Sigurd_Lesandi komentáře u knih

Tak toto bylo tak strašně zvláštní, ale v tom nejlepším možném smyslu!
Paradoxně byl řekl, že je v této knize hrozně moc věcí, které by mi za normální okolností vadily – násilné překlady do češtiny, neustálá mlha okolo všeho, zvláštní chování postav, a dokonce i ten konec. Jenže ono to vše v tom příběhu dává neskutečný smysl. Pokud by autor cokoliv z toho napravil, už by to nebylo ono.
Zpracování magického realismu se povedlo. Není to příběh, kde na vás za každým rohem číhá čarovno. Naopak jsem v průběhu na nějaké magično zapomněl, a to zase ne, že by tam vůbec nebylo, ale příběh plyne tak dobře, že vás ani nenapadne nad tím přemýšlet.
Každá z postav má propracovaný a velmi specifický charakter, takže i když jich není úplně málo, neměl jsem problém se v nich orientovat.
O konci jsem již zmínil, že bych z něj normálně moc nadšený nebyl a přiznám se, že jsem kvůli němu o hodnocení chvilku přemýšlel, ale nakonec mi přijde v rámci celé knihy geniální.
Těžko se to popisuje, tak si to radši všichni sami přečtěte!

4 09.03.2025

Kniha měla potenciál, ten by se však dokázal naplnit pouze v průměrném detektivním seriálu.
Autorka nezvládla přinést nic nového. Pokud mi naopak vyberete jakýkoliv detektivní seriál, jsem si jistý, že v něm minimálně 1 stejný případ najdu. Nejedná se o nic jiného než o milionkrát použitou šablonu.
Ani na postavách to neutáhnete. Zajímavě vypadaly na počátku sotva dvě, ale jejich jakýkoliv vývoj se již v první třetině zasekl v nekonečném kole. O zbylých nemá cenu ani mluvit, protože jakýkoliv charakter postrádají. Opět, v seriálu, se kterým strávíte sotva 40 minut a je celý založený jen na vyslýchání, by to nevadilo, ale v knize, kde nám celý příběh předávají právě tyto postavy, to nefunguje.
Jakákoliv zbývající naděje byla na konci těžce zadupána, když autorka vytáhla velmi překvapivý konec, který byl však překvapivý jen proto, že jste se k němu neměli žádnou šanci sami dopracovat. Působí to až tak, že autorka na konci radši vymyslela novou postavu, aby docílila nějakého wow efektu. A já nevím, jestli tyto konce vadí i vám, ale mně strašně.
Bohužel je to o ničem. Pokud ji máte doma, můžete si ji přečíst a nebyla to taková katastrofa, aby se ocitla na mém seznamu nejhorších knih tohoto roku, ale nic vám to nedá. Je to už opotřebovaná šablona, kterou autorka v ničem nezkusila změnit.

3 22.02.2025

Po dočtení můžu říct, že chápu všechny odezvy na tuto knihu. Je totiž velmi specifická. Osobně doporučuji zvážit kdy a v jakém rozpoložení se ji chystáte číst. Věřím, že když si na ni nevyhradíte dostatek času, budete se s ní zbytečně trápit, ale pokud si na ni čas i náladu vyhradíte, můžete si ji užít stejně jako já.
Nejvíce oceňuji autenticitu. Pokud chcete syrový příběh z válečného prostředí od vojáků, uzavřených dlouhou dobu na malém hradě s pytlem plným problémů, tak je toto přesně pro vás. Připravte se na sprostá slova, surové a místy trapné vtipy a všechno, co byste od takové skupinky očekávali. Právě díky tomu byl celý příběh tak dobrý. Je to něco úplně jiného než klasické romány, které často spoléhají jen na surovost války, nebo romantiku v temném prostředí.
Často se zde přeskakovalo mezi postavami a je pravda, že mi na začátku chvilku trvalo, než jsem se zorientoval, ale brzy se to povede, protože má každá postava jedinečný charakter a jinak rozpoloženou psychiku, se kterou si autor velmi rád zahrává.
Jak říkám, tato kniha je velmi specifická a určitě není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, pro mě jedna z opravdu skvělých klasik.

4 16.02.2025

Stejně jako spoustě dalším i mně kniha přinesla něco, co jsem od ní vůbec neočekával. Zážitek z ní ale nebyl o nic menší.
Postavy byly skvěle napsané. Je pravda, že jsem na začátku vrtěl hlavou, proč za sebou zase každá musí mít nějakou zdrcující minulost, ale autorka to nakonec zvládla u většiny z nich dobře odůvodnit. Například musím vychválit problém jedné z postav, která nebyla vychována ve zrovna milující rodině, a tak se musela neustále vyrovnávat s nedostatkem vlastní empatie, to byl zajímavý nápad.
Co však celý příběh neskutečně vyzdvihlo, jsou ty zvraty. Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha takto zvedla ze židle. Tady autorku musím opravdu pochválit. Celou dobu drží čtenáře ve sladké nevědomosti, a on tak ani nic moc od příběhu nečeká, věřte ale, že to přijde, a bude to stát za to.
I když mě autorčiny knihy nikdy moc nelákaly, tato mě přesvědčila, abych se na ni podíval více. Pokud tedy hledáte mrazivou knihu plnou napětí na zbytek zimy, tak určitě sáhněte po této.

10 13.02.2025

Na tuto knihu jsem se hrozně těšil, bohužel se stala prvním letošním zklamáním.
Pro mě osobně jsou dva způsoby, jak si mohu knihu Caplinové užít. Buď musí kniha perfektně zpracovávat prostředí (viz. Hotýlek na Islandu či Vila v Itálii), kde romantika není to hlavní, ale nevadí to, protože máte spoustu jiných podnětů, nebo klidně ať to nemá tak zajímavé prostředí, ale v tom případě vyžaduji dobrou romantiku (viz. Útěk na venkov). Tady bohužel nenajdete ani jedno.
Bál jsem se, že bude celá kniha plná českých stereotypů, ale paradoxně bych si jich teď přál o něco více. Prostředí na mě ve finále nijak nepůsobilo. Kdybyste přesunuli pivovar třeba do Rakousku, tak bych kromě chybějící návštěvy Orloje nic nepostřehl. Další věc je, proč pivovar? Proč si autorka zvolila něco tak specifického? Já osobně očekával opravdu příběh z hospůdky, kde bude hlavní postava například v roli číšníka nebo kuchaře a během toho si zkusí uvařit vlastní pivo. Založit ale celý příběh na pivovaru, kde se nic pořádného nedozvíte, bylo dost o ničem.
Kde pokulhává prostředí, tak je romantika ještě horší. Prosím vás, nápad bývalých partnerů, kteří oba čistě náhodou přijedou z Británie do Prahy a čistě náhodou oba vařit pivo a čistě náhodou do stejného bytu… Chápete, jak retardovaně to zní? Nejhůře jsem se ale vyrovnával se samotnou Annou. To byla tak nepříjemná postava, že jsem jí nic dobrého v příběhu nepřál. Holka přijede s dokonalým a vysněným přítelem, potká svého bývalého, což ji logicky po třech vteřinách přesvědčí, že je její nynější partner naprostej parchant a musí se musí zbavit. Neustále po Leovi šilhá, ačkoliv on je tady ten hrozný proutník (jedině, že by tedy vůbec nebyl). Pomalu v každé kapitole ho svléká očima, aby se pak strašně štítila spát s ním v posteli na chatě…. Atd.
Jediné, co knize slouží ke cti, je, že Caplinová psát naštěstí umí, a tak to nebyla tak příšerná katastrofa, jak mohla být, ale i tak tedy... Toto se bohužel nepovedlo.

11 20.01.2025

Já vím, že tady jdu zase úplně proti proudu, ale tak moc jsem této knize věřil, přitom to pro mě bylo utrpení.
Aristoteles jako hlavní postava? Jen mě mrzí, že jsme podcast o nejhorších knižních postavách zrovna vydali. Nevím, jestli zapůsobilo to, že jsem knihu četl na začátku zkouškového, ale číst celou dobu o (za mě) malicherných problémech se opravdu nedalo. Aristoteles od začátku do konce fňuká, protože tak nějak neví, co se sebou. Problém je, že za celou knihu neudělal jedinou věc, aby to změnil. Nemá kamarády. A zkouší si je snad najít? Neví, co chce dělat v budoucnu. A zkusil nad tím někdy třeba i vážně popřemýšlet? Má nanic vztah s otcem. A zkusil to někdy změnit? Asi chápete, co chci říct…
Ani Dante to nevylepšil. Jeho existence mě sice neotravovala, ale přišel mi hrozně plochý. Nudná stereotypní verze veselého kluka ze sousedství, kterého by měl mít každý rád. Neviděli jsme to už?
Jejich idylické přátelství mi moc idylické nepřišlo. Spíše jsem měl čím dál větší pocit, že se oba navzájem jen neskutečně rozčilují, ale bohužel na sebe zbyly, tak lepší jak nic.
Před čtením jsem doufal v příjemnou young adult romantiku. Nic takového tam však nenajdete. Téměř ani náznak. Ale dobrý, to by ve finále nevadilo. Ale ta hloubka, kterou vám slibuje už anotace? Tahle kniha měla hloubku asi takovou, jakou mají moje znalosti před nejbližší zkouškou z ontologie. Ačkoliv si na to chtěl autor hrát, tak do příběhu nezasadil jediný rozbor psychiky, žádný vývoj, který by mohl čtenáře nějak posunout. Buď si autor vymýšlí obyčejné problémy, které většina z nás zažívá dnes a denně, aniž bychom se z toho tak hroutili, nebo vám radši jen mezi řádky řekne: „Noooo, ten Aristoteles to má fakt hrozný.“
O to komičtější mi přišlo, že všechny tyto strašlivé problémy mělo ve finále rozřešit jedno obyčejné popovídání. Ano, chápu, co to mělo předat rodičům, ale kdyby se všechny moje niterní problémy daly vyřešit takhle snadno, otevřu si továrnu na zázraky.
Nejhorší je, že jsem i po tom všem doufal aspoň v nějaký fajn konec, ale zase chyba lávky. Toto byl asi nejhorší konec romantické knihy, který jsem zatím četl. Autor vás opět celou dobu vede jedním směrem, ujišťuje vás v tom, ještě 5 vět před velkým rozzuzlením vás v tom všem utvrdí. Takže jsem se přirozeně zajímal, jak chce onu romantickou zápletku tedy vyřešit. NO NIJAK. Jednoduše si řekl: „A teď to bude takhle. Proč? Protože proto.“
Asi to tak nevypadá, ale opravdu jsem se na knihu hrozně těšil a čekal od ní skvělý příběh. Bohužel jsem skončil na opačné straně.

1 01.01.2025

Audiokniha je opravdu souborem příjemného vyprávění s příchutí humoru. Jestli můžu apelovat, tak od ní nečekejte nic světoborné. Nic hlubokého ani přehnaná komedie tu není.
Pokud ale hledání něco kratšího, jednoduchého a se skvěle namluvenou interpretací, tak jste tu správně. Svým způsobem si knihu můžete představit, jako schůzi se starou známou, která přijela z Itálie a vypráví vám, jak to u ní doma chodí. Zajímavé, místy vtipné a k domácím pracím jako dělané.
Poslechl bych si to znovu? Pravděpodobně ne. Což ovšem neznamená, že v budoucnu nesáhnu po dalším z dílů této příjemné série. Výhodou také je, že můžete bez váhání sáhnout po jakémkoliv. Především doporučuji, pokud hledáte něco na epizodní poslouchání. V jednom sledu by mě to asi tak nebavilo, ale poslechnout si jeden příběh jednou za čas bylo opravdu fajn a s tímto můžu jedině doporučit.

3 24.12.2024

Očekával jsem plno scén odehrávajících se v úmorném vedru a popis fungování statku uprostřed ničeho, místo toho jsem ale dostal svým způsobem obyčejné rodinné drama, kterých je už plno. Kdyby nebylo dvakrát použité slovo poušť, tak asi ani nepoznám, kde se to odehrává. Je to opravdu škoda, protože si autorka zvolila takto zajímavé prostředí, které však nevyužila.
I celkové rozuzlení mě trochu zklamalo. Opět jsem očekával, vlivem anotace i prostředí, něco speciálního, což jsem ale nedostal.
Neberte mě ale špatně. Nebyla to rozhodně tragédie. Postavy mě docela bavily, děj se posouval a autorka píše hezky. Jen to zkrátka mohlo být mnohem lepší. Takový příběh byste si mohli zasadit téměř kamkoliv, tak proč psát o australské poušti?
Je to spíše taková jednohubka, která rozhodně neurazí, ale ničím zajímavým ani ojedinělým prostě nenadchne.

3 17.12.2024

Je mi jasné, že teď půjdu totálně proti proudu, ale ani nevíte, jak moc mě to tentokrát mrzí, protože mám předchozí díly série rád…
Já opravdu nevím, co se u tohoto dílu stalo, ale pro mě to byla prostě katastrofa. Celkově na mě kniha působí jako prvotina mladého autora, kterou zatím nikdo nestihl proškrtat. Neustálé nekonečné dialogy, v nichž se to hlavní dozvíte v prvních dvou větách, ale i tak musíte poslouchat pořád opakující se dialog znovu a znovu. A to tam bylo několikrát. Jako by všem postavám kleslo IQ o 50 %.
Hlavně ke konci bylo několik okamžiků, kdy se postavy strašně něčemu divily, ale já o tom věděl už 20 kapitol dozadu. Vážně si autor myslel, že mě hrozně překvapí zvratem, na který mě zcela očividně navedla před nějakým časem kapitola, která by tam jinak byla úplně random? A ano, já chápu, že pro postavy to tam třeba mělo smysl, ale nemůže to pak autor omílat na několika stranách. To bych čekal u začínajícího autora, ale u Cartera ne…
Co se toho IQ týče, jak já nemám rád jejich šéfovou. Už v poslední epizodě podcastu jste mohli slyšet, že se řadí do mých top pěti nejhorších postav vůbec. Člověk by řekl, že na postě šéfa bude někdo (alespoň teda v knize), kdo tam bude mít co nejvíce zkušeností, ale chyba lávky. Paní šéfová (ano, je tak důležitá, že si pořád její jméno nejsem schopný zapamatovat) se neustále diví naprostým banalitám, a kdyby tam neměla Huntera, tak snad ani neví, že pracuje na policejní stanici. To vše už jsem říkal u minulých dílů, ale v tomhle mně přijde, že si autor vyloženě řekl, že nám ukáže, jak moc hloupá ta postava je. Bohužel jsem si poměrně jistý, že to nebyl záměr…
V neposlední řadě mi přijde až trapno-vtipné, jak každá autorova kapitola musí nutně končit nějakým zvratem, ve kterém se v podstatě zastaví čas, aby hned o stranu vedle řekl, že o nic vlastně nešlo. Toho si během čtení možná tolik lidí nevšimne, ale když vám to audiokniha pokaždé podtrhne dramatickou hudbou, tak si to fakt vychutnáte.
Jakuba Saice mám jako interpreta (právě i v této sérii) velmi rád, bohužel tenhle rozjetej vlak ani on už nezachránil. Naopak mě jeho místy až afektované zpodobňování postav jen rozčilovalo, což bylo ale podle mě způsobeno hlavně mou frustrací než jeho samotným výkonem.
Ačkoliv mě to tedy mrzí, tento díl Huntera pro mě skončil opravdu tragicky. Jsem si jistý, že se do dalšího dílu stejně pustím a budu doufat, že mě tentokrát nezklame. Tento ale rozhodně doporučit nemůžu.

1 16.11.2024

Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem.
Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé.
Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné.
Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není.
Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den…
Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.

3 10.11.2024

Divnokniha… jestli mám tuto knihu popsat jedním slovem, bude to divnokniha. Ovšem vůbec ne ze špatného důvodu!
Rozhodně se nejedná o knihu pro každého, protože je napsána velmi specifickým a dramatickým způsobem, ve kterém se většina vět skládá jen z pár slov a mnohdy ani neobsahují klasické větné složení. Náhodně přeskakujete z podivných popisů do velmi urychlených rozhovorů. Styl psaní tak budete buď milovat, nebo nesnášet.
Příběh je velmi zvláštní, ale právě díky tomu se mi ve finále líbil. Jsem si jistý, že kdyby tato kniha vyšla 100-200 let dozadu, tak ji dnes má každá druhá škola v povinné četbě.
Co mi ale vadilo, je autorovo naprosto umělé natahování příběhu. Nemám to rád všeobecně, a tady autor natahuje strany např. použitím jednoho sousloví tolikrát po sobe, dokud to nezaplní tři strany. Bylo to opravdu nutné? Kdyby to ještě bylo na čtvrt strany nebo na stranu, tak dobrý, ale takto vás to jen vytrhne ze čtení…
Jak říkám, je to zvláštní kniha, která převážně kvůli svému stylu psaní rozhodně není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, stojí za to!

2 19.10.2024

Jako první bych rád řekl, a to i skrze recenze, které kniha dostává, že se jedná opravdu o jednohubku, která vás zabaví při dlouhém odpoledni, ale nic víc od ní nečekejte.
Na začátku to vypadalo dokonale. Krásné anglické prostředí, pečení a mnoho postav, které se vám ale určitě nebudou plést, protože každá z nich má propracovaný a naprosto jedinečný charakter. Téměř 80 % knihy pouze odráží onu pekařskou soutěž a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Neříkám, že to bylo něco světoborného, ale zabavilo to skvěle. Myslím si, že kdyby to u toho taky zůstalo, tak to mohlo být výborné. Bohužel pak přišla ona detektivní zápletka.
Celá detektivní část je natolik podstatná, že autorka musela dát na začátek knihy prolog o vraždě, protože jinak byste asi ani nezjistili, že to má být detektivka. Postupně se z příjemné soutěže o pečení přejde do jakéhosi mišmaše, ve kterém se řeší sabotáže, vražda, dávná tajemství a já nevím co ještě. Buď se autorka obávala, že kniha o soutěži tak nezaujme, nebo nevěděla, jak by měla takový příběh zakončit, tak tam hodila detektivku, která tam ale je zcela očividně navíc.
Přijde mi to jako strašná škoda, protože všechny postavy a prostředí jsou úžasné a kdyby to zůstalo jen u té soutěže s bonusem v roli nějakého toho tajemství, tak to mohlo být geniální. Ale takový závěr prostě a jednoduše ne…
I tak, čtení mě bavilo a pokud chcete něco hodně lehkého, tak to zkuste, ale šlo to zvládnout výrazně líp.

3 12.10.2024

Pokud tu nejste úplní nováčci, tak víte, jak moc jsem touto knihou vystoupil z mé komfortní zóny. Vyjednavač pro mě byl první zkušeností s opravdovým a ve skrze promyšleným fantasy a po přečtení jsem si jistý, že jsem si nemohl vybrat lépe.
Příběh je neskutečně obsáhlý, až mě udivuje, že má pouhých 600 stran. Autor vás bude neustále držet v napětí a věřte mi, že když už si budete jistí, že teď to přece bude všechno v pořádku, tak to ve skutečnosti teprve začalo. Většina postav je opět do detailů propracovaná, a i díky tomu mě příběh tak bavil. Charaktery jsou krásnou ukázkou toho, jak nic není černobíle a že občas potřebujete jenom jiný úhel pohledu.
Vivenna, jedna ze dvou princezen, pro mě byla jediná postava, která so natolik nepovedla. Její kapitoly byly v podstatě jako většina dílů Naruta = nijak neposouvaly děj kupředu. Chápu, jakou myšlenku nám s ní chtěl Sanderson předat, ale šlo to podle mě lépe a hlavně výrazně rychleji. Hymnus a Siry pro mě byli přesnými opaky. Postavy, u kterých máte od prvních stran pocit, že o nich víte vše, vám ukáží, že nevíte absolutně nic.
S čím jsem měl taky mírný problém, bylo autorovo popisování na začátku. Jasně, jsme ve fantasy, takže se dá čekat, že tu bude dost popisů, ale hrozně mi vadily popisy květin na náhodných budov, když jsem nevěděl ani ň o magickém systému. Zhruba v polovině tento problém ale zmizel, a pak to šlo už samo.
Ačkoliv tedy nejsem autorova cílová skupina, tak musím říct, že jsem si čtení (až na pár Vivenniných kapitol) opravdu užil a můžu vám jedině tuto knihu doporučit.

3 07.10.2024

První díl jsem v podstatě shrnul tak, že dostanete přesně to, o čem vypráví anotace – romantický a erotický příběh o dvou kamarádech z hokejového prostředí. Nic extra velkého a promyšleného, ale splnilo to účel. Z tohoto důvodu jsem byl tak překvapený, jakou hloubku tento díl dostal. Takže přesně naopak, pokud jste tu jenom kvůli erotice, tak ji tu primárně nehledejte (ale samozřejmě ji taky dostaneme).
Wesova část příběhu byla dopředu poměrně jasná. Konečně se mu splnil sen o profesionální kariéře v NHL, ale musí vyřešit problém s utajováním jeho vztahu s Jamiem.
To pravé překvapení přišlo až u Jamieho, kterému se začne život tak trochu hroutit pod rukama. To bylo tak super! Sledovat, jak se s tím snaží vyrovnat, i když to je někdy fakt těžký, mu dodalo neuvěřitelný charakter. Nebudu lhát, někdy mě kvůli tomu taky neskutečně vytáčel a kdybych byl sám na Wesově místě, v některých částech už bych ho fakt poslal někam, ale to je přesně to, co já od knih chci. Byl to jen důkaz o tom, jak moc byl jeho charakter v tomto díle propracovaný.
Závěrem se pojí jediná výtka, kterou k příběhu mám. Osobně nemusím, obzvláště u podobných příběhů, když je v závěru nakonec vše zalité sluncem. Jasně, je to romantika a my chceme, aby to dopadlo dobře, ale tady bylo více míst, se kterými se dalo pracovat a přišlo by mi zajímavější ukázat, že vždycky prostě všechno podle plánu nejde. Ano, toto skončilo dobře, ale tady se to i přes snahu nepovedlo… Chápete?
V závěru se ale pořád jedná o výbornou knihu, která předčila svůj první díl. Zatím to tak bohužel nevypadá, ale doufám, že se někdy dočkáme dalšího dílu.

5 28.09.2024

Čekal jsem kýčovitou erotiku a dostlal jsem moc fajn příběh.
Co bych rád na začátku vyzdvihl je celková odlehčenost příběhu. Ne nějakým groteskním způsobem, jak to často u podobných knih bývá, ale celkově stylem, který se k příběhu a oběma postavám skvěle hodil. Oba kluci jsou úžasní, zaručeně si je oblíbíte a budete jim fandit.
Nebudeme si lhát, všichni to čteme hlavně z jednoho důvodu a můžu říct, že ani erotické scény vás rozhodně nezklamou.
Co mi úplně nesedlo, je skokovost příběhu. Hlavně na začátku je to opravdu rychlé – 20 rychle ať známe postavy – 20 stran rychle ať se po letech potkají – 10 stran rychle ať začne tábor – 20 rychle je musíme dát dohromady. No, asi chápete… Přišlo mi to trochu moc, bylo tak vidět, jak rychle se autorky potřebovaly dostat k jádru věci, což sice u takového žánru chápu, ale pár stran navíc by tomu přece neuškodilo.
Celkově se ale jedná o hrozně fajn příběh, který mě bavil a hodlám se hned pustit do druhého dílu.

3 22.09.2024

Po knihách Albatros a deníček moderního páru jsem se s nadšením pustil do této. Bohužel má očekávání spadla již po prvních stranách na nulu.
Rozumím nápadu sepsat scény ze života, které zná téměř každý z nás a vnést jim humornější nádech. Námětů je tu hodně a každý tu tak najde něco, s čím se dokáže ztotožnit.
Problémy tu ale převažují nad tím pozitivním. Zaprvé nechápu, proč je kniha takto uspořádána – neboli úplně random. Očekával jsem rozdělení na sekce viz. Rodičovství, práce, atd. atd. Tady sice vzhledové rozdělení je, ovšem při čtení zjistíte, že se zkrátka jedná o jeden obrovský mišmaš. Chvilku čtete o dětech, pak o práci, najednou jsou tam nevtipné hlášky z autorčiny rodiny, pak monolog o tom, jak velkou chuť má autorka na víno a pořád dokola.
V první polovině jsem si myslel, že jenom nejsem cílovka, protože se samozřejmě do role matky úplně nevcítím, ale čím více mi přijde, že toto je nuda tak či tak. Kdybych sepsal všechny příhody a hlášky z mojí rodiny, dopadlo by to stejně. Byl by z toho jakýsi mišmaš, nad kterým by se možná moje rodina popadala za břicho, ale přišlo by to vtipné vám?
Pokud se v autorčině životě dokážete vidět, určitě vám to bude připadat zábavnější, ale in the end of the day to je za mě změť příhod, které bohužel nefungují.

16.09.2024

Všichni jsme zažili ten obrovský boom okolo knihy Dům v blankytně modrém moři. I já knihu četl, a taky jsem byl opravdu nadšený. Není proto překvapení, že jsem se pustil do dalšího autorova příběhu.
Jako první musím zmínit, že příběh je opravdu pomalý. Opět se jedná o feel good fantasy, které takové přesně je a díky postavám mi to vůbec nevadilo. Všechny jsou totiž propracované, všechny mají neskutečné charaktery, a to mě na knize bavilo nejvíc. Ano, děj se neposouvá rychle, ale na tom nezáleží, ba naopak, protože s postavami budete chtít trávit každou chvilku. Pokud i tak máte s pomalejším dějem problém, tak doporučuji audioknihu, která je namluvená opravdu skvěle.
Přiznám se, že i když se mi příběh opravdu líbil, tak jsem chvilku přemýšlel, jaké hodnocení mu nakonec udělím. Domek byl lepší, to ano, kdybych si měl mezi nimi vybrat, tak si stále vyberu ten. Po porovnávání jsem ale došel k závěru, že této knize i tak ale nemám co vytknout. Autorova prvotina je sice lepší, a pokud s ním nemáte zkušenost, tak si přečtěte nejprve tu, ale Pod šeptajícími dveřmi je sama o sobě taky perfektní knihou, kterou jsem si neskutečně užil a můžu ji jen doporučit.

5 12.09.2024

Pokud vás někdy zajímalo, jak by vypadal hybrid Ordinace a Ulice, tak jste tu správně.
Myslím, že slovo sitkom je tu opravdu výstižné. Sympatické postavy na pozadí irského venkova mě bavili, ale narovinu, kniha je opravdu pomalá. Jako audiokniha je k domácím pracím skvělá, ale kdybych ji četl, tak si popravdě myslím, že by se mi překousávala horko těžko.
Jedna věc, která mi ke konci neskutečně vadila, bylo neustálé zapojování random básní, úryvků z klasik apod. Občas by to nevadilo, ale tady to bylo co dvě strany, a mně to připadalo jen tak, že se autor nutně potřeboval pochlubit, kolik toho sám ví. Zrovna u tak pomalého děje ho není nutné ještě víc prodlužovat.
Celkově to je příjemné pohodové čtení na léto, ale nic hlubšího bych od toho nečekal. Jsem rád, že jsem si to poslechl, ale do dalších dílů zatím nemám potřebu jít.

6 01.09.2024

Je čím dál těžší psát na Kim recenze, protože se tu budu jenom neustále opakovat o tom, jak moc tuto sérii miluju. Tento díl toho rozhodně není výjimkou. Marsons se opět překonala.
Za dobu mé čtenářské kariéry mám načteno opravdu hodně detektivek a thrillerů. Hodně často se mi tedy stává, že děj více méně brzy odhadnu. Tady jsem po fakt dlouhé době zažil až "úzkost" z toho, že jsem neměl ani tušení, jakým směrem se příběh bude ubírat. Hltal jsem stranu za stranou a nebyl jsem schopný knihu odložit, dokud jsem se vše nedozvěděl.
Už z anotace se dozvíme, že se nám opět vrátí Alexandra, což sorry not sorry, toto je prostě nejlepší záporák, který byl kdy stvořen. Dostane tady jen trochu prostoru, což do celého konceptu skvěle zapadlo. Dozvěděli jsme se, jak na tom je a zároveň jsme dostali informace o tom, kam se bude příběh ubírat dál. Perfektní.
Nemá smysl tady neustále omílat to stejné dokola, prostě si to všichni musíte přečíst!

13 23.08.2024

Jestli můžu nějakou stránku opravdu vychválit, tak jsou to popisy. Z knihy dýchá ta temná, nepříjemná a špinavá atmosféra. Opravdu bych se ani na jedno místo z této knihy nechtěl podívat.
Příběh jako takový taky fajn. Já osobně nejsem vyloženě unešen, ale zklamaný taky ne. Klidně bych ho místy více urychlil, ale dobré.
Jsou tu dvě věci, které však nepřekousnu. Nevidím důvod, proč popisovat jednu situaci z vícero pohledů, když vám ty pohledy předají úplně to stejné. Nic navíc. Mě to stačí říct jednou.
Ten největší problém jsou ale postavy, protože jenom 3 z 6 jsou za mě použitelné. Nina, Wylan a Jesper? Skvělý! Inej je extrémně meh postava, která tam je primárně proto, aby někdo uměl obměkčit Kazovo srdce. Mathiasův jediný charakteristický rys je, že miluje Ninu, a tam to taky končí. Jednou z nejhorších postav pro mě ale navždy bude Kaz. Vím, že tu zase půjdu hodně proti proudu, ale mně tak strašně moc vadilo neustále poslouchat, jak je chytrý, bystrý, naprosto nejvíc geniální a nevím co, když to tak podle všeho ale nevypadá. Kaz vždy něco vymyslí a vyřeší, jenže my ani jednou nevidíme to, jak k tomu přišel. Mně nebyl doteď předložen ani jeden přímí důkaz, že by byl opravdu tak geniální, kromě toho, že mi to autorka prostě řekla, což mi u postavy, jejíž jediným charakterem je genialita, prostě nestačí.
Takže souhrnně – katastrofa to určitě nebyla, ale spokojený nejsem. Kaze jako postavu prostě nikdy nepřekousnu.

2 14.08.2024