postrádala, protože vzhledem k obecně panující zmatenosti jsem si do poloviny knihy nebyla jistá, o co vlastně jde. Jako jasně, musíme dopadnout Háda. Nebo taky ne, protože možná je to univerzální záporák, který bude proplouvat všemi díly. Jak říkám, nic není jisté. Za polovinou už jsem se začala totálně nudit.
Ale při scéně Mycroftova únosu jsem se opravdu naštvala. Za prvé se geniální vědec zachová naprosto naivně a schematicky. A potom - papírovější postavy, než byl Hádes a jeho kumpáni, jsem už dlouho neviděla ani v tom nejhorším druhu brakové literatury. Jako soupeři vcelku sympatické Středy ztratili okamžitě kouzlo. Záporáci obecně se autorovi nevydařili, zástupci společnosti Goliáš vykazovali plasticitu basreliéfu (tj. nic moc).
Vztah Středy a Landena bylo jedno dlouhé a trýznivé utrpení. Mimochodem tam bylo evidentní, že knihu napsal muž, protože jak Středa, tak třeba Daisy se chovaly jako chlap, který si myslí, že jedná jako žena. A BTW Landen čekal na Středu deset let, přičemž neměl ani špetku naděje, že se do Swindonu vrátí, pak mu holka dala košem a on byl do druhého dne zasnouben? Tak to jo, tomu tleskám.
Až ve třech čtvrtinách knihy došlo k samotnému maléru Eyrová. V té chvíli už vrcholil můj úžas nad tím, jak venkovani z devatenáctého století vytvářejí domobranu před padouchem, který je neprůstřelný, neviditelný, mění podobu, dokáže ovládat mysl protivníka, prochází zdí a tak podobně.
Celou katastrofu zachránil závěr – vtipný, zábavný a skutečně happy (až teda na tu pitomou svatbu, muži mají zjevně větší sklon k melodramatu než ženy). Za ten dávám druhou hvězdu.
Ovšem případným dalším dílům se vyhnu obloukem.

7 25.10.2022

(SPOILER) Kvalita série neustále stoupá, nicméně na pět celých to stále není, a možná ani nikdy nebude.
Nicméně ty dvě nejhorší bolesti autor odstranil – Harryho neustálé skuhrání a příšerné chování Murphyové. V tomto díle holka dokonce dostala rozum a funguje jako skutečná kámoška, Harryho nemlátí, nekope, nepoutá, naopak mu pomáhá, a když jí nechce říct podrobnosti o vyšetřování, tak rozumně uzná, že taky nemusí znát všechno. Rozhodně palec nahoru. Mimochodem padoucha Rudolpha jsem považovala za denariána, moc mu k tomu nechybělo.
Takže si tady musím postesknout, protože – Harry je sympaťák, nebere se moc vážně a je fakt skvělý čaroděj. Nesnáším adorované mamlasy. Text je opravdu vtipný na špičkové úrovni. Což je pro mě špatně, protože ta přemíra napětí a drsných rvaček a cákající krve je na mě prostě moc. Jenže to nemůžu přestat číst a už se těším na další díl.
Jedinou závadou pro mě bylo, že jsem se občas ve spletitém ději a zběsilé sérii akčních scének ztrácela. Když jel Harry k Macovi dohodnout souboj, já už čekala, že se bude rovnou bojovat. U některých pranic jsem ztrácela kontinuitu, jak se kdo pohybuje. Když se nad příběhem zamyslím, Harry řešil jenom dva případy (souboj s Ortegou a krádež Plátna), jenže jednotlivá vlákna se sbíhala z tolika různých směrů, nikde nezůstal prostor pro rekapitulaci a zamyšlení, proto jsem celou dobu trpěla utkvělou představou, že se jedná o tři případy (asi mi v tom haprovala Susan) (nebo Marconeho magická ochrana? kde se vlastně vzala? a proč ji měl?) (a když jsme u toho, rozhodně mi chybělo více scének s Bobem).
Murphyová začíná dobývat příčky sympaťaček, Susan po krátkém zaváhání stále vede peloton, rytíři kříže si vcelku zabodovali, ale rázovitosti skřítků z Letního rytíře dosáhnout prostě nemohou.
BTW furt si myslím, že nadpřirozeno (alias bytosti z Neverneveru pronikající na svět náš vezdejší) neexistuje. Nebo jo???

7 02.10.2022

Napsat cestopis tak, aby nebyl nudný, je z podstaty věci problém, protože mu především schází nějaká smysluplná zápletka a děj. Proto jsem umírala nudou nad knihou Pár kroků vpřed.
V tomto případě ale autorce tleskám, náročný projekt vyšel na jedničku. Taky dost dobře nechápu, proč kniha vyšla v edici 7lásky, protože to není romance ani omylem. Jako jo, dostane se nám Velkého nedorozumění i Bombastického patetického závěru, jak je u amerických knih povinné, nicméně zábavné převyprávění Verneova příběhu zápory spolehlivě zastíní a o nějaký lov na mládence nejde ani omylem.
Hlavním tahounem příběhu je jednoznačně knihomolka Romy, obyčejná holka, která kvůli psychickému bloku nikdy neopustila New York. (Ale ten je docela veliký, takže cajk.) Jenže neštěstí nechodí po horách a Romy je nucena vylézt ze své komfortní zóny (jak já jsem ji chápala s rozhodnutím, že nenastoupí do call centra, rozhodně palec nahoru).
Taky se mi líbilo, že autorka inspiraci klasickým románem otevřeně přiznává. Tady mám velkou výhradu vůči překladu názvu (Za kým že to Romy podle paní Rudové cestuje? Za svými strýčky?) a ano, ta obálka není úplně šťastně vyřešená, jak píše @jitka_dankova, připomíná opravdu spíš učebnici.
Áááá, ovšem, obvyklé smrtící zaklínadlo (tedy až po „milé oddechovce“ blehuhe), „knize by slušelo o sto stránek méně“ – v tomto případě rozhodně nikoli! Všechny příhody jsou zábavné a svižné, hrdinka zápolí se svou nezkušeností, na druhou stranu projevuje úžasnou míru inteligence, šikovnosti, odvahy a empatie. Navázání jejích příhod na původní Foggovy je vtipné a moderní, zase palec nahoru. Všechny exotické destinace na mě vyloženě dýchly svým kouzlem, v Bombaji jsem se dusila vedrem, v Kalkatě omámeně vdechovala vůni koření, na Aljašce mrzla a v Egyptě… No, velmi živě jsem si představila hrdinčiny potíže.
Problém jsem měla s Dominikem, blahosklonnou primadonou, který všude byl, všemu rozumí a všechno umí. Jsem moc ráda, že se Romy nezapalovaly kalhotky pokaždé, když toho seladona viděla, k jakés takés romanci v důsledku adrenalinového vypětí muselo dojít, to je logické, ale z pohodlí svého čtecího ušáku bych slavného Doma tak akorát kopla do zádele.
A ovšem, nebyla jsem ušetřena patetického konce (to, že byl happy, mi vůbec nevadí, ovšem bujarý večírek včetně přítomnosti Sumayi, jejíž záchrana měla být před Terezou utajena, ne, tak ten byl vyloženě za hranou), ale jak říkám, u autorek ze zámoří nelze nic jiného očekávat.
Velmi slušné čtyři hvězdičky a rozhodně doporučuji.

7 21.08.2022

(SPOILER) Možná nikdy jsem s komentářem ke knize neotálela tak dlouho jako tentokrát. Důvod je prostý – příběh mě silně zasáhl. Pořád o něm musím přemýšlet. A taky o názoru velké části společnosti na YA literaturu a její čtenáře (nedejbože ty více než dospělé) – ano, jedna známá spisovatelka se onehdy veřejně vyjádřila, že se jedná o osoby sníženého intelektu, které odmítají dospět.
Ani taková urážka nesníží mé hodnocení této knihy – je úžasná. A nejvíc ze všeho závažná, hluboká, pravdivá a chytrá.
Začnu popořadě. Obálka je zvláštní, ovšem po dočtení ji dokážu ocenit. Takže za mě dobrý.
Příběh mě chytil na prvním řádku a nepustil, čtečku jsem nedokázala odložit ani mezi kamarádkami nebo v práci (a tam fakticky nemám čas na nějaké čtení pod lavicí, nicméně stalo se). Zajímavá a vtipná zápletka, překvapivé řešení, do toho pátrání po tajemství, které zpočátku ani jako tajemství nevypadalo. Nakonec do sebe všechno zapadlo a mě už třetí den trápí důvod Shaneovy zbytečné smrti. BTW Esther bych zaškrtila a pověsila za uši do průvanu. Dokonce i Cliffova neutěšená rodinná situace doznala změny.
Postavy a vývoj charakterů za jedničku s mašlí. Cliffa jsem si zamilovala, pro Shanea pláču, Noah je zlatíčko, Aaron kámoš, Tegan správná rázná přítelkyně a tak bych mohla pokračovat donekonečna. S tím souvisí vtipné či úderné dialogy, které jsem si naprosto užívala.
O ději jsem se už zmiňovala, nemám nejmenší výhradu. A co musím taky pochválit, jsou trefné popisy okolí, které nezdržují, nicméně dokonale vtáhnou do prostředí. Jen si trochu nejsem jistá Cliffovým zjevem (celkem logicky). On sám se hodně shazuje, ovšem Tegan je z něj na větvi a dokonce i třeskutý heterosexuál Aaron jej označí za fešáka. Tak si představuju hodně mladinkého Kevina Jamese.
Ústředním tématem knihy jsou závažná témata šikany, náboženského fanatismu, přetvářky, stádního chování společnosti a krizi sebepřijetí. Když pomyslím na onu známou spisovatelku, samé povrchní a lehké životní otázky, že? Nechám té jedovatosti.
Seznam úkolů je ústřední červenou linií knihy, spustí všechny kritické body, přes nemalé překážky jej hrdinové plní a nakonec vyřeší všechny body s nemalou investicí vlastního úsilí a důvtipu. A právě ten nakonec změní úplně všechny. Jo a taky se mi líbily nerdovské hlášky a narážky na různá kultovní díla.
Na konec si dovolím jednu drobnou výtku – to za celý rok ona „šťastná“ mikina neskončila jedinkrát v pračce? A důležitou poznámku – v autorem stvořeném universu rozhodně Bůh existuje (a má lidi rád), protože kóma nekóma, jak by Aaron mohl byť podvědomě tušit, že HAL představuje řešení tolika palčivých otázek?
Jedna z nejlepších knih vůbec, vřele doporučuji.

7 10.08.2022

V obvyklém kritickém bodě (zhruba 1/3 knihy) jsem vážně plánovala titul nedočtený vrátit do knihovny. Pokračovat mě přimělo jenom určité čtenářské vakuum a spousta prostojů, které bylo potřeba něčím vyplnit. Skončila jsem tak, že jsem příběh hltala do pozdních nočních a pak se mi motal v hlavě.
Tím je, myslím, popsán celý paradox. Ale začnu jednoduššími složkami.
Překvapivě slušný překlad a práce nakladatelství, rozhodně palec nahoru. Autorku mám ráda, ale i největší oblíbenci můžou šlápnout vedle. To se tentokrát nestalo, oba hlavní hrdinové byli sympatičtí, jejich trable uvěřitelné… počkat, to je vlastně součást toho paradoxu, takže si to nechám na později. I ostatní postavy měly své charisma, matky byly na zabití, někdo potřeboval proplesknout, jiný zastával roli zlatíčka, takže cajk. To znamená, že obvyklí podezřelí na hod knihou v dál měli tentokrát skálopevné alibi.
Problém byl v kombinaci závažného tématu a laciných erotických scén. Z celé knihy se mi líbila jedna, nad všemi ostatními jsem odcházela zvracet. Ne, nebyly hůř napsané než jindy, ale do tohoto příběhu se prostě nehodily a basta. S dějem nesouvisely, autorka je nasekala jenom proto, aby se zavděčila… nakladateli? Povrchním čtenářkám? A k tomu naservírovala hořký společenský román?
Hrůza. Nešlo to dohromady.
Přitom musím kladně hodnotit i propojení s ostatními knihami série. Mám zkušenosti, že postavy z jiných dílů, které se objeví na scéně, hrají trapně a kýčovitě. Tady vše proběhlo tak spontánně a přirozeně, že jsem si až se zpožděním uvědomila – jé, hele, to je ten borec z tamtoho dílu.
Četlo se to dobře, a kdyby zmizely ty trapné porno vsuvky, bylo by to o 100 % lepší.

7 17.07.2022

Do příběhu jsem spadla po hlavě s první větou a dál se vezla na radostném omámení klasickou sci-fi vystřiženou podle A. C. Clarka. Jak se slušelo na úctyhodný počet stran, hlavní hrdinové byli vlastně dva, neohrožená, pekelně statečná Quin a všeználek revolucionář Cavalon. Postavy rozhodně měly svou hloubku, jiskřilo to mezi nimi na všechny strany. Taktéž dialogy a vtipné hlášky byly vážně skvělé. Svět, přesněji řečeno celý vesmír, v němž se přetahovalo lidstvo (ne, nejsme jako rasa samolibí a přesvědčení o své nadřazenosti, vůbec ne) s úplně geniálními, leč vražednými viatory (ale víte co, pokud lidé vystavěli své úspěchy na totální průmyslové špionáži, koho by to nenaštvalo?), byl vcelku logicky vybudovaný a všechny podivnosti hladce zapadaly do známých kontur, takže fajn.
Taky musím pochválit překlad a velmi dobrou práci korektora, tentokrát na mě nebafla žádná chyba ani v pravopisu, ani ve stylistice. Pokud ano, nestála za řeč a rychle jsem ji zapomněla.
Problém začal ve chvíli srážky Arga s Rozhraním, kdy román přešel do módu hollywoodských akčních filmů. Ačkoli se Rozhraní ve volném vesmíru pohybovalo rychlostí několik tisíc kilometrů za sekundu, jakmile dorazilo k lodi, zpomalilo natolik, aby se stihly odehrát srdceryvné scény a dramatické pokusy o záchranu posádky. Tím započala nekonečná série situací typu Máme Poslední Půlhodinku Do Konce Světa, do níž hladce vklouzne nepoměrně víc akcí, než kolik činí možná časová dotace. Výsledek působil uměle a nepravděpodobně.
Tím se kniha plynule překlopila do módu telenovely vypodložené masivní dávkou amerického patosu. Nejsem natolik kovaná ve fyzice, abych to mohla dokázat, ale spousta předkládaných postupů mi přišla jako totální blbost, ale to vem čert. Nakonec mi nejvíc vadila neúnosná kýčovitost a guláš všech sci-fi klišé od H. G. Wellse až po Hvězdné války.
Konec? Vlastně žádný nenastal. Ani jedna dějová linka nebyla dotažená do výsledku, ani jeden hrdina, třebas vedlejší, neuzavřel svůj vývoj nějakým důkladnějším prozřením, na nějakou údernou závěrečnou větu zapomeňte, poslední stránka působila, jako kdyby autorka odevzdala do nakladatelství vytištěné stránky a po návratu domů zjistila, že poslední třetinu zapomněla v kuchyni na stole.
Jako debut více než slušné, ale opravdový majstrštyk vypadá jinak.

7 13.07.2022

Jsem velkou fanynkou hudby osmnáctého století a také Josefa Myslivečka, přičemž bych ocenila, kdyby se jeho díla hrála víc.
Když jsem si hledala na wikipedii podrobnosti o jeho životě, ke svému překvapení jsem zjistila, že o tomto významném českém skladateli tam je pár nicneříkajících vět. Naštěstí jsem padla na tuto knihu a okamžitě si ji zakoupila.
Ačkoli se jedná o literaturu faktu, četla se jako detektivka. Poskytuje skvělý vhled nejen do autorova života, a to historické prameny jsou neúplné, ale i rozbor jeho díla a na konci je krátký medailonek souvisejících skladatelů. Mě osobně nejvíc zaujaly příhody, jak po smrti Myslivečkova otce, velmi zámožného muže, zůstala celá rodina v nouzi, protože matka (žena) nesměla dědit. A potom ta, jak si Mysliveček došlápl na lichváře a porazil ho.
Věcné, zábavné, korektní. Vřele doporučuji.

7 24.02.2022

Potřebovala jsem potěšit dušičku něčím načechraným, růžovým, pokud možno humorným. A podařilo se. Dostala jsem navíc překvapivý příběh se zajímavou zápletkou, palec rozhodně nahoru.
Neočekávala jsem žádný spisovatelský zázrak, takže dalším příjemným překvapením byla absence chyb a překladatelských či korektorských lapsů, v dnešní době věc nevídaná. Rachel mi byla sympatická, chovala se logicky, stejně tak sexy profesor Kanye West, teda pardon, Caine West. Další palec nahoru za to, že se nejednalo o stokrát provařené porno téma profesor – žačka. Jo, sem tam se na mě i vtípek usmál.
Asi by si ta lahodná, nenáročná chuťovka zasloužila vyšší bodové hodnocení, jenže... Do háje, ta obálka! To už jsme fakticky na úrovni kalendářů s nahotinkami do autoopraven? A potom totální propad – závěrečná erotická scéna. Neseděla k ději, k dosavadní úrovni textu, k postavám, navíc byla napsaná dýchavičně a ukoptěně. Bohužel zkazila jinak moc pěkný dojem.
Takže za tři a škoda těch zbytečných kiksů.

7 02.09.2021

Exotický Yucatán, tajuplní Mayové, bohové stejnou měrou děsiví a sexy, jazz, charleston a oslnivé hvězdy stříbrného plátna, to jsou kulisy, na nichž autorka rozehrála působivý příběh o hledání artefaktů božské substance a zároveň naplnění těch nejhlubších tužeb.
Královnou příběhu byla kurážná, chytrá, vtipná i laskavá Kasiopea. Tahle hrdinka si mě omotala kolem prstu už na popelkovském začátku – beztoho jsem autorku podezírala, že si ze slavné pohádky dělá tak trochu dobrý den, a dělala. Hun Kamé jí zdatně sekundoval, ostatně jako všechny plnokrevné a uvěřitelné postavy. Jasně, mým favoritem se stal démon Loray.
Zábavný děj pádil kupředu, stránky ubíhaly dočista samy. Jakékoli klišé, které se hodilo do krámu, bylo použito a následně převráceno na ruby. A závěr byl vystavěn prostě dokonale. Do poslední chvíle jsem shodně s Kasiopeou čekala, že Hun Kamé vytáhne z klobouku nějakou exkluzivní lest. Nevytáhl, ale o to víc mě vyřešení všech zádrhelů překvapilo. Smekám.
Přičemž se v knize našel prostor i pro úchvatné popisy okolí, rozpálené krajiny, pulsujících měst či magické svatyně. Při čtení jsem se bez PCR testu octla v Mexiku.
Nesmím zapomenout na nejkrásnější složku díla, křehkou, a přesto silnou milostnou linku. Autorka vykreslila emocionálně působivý vztah bez jakýchkoli berliček typických nevkusných obratů, takže jsem byla ušetřena nohou křížem či rozpalujících dotyků. Děkuji nastotisíckrát. Scéna, v níž se Hun Kamé a Kasiopea pouze dotkli čelem, mě přinutila políbit čtečku.
Jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Vřele doporučuji.

7 20.04.2021

Největší předností tohoto skvělého románu je jeho přirozená autentičnost. Octla jsem se přímo uprostřed zapáchajícího světa nejchudších Londýňanů, kde se nejde daleko pro nějakou tu ránu, stříhají se měsíc nemyté vlasy a bílé zuby představují extravagantní výjimku.
Čestně přiznám, že tohle není prostředí, které bych v literatuře vyhledávala (natož v reálu). Přesto mě příběh zarputilého detektiva bavil a pro Normana vzplanulo mé srdce. Autor si skvěle poradil s kritikou slabých míst v příbězích o Holmesovi, za tento aspekt dávám další palec nahoru. Vyšetřování spletitého případu probíhalo přirozeně klopotně, závěr mě rozhodně potěšil. Drobné zmínky o osobním životě vyšetřovatelů prohloubily plastičnost celého obrazu, fungovaly jako pikantní koření a bylo jich tak akorát. Zároveň příběh nesklouzl ve falešnou sociálně psychologickou analýzu, ačkoli Arrowood se svými znalostmi psychologie rád vytahuje.
Zábavné, čtivé, místy vtipné, místy dojemné. Jo, Neddy zjevně usiluje o Darwinovu cenu a rozhodně má dobře našlápnuto. Rozhodně doporučuji.
Málem bych zapomněla, vážně pěkná obálka.

7 20.03.2021

Detektivky s bratrem Cadfaelem jsou přesným opakem skandinávských krváků. Počínaje nádhernými barvitými popisy jak krajiny, tak lidí a středověkého života a konče setrvale střízlivým vyšetřovatelem. Poustevník patří k těm nejlepším.
Úvod k případu zabere pro nedočkavce více než třetinu knihy, kde se čtenář seznamuje s postavami, jejich motivacemi a historií, a také si může vychutnat setkání se starými známými včetně protivného bratra Jeronýma. Načež se jedné noci sejdou dva zločiny a začne typická jízda postaršího čiperného mnicha, který si před vstupem do kláštera leccos zažil a jeho náhled na spravedlnost se ne vždy shoduje s obecně platnými pravidly. Taky nesmím opomenout pro Petersovou typickou rozkošnou romantickou linku, která pro mě každý případ okoření podstatně lépe než popisy brutalit a nechutností.
Nakonec jedna drobná připomínka – autorka se možná měla v tomto případě víc zamyslet nad názvem, který je přespříliš výmluvný. Ale jinak plný počet, doporučení a čestné místo v knihovně.

7 29.12.2020