Shaxx komentáře u knih
Už jsem dávno pryč z počáteční fáze, kdy se mi nedařilo číst české autory (i když ve fantasy mám ještě rezervu) a tak jsem po české ya hororové antologii sáhla s chutí a jen mírnými obavami, protože napsat dobrý horor a ještě ve formě velmi krátké povídky, to bývá umění. A když se jedná o povídkovou sbírku, kvalita většinou bývá kolísavá. I zde se našly slabší kusy, ale jako celek musím hodnotit, že je to velmi povedené a povídek, které se mi líbily, byl větší počet než těch, které mě moc nezaujaly. Odnesla jsem si i tip na hororového autora, kterého jsem neznala (Kodži Suzuki), takže díky. Jasně, někdy byly povídky předvídatelné, ale ani mi to nevadilo, když byly dobře napsané. A taky - má to naprosto BOŽÍ ilustrace, které jsou tématické ke každé povídce. Moc pěkně byla vybraná i povídka, která ukončila sbírku, tak nějak hezky symbolicky. Uvedu zde asi jen nejslabší povídky, protože těch bylo málo, jen tři: Útočiště, Mikuláš nosí smrt (upřímně, tohle bylo jak kdybych sledovala poupravenou epizodu seriálu American Horror Stories, konkrétně díl Někdo zlobil), Toby.
Nestane se to mojí srdcovkou jako první éra Mistbornu nebo Archiv, ale líbilo se mi to.
Bavily mě postavy sester, jako vždy zde byl přítomen zajímavý magický systém (stejně jako v ostatních zmíněných nahoře) a přišlo mi, že to celé bylo napsáno tak nějak hravěji, humorněji, než ostatní sandersonovky, například slovní výměny mezi Hymnem a jeho kněžím.
Sice už nejsem dávno cílovka, ale tohle bylo fakt moc fajn. Kouzelné prostředí, milé postavy, napínavé (druhá zkouška, to byly sakra nervy!) a sice je tam pár klasických klišé, ale nic, co by nešlo překousnout. V polovině čtení jsem objednala rovnou druhý díl. Pěkné čtení nejen pro děti. A je tam Maxikočka! :D
Taková hezká jednohubka ze světa víl.
Mělo to pro mě dost plusů:
+ hrdinka, která maluje (moje oblíbené téma)
+ kruté víly
+ hezké prostředí
+ hrdinka, která je schopná připustit si myšlenku reality (i když pak stejně propadne srdci, ale tyhle problesky byly milé)
A taky to mělo dost mínusů, a to zejména to, že to celé působilo jak rozkreslený, nedokončený obraz. Hlavně ke konci je vše hrrrr hrrr, spíchnuté horkou jehlou. Jak se mi líbila Isobel, tak mi Havran byl úplně jedno, stejně tak veškerá romance mi byla ukradená, nemělo to náboj. Víc mě bavilo kouzelné prostředí a zlomyslná kouzla víl.
První kniha roku 2022, které slavnostně uděluji jednu hvězdičku.
Já mám ráda divnoknihy, ale co je moc, to je moc. A tohle bylo příliš. Je to přehlídka totálního chaosu, mišmaš nápadů, které jsou do sebe zapletené a tuhle je mrkev s bramborou, tady pampeliškové chmýří, tady jedna useknutá Napoleonovská hlava (ano, jako ta Nixonova v Simpsnových)...A dohromady je to prostě neorganizovaný bordel. Po chvíli čtení jsem měla pocit, že se mi přehřívá mozek a roztéká se. Postavy - o těch škoda mluvit. Dialogy mezi teenagery vypadají, jako když je napsal někdo, kdo už si stěží vzpomíná na to, jaké to bylo být puberťák a působí to křečovitě. Třeba když postava použije pro svého kamaráda označení hošík. Nebo jinoch. Nevím, kolik tady má za vinu překlad, který si jinak kreativně poradil s názvy (přeci jenom Kuňkadlení zní geniálně)...Ale prostě to nefunguje. Až to zabilo i to natěšení, že se tam občas mihne česká postava a v rámci alternativní historie chce Aleister Crowley zničit Prahu....
Jsem ráda, že jsem to dočetla, protože nerada nechávám nedočtené knihy, ale celkově jsem měla nechuť k tomu číst dál.
Od Ishigura jsem jako první četla Kláru a Slunce a ta se mi líbila. Tohle je jeho prvotina a u té jsem narazila. Nebudu předstírat, že jsem pochopila všechno, co autor chtěl říci, co ukryl mezi řádky... I když opět skvělý doslov paní Dvořákové toho dost osvětlil, příběh samotný se mi nelíbil a nepromlouval ke mně. Atmosféra je úzkostná, nepříjemná a napjatá. Věřím, že ta kniha kvality má, ale já je nedokážu docenit.
První polovina je celkem utahaná a je tady vidět, že je to zbytečně natahované.. Jak tenhle díl, tak celá série. Mám pocit, že to původně měla být trilogie?
Každopádně od poloviny to chytá druhý dech a zvládlo mi to vynahradit ten pomalejší rozjezd, takže nakonec spokojené 4 hvězdy :) Za mě asi stejně navždy zůstane nejlepší ten první díl (ten úplně první, ne z Kamelotských let) :)
Co jsem čekala: napínavý thriller z prostředí psychiatrické léčebny
Co jsem dostala: danbrownovskou výpravu za rádoby šokující a svět měnící hypotézou, která by se více hodila do ucelenějšího románu, kde by se plně mohla rozvinout a ne do knihy, která je v žánru thriller.
Občas to bylo děravé jak necky, co se logiky týče a bylo tam pár zásahů ala deus ex machina. Do první poloviny to vypadalo poměrně slibně, ale pak se to zvrhlo úplně špatným směrem. Ale musím uznat, že se to nečetlo nejhůř a "vědeckou" stránku věci autor vysvětlil pěkně laicky, takže to nebylo ani utrpení na pochopení.
Na základě pozitivních zahraničních recenzí jsem měla jistá očekávání, ale nedostala jsem, co jsem čekala, že dostanu. Místo toho přišlo něco úplně jiného. Ale to už je ta věc s očekáváními :)
Láká to na strhující příběh krve, cti, rodiny a té magie. A já čekala víc té magie, ale marně.
Má to 540 stran a tempo vyprávění je rozvleklé. Ze začátku pro mě bylo těžší se začíst, protože mi přišlo, že občas je ten slovosled a sestavení vět takové kostrbaté, ale pak jsem si zvykla. Nemůžu si odpustit koment ohledně přepisování cizích jmen a přidání -ová k příjmení, mně to prostě trhá oči...Konečné zhodnocení by bylo, že je to generační drama z gangsterského prostředí (dva klany, které sobě konkurují a perou se o nadvládu moci), odehrávající se na fiktivním ostrově nápadně podobnému Japonsku. Chvílemi mi to připomínalo Kmotra. A ono to ve výsledku je dobré, ne že ne, jen jsem prostě čekala něco jiného. Pletichaření a politických intrik je tam dost, stejně tak rodinné drama, otázky cti a soudržnosti rodiny. Ale nemělo to pro mě takový náboj, aby mě to udržovalo v napětí, nepodařilo se mi vytvořit emoční pouto s nějakou postavou. Proto dávám tři hvězdy :)
3,5*
Příjemně mě překvapilo, že se autorka neupejpá a nebojí se krve, slizkých orgánů, zápachu a všeho ostatního, co mrtvá těla doprovází v detailním popisu. Stejně tak je zajímavý nápad vnést YA do prostředí, kde řádí sériový vrah a nejen ledajaký, ale samotný Jack Rozparovač. Autorka na konci knihy upřesňuje, jaké detaily byly dle skutečného místa činu, které upravila, případně které jsou fiktivní a pro potřeby příběhu.
Silným tématem, které se nese příběhem, je útlak žen a jejich práv a možností. Volební práva, studium, kalhoty...vše, co je z pohledu tehdejší společnosti neženské a nemá co strašit v dámské hlavince, kde mají především být slušné způsoby, umění servírovat čaj a dobře se provdat.
Hlavní hrdinka si je dobře vědoma očekávání společnosti, které ovšem nehodlá naplňovat. Vzhledem k urozenému titulu má lepší možnosti, ale i tak se jí nerovnost společnosti dotýká a rozčiluje ji.
Po stopách Jacka Rozparovače je detektivka, která neurazí, ale má spoustu děr. Thomas, který se zhostí role druhého vyšetřovatele, působí jak mladý Holmes, avšak jeho dedukce by v realitě moc neobstály, ale na poli fikce pro potřeby příběhu se to dá asi odpustit s přimhouřeným okem. Kdo by za vraždami mohl stát, mě napadlo zhruba po padesáté stránce a bohužel byl můj tip správný. Autorka se snažila čtenáře svést slepými stopami k jiným možnostem, ale většinou to bylo až příliš očividné. Nechybí ani romantická linka, která není až tak otravná, jak bych čekala, ale přidává se do kolonky Předvídatelné.
Mám ráda divnoknihy. A tahle má skvělý námět. Co se děje s dětmi, které objevily průchod do jiného světa, zažily si tam svá dobrodružství a jsou zpět v našem světě? Jak pokračují jejich příběhy, jak se cítí? Pokud vás vykopl neuvěřitelný svět zpátky do nudného a šedého reálna, budete pátrat dál po vstupu zpět, upadnete do depresí, zasvětíte svůj veškerý čas tomu najít ty skryté dveře, které se objevují na podivných místech?
Nicméně za mě by si tenhle námět zasloužil větší rozsah. Kniha je kratičká, má 168 stran (a sice v současné době 8 pokračování, ale i tak) a nemůžu se zbavit dojmu, že by to udělalo lepší službu, kdyby byl větší prostor pro poznání postav, vykreslení místa a atmosféry.. Přišlo mi to strašně osekané. Tolik zajímavých světů a osudů a do popředí se tu dostává chabá detektivní linka.
Nicméně dám tomu další šanci a mrknu se po druhém dílu, protože mě pokračování zajímá.
Z počátku to vykazovalo nějaký potenciál, který se od poloviny zahrabal někde na dvorku pod chatkou pomalovanou pentagramy....
V téhle knize nebyla snad jediná postava, která by se dala oblíbit. Netuším, zda to bylo záměrně či ne, ale zalíbení jsem nenašla v nikom, ani v hlavní postavě Abby.
Pomalejší tempo nevadilo v začátku, kdy člověk netušil, jakým směrem se bude příběh ubírat, zda se potvrdí paranormální aktivita nebo se pro vše najde racionální vyústění. Ale když už se jedna z možností potvrdila, tempo pořád jelo stejně nudně a těžko se hledalo nějaké napětí.
Konec už byla jen slátanina nehodná komentáře :D
Asi už nejsem cílovka. Koncept vypadal relativně slibně, ale totálně to odrovnaly křečovité dialogy, naprostý mišmaš všeho možného (ve chvíli, kdy se na scéně objevili drazí Vikingové jsem se zmohla jen na tiché: Co to sakra....). Smutné je, že nějaké pořádné vysvětlení asi bude v dalších dílech, na které nemám sílu.
Byla to zároveň moje historicky druhá audiokniha a jako bonus mi absolutně nesedl přednes, takže to už byl úplný konec.
Příjemné překvapení.
Styl psaní a prostředí mi připomínalo moji oblíbenou knižní sérii z dětství - Kroniky Světakraje, takže čtení Bezvětrného města na mě mělo podobný efekt, jako když se stavíte po letech u rodičů a sednete si do svého starého křesla, v kterém jste si četli jako malí špunti. Nostalgie. Humor mi přišel občas téměř až pratchettovský, což byla taky milá asociace.
Celé je to od začátku takové hihi a haha a pak přijde jen ahaaaaaaa? Aneb překvapila mě poměrně šokující gradace násilí na konci :D Fajn by bylo, kdyby se trochu rozvedla historie vztahu Amazonek a Hyperboreje, ale věřím tomu, že větší náhled do toho vloží druhý díl.
Postavy se nechovaly zrovna úměrně svému věku (19 a 13 let), jejich jednání působilo víc vyspěle, ale nebyl to až tak rušivý prvek. Lastyanax byl spíše jako třicátník a Arka jako puberťácká šestnáctka.
Zápletka dokáže zaujmout, je poměrně dobře vystavená a celkově na literární debut je to opravdu dobré. Jsem ráda, že se k nám tenhle titul dostal, zajímalo by mě, jak se na něj přišlo, protože ještě ani není přeložen do angličtiny. A co se týče obálky...Nádherná, ty zlaté aplikace jsou krásné.
3,5* bez zaokrouhlení :)
Zajímavý pokus předložit příběh Pekelné Belle z jejího úhlu pohledu.
Vyprávěčky jsou dvě - Belle a její sestra Nellie, která jí pomohla dostat se do Ameriky.
Některé prvky jsou čistě fiktivní - například postava Jamese Leeho nebo užší vztah sester - ve skutečnosti Nellie údajně se sestrou ztratila kontakt. Jak sama autorka přiznala v doslovu - toto není román o pravdě, je to pokus pochopit, jak se mohl vyskytnout někdo jako Belle. Jakožto správný zločinožrout jsem s příběhem Belle obeznámena, takže jsem věděla, jakým směrem se bude vyprávění ubírat.
Největším problémem bylo, že se příběh po nějaké době odvíjel velmi monotónně, jakoby Belle odříkávala naučenou říkanku. Úplně ji vidím, jak sedí u stolu a neměnným hlasem vypráví o svých skutcích, z kterých normálního člověka mrazí.
Celkově to bylo fajn, jen to v průběhu ztratilo jiskru...
3,5*
Líbí se mi, jak si Schwab hraje s předpokládaným konceptem zla a totálně to přehází tak, že klišé toho, že příšery jsou vždy zlé a krvelačné, tady padá. Celkově postava zmítaná svým osudem, kterému se snaží vzepřít, mě vždy baví (tedy pokud je dobře napsaná).
K tomu originálnímu světu mě napadá docela dost otázek, tak uvidím, jestli druhý díl na ně odpoví.
Každopádně četlo se to dobře a svižně, za jeden den přečteno :)
Docela fajn závěr s konečným rozhřešením staré záhady a objasnění záhad novodobých. Pořád si stojím za tím, že romance v knize (Stevie + David) je za a) naprosto zbytečná, za b) nedůvěryhodná a David je charakter na facku. Kdyby vyšla nějaká série, kde Stevie již v roli opravdové detektivky vyšetřuje zločin, asi bych si to přečetla :) A jak koukám na díla autorky, něco na ten způsob už je na světě, tak třeba se to dočká i cz překladu.
Průměr - část je nudná vata, část jsou zajímavé doplňující informace, ale vzhledem k tomu, že je to tak půl na půl, je to prostě na 3*.
Každopádně ilustrace jsou krásné.
Námět vypadal hezky, ale to zpracování mi nějak nesedlo. Celkově to nemá extra nějakou zápletku, pointu a ani emoce nepracují tak, jak asi bylo zamýšleno. Samotné prostředí holokaustu nestačí na to, aby kniha byla dobrá, čitelná a něco ve čtenáři zanechala. Tady to prostě nefungovalo a byla jsem ráda, že jsem to dočetla, ke konci už to bylo takové trápeníčko.
Co tohle bylo?!
Hned na začátku mě překvapila neobvyklá forma vyprávění (Probudila ses. Věděla jsi. Řekla Ti), tak jsem zběsile listovala knihou, jestli to takhle bude pořád, protože to byl velký nezvyk a musím říct, že až do konce jsem si na to neuvykla.
Potom jsem musela jít pro první díl a podívat se, jestli se vůbec jako chytám s tím, jak to skončilo.
Protože Muir si pro čtenáře připravila opravdové psycho hrátky. Zhruba sto stran čtete a říkáte si, co to sakra čtu... Tak jsem blbec nebo ne? Má to navazovat na jedničku nebo ne? Co to má znamenat?
Kniha má přes 500 stran, zhruba po čtyřista stránkách se to konečně začne víc rozuzlovat. No zážitek, jen jsem kroutila hlavou nad tím, jak mazaná autorka je. A pak ten konec. Když už si myslím, že celé tohle pokračování byl největší šok, přijde závěr a rázem je tu prostor pro divoké teorie, co to má znamenat.
A pod tím vším šílenstvím a zmatkem, který geniálně Muir přenesla na čtenáře, se skrývá hluboký žal nad ztrátou a neschopnost smířit se s tím, co se stalo.
Jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat další díl :)