Selket komentáře u knih
Svojí strukturou mi trochu připomínal Dům v růžích, detaily, na kterých pak záleží, návraty do minulosti, nadpřirozené schopnosti. Moc se mi to líbilo.
Pořád mi příjde nejslabší první díl. A čím dál se pročítám touhle sérií, tím víc se v tom utvrzuji.
Ke knize jsem přistupovala s trochu jiným očekáváním. Chtěla jsem víc akce, větší odhodlání, možná i víc krve a zubů a méně vysvětlování a opakování (vždy, když se na scéně objeví někdo, kdo při prvním vysvětlování nebyl...). Zápletka mi nakonec přišla značně překombinovaná, až jsem došla k názoru, že hlavní padouch si vybral tu nejsložitější možnou cestu k cíli. Ale i přes tyhle moje lamentace musím říct, že nejsem zklamaná a s chutí se vrhám na druhý díl.
Ke knize jsem se dostala shodou náhod ve chvíli, kdy se i mně stala podobná situace. Myslím, že právě to ovlivnilo moje vnímání celého příběhu, který se možná zdá trochu nadsazený a v některých případech až absurdní, ale dospívání zasažené takovou ránou zármutku, které člověka nadnese někam nad sebe sama, tomu opravdu odpovídá.
Už jsem čatla na podobné téma knihu Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem a musím uznat, že je literárněji zpracována, nutno dodat, právě proto líbivější. Přesto jsem s Elyn dokázala sdílet její boj. Stale držím ruce zatnuté, jak jí držím palce.
Rozhodně lepší než film, do kterého se mi po přečtení nehodila ani jedna z postav, a který mi oproti knížce přišel tak nějak vtíravý a osekaný od těch méně (pro USA) lichotivých momentů v ději. Ačkoliv mám za to, že i kniha je trochu zbarvená do růžova, přeci jen jí píše někdo, kdo skutečně nezažil, jak to tenkrát vypadalo.
Mnoha, mnoha slovy obestřené tesknění po jediné lásce Arnoštova života, která se zachovala tak hanebně a necitelně, že nakonec zůstala se svým manželem a jeho nechala na pospas duševní nemoci - asi nejsem ten typ, který by tolik soužení z pohledu přecitlivělého muže pochopil...
Strašně se mi líbila ta nenásilná provázanost, která sama o sobě nenarušovala děj jednotlivých příběhů. Atlas mraků jsem ještě nečetla, ale po téhle knize se na něj docela těším.
Z konců této autorky jsem vždycky trochu rozpačitá, ale to mi rozhodně nekazí dojem z celé knihy.
Nejdřív jsem měla za to, že je to až moc překombinované, ale nakonec jsem právě to, co jsem považovala za vadu ocenila.
Nečekala jsem tak dobrou knihu - v obchodě zařazenou mezi upířími ságami. Úžasné stupňování napětí v záhadách starého domu, které mě nakonec i velice příjemně překvapily. Jen je škoda, že dohru už je třeba si jen domyslet. Konec mi přišel spíše povídkový, než patřící k románu.
Už dlouho jsem nečetla tenhle typ knih. Trochu mi trvalo než jsem se začetla, ale nakonec jsem nechtěla přestat. Napínavé a plné zvratů. I když jsem očekávala, že bývalý agent bude mít větší roli v závěrečném vyvrcholení.
Až do třičtvrtiny jsem to mé dospělé já vnímalo jako přijemnou kouzelnou četbu, ale pak už jsem ze sebe dítě udělat nedokázala. Chyba je možná ve mě, ale konec mi prostě přišel useknutý.
Skvělý jazyk a stupňování napětí ve vlastně celkem poklidně plynoucím popisném příběhu.
Ale konec mi nepřišel vůbec překvapivý - možná právě proto, že jsem si někde přečetla, že překvapivý bude... :)
Také mě celkem pobavilo, jak sama sebe vidí Florance na starých fotografiích.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Některé obraty v chování postav jsem sice moc skousnout nedokázala, ale i tak se mi čtení líbilo.
Trochu drsnější Coralína, jen vůbec ne pro děti. Chtěla jsem si jí koupit, ale mám smůlu...tak mi zbyla jen knihovna
Všechen děj je nahečmaný až na poslední třetině knihy, trochu frustrující...
Jedna z nejčtivějších klasik. Miluji Wildeovy dialogy...