SBH komentáře u knih

Kniha ztratila veškeré kouzlo prvního dílu, dokonce i potrhlou nereálnost. Nahlas jsem se zasmála sotva jednou, Marie těžce konvertovala k úpornému katolicismu, zápletka i děj na nule. Autor jednoznačně vytlouká peníze z bývalého úspěchu. Kniha v rozsahu sta stránek nenabídne posun v charakterech postav (zmíněná Marie k víře nedospěje, prostě na mše a ke zpovědi pravidelně chodí a basta!), ani v příběhu. Nedoporučuji!

3 07.08.2016

Sladká malina na jedno odpoledne, což je škoda. Vtěsnat tak bohatý a významný životopis do 135-ti stránek je prakticky nemožné. Na druhou stranu mě tato jednohubka přiměla uvažovat o četbě obsáhlejšího životopisu. Super, super, super, až na drobné zvláštnosti. Rytíř Smil byl levák (dle obrázku na str. 14)? Čechy se dají přejít za tři dny ostré chůze? (Kolik km za den asi Piccolomini ušel?) Takže vlastně jedna jediná, zato obří výtka - chtělo to dvakrát objemnější knihu.
Pište dál, pane Němečku!

1 22.07.2016

Hrůza. Umělohmotná slepičárna. Hrdinka postrádá vtip, glanc, a co je nejhorší, profesionální úroveň. Chová se jako štětka, autorka nijak nerozvádí její skutečné milostné zkušenosti, takže nakonec přijde opravdu nereálné překvapení. Hrdina je zhýčkaný, nesnesitelný boháč, budiž. Stereotyp příběhu mi nevadil, koneckonců kvůli tomu se tato literatura čte. Ale bolestně mi scházela originalita podání.
Jedinou hvězdu si dílko zaslouží za rozsah - aspoň to má čtenář brzo za sebou.

1 21.07.2016

Po knize jsem sáhla kvůli autorce. Za příšernou anotaci, která naprosto nevystihuje vyznění, dávám hvězdu dolů. Z toho důvodu jsem se nějak nemohla začíst, než jsem poslala očekávání do háje a začala si prostě užívat. A v tu chvíli se vyloupl pravý poklad tohoto příběhu - čistý humor. Děj příběhu je nevýrazný, což je jenom dobře, protože skvěle vyzní jiskřivé dialogy a úchvatné charaktery postav (miluju Joshe!). Závěr působí poněkud uměle, asi jako v Shakespearových komediích. Ale bavila jsem se a nejspíš po knize sáhnu i někdy příště, abych si užila i ten začátek, který jsem tentokrát prokaučovala.

1 08.07.2016

Paní Petersová napsala dech beroucí detektivku, která mě přiměla k slzám dojetí. Ano, jsem ukrutně sentimentální plačka, ale u thrillerů se podobné nepředloženosti nestávají ani mně. Jenže tato kniha má parametry regulérního románu s pečlivě vykreslenými charaktery, úchvatnými básnickými popisy a v neposlední řadě se silným humanistickým poselstvím. Všechny tyto charakteristiky jsou pro autorku bratra Cadfaela naprosto typické. Takže zbývá otázka, jak mohla tak citlivá duše vymyslet tak krvavou vraždu? No, abych byla upřímná, Armigera bych zabila vlastně i já.
Je zajímavé, jak Petersová, která sama děti neměla, dokázala přesně vystihnout psychologii teenagera. Na druhou stranu laskavý rodičovský přístup Petera a Bunty ke svému svéhlavému synovi připomíná spíš sci-fi. Kdyby můj potomek usoudil, že vyprovokuje vraha a sám ze sebe udělá návnadu, asi bych si ho raději přetrhla sama.
Pět hvězdiček a vřele doporučuji.

4 07.07.2016

Tato kniha je hanbou všech zamilovaných příběhů. Pokud někdo ohrnuje nad romantikou nos, je to z důvodu existence takovýchto hrůz. Úvodní, komplikovaná a nepravděpodobná zápletka měla potenciál dílo buď zničit nebo povznést k nebesům. Bohužel došlo k vraždě. Na vině jsou charaktery hlavních postav. Lorda Carlyona bych ještě vydýchala, neslaný nemastný týpek všechno vím, všechno znám, kam se na mě Poirot hrabe. Ale postava Elinor bylo čiré zoufalství. Reinkarnace Belly Swanové, kam ji postavili, tam ji našli, pořád skuhrala a humor se jí scvrkl na sarkasmus, který já osobně nepovažuji za sexy. V příběhu hrála roli inventáře. V závěrečné scéně už její drahoty překročily mez únosnosti. Carlyon jí měl prostě říct, tak jo, kašlu na tebe. Za mě odpad.

1 03.07.2016

Kniha se mi moc líbila. Autorka vytvořila dramatický příběh s výraznou milostnou linkou. Překvapivé odhalení Dawsonova motivu v závěru mě dostalo. Dawson mi byl celkově sympatický, se svými démony bojoval přiměřeně rozumně a byl natolik chlap, že si přiznal právo na šťastný život. Amélie mi taky sedla, držela za všech okolností glanc a používala zdravý rozum. A Carl mi naopak připadl jako nejodpornější zločinec vůbec. Jediná Flora působila naprosto ambivalentně. Na jednu stranu vražedkyně, na druhou autorka citových výlevů o dětských tvářičkách nad vánočními dárky. V té souvislosti si nemohu odpustit úvahu nad atraktivitou a výnosností zločineckého života - propána, vždyť ti obávaní teroristé trávili většinu času v bídě a ve vězení nuzného srubu uprostřed bažin.
Rozhodně si přečtu další knihy této autorky.

3 01.07.2016

Autorka nezklamala, bavila jsem se od začátku do konce. Odvolávám klišé, že Němci nemají smysl pro humor. Nad příhodou, kdy sestra lepí mladšímu sourozenci věneček na hlavu izolepou, aby mimino vypadalo hezčí, jsem plakala (smíchy). Opravdu citlivě zpracované velmi smutné téma je pro Gierovou obvyklou výzvou (viz Každé řešení má svůj problém), kterou zvládá s noblesou. Dokonce čtenáři dopřeje i optimistický závěr - juch! Postavy jsou barvitě vykreslené, flashbacky přehledné a posouvají děj kupředu. Klišé o nerovném manželství uzavřeném ze zlatokopeckých důvodů je zde vyvráceno, vlastně spousta stereotypů v příběhu neplatí. Další plus.
Proboha, kdo knihu zařadil (bezpochyby v těžké opilosti) mezi sci-fi a fantasy?

6 27.06.2016

Výtečně napsaná raná práce oblíbené autorky. Charaktery postav jsou vykresleny stejně dokonale jako v nejslavnějších románech. Na stránce 67 jsem Lady Susan z duše nenáviděla. Hlavní hrdinka je možná svobodomyslná a inteligentní, ale ve vrcholné míře sobecká, bezcitná a krutá. Překladatel Snětivý, autor předmluvy, eufemicky hovoří o tom, že dcera Frederica musí vystoupit ze stínu krásné a úspěšné matky. My, ženy kosmického věku nazýváme věci pravým jménem - F. by měla co nejrychleji uprchnout od těžké šikany a psychického teroru.
Hvězda dolů za uspěchaný závěr, který je pro Austenovou bohužel typický.

2 27.06.2016

Tři kratičké povídky jsem absolvovala jako povinnost, neboť jsem se zbláznila do Cadfaela a čtu jeho příběhy pořád dokolečka. V tomto případě mě ale dostala vrozená nechuť vůči povídkám. Na velmi omezeném prostoru se podle mého sympatický hrdina nedokázal projevit v plné šíři, v první povídce jsem ho prakticky nepoznávala. Rozhodnutí stát se mnichem mi přišlo povrchně zdůvodněné, jako kdyby si C. léčil syndrom vyhoření, a kdyby dostal možnost stát se finančním analytikem, udělal by to. Detektivní zápletka byla pouze naznačená, nikoli vyřešená, padouchové nepotrestáni. V Ceně světla už autorka drží své oblíbené schéma, v třetí povídce dojde i na vtipnou zápletku a Cadfaelovu zemitou moudrost. Jen bych zkrátka uvítala obě témata zpracovaná šířeji a hlouběji.

24.06.2016

Milostný román rozměrů antické tragédie. Hrdina při strašlivé tragédii ztratí hlas, rodiče, vychovává ho paranoidní strýc, hrdinka ztratí rodiče, trpí těžkým posttraumatickým šokem, do toho ústřední padouška, královna města, která by pro svou slávu a moc klidně nechala zatlouct matku i s dítětem do bedny a shodit do moře. Upřímně v té afektovanosti by kniha potřebovala ubrat, a kupodivu k slzám mě přiměla jen jednou a lehce, a to já jsem značně sentimentální. Životní smůly bylo prostě příliš na to, aby byla uvěřitelná.
Zato milostný příběh byl prostě krásný. Procítěný, hluboký, smysluplný.
Kniha se četla jedním dechem a přes veškerá protivenství dýchala nadějí. Bod dolů za těžkou absenci humoru. Na takové množství smutku by mělo být nalepeno přece jen větší množství nadhledu a vtipných hlášek. Ale jinak moc, moc pěkné.

2 23.06.2016

Už dlouho jsem se tak dobře nebavila, jako nad touto knihou. Spojení vtipné romance a regulérní detektivky je sexy. Lucy mi byla sympatická, Quinn řádil jako slon v porcelánu - typický chlap. Pachatele se mi nepodařilo odhalit, mám ráda, když mě autor vodí za nos. Vtipné hlášky všechno okořenily a jako třešinka se skvěly názvy kapitol formulované jako inzeráty. Celkově velmi slušná oddechovka.

3 21.06.2016

Jediná záporná vlastnost této knihy je, že se téměř nedá sehnat. Jinak je to klasický Cadfael - moudrý mnich, brilantní Hugh, milostný příběh, jemuž benediktin napomůže k naplnění, vražda a vyšetřování zločinu. Tentokrát do hry zasahují zázraky ve velkém a dokonce programově. Díky nim je nakonec pachatel dopaden, ale v té souvislosti mi trochu chybělo důvěryhodné zdůvodnění jednak brutálního činu, navíc souhry náhod, které k němu vedly.
Nemohu opomenout krásný básnický jazyk a poetické popisy krajiny. Vřele doporučuji.

3 21.06.2016

T. Pratchett řeší v knize identické téma jako Card v Enderově hře - ovšem s mnohem větším vtipem a šarmem. Pronásledovaní emzáci proti lidstvu nebojují, ale prostě se vzdají. A Johnny je nucen se o své zajatce postarat v duchu Ženevských konvencí. Útlá novela rozehrává hru s fantazií při přechodech mezi realitou, herním vesmírem a sny. A nechybí tíživé etické otázky vyřešené s nadhledem a zdravým selským rozumem. Johnny je prostě super!

4 21.06.2016

(SPOILER) Card je mistrný vypravěč, kniha mě chytila v průběhu prvních pěti stránek. Vlastně co to kecám. Zamilovala jsem se při čtení předmluvy.
Jenže láska není racionální vztah. Sáhla jsem vedle. Ke konci příběhu jsem tak nasákla zoufalstvím, bezmocí, hrdinovým vyčerpáním a ztrátou motivace, že jsem ztratila souznění se všemi složkami díla. Mimochodem – pokud Ender planetu termiťanů zničil, který svět to nakonec kolonizoval?
Malý, přesněji šestiletý Ender je vybrán jako supergeniální dítě, které má zachránit Zemi před invazí inteligentního hmyzu, a dostává se do výcvikového programu armádní mašinérie, která z něj má vychovat bezcitného zabijáka se schopností analytického myšlení, tvůrčího přístupu a neustálého zdokonalování. A pochopitelně nadopovaného ctižádostí. Cíle je dosaženo, mimozemšťané poraženi, aby hrdina posléze zjistil, že celá válka vznikla v důsledku komunikačních obtíží a vzájemného nepochopení. Ach ne!
Jak jsem mohla já, zapřisáhlý pacifista, přečíst válečný román? Snadno, Card se čte hladce. Ale emocionálně jsem trpěla fakt jako zvíře. Na mysli mi tanuly legendy o dětských křížových výpravách. Hluboce nesouhlasím s větou, že lidé rozvíjeli mozek, aby se naučili lépe zabíjet. Já zastávám ten názor, že smyslem existence lidstva je zkomponování Dona Giovanniho.
Úplně stejné téma zpracoval Terry Pratchett v knize Johnny: Jen ty můžeš zachránit lidstvo, a podle mě nesrovnatelně lépe. Víc humoru, víc moudrosti, víc naděje, smysluplnější prozření. Takže příště sáhnu raději tímto směrem.
Míru zdar a mimozemšťanům zmar!

4 14.06.2016

Každý máme nějakou superschopnost, a tou mou je talent začínat číst literární ságy z prostředka. Na začátku příběhu mi neznalost předchozího dílu kapku scházela, ale autorka kupodivu dokázala vypíchnout důležité body děje, takže posléze mě pouze lechtala zvědavost.
Jako každý literární útvar, i romantika má své, mnou požadované zákonitosti. Hrdinka nesmí být blbá jak troky. Splněno. Sice mi chvílemi připadala na osmadvacet let a relativně úspěšnou kariéru příliš dětinská, ale nešť. Hrdina musí být k sežrání a zároveň k zabití. Další bod k dobru. Ve chvíli, kdy Nick vyváděl úplně nejhůř, se zvrhlá čtenářka bavila nejvíc. Chcete nějaké klišé? Sem s ním: ženy milují mizery. Nic s tím nenaděláte.
Kniha se čte moc dobře a musím ocenit i překlad B. Kukulišové. Slovník děvčat zvoní trefnými hláškami i současnými výrazy a obraty. Díky tomu působí příběh moderně a autenticky, ačkoliv nic by nemohlo být skutečnosti vzdálenější.
A na poslední stránce na čtenáře vybafne totální propad. Nešťastný konec. Jedná se o stejně zásadní porušení pravidel žánru, jako kdyby Hercule Poirot oznámil, že vraha sice odhalil, ale nikomu do toho nic není. Navíc pokud Nick považoval Tess za úlet, nedává smysl předchozích tři sta stránek jeho rozervaných keců o důvěryhodnosti a zlomeném srdci. Po zaklapnutí knihy jsem trpěla zásadním pocitem neukončenosti. Chyba, velká chyba. O co v tomto případě autorce šlo? Chtěla se zalíbit množině pokryteckých snobů a do ní vnořené podmnožině kritiků? Takhle to přece nefunguje!
Bohužel z tohoto důvodu nemohu doporučit.

1 14.06.2016

Ač je to k nevíře, všechno nakonec dobře dopadne, dokonce i ústřední padouch díla, doktorka Swensonová, dojde v duchovní rovině potrestání, pokud si jej vůbec vzhledem ke svému hulvátství, aroganci a bezcitnosti uvědomí.
Pomyšlení, že bych se ocitla uprostřed jihoamerické džungle, mě naprosto děsí. Po přečtení této knihy jsem nabyla jistoty, že jsou tyto obavy oprávněné. Vedro, vlhko, špína, mračna agresivního hmyzu, na každém kroku hadi smrtelně jedovatí i vražedně přítulní, dravá zvěř, nebezpečná flóra i domorodí kanibalové, uf, díky, praotče Čechu! Hrdinka sdílí tyto pocity, ale zároveň si za děsivých okolností zachovává všechny znaky civilizovaného člověka v nejlepším slova smyslu – morálku, soucit, slušnost, odvahu a racionální uvažování.
Takže otázky k zamyšlení: Je vůbec moderní touha po věčném mládí a možnosti (například) rodit děti po padesátce vůbec to, co bychom měli chtít? Je podvodné chování vůči neetickému subjektu (obří farmaceutická firma) správné? Některé odpovědi autorka naznačí, něco si holt musí každý vyřešit sám.
Co se týče literární úrovně, děj příběhu mě vcucnul a nepustil až do poslední stránky. Charaktery postav byly k zulíbání i zabití v přesně vyváženém poměru. Věty bohužel nijak přehnaně nejiskřily. Předpokládám, že v džungli přece jen mělo být něco krásného, například zákoutí tajuplných stromů, ale autorce se to nepodařilo dostatečně okouzlujícím způsobem podat. A upozornění pro občany – dílo neobsahuje ani špetku humoru. Poměrně chaoticky umístěné flashbacky, kdy jsem musela některé odstavce číst několikrát, abych dala časové roviny dohromady, nakonec nebyly tak matoucí a svým způsobem přispěly k zábavnosti díla.
Takže – moc pěkné, konec dobrý, rozhodně doporučuji.

2 08.06.2016

Jsem fanynkou Cadfaela, takže v první řadě mi vadilo, že v této knize sympatický benediktin figuroval jenom do počtu. Humanistická poselství, u autorky prakticky nezbytná, jsou tentokrát podávaná bez patřičné hloubky a emocionálního náboje. I milostná linka se ztrácí v popisu. Jediné plus - až do vrahovy zpovědi jsem netušila, kdo by to mohl být. Na druhou stranu, kdyby se dobrovolně nepřiznal, nebyl by odhalen. Cadfael se tentokrát doopravdy flákal. A drobné závady - Cuhelyn sedí na jedné a téže hostině po pravé, o dvě stránky dále po levé Cadfaelově ruce, Heledd jednou o Dánech ví, o tři stránky dále pro změnu nikoli. Poetické popisy krajiny už to spasit nezvládly.

1 06.06.2016

Jsem fanynka autorek, nicméně nad touto knihou jsem si zopakovala tvrdou pravdu - umění neprospívá, když je přinuceno vydělávat na nájem. Víckrát než jindy jsem si říkala - WTF? Jako cože? Začneme nejbolestivější záležitostí - překlad. Myslím, že Květa Oakland je pseudonymem pro Yodu. Anglické fráze přeložené doslova do češtiny, aniž by se překladatelka namáhala zjistit jejich české (jinak znějící) ekvivalenty, no hrůza. Tento defekt mi zkazil začátek, než jsem tak nějak se skřípěním zubů výzvu akceptovala. Další - překlad názvu - propána! Niall byl přece zdůrazněně NEZKUŠENÝ, až plachý. Tajemství mi tam taky moc nesedí, ale je to aspoň neutrální slovo. Dále - co je, proboha, na zakomplexovanosti roztomilé? (Obzvlášť na MUŽSKÉ?) Líbí se mi, že všechny hrdinky této autorské dvojice jsou krásné, sexy, bohaté, úspěšné, chytré, vtipné a sexuální bohyně. Koneckonců, takové jsme přece všechny, ne? Líbí se mi, že hustota vysvalovaných, charakterních intelektuálů a ředitelů Zeměkoule na metr čtvereční v jejich dílech poráží bakterie. Miluji sci-fi. Nejistý hezoun mi do toho nějak nesedí. Co se týče děje, konečně plus. V romancích zbožňuji předvídatelnost. Očekávám ji stejně jako odhalení pachatele v detektivkách.
Asi se jedná o poslední knihu autorek, kterou jsem si do své červené knihovny pořídila.

4 06.06.2016

Hrdinka se narodila, prožila život v otrocké službě krutému božstvu nazvanému práce a umřela. Neznám strašlivěji vystavěný děj. Paní Gilbertová dokáže každou větu vybrousit v démant, bohužel ani hromada briliantů mi nedala dohromady šperk. Na sté stránce mi naskočila analogie s F. L. Věkem a už jsem ji nedokázala zapudit. S Jiráskem se spisovatelka ztotožnila i statistickým množstvím přímé řeči (jedna věta na stránku). Gilbertová píše zábavně a vtipně, smutné je, že hrdince toto kouzlo nedokázala předat. Upovídané, popisné. Pro mě zklamání.

3 01.06.2016