Sigurd_Lesandi komentáře u knih

Renegáti byla první série, kterou jsme se sestrou četli spolu a nemohli jsme si vybrat hůř. Kompletní recenze by vydala za celou knihu, a tak tady shrnu jen to hlavní.
Nepropracovanost postav mě doháněla k pláči. Když chce autorka jednu postavu založit na tom, že nesnáší renegáty, měla by je opravdu nenávidět. Jenže to Nova ne. Celou sérii bylo vidět, že jí Renegáti vlastně vůbec nevadí, jen k nim cítí zášť, protože je obviňuje za smrt rodičů (což vůbec nebyla chyba renegátů). Kdyby její rodina žila, tak bude Nova s nadšením stát v čele Renegátů.
Zprvu se zdálo, že jediné postavy se špetkou charakteru budou anarchisti. Bohužel i z nich udělala autorka karikatury padouchů, které jsou zlé, protože jsou zlé a chovají se tak, jak se zlí lidé přece chovají…
O nelogičnosti světa bych mohl vydat druhou knihu. Nápad to nebyl špatný, ale autorka si vše vycucala na místě z pera a vůbec nehleděla na to, zda tu bude dohromady dávat smyl. Tím způsobila, že si napříč celou sérii sama vyvracela myšlenky, které na předešlých stranách uvedla. Například Adrianova schopnost mi bude záhadou až do smrti. Už v prvním díle se jeho schopnost sama vyvracela a s následujícími díly to bylo jen horší.
Ubíjející bylo také to, že Renegáti jsou superhrdinové, a mají tedy symbolizovat dobro, tu hodnou stranu, ale ne, za mě to tak rozhodně nebylo. Systém, který vytvořili nebyl nic jiného než ukázkové znázornění diktatury. Neměli problém popravit mladou dívku bez jakéhokoliv přímého důkazu o zločinu, a chtěli brát lidem jejich schopnosti nezávisle na tom, čím se ti lidé provinili. Nesouhlasíte s renegáty? SMRT!!! To je celá podstata jejich myšlení.
Konec všemu jen nasadil závěrečnou korunu. Jedna postava zradí všechno, za čím celý život stála a všechny ty, kteří jí od útlého věku byli rodinu, kvůli někomu, koho zná tak 3 měsíce. Ale popravdě, toto samo o sobě bych ještě nějak přežil. Nejvíce mě naštvalo, že autorka z této zrady udělala nejvíce správný a hrdinský čin, aby z toho postava nevyšla špatně.
Jak jsem již řekl, mohl bych o celé sérii psát opravdu dlouho, ale už toto je na Instagram moc. Pokud se se mnou chcete podělit o váš názor, budu rád.

Tatér z Osvětimi je už od svého vydání považován jako jedna z nejlepších knih o tomto těžkém tématu, což nakonec nalákalo k přečtení i mě.
Nejprve musím říct, že už od prvních stran bylo vidět, že si autorka dala s příběhem práci. Příběh působil kvalitně a četl se dobře.
Život v koncentračním táboře je tu nastíněn z krapet jiného úhlu, než jsem byl doteď zvyklý a bylo to dost osvěžující. Hlavní postava Lale skvěle ztvárnil osobu, které se vše kolem příčí, ale ví, že pokud chce žít, musí být zticha.
Autorka se k celé knize postavila s trošku nezúčastněným způsobem, díky čemuž vystihla ponurou a těžkou atmosféru celého místa. Zároveň ukáže všechny stavy, kterými si mnohé oběti Holokaustu museli projít. Nejedna scéna vás pořádně zasáhne.
Kde však bylo potřeba krapet přidat, jsou postavy. My se o nich prakticky nic osobního nedozvíme, a tak bylo těžké si s nimi vytvořit nějaký vztah. Nakonec to nějak šlo a hlavní postavu jsem měl rád a doufal jsem, že vše dobře dopadne, jenže co si budeme, tomu taky dost pomohlo prostředí, které vás nutí postavám fandit.
Zároveň tu autorka nic zbytečně neprotahovala a dala knize poměrně rychlý spád, díky čemuž se mi četla opravdu rychle.
Jakožto někdo, kdo za sebou nemá příliš knih s touto tématikou, mohu tatéra určitě doporučit a těším se, až si přečtu pokračovaní.

8 19.02.2022

Po přečtení rozporuplných recenzí jsem si knihou nebyl úplně jistý, ale anotace nakonec nalákala i mě.
Autorka vymyslela originální prostředí i zápletku, ale zpracování trošku pokulhávalo. Přišlo mi, že když si autorka vymyslela zajímavý vývoj děje, tak si k němu zvolila tu nejsnazší cestu. Což byla škoda, protože nápady měla dobré, ale využila je dost ohranou formou.
Elin mi sama o sobě jako hrdinka ani tak nevadila. Nebyla zrovna nejpropracovanější, ale v rámci Sanatoria mi smysl dávala. V dalších příbězích by použít moc dobře nešla, ale tady byla charakterově dobrá. Hlavní problém je, že jí všechno docházelo strašně pomalu. Mnohdy jsem se musel zasmát, když jí došla věc, kterou jsem já prokoukl 10 stran dozadu. Kdyby jí autorka dala více péče, určitě z ní mohl být zajímavý charakter.
Styl psaní má autorka ovšem úžasný. Strašně dobře se mi celá kniha četla.
Konec mě zklamal nejvíc. Ano, byl nečekaný, ale byl nečekaný jen z toho důvodu, že jsme nedostali jediné vodítko, co by nás k zápletce dovedlo. Mně to nějak nedává logiku. Jak mě má závěr šokovat, když si ho někdo celý vycucal z pera a za celou dobu k němu nedal jediné vodítko.
Sanatorium mělo rozhodně velký potenciál, bohužel mě jeho zpracování poměrně zklamalo.

4 29.01.2022

Použití legendy v hororech úplně nemusím, protože je hlavní hrdina proti nadpřirozenu úplně bezmocný, nebo se s tím naopak vypořádá až moc lehce. Tady se ale zpracování povedlo na jedničku.
Hlavní postavou je student Kazuki, který se nechtěně zaplete právě s pověstnou Lolitou. Po celou dobu čtení vám příběh dává najevo, že šanci mají úplně všichni, což bylo v tomto žánru skvěle vymyšleno.
Děj měl od začátku do konce spád a nechybělo ani několik nečekaných zvratů.
Jediné, co bych dokázal vytknout, je, že se na konci trošku moc tlačilo na sílu. Bylo vidět, že autor chtěl velkolepý závěr, ale směřovalo to trošku do vytracena.
I když mám ke konci menší výhrady, tak se mi manga opravdu líbila a mohu ji doporučit. Určitě se k ní někdy vrátím.

4 28.01.2022

Vzhledem k tomu, že jsem o knize předtím nikdy neslyšel, tak jsem neměl příliš velká očekávání, ale byl jsem příjemně překvapen.
Historickou část zpracovala autorka moc dobře. Dostanete podrobný náhled na tehdejší dobu, zahrnující myšlení a chování lidí, životní podmínky i politickou situaci. To vše je shrnuto poutavou a svižnou formou, která neomrzí.
Jediné, co mi v rámci toho vadilo, bylo, že autorka až moc kroužila okolo otrokářství. Je jasné, že v knize zaměřené na otrokářství se o něm bude mluvit a bude se o něm mluvit hodně, ale nepotřebuji na každé druhé straně číst o tom, že je otrokářství špatné. To chtělo omezit.
Postav je tu hodně, ale díky jejich popisu na začátku se v nich dalo v celku dobře vyznat.
Každá postava byla obohacena charakterem a měla svůj vlastní příběh. To se autorce hodně povedlo, protože sledovat kromě hlavní dějové linky i osudy ostatních postav bylo zajímavé a poměrně osvěžující. Zároveň byl příběh ucelený.
Konec byl dobře vystupňovaný, ale moc natažený. Kvůli postupnému odhalování tajemství, které vám kniha celý příběh podává, se natáhl až na padesát stran, což se tady ukázalo jako moc. Kdyby ho autorka zkrátila aspoň na 30, bylo by to lepší.
Jedná se za mě o opravdu dobrý první pokus a určitě se podívám po dalších autorčiných knihách. Krvavý cukr mohu doporučit.

2 24.01.2022

Debutantka je svižná kniha, která na historickém pozadí rozvinula napínavý příběh s komediálními prvky.
Původně jsem neměl příliš velká očekávání, ale byl jsem překvapen. Jak hlavní, tak vedlejší postavy měli propracované charaktery, které se napříč příběhem neustále vyvíjely.
Emily byla dobrá hrdinka, která měla mozek a dokázala ho používat. Ona sama si prošla nejznatelnějším vývojem, kdy se pro ni ze začátku marná snaha o dopadení vraha mění v zarputilé odhodlání.
Historická doba je popsána skvěle. Nejenže vám autor představí osobnosti a zajímavé události, ale také dostanete podrobný a autentický náhled do tehdejšího myšlení lidí, což bylo obzvlášť osvěžující.
Konec byl z celého příběhu to nejlepší. Postupně vystupňovaný a s několika nečekanými zvraty, nad kterými mi padla čelist.
Autor skloubil dohromady dobré postavy a historickou dobu s napětím i komedií, což se ukázalo jako perfektní kombinace a díky svižnému psaní jsem ji měl poslechnutou téměř hned.

9 15.01.2022

Autorčina prvotina mě velmi překvapila.
Audrey Rose ztvárňovala dívku, která se z jedné strany účastní čajových dýchánků, ráda nakupuje a klábosí s přítelkyněmi, ale na druhou se věnuje kariéře, která byla tehdy nepřípustná i u muže. To byl dobře napsaný a propracovaný charakter.
Jakožto historický román, měla kniha pár nepřesností. Většinu však sama autorka označila na konci knihy a upřesnila skutečnost.
Co mi v rámci příběhu opravdu vadilo, byla romantika. Jedna z hlavních zápletek je založená na hate to love romantice, což by mi samo o sobě nevadilo, tady to ovšem dělalo problém. Láska a nenávist se mezi sebou strašně praly. Popíši to následovně: ''Máme tři věty. V první se k Audrey muž zachová odporně. V druhé ona sama konstatuje, jak moc to bylo odporné. A nakonec se ve třetí rozplývá nad jeho krásou a úžasnou osobností.'' Za mě až moc nevyvážené.
Konec nebyl zlý, jen škoda, že nedostal větší spád. Byl skvěle vystupňovaný, ale v úplném závěru nedostál svému potenciálu. Na jednu stranu byl díky tomu reálný, ale myslím, že se z něj dalo vytěžit víc.
Celkově je kniha dobře napsaná a její čtení mě bavilo. Do budoucna se určitě podívám na další autorčiny knihy. Bylo tady pár výtek, ale celkově u mě rozhodně přetrvávají pozitivní dojmy. Rozparovače můžu doporučit.

3 15.01.2022

Do série jsem vstupoval s tím, že budu číst o nájemné vražedkyni. V prvním díle Mia na vražedkyni opravdu studuje. V druhém se učí být Gladiátorem a ve třetím je mezi piráty. A já se ptám proč. Nehledě na to, že jediné, co Mia v tohle díle zvládla, je opakovat, že vlastně o pirátech vůbec nic neví, či-li dokáže pouze sedět a čekat.
K tomu se jako postava začala ubírat úplně špatným směrem. Z dívky, která už si něco prožila a dře do úmoru, aby mohla pomstít svou rodinu, se stala dokonalá, neporazitelná a absolutně bezcharakterní potvora.
Z předešlých dílů víme, že umí používat jedy (což teda ani jednou nepoužila) a umí bojovat. To je všechno. Na začátku to i vypadalo, že si to autor uvědomuje, protože Mia opravdu zašla za přáteli, aby je požádala o pomoc. Ta pomoc ovšem vypadala tak, že jim při každé příležitosti oznámila, aby na ni někde v bezpečí počkali, protože je to moc nebezpečné a ona to zvládne sama.
Další krok do záhuby bylo pro knihu oživení jedné naprosto nepotřebné postavy. Že se musela vrátit, bych ještě nějak zvládl překousnout (i když logika opět chybí), ale nejvíce mě naštval ten způsob. Kdyby ji například oživila Rudá církev skrze nějaký rituál a jejich moc, tak dobrý. Ji ovšem oživilo božstvo. Božstvo, o kterém jen víme, že existuje. Nikdo se k němu nemodlí, nikdo o něm nemluví a o ono samotné se absolutně neprojevuje. V rozetmění ale najednou zvládlo oživovat postavy, vytvářet bouře, obrovské vlny a ovládat oheň. Zase bych se zeptal, jak je to tak zničehonic možné.
Kniha má 610 deset stran, ale měla jich mít maximálně 400. Nejen z toho důvodu, že čtení bylo opravdu utrpení, ale hlavně proto, že většina příběhu byla o ničem. Já si opravdu nepotřeboval číst o tom, jak Mia 200 stran jede na lodi.
O závěru této z počátku tak skvělé série bych mohl mluvit dlouho, ale na to tady opravdu není prostor. Nikdynoc byla jedna z nejlepších knih minulého roku. Rozetmění je jedna z nejhorších tohoto.

7 25.12.2021

Šest vran bylo v době svého vydání hodně populární a množství pozitivních recenzí nakonec nalákalo k přečtení i mě.
Co se týče světa, ten byl úžasný. Byl propracovaný, měl hlavu a patu a bylo vidět, že si s ním autorka dala opravu práci. Bohužel to občas bylo na úkor příběhu. Popis světa je v knize dost zastoupen, což mě normálně nevadí, naopak jsem rád, když autor svůj svět dokáže představit a čtenář se díky tomu v ději lépe vyzná. Problémem je, že množství popisů by za mě nemělo být rapidně větší, jak množství příběhu, a to byl přesně tento případ.
Nepomohlo ani moc to, že postavy po většinu času pouze mluvili o tom, co přijde a na co se musí připravit. Zase, to nemusí být nutně zlé, když je to dobře vyvážené s akcí. Tady nebylo.
Většina postav mě bavila. Měly zajímavé, propracované charaktery a každá byla jiná, takže sledovat jejich chování příběhu dost pomohlo.
Jediná, která mě zklamala, byl Kaz. Jeho postava je založená na tom, jak je úžasný, má vždycky pravdu, je nejlepší ve svém oboru apod. O tomhle vás bude přesvědčovat každá postava, každou stranu. Mně to ale nedávalo smysl. V rámci příběhu Kaz neudělal jedinou věc, díky které by si takový respekt zasloužil. Naopak se mnohdy choval naprosto nelogicky. Až moc velké množství informací si tajil pro sebe. Nebavil se s ostatními a většinu času jednal na svou vlastní pěst, což ostatním vše jen stěžovalo. Takhle se kapitán tak nebezpečné mise chovat nemůže.
Konec mě naštěstí potěšil. Konečně tam byla akce a nechybělo ani pár zvratů, takže se příběh konečně oživil, i když už krapet pozdě.
Příběh mi bohužel nesedl tak, jak jsem doufal. Konec mě ale příjemně překvapil a chystám se na druhý díl.

2 18.12.2021

Kniha je rozdělena na 2 části. První vás provede právě psychologií, představí vám různé koncepty a typy vrahů, jejich smýšlení apod. Anotace uvádí, že je určena pro širokou veřejnost, s čímž rozhodně nesouhlasím. Druhá ano, ale první část obsahuje velké množství výrazů, která budou pro běžného člověka neznámá. I když se v tomuto tématu věnuji a hodně mě zajímá, tak jsem taky občas musel googlit. Sice se na konci knihy nachází slovník, kde jsou některé výrazy vysvětleny, ale to googlení bylo mnohdy rychlejší i lehčí.
Druhá část představí 200 případů sériových vrahů, a ta mě poměrně dost bavila. Případy jsou dobře zpracovány a popsány. Co mě zklamalo, je, že některé, za mě zajímavé případy, nedostaly vůbec tolik prostoru jako jiné, které byly z pohledu čtenáře poměrně nezajímavé.
Je potřeba počítat s tím, že se jedná spíše o učebnici a je to hodně znát. Pokud vás téma nezajímá do podrobností, tak vás pravděpodobně kniha bavit nebude.

3 13.12.2021

Neměl jsem od hotýlku velká očekávání, ale jsem moc příjemně překvapen.
Že se jedná o oddychové čtení, je jasné. To mě právě krapet děsilo, protože mnoho podobných knih hraje pouze na přeslazenou, umělou romantiku. Hotýlek má ale hlavu i patu.
Lucy byla skvělá hrdinka. Bylo na ní vidět trauma, které si skrze vyhazov a rozchod protrpěla, ale taky odhodlání dát svůj život zase do pořádku. Dokázala si projít logickým vývojem a mě to bavilo sledovat.
Nejlepší na příběhu je, že autorka dokázala najít perfektní soulad mezi romantikou, prací v hotelu a prostředím Islandu. Všechno je v knize obsaženo v perfektní míře a příběh je tím krásně ucelený.
I vedlejší postavy byly propracované a celý hotel byl dobře vykreslený.
Jediné, co bych vyloženě vytkl je, že vzhledem k pozici, kterou měla Lucy ve své předešlé práci, bych čekal trochu jiný způsob řešení problémů v hotýlku. To se ale týká především začátku. Potom už to nabrala správný směr.
Celý příběh se mi líbil a rozhodně se vrhnu na další díly! Těším se, co mi vyberete příště.

5 05.12.2021

Nová kniha od autorky mě hned zaujala anotací a nemohl jsem se jejího přečtení dočkat.
Co se povedlo skvěle je atmosféra. Tíživá nálada a bezmoc postav na mě z knihy dýchala a příběh to skvěle povzneslo. Autorka dokázala příběh perfektně zamotat, takže měly postavy co na práci.
Četla se moc dobře a rychle.
Problém nastal v tom, že úplně nesplnila, co nám slíbila anotace. Hra na vraždu se sice opravdu konala, ale trvala zhruba 30 stran, což pro mě bylo poměrně velké zklamání, když to byl hlavní důvod, proč jsem si knihu chtěl přečíst. Zvratů a napětí tam sice i tak bylo hodně, ale pořád to nebylo to, co mi bylo slíbeno a co jsem od knihy vyžadoval. Zapadla tak mezi většinu obyčejných krimi thrillerů, což je poměrně škoda.
S postavami do bylo trošku složité. Rozhodně měly zajímavé charaktery, ale nebylo by od věci, aby si s nimi dala autorka o něco víc práce. Informace o nich byly pouze povrchové, což v ději poměrně ublížilo.
Konec se ale povedl. Byl nečekaný a zajímavý, což dokazuje, že nápad měla autorka dobrý, ale nezvládla ho dostatečně zpracovat.
Čtení mě bavilo, ale ničím zvláštním mě neupoutalo. Pokud chcete nenáročnou detektivku s dobrou atmosférou a správně zamotaným dějem, tak můžu doporučit. Nic navíc to ve vás ale nezanechá.

3 28.11.2021

Svého vydání byla knížka úplně všude a já slyšel jen samou chválu, proto jsem se rozhodl, že závěr letošního podzimu je ideální čas, si ji konečně přečíst. Bohužel jsem těžce zklamaný.
Prvně se chci vyjádřit k samotnému světu. Za mě totiž nedával logiku. Jedná se celkem o moderní svět, protože jedna z postav hned na začátku přijede do velmi vzdálené a malé vesničky vlakem a například i benzín je ve světě běžné slovo. Obyvatelé však fanaticky věří ve staré bohy a démony, děti hned po narození dostávají ochranné tetování, pravidelně se provádí náboženské rituály a celou vesnici řídí rada starších. Tohle všechno se strašně pralo. Vesničani se jednu chvíli chovali normálně a za chvilku jak z období před Kristem.
Autorka se rozhodla dát do příběhu nářečím, což jsem původně uvítal, protože to je skvělý způsob, jak text oživit. To by ho ale autorka musel promyslet. Nářečí totiž v jejím případě vypadalo tak, že postava pronese na jedné straně 5 vět, ve kterých se dohromady vyskytlo jedno maximálně 2 slova z nářečí, a to bylo ještě dobrý. Takhle to nefunguje, postavy buď musí mluvit nářečím neustále, nebo vůbec, a ne že pronesou jeden výraz za 3 strany, když si autorka zrovna vzpomene. Asi od 50. strany jsem si všechny výraze schválně označoval a moc jsem toho nakonec nenapočítal.
Atmosféra nebyla špatná. Tíživé prostředí se k podzimu hodí, ale nic závratného to taky nebylo. Hodně lidí tvrdilo, že se u čtení báli. Já bohužel nenašel jediný náznak strachu, který by mi příběh předal.
Postavy byly bez charakteru a nedokázal jsem si s nimi vytvořit sebemenší vztah. Bylo mi celou dobu tak nějak jedno, jak to s nimi dopadne.
Konec pro mě byl nudný, naprosto uměle vystupňovaný a logika tam taky chyběla. Působil, jako by autorka splácala dohromady pár věcí, co ji zrovna napadly a doufala, že to vyjde.
Čekal jsem hodně, ale toto je za mě jedno z největších zklamání za tento rok. Ten nápad má velký potenciál a kdyby si autorka s příběhem dala víc práce, mohlo to být úplně o něčem jiném, takhle ale bohužel nemůžu doporučit.

4 23.11.2021

Předešlé dva díly z autorčiny série nebyly vůbec špatné, ale tento je dosavadně nejlepší.
Už v minulých dílech bylo nastíněno, že minulost hlavní hrdinky nebyla zrovna růžová. Podrobnosti se však dozvíme až v tomto pokračování. Kapitoly jsou hodně krátké a pravidelně se střídá současnost s minulostí, která znázorňuje život Josie po boku nebezpečné matky od útlého dětství až do puberty. Tohle prolínání mě neskutečně bavilo. Děj byl díky kapitolám svižný a já ho zvládl téměř najednou.
Josie je mi dost sympatickou postavou, která si tvrdě jde za svým. Jak je dnes populární, tak i ona patří do skupinky s pohnutou minulostí, jenž jí neusnadňuje život ani v současnosti. V tomto případě šla ale autorka po originalitě a vymyslela skvělý příběh. Zápletka byla propracovaná a konec jsem do poslední chvíle nedokázal odhadnout.
Jak už hlavní, tak i vedlejší postavy jsou promyšlené do detailů, což vám kniha dokáže na několika případech. I za tohle dávám autorce palec nahoru.
Za mě rozhodně nejlepší díl ze série. Můžu jedině doporučit.

12 13.11.2021

Upřímně, po dočtení knihy Navždycky jsem věřil, že už to nemůže být horší. Opravdu jsem tomu věřil. Spletl jsem se.
Začnu postavami. Miluju tě já vím je volné pokračování knihy Navždycky, takže postavy se prolínají v obou knihách. Ava pro mě byla jediným světlým bodem v Navždycky, který mi dával naději, že tam něco je a může se to časem zlepšit. Tady se z ní stala namyšlená hloupá holka, která si není schopná ničeho vážit. Například má nejlepší kamarádku Mei, kdykoliv může chodit ke své sousedce, kterou taky označuje za nejlepší kamarádku a místní knihkupec ji zbožňuje, ona je však schopná vést 8 stránkový monolog, jak nemá jediného kamaráda a nikoho nezajímá.
To, že autorka nezvládla dát postavám ani špetku osobnosti, je jedna věc, ale že si ani nebyla schopna vymyslet originální jména, je věc druhá. Pojmenovat postavu Chris Carter či-li naprosto stejně jako autora jedné z nejúspěšnější krimi série na světě opravdu není náhoda, to je prostě kopírování.
Člověk by řekl, že hlavní pointou knihy by měl být příběh, ale ono ne, tady se jedná pouze o soutěž, kolik odkazů na Netflix dokáže autorka narvat na jednu stranu. Já jí moc gratuluji, že má Netflix a umí ho používat, ale založit postavu na tom, že má imaginární kamarády Luciho a Elfa (2 postavy ze seriálu Rozčarování) není vtipné ani milé, ale fakt dost trapný. Bylo by lepší příště vymyslet něco sama a nekopírovat z různých populárních seriálů.
Z anotace jsem odhadl kompletně celý příběh. Doufal jsem, že to tak má jen působit a ve skutečnosti to bude mnohem zajímavější, ale skutek utek. Stačí vám přečíst anotaci a se zbytkem se netrápit.
Tohle celé mi přijde strašně smutný. Kniha nemá nápad, nemá originální postavy, nemá postavy s charakterem, nemá zápletku. Naopak má na každé straně odkaz na Netflix a Star Wars. Tohle není a nikdy nebude dobrý základ pro knihu. Když si autorka není schopná vymyslet ani vlastní jméno pro postavu, tak to prostě nemá smysl psát, fakt nemá, jestli jí na své vlastní knize nezáleží ani tak málo, aby ji dala jediný povahový rys, tak není psaní práce pro ni.
Vím, že to není snadná práce, ale věřím, že vymyslet vlastní příběh, dokáže v rámci možností každý. Možná kdyby kniha nebyla shluk ukradených věcí z internetu, tak by to nebylo tak strašný, ale stalo se. Autorce radím, aby místo blokování všech autorů negativních recenzí na její knihy (podotýkám slušných a konstruktivních recenzí) raději příští knihu promyslela a vytvořila ze své vlastní hlavy.

Kniha Nedohľadno je prvotinou začínajícího slovenského autora, která mě velmi mile překvapila. Celou dobu se četla opravdu skvěle. Bylo vidět, že autor neměl vůbec potřebu tlačit na pilu a to bylo opravdu příjemné. Hlavní postavu jsem si oblíbil celkem brzo, protože uměla používat hlavu (což se v tomto žánru zas tak často neděje ).
Jediné co bych vytknul je, že by Kniha mohla obsahovat více popisu okolí a vysvětlení fungování některých objektů.
Celkově ji ale hodnotím rozhodně pozitivně. Opravdu se mi líbil a těším se, až si přečtu autorovu druhou knihu!

07.11.2021

(SPOILER) Hned od začátku na mě kniha působila, jako když jsme na základce dostali za úkol napsat slohovou práci na téma zábavná historka. Tehdy jsme se všichni snažily, aby byla práce co nejvíce vtipná a tady to bylo velmi podobné. Cokoliv rádoby vtipného šlo do knihy narvat, to tam je, ale rozhodně to není ku prospěchu. Po celou dobu je strašně vidět, jak autorka tlačila na pilu a pro mě to mělo pouze ten efekt, že jsem se ani jednou nezasmál.
Hlavní hrdinka mi přišla jako vystřižená z nějakého teen school seriálu. Typický rozmazlený spratek, který se i ke svým nejlepší přátelům chová otřesně, i když ti pro ni dělají první poslední. Když se na ni i ti přátelé vykašlou, tak se velmi diví, kde nastala chyba. Tohle je za mě shrnutí Mei. Málokterá postava mě u čtení tak moc štvala.
Další věc jsou klišé, kterými je kniha silně nacpaná. Tady bych jen zmínil, že pokud autorka hned vedle klišé napíše, že se opravdu jedná o klišé, tak to na celé situaci opravdu nic nezmění a mě osobně to vždy jen víc naštvalo.
K naprosto otřesné vazbě se také už hodně lidí vyjádřilo. Já ale musím říst, že tuto knihu přede mnou četli 2 lidi (má sestra na knize doslova ležela, aby se nějak dala číst) a opravdu to nebylo poznat. Ať jsem se snažil jakkoliv, tak jsem měl pocit, že mi kniha zlomí obě zápěstí.

POZOR SPOILER:
Ostatní postavy byly až na Avu taky úplně mimo. Nikdo mě nepřesvědčí, že je normální, aby se Liam s Mei nesnášeli až za hranu normálu, ale pak se bez jakéhokoliv důvodu do sebe zamilovali.
KONEC SPOILERŮ

Já osobně knihu opravdu doporučit nemůžu.

Hned na začátek musím moc pochválit autorovo psaní. Kniha se četla opravdu dobře a děj příjemně plynul.
S postavami nastal menší problém, protože jich bylo opravdu hodně. Týkalo se to hlavně mužů a přiznám se, že do teď vůbec netuším, kdo byl kdo. Postavám totiž chyběli jakékoliv podrobnější rysy, díky kterým by se daly zapamatovat a odlišit od sebe navzájem.
Další věc byla, že autor v knize využíval motiv telepatie a celkově síly mysli, což by samo o sobě ani nevadilo. Problém bylo, že úplně nedokázal příběh o toto téma obohatit a zároveň ponechat děj reálným, takže to na mě působilo spíše těžkopádně.
Celkově mám ale největší problém s koncem. Autorovi se povedlo nechat knihu postupně gradovat, což mě na konec velmi navnadilo a opravdu jsem se těšil, jak celá kniha dopadne. Bohužel jsem dostal něco absolutně mimo. Hlavní hrdinka nemusela udělat vůbec nic, takže byl závěr nudný a celkově nijaký. Nejraději bych ho vytrhal a dělal, že neexistuje.
Abych to celkově zhodnotil. Nakonec byla kniha spíše průměrná, což je velká škoda, protože na začátku vypadala opravdu slibně.

2 07.11.2021

Když jsem si knihu kupoval, čekal jsem milý pohodový příběh. Hned po prvních 10 stranách mně bylo jasné, že jsem se opravdu přepočítal.
Co se opravdu povedlo, je čtivost knihy, která mě u příběhu udržela po celou dobu.
Hned na začátku se ale objevil problém. U příběhu, který se točí kolem nějakého seznamu, jsem čekal, že právě seznamu bude věnována většina knížky, což se ale nestalo. Měl jsem spíše pocit, že čtu klasický středoškolský román, který je pouze o jakýsi seznam obohacen.
Plnění jednotlivých bodů seznamu byla další věc. Postavy mají splnit celkem 5 záležitostí a nemůžu si pomoct, ale mám prostě dojem, že ani jeden úkol nedokázali splnit. Ano, je pravda, že se jednotlivým úkolům věnovali, ale nikdy je nevyřešili sami o sobě. Dokazuje to i situace, kdy se během 1 stránky 3 body seznamu jen tak vyřešili a u zbylých 2 měli postavy také více štěstí jak nějakého rozumu.
Jednotlivé postavy za mě špatné nebyly. Určitý vztah jsem si k nim dokázal vytvořit a pár z nich jsem si opravdu oblíbil.
Celkově nelituji, že jsem si knihu přečetl, protože byla opravdu čtivá. Bohužel vůbec nedokázala naplnit potenciál, který měla. Hodnotím ji tedy jako průměr.

1 07.11.2021

První recenze tohoto roku byla na autorovu knihu Nedohĺadno, která se mi opravdu líbila a ani Dozorcovia mě nezklamali.
Pár lidí se mě ptalo, jak se mi kniha ve slovenštině četla. Musím říct, že má autor opravdu skvělý styl psaní a kniha se četla velmi dobře. Děj opět přirozeně plynul, takže jsem se čtením neměl absolutně žádný problém.
Postavy byly dobře propracované a nebylo těžké vytvořit si k nim nějaký vztah.
Jediná věc, kterou bych knize vytknul, je podstata chování kletby, která ze začátku knihy naše postavy pouze děsí a až ke konci začne útočit i fyzicky. Více by se mi líbilo, kdyby bylo útočení fyzické hned od začátku, aby bylo vidět, že jde postavám opravdu o život.
Konec se autorovy opravdu povedl. Byl nabytý akcí a o zvraty taky nebyla nouze.
Jsem opravdu moc rád, že jsem si mohl knihu přečíst a obě autorovy knihy vřele doporučuji. Těším se na další knihy!

07.11.2021