sebesta komentáře u knih

Sovětské ženy postavily na Urale tak obrovskou továrnu na výrobu bagrů, že sovětští, natož pak zahraniční architekti strnuli v němém úžasu. Pak další sovětské ženy uvnitř továrny smontovaly tak veliký bagr, že část továrny musely zase zbořit, aby ten bagr dostaly ven.
Kniha je plná takových poutavých příběhů. Hvězda dolů za to, že autoři to asi mysleli vážně.

14.09.2024

Nádhera! Poezie, u které se chechtáte a brečíte současně. Poezie diktovaná Smrtí a přitom neufňukaná, necynická.

14.09.2024

Historku o smrti boha Pana prý po Řecku a okolí rozšířil Plútarchos. Alespoň to píše Graves ve svých Řeckých mýtech a taky to hlásili v rádiu. Takže na tom něco bude. A co z toho dokázal vykouzlit Bohdan Chudoba, to je nádhera. Knížečka o 130 ti stranách se nečte lehko, ale stojí ta námaha za to. Pan umírá ve stejnou dobu, jako Ježíš. A zatímco jednou smrtí něco velkého končí, tou druhou něco velkého začíná.

28.06.2023

Když máte pocit, že už všechno znáte, nic vás nepřekvapí a nenadchne, pořiďte si novou (nebo jakoukoli) Wernischovu knížku. A nadšení se dostaví. Nejen z té knížky, najednou i ze světa kolem.
Zničehonic: Z kaluže svieti slnko.

2 01.07.2022

K té knížce mám stále větší respekt. Kdysi v mládí jsem si jí koupil především kvůli Bukowskému, ale jak stárnu, včítám se do veršů kdysi opomíjených. Ale hlavní důvod, proč sem dnes píšu komentář, je tento objev: Před básní Sestře od A. Richové je následující věnování:
"Natalii Gorbaněvské, uvržené za svou politickou aktivitu na dva roky do vězeňské psychiatrické léčebny; a dalším."
Knížka vyšla v Odeonu ještě před revolucí. Lidé, kterým se podařilo protlačit k vydání takovou knihu, museli mít pořádnou kuráž. Smekám před nimi.

2 29.05.2022

Kdyby v knize byly jenom pasáže o Viole Fischerové a o vile Müllerových, asi bych jí hodnotil lépe. Trochu moc na mě dýchal autorův strach ze smrti. Chlap po padesátce je jako chlap po pátém pivu. Ví, že by si jich dal rád ještě dalších pět, ale měl by vědět, že odejít z hospody už také není špatné řešení.
Třetí hvězda je za náhled do života v Albánii.

2 14.05.2021

I velmi nesympatičtí lidé se začnou vykreslovat v hezčích barvách, když se jim pokusíte přijít na kloub, aspoň trochu pochopit jejich jednání. Ne souhlasit, stačí pochopit. To se od Bohumila Hrabala pořád učím a pikolík Dítě byla hodně tvrdá lekce. Dávám za ní 5 hvězdiček.
Výzva: Zkuste se Hrabalovýma očima podívat na svého exekutora, udavače, prezidenta nebo omrzelého partnera. A taky na sebe.

7 05.05.2021

Nádherná kniha! Ještě pár dní po dočtení jsem v noci ve snu jezdil těpluškou po Rusku a ve dne se mi do hovoru pletly zbytky školní ruštiny. Když mi v závěru došlo, že tou nešťastně milovanou Larisou nebyla jen krásná a chytrá ženská, ale i samotná "la Russia", nejradši bych se do knížky pustil znova. Je to ovšem taky dost vyčerpávající četba. Naštěstí se poslední kapitola skládá z nádherných Pasternakových básní, do kterých se dá ve chvílích největšího čtenářského vypětí zatoulat a nechat se jimi pohladit.
Lyrickému ladění textu určitě velmi prospěl Zábranův překlad.
Ještě povzbuzení pro ty, kdo se jako já rádi ztrácejí v ruských jménech: I papoušek se jmenuje Kirill Modestovič.

5 31.10.2020

V knize jsou všité dvě záložky, ale potřebujete 4. Jednu posouváte poezií, jednu povídkami a další dvě máte na hledání v poznámkách a komentářích. A jak se ty záložky blíží ke konci, napadá vás, kam by se ve spisovatelství asi posunul sám Hrabal, kdyby na něj ta malá Židovečka Blanka byla hodnější. Ještě, že jsou ty ženské takové potvory. Díky Blanko. A díky pánové, kteří jste nám Bohumila Hrabala tak pěkně seřadili a okomentovali.

1 12.10.2020

Nedůvěřuju knížkám, které se čtou jedním dechem. Snadno na ně zapomínám. Ale na Hanu už asi nikdy nezapomenu. Každá cukrárenská vitrina mi díky ní bude připomínat, jak umí být život sladký.

16 28.06.2020

Až do letoška (2020) jsem nedůvěřivě hleděl na zlověstnou tloušťku druhé toufarovské knihy. Byla to moje veliká chyba. Díky pane Doležale. I díky Vám se číhošťský křížek nekýval zbytečně.

8 26.06.2020

Kdybych musel spálit svoji knihovničku a nechat si jedinou knížku, byla by to Hrabalova Příliš hlučná samota.

6 13.08.2018

Román u nás vyšel už za komunistů, zřejmě v domnění, že některým čtenářům - křesťanům naleptá víru v Krista. A on ji kupodivu spíš posílil. Plasticky vykresluje to, co evangelia stroze odbývají formulkou: "Vzal na sebe všechny hříchy světa".
Velmi zajímavě vyznívá Ježíšova váhavost k přijetí svého úkolu ve světle třetího pokušení na poušti, kdy mu sám Lucifer v rouše anděla nabízí zkratku k přijetí Božství. Zkratku samozřejmě falešnou. O to ryzejší bylo ďáblovo rozloučení: "My dva se ještě jednou setkáme, a brzy!" S mrazivým příslibem finále.
Scorseseho film byl vynikající, ale kam se hrabe na knihu.
Velmi znepokojivá je pro mě taky otázka: Kolik Jidášů a lumpů všeobecně zavržených má ke Kristu blíž než já?

4 12.08.2018

Mrazivý, velmi mrazivý dech Východní říše. "Tavárišči kanibali, ja nevkusnyj malčik."
Naštěstí se my Češi umíme tomu dechu postavit: "... jdou k nim kolaboranti, museli vodněkad asi dovízt ňáký herce či co, protože českej kolaborant? To je nesmysl..."

2 13.12.2017