sgjoli komentáře u knih

Už dlouho se mi nestalo, abych se u nějaké knihy tak bála. Ale J. Karikovi se to podařilo, jeho thriller Strach mne vskutku děsil. Je to brilantně napsaný román, mrazivý, temný, s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet. Pro mne opravdu silný zážitek. Už teď si troufám tvrdit, že Strach bude ve výsledku pro mne jednou z top knížek přečtených v tomto roce. Jsem naprosto nadšená. Dneska asi budu spát s rozsvěcenými světly. :-D

26 08.01.2017

Od knihy jsem neměla vlastně žádná očekávání a musím říct, že mne kniha mile překvapila. Četlo se to dobře, námětově to bylo zajímavé a pro mne nové. Na to, že to je autorčina první vydaná kniha, tak klobouk dolů, je povedená. I když je pravda, že mi tam pořád trochu něco chybělo, ač neumím přesně popsat, co to bylo. Ale je to určitě lepší průměr. A pokud by autorka vydala ještě něco, určitě bych tomu dala šanci.

5 01.01.2017

(SPOILER) Jak tak koukám na hodnocení a komentáře u Žila jsem ji před staletími, asi půjdu proti proudu a někteří mne budou chtít ukamenovat, ale nemohu si pomoci. U této knihy jsem měla velmi vysoká očekávání - četla jsem od autorky již Nejtemnější hodinu, z níž jsem byla opravdu nadšená, a na tento román jsem se proto těšila. A tak mne mrzí, že mne tento román ve výsledku zklamal a já jsem ho ani nedočetla.

Co se týká linie odehrávající se v minulosti, ta mne moc bavila a to se mi četlo velmi dobře. Ale děsně moc jsem bojovala s tou linií v přítomnosti. Hrozně mi vadilo chování u Sama a Nicka, ta vzájemná nevraživost, jejich neustálé přetvářky a faleš vůči Joanně. Vím, že měli být jakousi paralelou k postavám z minulosti, ale mně tito dva děsně vadili. Joanna pak byla podle mého názoru velmi lehko zmanipulovatelná a i její chování mne strašně moc dráždilo - zdálo se mi, že Nickovi a Samovi moc nevěří a chce se jim vzdálit, aby ji neohrožovali, protože si v jejich přítomnosti nepřipadala v bezpečí, ale stejně si je pořád k sobě pouštěla. Jako vážně?

V té současné linii mi také přišlo, že se pořád opakují dokola ty samé motivy, a mně to přišlo dost otravné. A celkově je kniha na můj vkus až příliš dlouhá a příliš rozvláčná. Vůbec by knize podle mého neuškodilo, kdyby se proškrtala tak aspoň o třetinu.

Nicméně - nakonec jsem skončila v polovině knihy. A prostě mne to mrzí, protože by mne zajímalo, jak skončí ta linie v minulosti. Ale ta linie v přítomnosti mne prostě dost ubíjí a otravuje a vlastně to je důvod, proč se mi knihu nechce dočítat.

Vladimír Přibskému se rozhodně nemůže upřít fakt, že každé téma, o němž píše, má řádně nastudované a umně své znalosti zapracovává do svých děl. Platí to i o této knize. Nicméně mám z tohoto románu poněkud dojem, že autor u čtenáře počítá s určitými znalostmi té doby, v níž se kniha odehrává. Nechci tvrdit, že knihu nepochopí i člověk, co o pobělohorské době nic neví – já ji třebas také nemám moc nastudovanou a nakonec jsem se dobrala konce a dokonce si ji i celkem užila. Přesto se mi kniha místy četla těžko – to když jsem si musela na internetu dohledávat některé bližší informace o historickém pozadí – Přibský s historickým pozadím pracuje, ale nevykresluje ho do úplných detailů a se vším všudy. Místy jsem se také ztrácela v některých jménech. Ale za to si asi můžu já sama vlastní neznalostí.

Ale jak jsem napsala výše, podařilo se mi knihu přesto si užít. Vnímala jsem ji hlavně jako střípkovitý náhled do života dívky, která je z náboženských důvodů nucena se skrývat a dávat si pozor na to, jak se chová a co říká, aby neprozradila svůj původ. Zároveň vidíme do jejího nitra a její vnitřní rozpor mezi tím, kým ve skutečnosti je a kým je nucena být. Připadá si jako vyvrženec, který nikam nepatří a nic neznamená a nemá možnost svůj osud nijak ovlivňovat.

4 01.01.2017

Přiznám se, že jsem u Fangirl dost dlouho váhala, jestli se do ní mám pustit – kniha měla obrovský ohlas, kladné přijetí a já se obávala, abych neměla příliš vysoká očekávání a nakonec z toho nebyla zklamaná. Ale to se naštěstí nestalo. Naopak s radostí můžu napsat, že jsem si knihu užila od začátku do konce. Ve spoustě momentů jsem se v životě Cath nacházela a ztotožňovala se s tím, co ona prožívá. Navíc autorka píše velmi čtivě, poutavě. A vůbec to bylo velmi příjemné čtení. Prokládat děj ukázkami z knih o Simonu Snowovi a ukázkami z Cathiny fanfikce mi přišlo jako fajn zpestření. Když přimhouřím obě oči, ani mi nevadilo, že se to v některých bodech velmi podobalo Harrymu Potterovi. Jediné, co na tom nechápu, je ten zloduch ze Simona Snowa – Zlořád Pleticha? Jako vážně? Čekala bych, že tajemný a hrůzostrašný nepřítel bude mít jméno, které bude vzbuzovat respekt, což ale jméno Zlořád Pleticha vskutku nesplňuje. Nevím, jak se ta postava jmenuje v originále, ale v českém překladu teda tohle za mne ne-e. Jinak knihu samozřejmě hodnotím 5 hvězdami. Nebyla to sice moje nej kniha v roce 2016, ale rozhodně to bylo příjemné překvapení, jak moc mne kniha bavila.

8 01.01.2017

Tak tato kniha mne poněkud zklamala. Anotace byla super, dost mne navnadila, to téma samotné mi přijde dost lákavé a má v sobě tolik potenciálu, že kdyby ho autor dostatečně využil, mohla tahle kniha být fakt pecka. No, jenže se to bohužel nestalo. Zdá se mi, že autor zůstal na půl cesty a vlastně knihu dokončoval jen z povinnosti jen proto, aby ji dokončil. Postavy se chovaly občas přihlouple a ten konec byl dost mimo. A mne to prostě mrzí, protože jsem od knihy čekala o mnoho víc a ono to nepřišlo. :-( Ale jestli něco vysoce oceňuji, je to grafické zpracování knihy!

7 01.01.2017

Podobně jako u prvního dílu trilogie Divergence jsem i u prvního dílu této série rozpačitá. Obsahově mi kniha některými motivy připomínala trilogii „Loď mezi hvězdami“ (Across the Universe), pár motivů tam bylo pro mne nových. Bylo tam i pár věcí, které mne rozčilovaly a se kterými jsem nesouhlasila, přesto však musím říct, že celkově mne kniha i přes některá negativa vlastně bavila, četlo se mi to dobře, bylo to napínavé, akční. Nicméně na konci jsem opět narazila – prostě jsem neměla chuť se vrhnout na pokračování a dočíst celou trilogii do konce, přestože jsem na ni byla dost natěšená a lákala mne hodně dlouho. Přesto i tato série u mne zatím zůstává nedočtená. A první kniha za 3 hvězdy.

5 01.01.2017

Z této knihy jsem poněkud na rozpacích. Co se týká děje, byla jsem s obsahem prvního dílu této série spokojená. Možná to nebylo úplně nejoriginálnější, ale díky způsobu, jakým autorka píše, mne Divergence do sebe vtáhla velmi rychle, čtení mělo spád, užívala jsem si to, bavila jsem se u toho. O tom žádná. Přesto mne kniha z nějakého důvodu (kterému zatím nějak nerozumím) Divergence dostatečně nenalákala k tomu, abych si přečetla i pokračování. Přestože měla Divergence otevřený konec, vlastně jsem neměla potřebu si číst, jak to bude celé pokračovat, a vlastně si umím představit, že by po Divergenci nic dalšího nebylo. Možná jsem udělala chybu, když jsem si pokračování nezkusila vzít ihned do ruky a nezkusila si ho číst – třeba by mne chytlo. Ale po dočtení Divergence jsem na to neměla nijak chuť a prostě se mi nechtělo. A zůstalo do tak doteď. A tak tahle série u mne zatím zůstává nedočtená. Uvidíme, třeba se k tomu jednou vrátím a přečtu si celou trilogii najednou. Prozatím s Divergencí končím a dávám 4 hvězdy.

14 01.01.2017

Už ani nevím, kolikrát jsem Harryho Pottera četla, což ovšem nevadí tomu, abych si udělala další re-reading. Hrozně moc mě baví sledovat, jak moc se jednotlivé díly od sebe liší, jak se postupně vyvíjí, jak se mění atmosféra a všechno!
Kámen mudrců je ze všech těch dílů „nejmíň temný“ (čímž působí oproti ostatním nejpohádkověji, jestli to vůbec dává nějaký smysl) a jako úvod do světa Harryho Pottera se prostě povedl. Máte tam to nejzákladnější, co o tomto světě potřebujete vědět (další díly pak tuto „znalost potterovského světa“ logicky prohlubují a rozvíjejí), a myslím, že alespoň tento první díl by si měl přečíst každý – i ti, kdo tomuto žánru zas tolik neholdují. Přece je to jen fenomén současnosti a nějaké povědomí o světě Harryho Pottera by podle mého měl mít každý. (I když chápu, že se mnou někteří možná nebudou souhlasit?)
Nicméně – je jedno, že kniha je původně pro děti, tohle budu milovat do konce života a budu se k tomu pořád vracet. Celý ten kouzelnický svět je promyšlený do nejmenšího detailu, postavy výborně propracované, Rowlingová je navíc výborná vypravěčka, takže ponořit se do tohoto příběhu není nijak těžké. Jsem moc ráda, že zrovna Harry Potter se stal součástí mého dospívání, nedám na něj dopustit. Teď dost řečí, jdu si znovu přečíst další díl.

45 02.10.2016

Pane jo! Tak tohle bylo tak absurdní, až to bylo naprosto úžasné! Duchovny má rozhodně velmi zvláštní smysl pro humor a také má dost bujnou fantazii. Chvíli jsem si na jeho styl psaní musela zvykat, ale nakonec jsem se do toho ponořila a královsky se bavila. Knihu jsem četla v angličtině, takže jsem si také užila jeho jazykové vtípky, takže určitě další plus. Dějově je to velmi originální, zábavné, svěží a velmi svižné, takže se to velmi dobře čte. Jsem mile překvapena a doufám, že u nás od něj vyjde ještě něco. :-)

8 02.10.2016

Od této knihy jsem neměla takřka žádná očekávání a bylo to dobře, protože kdybych od toho něco čekala, byla bych leda zklamaná a knihu považovala za odpad. Takhle se z toho ale s nulovými očekáváními vyloupla taková průměrná oddechovka na jedno odpoledne. Chvílema jsem si sice říkala, že to trochu hraničí s parazitováním na Austenové, ale nakonec jsem to nějak překousla a celkově jsem to brala jako odpočinkovou romanťárnu, u které člověk na pár hodin vypne a nemyslí nad ničím složitým a nemusí těžce dumat, co tím autorka chtěla říci. Kniha vám nedá nic nového, není to nijak velká literatura, která by vám výrazně změnila vaše mínění o čemkoliv, není to nic převratného. Ale pokud hledáte knihu k odpočinku, která je napsaná lehkým stylem, bude vám celkem rychle ubíhat a nevadí vám romantika, tohle by mohlo být pro vás.

5 02.10.2016

Už jsem to psala dřív a napíšu to znova. Wulf Dorn je prostě ďábel! On má tu laťku nastavenou velmi vysoko a pořád se jí drží. To je prostě něco neskutečného.
Temné šílenství, které navazuje na Mrazicé ticho, nám opět vypráví příběh Jana Forstnera, na kterého se očividně nalepila zvrácená žena, a vy od začátku přemýšlíte, kdo to je a proč dělá to, co dělá. Do děje jste vtaženi hned od začátku a nepustí vás to, dokud nebudete na konci. Dorn znovu skvěle zabrousil do lidských charakterů a myslí a vytvořil příběh plný napětí, zvratů, temné atmosféry, která vám nedá spát, a vy do poslední chvíle nevíte, na čem jste. Za mne naprostá spokojenost.
Teď jen doufám, že u nás od Dorna něco zase vyjde.

13 02.10.2016

Asi půjdu proti proudu, ale s tímto příběhem jsem bohužel měla dost problém. Před lety jsem viděla filmové zpracování, z něhož jsem byla naprosto nadšená, a tak jsem byla přesvědčená, že kniha se mi bude líbit úplně stejně, ne-li víc. A v tom je asi ten kámen úrazu. Od knihy jsem měla obrovská očekávání a moc jsem se na ni těšila, ale... Námětově je to skvělé, originální a proti tomu nemám jediné slovo, ale ten styl, kterým je kniha napsaná, mi prostě vůbec nesedl. Četlo se mi to hrozně těžko a místy jsem se bohužel dost nudila. A to tak, že jsem knihu nakonec po dvou třetinách odložila a kniha zůstala nedočtená. :-( Mrzí mne to, na knihu jsem byla natěšená, ale nakonec tahle kniha bohužel nebude pro mne to pravé.

Vážně nechápu, proč se mi tato kniha dostala do rukou až teď, protože tahle detektivka je naprosto fenomenální! Ani není třeba, aby tu byl některý z těch autorčiných "velkých" detektivů, protože Agatha to umí očividně i bez nich.
Deset malých černoušků obsahuje všechno, co čekáte od napínavých temných detektivek. Kromě zmíněného napětí, které se s každou stránkou stupňuje, je tu naprosto úžasná nervy drásající atmosféra, záhadná úmrtí a do poslední chvíle nevíte, kdo je za to zodpovědný. Navíc je to napsané takovým způsobem, že se nemůžete odtrhnout. A když zrovna nečtete, musíte na tu knihu pořád myslet, jak moc jste vtaženi do příběhu. Samozřejmě na konci nechybí vysvětlení, co a proč se všechno stalo a kdo je pachatel.
Já jsem naprosto nadšená a jednoznačně doporučuji úplně každému.

52 02.10.2016

Tak tohle bylo jedno velké psycho! Začátek je trošku pozvolnější, ale pak to nabírá na takovém spádu, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Celou dobu se ve mne střídaly vůči postavám různé pocity – od lítosti nad nimi až k tomu, že jsem je nesnášela. Jako na houpačce, vážně nevím, jak se to autorce podařilo takhle napsat! Flynnová rozhodně umí psát napínavě a udržovat čtenářovu pozornost. Také ty postavy napsala věrohodně a my měli možnost je poznat dost zevrubně. Ten konec jsem trochu nečekala, ale proč ne, naopak oceňuji to, že nebyl úplně předvídatelný. Nevím, jestli od Flynnové ještě něco zkusím, ale toto rozhodně hodnotím vysoko.

22 10.09.2016

Pane jo, to byla ale jízda! Neskutečně napsané! Rychle to utíká a vy jste pořád v napětí, co se děje, proč je Nora v nemocnici, co se stalo na rozlučce, kdo za co může. Je to napsané takovým způsobem, že to musíte číst pořád dál a dál, abyste se konečně dozvěděli rozuzlení. Hrozně moc mě to bavilo! To napětí, ta atmosféra, to tajemno, ty postavy! Skvělé, prostě skvělé, jsem nadšená. Doufám, že od Ruth Ware u nás ještě něco vyjde, protože ona prostě umí! Ví, jak napsat poutavý příběh, u kterého čtenář jednoduše potřebuje zůstat, než dočte do konce!

18 10.09.2016

Jak šlo očekávat, jde o typickou červenou knihovnu plnou klišé, povrchnosti, naivity, přihlouplosti. Styl psaní je jednoduchoučký, bez nějakého hlubšího rozměru, který by člověka jakkoliv obohatil nebo donutil nad něčím přemýšlet. Jako relax na vypnutí to funguje, to bezesporu, ale vážně nelze čekat nějakou hodnotnou hlubokomyslnou literaturu, která vám v hlavě zůstane ještě dlouho po dočtení. Říká se, že zkusit se má všechno, tak jsem zkusila zabrousit i do harlekýnek a jo, odpočinula jsem si u toho, ale to je tak všechno. Měla jsem v ruce ještě pár dalších harlekýnek, ale všechny byly jako přes kopírák (jen s jinými jmény v jiném místě), takže jsem dočetla jen tohle. Opravdu stačilo, děkuji. Holt nejsem cílová skupina a za mne jedno velké ne. Dávám jednu hvězdičku za to, že jsem na hodinku a půl úplně vypnula od okolního světa a myšlenkově se aspoň na chvilku nemusela namáhat nad ničím složitým...

9 10.09.2016

Pavel Hrdlička se opět vytáhl! Toto dílko se stejně jako ta předchozí jeho díla ukázalo jako detailně a svižně napsaná historická detektivka se zajímavou zápletkou, kterou se autorovi podařilo zase dobře rozšmodrchat a vysvětlit to se vším všudy, co čtenář potřeboval vědět. Postavy jsou opět skvěle vykreslené, rozvíjejí se, autor neustále zachovává vysoce nastavenou laťku. Zároveň velmi kladně kvituji, že se P. Hrdličkovi daří na pozadí hlavní zápletky udržovat čtenáře v obraze, co se historických událostí týká. Všechny knihy na sebe volně navazují a na tom historickém pozadí se to dobře ukazuje – autor tu historii reflektuje a to vítám. Myslím však, že v tomto díle se nám ty historické události pomaličku derou víc do popředí a zdá se, že v další knize se máme na co těšit. Na závěr snad už jen dodám, že jsem opět spokojená a moc se těším na další knihu.

20 10.09.2016

Tuto hru jsem nejdříve viděla jako divadelní představení a po shlédnutí jsem si to rozhodně musela přečíst i jako knihu. Hrozně mě bavila ta „přetahovaná“ mezi Kateřinou a Petruchiem, kdo nad kým bude mít převahu. A všichni víme, jak to dopadlo. Já se u toho královsky bavila. Tuto hru si ráda přečtu ještě mnohokrát, Shakespearovo dílo je tak rozměrné a mnohovrstevnaté a nabízí tolik, že se z něho nedá pojmout vše na jediné přečtení.

20 10.09.2016

Noc na Karlštejně je moje oblíbená veselohra a ráda se k ní opakovaně vracím. Filmové zpracování viděl snad každý, ale i ta psaná předloha má hodně do sebe, i když připouštím, že nepředstavovat si tam ty filmové záběry není lehké. Líbí se mi Vrchlického lehký a svižný styl, který této hře vtiskl. Píše o lásce a bolesti a žárlivosti, ale ne příliš sentimentálně. A ještě se mu do toho podařilo nenásilně vměstnat jistou humornou, úsměvnou notu. A to mne prostě baví.

25 10.09.2016