SidoniaL. komentáře u knih
Čekala jsem víc. Bylo to takové - chudé. Nic nového jsem se nedozvěděla, a emotivně mne to také moc neoslovilo. Abych pravdu řekla, povídka Pan učitel naší Boženy Němcové je mnohem krásnější!
Když si povídat o baroku, tak jedině s někým, kdo o něm ví (skoro) všechno!
Kdyby nebylo té komunistické třídní propagandy, byla by povídka určitě na čtyři hvězdičky. Je jisté, že M. Majerová psát uměla a chudé dětství se všemi jeho radostmi i žaly sama prožila, a tak ho vylíčila živě a bezprostředně. Zajímavý je také antagonismus Čechů a Němců, ať už na české vesnici nebo v oblasti s převládajícím německým obyvatelstvem - v Ústí nad Labem.
Přečetla jsem na jeden zátah. Autentické, strohé líčení válečných hrůz. Myslím, že mi přečtení pomohlo i trochu víc pochopit dnešní složitou situaci na Ukrajině.
Popravdě řečeno tahle kniha A. Christie mi opravdu nesedla. Ačkoliv se odehrávala v tak atraktivním prostředí, nijak se to na atmosféře neprojevilo, děj byl neskutečně rozvláčný a příliš zatížený psychologickými rozbory jednotlivých účastníků, resp. podezřelých. Ke konci jsem už tak tak čekala, kdy to skončí a kdy bude vrah odhalen.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem před časem zjistila, že jsem v mládí nečetla Malé ženy, ale jen jejich zkrácené vydání a navíc tendenčně přepracované, v němž kromě jiných nepříliš vhodných zásahů nebyla ani nejmenší zmínka o Bohu! Zde, v původní verzi románu, se s vírou v Boha setkává čtenář poměrně často, ale je to bohužel víra v Boha v duchu transendentalismu, jehož stoupencem byl autorčin otec. Allcottová řeší v románu i otázku emancipace žen, a to především v autobiografické postavě Jo. Dá se říci, že v autorčině době je emancipační hnutí teprve v plenkách a až dnes můžeme v "plné nádheře" pozorovat, kam až dospělo! Po stránce literární jsou jednotlivé kapitoly trochu nevyrovnané, některé slabší vedle jiných vynikajících. Za mně - nejlepší kapitola Údolí stínu.
Našla jsem v ní tolik zajímavostí, že ani při nejlepší vůli nestihnu navštívit ani ty nejatraktivnější. A přece! Ke kolika pěkným výletům nás už inspirovala!
"Pro lidskou společnost proto nepozůstává pravá svoboda v tom, že každý činí, co se mu zlíbí – to by státnímu zřízení přineslo velký nepořádek, zmatení a zhroucení – nýbrž pozůstává v tom, že státní zákony nás zároveň podporují, abychom mohli vést život podle příkazů věčného zákona."... "Jestliže je tedy pro stát nezbytné, aby se hlásil k jednomu jedinému náboženství, má se hlásit k jedině pravému náboženství." Lev XIII. v r. 1888!
Učebnicově, tj. přehledně napsané církevní dějiny. U žádného neuralgického bodu nechybí vysvětlení z pohledu katolíka. Velmi si téhle knížky vážím.
Tohle byla skvělá edice (Obrazy ze života doby). Sice jen v levné úpravě, zato odborně, graficky i jazykově na výši. Smekám!
Užitečná publikace, dobře rozčleněná. Nezlobila bych se, kdyby byla více encyklopedická. Jako plus vidím, že nejde cestou křídových papírů a velkých barevných reprodukcí, ale její těžiště je v informativním textu.
Kniha se dobře čte. Cením si, že nesklouzává příliš k lacinému sentimentu. Pěkný je i závěr, v němž autorka zdůrazňuje lásku k bližnímu. Ta zde ovšem nevychází z křesťanství, není to vedle lásky k Bohu hlavní Boží přikázání, ale pouhý humanistický ideál.
Nádherné verše s křesťanskou tematikou, jakých je v české poezii pro děti málo! Celá knížka je velmi půvabná!
Takové milé, pěkným jazykem vyprávěné kočičí paměti, které kocour Mňouk slibuje, že sepíše. S jeho plánovaným závěrem se dá jen souhlasit: "A připíši, že se mi všude líbilo, ale u nás doma že je přece jenom nejkrásněji!"
Nezapomenutelná dětská knížka ze života na statku, v níž zvířátka mluví, scházejí se pod javorem a vyprávějí si své příběhy, třeba o tom, jak kocour Mourek snědl kanárka jen "z pouhé lásky". (Ještě dnes se tomu směji!) O svém mládí vypráví oslík, jiná kapitola se týká básnicky nadaného housera nebo bílé kočičky Sněhurky. Zpětným pohledem dnes nejvíce oceňuji, že v kapitole Vepřík zhynul - ať žije vepřík! je zcela přirozeně popsána porážka vepříka, jednoho z účastníků besed pod javorem, a jeho nahrazení novým růžovoučkým prasátkem. Ano, takový je normální, přirozený svět na statku, o němž dnešní děti nemají ani potuchy. Přesto si myslím, že by to s jednoduchým vysvětlením pochopily. Kdo by to ale nepochopil, jsou někteří veleútlocitní dospělí!
Není lehké číst tyto zápisky, je to velmi autentické a vzhledem k tomu, že autor je psychoterapeut, tedy erudovaný odborník, dozví se čtenář mnoho nového o této destruktivní nemoci, která dokáže rozložit nejen duševní život pacienta, ale i vnitřní svět celé jeho rodiny. Autorova práce s nemocnou je obdivuhodná a ukazuje mnohé nevyužité možnosti v přístupu k takto postiženým. Ale klobouk dolů před Marcelliným manželem Louisem. V plné míře to pochopí jen ten, kdo se někdy o postiženého člověka v rodině staral.
Objektivita hodnocení veskrze žádná! Velká oslava husitů a husitských válek, psáno v protikatolickém duchu od protestantského historika Odložilíka.
Krásná a dle mého soudu nedoceněná kniha. Zvláště si jí cením pro úctyhodné množství citátů jak z Písma sv., tak i z církevních otců a učitelů.