sgjoli komentáře u knih

Už jsem to psala dřív a napíšu to znova. Wulf Dorn je prostě ďábel! On má tu laťku nastavenou velmi vysoko a pořád se jí drží. To je prostě něco neskutečného.
Temné šílenství, které navazuje na Mrazicé ticho, nám opět vypráví příběh Jana Forstnera, na kterého se očividně nalepila zvrácená žena, a vy od začátku přemýšlíte, kdo to je a proč dělá to, co dělá. Do děje jste vtaženi hned od začátku a nepustí vás to, dokud nebudete na konci. Dorn znovu skvěle zabrousil do lidských charakterů a myslí a vytvořil příběh plný napětí, zvratů, temné atmosféry, která vám nedá spát, a vy do poslední chvíle nevíte, na čem jste. Za mne naprostá spokojenost.
Teď jen doufám, že u nás od Dorna něco zase vyjde.

13 02.10.2016

Asi půjdu proti proudu, ale s tímto příběhem jsem bohužel měla dost problém. Před lety jsem viděla filmové zpracování, z něhož jsem byla naprosto nadšená, a tak jsem byla přesvědčená, že kniha se mi bude líbit úplně stejně, ne-li víc. A v tom je asi ten kámen úrazu. Od knihy jsem měla obrovská očekávání a moc jsem se na ni těšila, ale... Námětově je to skvělé, originální a proti tomu nemám jediné slovo, ale ten styl, kterým je kniha napsaná, mi prostě vůbec nesedl. Četlo se mi to hrozně těžko a místy jsem se bohužel dost nudila. A to tak, že jsem knihu nakonec po dvou třetinách odložila a kniha zůstala nedočtená. :-( Mrzí mne to, na knihu jsem byla natěšená, ale nakonec tahle kniha bohužel nebude pro mne to pravé.

Vážně nechápu, proč se mi tato kniha dostala do rukou až teď, protože tahle detektivka je naprosto fenomenální! Ani není třeba, aby tu byl některý z těch autorčiných "velkých" detektivů, protože Agatha to umí očividně i bez nich.
Deset malých černoušků obsahuje všechno, co čekáte od napínavých temných detektivek. Kromě zmíněného napětí, které se s každou stránkou stupňuje, je tu naprosto úžasná nervy drásající atmosféra, záhadná úmrtí a do poslední chvíle nevíte, kdo je za to zodpovědný. Navíc je to napsané takovým způsobem, že se nemůžete odtrhnout. A když zrovna nečtete, musíte na tu knihu pořád myslet, jak moc jste vtaženi do příběhu. Samozřejmě na konci nechybí vysvětlení, co a proč se všechno stalo a kdo je pachatel.
Já jsem naprosto nadšená a jednoznačně doporučuji úplně každému.

52 02.10.2016

Tak tohle bylo jedno velké psycho! Začátek je trošku pozvolnější, ale pak to nabírá na takovém spádu, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Celou dobu se ve mne střídaly vůči postavám různé pocity – od lítosti nad nimi až k tomu, že jsem je nesnášela. Jako na houpačce, vážně nevím, jak se to autorce podařilo takhle napsat! Flynnová rozhodně umí psát napínavě a udržovat čtenářovu pozornost. Také ty postavy napsala věrohodně a my měli možnost je poznat dost zevrubně. Ten konec jsem trochu nečekala, ale proč ne, naopak oceňuji to, že nebyl úplně předvídatelný. Nevím, jestli od Flynnové ještě něco zkusím, ale toto rozhodně hodnotím vysoko.

22 10.09.2016

Pane jo, to byla ale jízda! Neskutečně napsané! Rychle to utíká a vy jste pořád v napětí, co se děje, proč je Nora v nemocnici, co se stalo na rozlučce, kdo za co může. Je to napsané takovým způsobem, že to musíte číst pořád dál a dál, abyste se konečně dozvěděli rozuzlení. Hrozně moc mě to bavilo! To napětí, ta atmosféra, to tajemno, ty postavy! Skvělé, prostě skvělé, jsem nadšená. Doufám, že od Ruth Ware u nás ještě něco vyjde, protože ona prostě umí! Ví, jak napsat poutavý příběh, u kterého čtenář jednoduše potřebuje zůstat, než dočte do konce!

18 10.09.2016

Jak šlo očekávat, jde o typickou červenou knihovnu plnou klišé, povrchnosti, naivity, přihlouplosti. Styl psaní je jednoduchoučký, bez nějakého hlubšího rozměru, který by člověka jakkoliv obohatil nebo donutil nad něčím přemýšlet. Jako relax na vypnutí to funguje, to bezesporu, ale vážně nelze čekat nějakou hodnotnou hlubokomyslnou literaturu, která vám v hlavě zůstane ještě dlouho po dočtení. Říká se, že zkusit se má všechno, tak jsem zkusila zabrousit i do harlekýnek a jo, odpočinula jsem si u toho, ale to je tak všechno. Měla jsem v ruce ještě pár dalších harlekýnek, ale všechny byly jako přes kopírák (jen s jinými jmény v jiném místě), takže jsem dočetla jen tohle. Opravdu stačilo, děkuji. Holt nejsem cílová skupina a za mne jedno velké ne. Dávám jednu hvězdičku za to, že jsem na hodinku a půl úplně vypnula od okolního světa a myšlenkově se aspoň na chvilku nemusela namáhat nad ničím složitým...

9 10.09.2016

Pavel Hrdlička se opět vytáhl! Toto dílko se stejně jako ta předchozí jeho díla ukázalo jako detailně a svižně napsaná historická detektivka se zajímavou zápletkou, kterou se autorovi podařilo zase dobře rozšmodrchat a vysvětlit to se vším všudy, co čtenář potřeboval vědět. Postavy jsou opět skvěle vykreslené, rozvíjejí se, autor neustále zachovává vysoce nastavenou laťku. Zároveň velmi kladně kvituji, že se P. Hrdličkovi daří na pozadí hlavní zápletky udržovat čtenáře v obraze, co se historických událostí týká. Všechny knihy na sebe volně navazují a na tom historickém pozadí se to dobře ukazuje – autor tu historii reflektuje a to vítám. Myslím však, že v tomto díle se nám ty historické události pomaličku derou víc do popředí a zdá se, že v další knize se máme na co těšit. Na závěr snad už jen dodám, že jsem opět spokojená a moc se těším na další knihu.

20 10.09.2016

Tuto hru jsem nejdříve viděla jako divadelní představení a po shlédnutí jsem si to rozhodně musela přečíst i jako knihu. Hrozně mě bavila ta „přetahovaná“ mezi Kateřinou a Petruchiem, kdo nad kým bude mít převahu. A všichni víme, jak to dopadlo. Já se u toho královsky bavila. Tuto hru si ráda přečtu ještě mnohokrát, Shakespearovo dílo je tak rozměrné a mnohovrstevnaté a nabízí tolik, že se z něho nedá pojmout vše na jediné přečtení.

20 10.09.2016

Noc na Karlštejně je moje oblíbená veselohra a ráda se k ní opakovaně vracím. Filmové zpracování viděl snad každý, ale i ta psaná předloha má hodně do sebe, i když připouštím, že nepředstavovat si tam ty filmové záběry není lehké. Líbí se mi Vrchlického lehký a svižný styl, který této hře vtiskl. Píše o lásce a bolesti a žárlivosti, ale ne příliš sentimentálně. A ještě se mu do toho podařilo nenásilně vměstnat jistou humornou, úsměvnou notu. A to mne prostě baví.

28 10.09.2016

Přestože filmové zpracování do značné míry vychází z knihy (až na pár vynechaných pasáží je scénář takřka doslovným přepisem tohoto dramatu) a já tuto filmovou verzi miluju, tak jsem moc ráda, že jsem se dostala i ke knize samotné. Miluju ten Drdův jazyk, jeho vyjadřování, jeho představy, to je prostě kouzelné a pohádkové a magické a strašně krásné. Nádhera! :-)

18 29.08.2016

Spoustě lidem toto drama nesedí, ale mne rozhodně bavilo ho číst. Ale je pravda, že jsem Loupežníka ocenila hlavně až potom, co jsem viděla i divadelní představení – vlastně díky němu jsem pořádně pochopila, co ta postava loupežníka má přesně znamenat, představovat. Slovo loupežník je samo o sobě výrazem pro někoho, kdo krade. V této hře to však není o krádeži nějakých hmatatelných statků, ale dá se to brát metaforicky jako někdo, kdo nám krade mládí, iluze, lásku, ideály, vysněnou budoucnost. Každá z postav si uvědomuje, že takového loupežníka někdy ve svém životě potkala – někoho, kdo jim v životě něco vzal, na čem si ti lidé zakládali. A je to vlastně ve výsledku celkem smutná hra, taková deprimující, protože každý v životě někdy něco ztratíme, na čem nám záleží. Ale přesto si to určitě ještě někdy jednou přečtu. A snad se mi poštěstí tuto hru ještě jednou vidět někde v divadle. :)

17 29.08.2016

Kniha je to sice kratičká, ale přesto předkládá čtenářům silný příběh dvou lidí, takové bizarní dvojky chlapíků, kteří netouží po ničem jiném, než se zařídit sami pro sebe. Tahle kniha je krásným a přitom drsným vyprávěním o touze mít svůj klid a jak snadno se může člověk dostat do problémů, ze kterých zdánlivě není cesty ven. Je perfektně napsaná a dostane se vám pod kůži, ať chcete, nebo ne.
*pozor spoilery* Na konci knihy jsem si vzpomněla na „Koně se přece střílejí“ od Horace McCoye, přišlo mi to tím závěrem trochu podobné – člověk jakoby prokáže druhému službu tím, že mu pomůže odejít z tohoto světa (i když George od Steinbecka a Robert od McCoye měl každý trochu jinou motivaci), ale okolí to tak vnímat rozhodně nemusí. Obě postavy sice mají svědomí zdánlivě čisté, pro svoje chování mají omluvu a pádný důvod a argumenty, ale okolí to tak nevidí. Na čí straně je pravda? Rozhodně to stojí za přemýšlení.

49 29.08.2016

Miluju tuto knihu! Na jedné straně mezi řádky čteme o tom, jak hrozně a těžce se žilo některým lidem za minulého režimu, ale tím, jak je to psané z pohledu osmileté holčičky, tak je to velmi zábavné čtení, protože Helenka – nechápajíc svoji a rodinnou životní situaci v plném kontextu – si věci vykládá prostě po svém. Dospělý čtenář ví nebo tuší, v čem je zakopaný pes, ale Helenčin výklad věcí je prostě zábavný – tím, jak se to liší od skutečné podstaty toho, co se kolem ní děje.
Dousková je prostě skvělá!

37 29.08.2016

Tuhle knihu jsem ze všech greenovek četla jako poslední a bohužel musím přiznat, že mi připadaly „Kateřiny“ jako Greenova nejslabší kniha. Dějově se mi to zdá takové o ničem, vlastně dost nudné, hlavní dvě postavy jsou těžce nesympatické a otravné a celkově mne to prostě nebavilo, dočetla jsem jen ze setrvačnosti. Pokud mne na knize něco bavilo, byl to Hassan, který byl vtipný a zábavný a donutil mne se smát, i když jsem jela v MHD, kde se normálně knihám nesměju, a to je co říct. Je to vlastně asi jediná kladná věc na knize. Ačkoliv je pravda, že v poslední čtvrtině knihy mne vlastně nebavil už ani ten Hassan, jakoby Green při psaní této knihy ztrácel dech. Bohužel, ale tato kniha je pro mne v rámci greenovek dost podprůměrná.

9 29.08.2016

Oproti původní trilogii mi Dcera přijde o dost slabší, jako by autorka natahovala a natahovala tuto sérii, aby z ní vyždímala, co to dá, na úkor obsahu. No nic – ke knize samotné – Eadlyn je mi teda děsně nesympatická, je hrozně sebestředná, rozmazlená a občas neví, co vlastně chce, a podle toho se chová. I když chápu, že zrovna není v záviděníhodné situaci – všichni do ní odmalička vtloukají, že je následnice trůnu a nic jiného. Ale i tak, prostě mi jako postava vůbec nesedí a vlastně se mi celá kniha nečetla tak dobře, jako předchozí tři díly. Nicméně si určitě přečtu pokračování – chci vědět, jak to dopadne a koho si vezme....

8 29.08.2016

Jsem z této knihy poněkud rozpačitá. Jako u Spolubydlící jsem i zde čekala nějakou pecku, jako byla kniha Pulz (četla jsem Pulz jako první a stále jsem nadšena). Námět je skvělý a zajímavý (byť asi ne nejoriginálnější, ale nevadí), záporák také. Začátek mi přišel zbytečně rozvláčný – pak se to ale skvěle rozjelo, byla to neskutečná jízda a já si to nemohla vynachválit. Potom ale přišla druhá část knihy a ta mne neskutečně nudila, místy jsem i přeskakovala. Ta druhá část knihy to úplně zabila. Bylo to takové děsně překombinované, bylo toho prostě moc, jako by tam Lutz chtěl narvat všechno, co se mu nevešlo do knihy dříve, moc tlačil na pilu. Škoda. Takhle to je pro mne jen průměr a asi se ke knize nevrátím. A Pulz stále u mne vede.

10 29.08.2016

Přepisovat film/seriál do knižní podoby je vždycky risk, protože hrozí, že se to prostě nepovede a bude to jen slabý odvar. A bohužel to je případ i této knihy. Film mne vcelku bavil, ale u knihy jsem se neskutečně nudila, bylo to divné, nemastné neslané, nemluvě o tom, že autor tam kolikrát pletl jména svých postav. Škoda. Film byl fajn, ale toto bohužel...

8 29.08.2016

Kniha je celkem detailní, když přijde na kosmonautiku a některé technické záležitosti, ale myslím si, že to k tomu patřilo a hodilo se to sem, skvěle to knihu doplnilo – osobně si na to nemohu stěžovat. Myslím, že pokud vás téma kosmonautiky a letů do vesmíru zajímá, určitě vedle shlédnutí filmu doporučuju přečíst si tuto knihu, protože vám dá (jak lze očekávat) něco navíc.

11 29.08.2016

Saturnin je poklad české literatury. Škoda, že je mu ve školách dáváno až hanebně tak málo prostoru. To je tak strašně vtipná a úžasná kniha! A tak skvěle napsaná, že se těm humorným scénkám smějete pořád dokola, i když jste to četli už několikrát předtím. Neskutečné. A to je to, co na humorných knihách mám ráda – když jsou vtipné či úsměvné víc než jednou a když se k nim můžu vrátit znova, protože vím, že se u toho pobavím. Viděla jsem několikrát i seriál s Ondřejem Havelkou (který se sem prostě dokonale hodí, stejně jako Oldřich Vízner!) a ten je také naprosto úžasný. Doporučuji obojí!

61 29.08.2016

Nejdřív jsem se nemohla do knihy začíst, ale pak jsem jí dala druhou šanci a musím říct, že jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože mne kniha moc mile překvapila, jak dobře se čte a jak rychle ubíhá a jak moc mne baví. Nápad mne zaujal již z anotace a nakonec se mi líbilo i zpracování. Trochu jsem se bála, aby konec nebyl kýčovitý a prvoplánový, ale nakonec to skončilo celkem dobře. Hlavní hrdinka byla moc fajn, já si ji rychle oblíbila. Bylo to příjemné odpočinkové letní čtení a určitě se k němu ještě jednou vrátím. :-)

13 29.08.2016