Sigurd_Lesandi
komentáře u knih
Prohnilé město
Leigh Bardugo
Jestli můžu nějakou stránku opravdu vychválit, tak jsou to popisy. Z knihy dýchá ta temná, nepříjemná a špinavá atmosféra. Opravdu bych se ani na jedno místo z této knihy nechtěl podívat.
Příběh jako takový taky fajn. Já osobně nejsem vyloženě unešen, ale zklamaný taky ne. Klidně bych ho místy více urychlil, ale dobré.
Jsou tu dvě věci, které však nepřekousnu. Nevidím důvod, proč popisovat jednu situaci z vícero pohledů, když vám ty pohledy předají úplně to stejné. Nic navíc. Mě to stačí říct jednou.
Ten největší problém jsou ale postavy, protože jenom 3 z 6 jsou za mě použitelné. Nina, Wylan a Jesper? Skvělý! Inej je extrémně meh postava, která tam je primárně proto, aby někdo uměl obměkčit Kazovo srdce. Mathiasův jediný charakteristický rys je, že miluje Ninu, a tam to taky končí. Jednou z nejhorších postav pro mě ale navždy bude Kaz. Vím, že tu zase půjdu hodně proti proudu, ale mně tak strašně moc vadilo neustále poslouchat, jak je chytrý, bystrý, naprosto nejvíc geniální a nevím co, když to tak podle všeho ale nevypadá. Kaz vždy něco vymyslí a vyřeší, jenže my ani jednou nevidíme to, jak k tomu přišel. Mně nebyl doteď předložen ani jeden přímí důkaz, že by byl opravdu tak geniální, kromě toho, že mi to autorka prostě řekla, což mi u postavy, jejíž jediným charakterem je genialita, prostě nestačí.
Takže souhrnně – katastrofa to určitě nebyla, ale spokojený nejsem. Kaze jako postavu prostě nikdy nepřekousnu.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Pokud hledáte perfektní letní jednohubku, tak Caplinová zase nezklamala. Velmi příjemná romantika na pozadí nádherného pobřeží.
Jestli můžu něco opravdu vychválit, tak jsou to právě popisy prostředí. Z této knihy přímo sálá teplo, barvy, vůně… prostě všechno. Budete mít během čtení pocit, že se na daných místech skutečně nacházíte.
Je pravda, že je příběh ve své podstatě celý sluníčkový a vše se hlavní hrdince ve finále ne moc složitě povede. Což vůbec nevadí, nepotřebujeme neustálé drama. Kde mi to však i tak trošku vadilo, je budování vztahu mezi Liou a Raphaelem. Přijde mi, že autorka bez jakéhokoliv budování přešla z bodu ,,nesnáším tě" do ,,chci tě tady a teď ". Pokud pracujeme s Hate to love, tak osobně opravdu potřebuju popsat vývoj, který se v tomto vztahu odehrává. Tady to nebylo a je to taky důvod, proč jsem jeden bod strhl.
Autorka vtiskla Lie velmi zajímavé umělecké povolání, což je super, ale mohla nám ho trošku více přiblížit, protože jsem se o něm z knihy dozvěděl jen to, že dělá obrazy z látek. Přijde mi škoda, se tomu více nepověnovat, když už to tam je. To je ale jen taková mini výtka.
Celkově jsem si příběh užil a na léto je skutečně jako dělaný. Pokud tedy hledáte ještě něco k moři/bazénu, tak po něm určitě sáhněte.
Letní bouřky
Eva Pospíšilová
Pokud hledáte nějakou příjemnou lehkou letní jednohubku, tak jste tu správně, pokud ale hledáte propracovaný příběh, který budete hltat po douškách, tak úplně ne.
Problém, který s knihou mám, je jednoduchý. Jedná se o příběh, který zkrátka hraje s tím, že ačkoliv se v něm toho tolik neděje, tak vy to budete hltat, protože milujete postavy. A neberte mě špatně, já mám takové příběhy poměrně rád, jenže aby fungovali, tak se opravdu musíte s postavami propojit. Tady se to nestalo. Já o nich až do konce téměř nic bližšího nevěděl, proto se mi taky celou první polovinu stávalo, že jsem si je pletl, protože oni od sebe nemají ani nějaká výraznější odlišení.
Stal se z toho tak pohodovej příběh, který mě u sebe ale nějak přehnaně nedržel. Jak jsem zmínil na začátku, tak jako letní jednohubka to je fajn, ale nic víc bych neočekával.
Kluk s bolestivým tetováním
Josh Lanyon
Konečně konečně KONEČNĚ jsme se dočkali dalšího dílu. Sice nebyl tak úžasný jako ty předešlé, pořád jsem ale více méně spokojený.
Jako vždy se dá příběh rozdělit na dvě části – detektivní a vztahovou. Ta vztahová, kde sledujeme další budování mezi JXem a Kitem, mě velmi bavila. Tam je jasné, že autor jen tak chybu neudělá. Nebudu lhát, občas mě oba dva pěkně štvali, ale i to k tomu prostě patří.
S tou detektivní to bohužel tentokrát tak slavné nebylo. V prvních dvou dílech jsme se setkali se vzorce, kdy je Kit někde zavřený se všemi podezřelými a snaží se mezi nimi vraha najít. Díky tomu jsme opravdu sledovali, jak se Kit i JX pokouší vyšetřovat. Tady ale nic takového nebylo. Právě naopak, postavy se snaží ze všech sil žít normální život a vše nechat na policii. Což sice možná nepůsobí ani tak divně, ale proč teda psát detektivku, když tam ta detektivní část v podstatě chybí? Jak je zvykem, Kit na konci vybalí celou svou teorii a mě by fakt zajímalo, kde na ni měl šanci přijít. Ani samotné případy mě nezaujali. Spíše to působilo tak, že autor vytvořil jednu zápletku, u které zjistil, že není moc zajímavá, tak přidal ještě druhou, takže jsme měli rovnou dvě nudné zápletky, které jen ubližovali té vztahové části, která mě jindy fakt bavila.
Či-li jsem někde tak na pomezí. Rozhodně mě tento díl nenadchl tak jako předešlé, ale jedna ze dvou částí příběhu mě po většinu fakt bavila. Rozhodně se stále těším na další díl, jen doufám, že autor více propracuje detektivní zápletku
Ostrov temnoty
Daniel Aubrey
Na knihu jsem byl dost zvědavý, protože se pro mě jednalo po dlouhé době o případ, jehož hlavní postavou by byla novinářka. Celkově bych své pocity shrnul tak, že na prvotinu je to velmi dobré. Nápad skvělý, napětí ani akce tam nechybí a zvratů tam je také několik.
Jeden hlavní problém, který s knihou ale mám, je postava samotné Freye. Jedná se o dokonalou ukázku toho, co se stane, když autor vystaví nejprve příběh, poté svět, a nakonec podle těchto již vytvořených sfér dotvoří postavu. Problém je, že se tak charakter stane poměrně plochý. Překvapilo mě v závěru naznačení dalšího dílu, protože si Freyu neumím nikde jinde představit. Její jednání se perfektně hodilo, aby se příběh ubíral autorovým směrem. Po konci příběhu v ní ale nevidím další využití. Neuškodilo by tedy více propracovat její charakter.
Celkově jsem ale spokojený. Pokud hledáte skvělou jednohubku na léto, tak určitě doporučuju. Chvilku jsem váhal, jaké hodnocení knize udělím. Nakonec jsem se rozhodl pro 4 hvězdy, protože si na autora určitě chci dát pozor a podívat se i na jeho další knihy. Vidím tu velký potenciál.
Myslela jsem, že tě znám
Penny Hancock
Kniha s fascinujícím příběhem, který vás bude neustále nutit postavit se na něčí stranu. Jestli je nějaká kniha opravdu dělaná do štafety, případně na pozdější debatu, tak je to tato.
Autorka zapracovala pohledy obou hlavních protagonistek, což jedině zesílí váš pocit, že se musíte postavit na jednu stranu. Ono to tak ale úplně nejde, protože každá má v něčem pravdu a v jiném je úplně mimo. Budete tak napnutí až do úplného konce.
Co mě ale nadchlo nejvíc, je, kolik problémů autorka v příběhu rozebírá. Spolu s obviněním budete číst o důvěře mezi partnery, narušování soukromí vlastních dětí, přehnanou péčí, či také to, jak jedna nepatrná věta může někomu zničit celý život. Je tam toho opravdu hodně, takže čtení jde jen samo.
Nebál bych se i tak pár stran občas ubrat, protože některé kapitoly mě přišly jako už zbytečné okecáváni toho samého. Je to ale jediná věc, za kterou mohu 1 bod strhnout. Jinak se jedná o unikátní příběh, který můžu rozhodně doporučit.
Když se vosy vyrojí
Marie Rejfová
Z tohoto se stala moje komfortní série. Pokud hledáte pohodovou příjemnou a vtipnou série s detektivní zápletkou, tak jste tu na správném místě.
Josefína je zkrátka legendární postava, která hází jednu hlášku za druhou a dokáže obrátit život každého naruby.
Detektivní část byla v tomto díle výborná. Trošku mi připomínala třetí díl série, zde ale zvládla autorka uzavřené prostředí perfektně. Každá postava byla zajímavá, měla charakter a hlavně motiv! O to víc to bylo super.
Vztahy se zase posouvaly a já se nemůžu dočkat až se pustím do dalšího dílu. Pokud hledáte perfektní knihu/audioknihu na léto, tak je to tahle.
Tři sestry
Laura Poggioli
Od fiaska, kterým pro mě byla kniha Vrány zpracovávající velmi podobné téma, jsem si od podobných příběhů dal dlouhou pauzu. Tři sestry mě ale zaujaly jednak díky tomu, že se tento hrozný příběh opravdu stal, a jednak kvůli vlastním zkušenostem autorky, které měla do knihy promítnout.
Celá kniha je zpracována velmi zajímavě. Nesoustředí se pouze na tyto dva osamocené případy, ale zachycuje celkovou problematiku v myšlení Ruska. V tom mně přišla nejpřínosnější. Asi nikdo z nás nemá o Ruské mentalitě přehnané iluze, ale že se na poli domácího násilí dějí až taková zvěrstva (kdy policie zcela záměrně nehodlá nikomu pomoct), je příšerné. Vše vám vysvětlí staré ruské přísloví: „Bije tě? Tak to tě miluje!“.
Příběh 3 sester je zpracován velmi dobře. Autorka šla do největších podrobností a odkáže vás na několik dalších zdrojů. Ačkoliv to nebude znít dobře, tak mě úplně nenadchl její osobní příběh, protože se zase vrátil do problematiky, kterou mám i s již zmíněnou knihou vrány. Autorka zpracuje vlastní zkušenost a je jen obdivuhodné, že se s ní dokázala svěřit, na druhou stranu ji předala jen velmi povrchově. Nic hlubšího se z ní nedozvíte. A když přičteme ještě autorčiny další náhodné vsuvky z jejího života v Rusku, musím říct, že mi to přišlo vedle příběhu tří sester jen rušivé.
To je také důvod, proč jsem knize strhl na hodnocení. Jedná se ale o povedený počin a pokud vás zajímá, jak strašně to v Rusku na tomto poli nefunguje, určitě vám její čtení doporučuji.
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Nikdy jsem ještě nedošel k takovému závěru, že pro mě byla kniha utrpením, ale zároveň si myslím, že se hodně lidem může líbit.
Věc se má tak, že je kvalitně napsaná a sama o sobě se nečetla zle. Problém je u mě v tom, že se jedná o naprostou, ale naprostou šablonu, kterou už najdete v 500 jiných provedeních. Představte si, že si již po padesáté pustíte ten stejný film, kde jsou jenom jiní herci a lehce pozměněný konec, ale jinak je to pořád to samé. Takový pro mě příběh byl. Nic nového. Od začátku mi bylo úplně jasné, kam to povede.
Postavy tomu taky vůbec nepomohly, protože se nejedná o propracované charaktery, ale opět o bezduché šablony, které najdete všude jinde. Postavy se tu neobjevují proto, aby dotvářely příběh, ale jen aby si v něm splnily nějakou svou část.
Jediná věc, která mě aspoň trochu držela nad vodou, byl vrahův deník. Autor zde rozvinul zcela samostatný příběh z minulosti. Žádný velký zázrak, ale lepší jak nic. O to větší škoda. Kdyby se autor zaměřil jen na tuto část, mohlo to být fakt dobrý.
Koneckonců, pokud detektivky primárně vůbec nečtete, tak opravdu věřím a chápu, že se vám série může líbit. Pokud je to ale váš primární žánr, tak zde opravdu nic nového nenajdete.
Hon na knížete Draculu
Kerri Maniscalco
Když tato knihy proletěla Instagram, byl jsem jeden z mála, kterému se sice líbila, ale nebyl jsem z ní zase tak moc odvařený. Na druhou stranu druhý díl dostal několik horších recenzí s odůvodněním, že čtenáři čekali něco jiného. Je to oproti Rozparovači jiné, a proto se mi to asi tak moc líbilo.
V prvním díle mě strašně nebavilo neustálé omílání toho, že Rose je žena a chce být soudní patolog, otec jí to zakazuje, každý na ni nahlíží skrz prsty atd. Jsem velmi rád, že to tady odpadlo.
Zároveň mě postavy začaly opravdu bavit. Přijde mi, že se celý příběh tak nějak uvolnil. Rose mi začala být sympatická a Thomas házel jednu dokonalou hlášku za druhou.
Prostředí školy temného hradu mi až moc připomínalo začínající zkouškové, ale k příběhu se taky hodilo perfektně.
Detektivní zápletka neměla chybu. Vraha jsem sice opět odhadl, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo, protože rozuzlení motivu bylo fakt dobré a působilo mnohem víc komplexněji než v prvním dílu.
Pokud hledáte nějakou fakt super oddechovku s temným prostředím a detektivní zápletkou, nemůžete sáhnout líp.
Code 93
Olivier Norek
Na tento počin jsem narazil úplnou náhodou při znuděném brouzdání po audiotéce. Autorův debutový thriller nemá ani špatné, ale ani přehnaně pozitivní recenze. Já byl velmi příjemně překvapen.
Co si budeme, hlavní postava Victor Costa spadá do naší oblíbené šablony, kam můžeme zařadit Roberta Huntera nebo Kim Stone. Je to kvůli tomu špatné? Absolutně ne! Jen v tom nečekejte nic nového. Co ovšem nové bylo, je způsob, kterým autor celý tým vyšetřovatelů pojal. Ačkoliv to možná bude znít zvláštně, tak toto je prostě „chlapecká“ detektivka. Většina postav jsou chlapy, kteří se chovají… no prostě jako chlapy. A neberte mě špatně, takové pojetí bylo dost osvěžující. Ale ani dámy se přečtení nemusí vůbec bát.
Jeden problém se ale našel. Autor se v jedné části rozhodl zapojovat čím dál více pohledů z čím dál více časových rovin. No, takovej bordel jsem při knize dlouho nezažil. Naštěstí to bylo jen chvilkové, a pak už jsem jel do konce bez přestání. Je tedy místy vidět, že se opravdu jedná o autorovu prvotinu, a ještě se musel vypsat. Každopádně na první knihu rozhodně klobouk dolů.
Další díly jsou hodnocené velmi dobře, takže já budu v sérii rozhodně pokračovat!
Papež ukrutný
Alejandro Jodorowsky
Papež ukrutný je bezpochyby velmi zajímavý titul. Pevná vazba, nádherná obálka i propracované barevné ilustrace na lesklém papíře. To přesně chcete v knihovně mít. Co se ale týče samotného příběhu, tak mám několik výhrad.
Upozorním na to, že příběh není historicky skoro vůbec přesný. To samo ani tak nevadí, bohužel to ale autora přivedlo k tomu, že si mnohé scény přibarvil až moc. Komiks měl být plný sexu a krve, což ano, oboje tam najdete, ale podle mě chtěl být autor svým způsobem tak extrémní, že to spíše působilo groteskně.
I z toho důvodu pro mě příběh zhruba za polovinou ztratil spád a příliš mě to už ani nebavilo. Jak jsem zmínil na začátku, počin je to zajímavý, v knihovně se vám bude vyjímat skvěle a pokud chcete zkusit něco trošku jiného, tak proč ne. Pokud se ale rozhodnete vynechat, taky o nic nepřijdete.
Všechna ta krev, co nás spojuje
Camilla Bruce
Po V zahradě zášti jsem se autorčiny druhé knihy nemohl dočkat, bohužel jsem po jejím dočtení zůstal dost na rozpacích.
Podle mě autorka tak trošku nachytala samu sebe. O rodině Benderových se toho ví opravdu málo, a i ty málo, co se ví, jsou povětšinou jen spekulace. Napsat tedy historický román o takové rodině, který by měl jejich život pravdivě odrážet, nemůže být jednoduché. A tady je ten problém, nic jsem se o rodině nedozvěděl. Přišlo mi, že autorka sama moc nevěděla, jak celou knihu uchopit.
Pořád se jedná o historickou beletrii, či-li se dá očekávat, že tam bude něco málo domyšleného. Tohle je ale podle mě čistá fabulace. Bohužel ani ta dobře nefunguje. Byla to prostě nuda. Už od začátku je vám jasné, jaká bude hlavní zápletka, a tak to taky zůstane.
Neustále jsme se tak točili v kruhu, který se nikam nevyvíjel. Popravě už bych víc ocenil, kdyby autorka knihu podala záměrně jako fabulaci, která je rodinou jen inspirovaná. Nedostatek informací se takhle odrazil i na postavách, které byli strašně ploché a bez charakteru.
Je to škoda, protože po první knize je jasné, že autorka rozhodně psát umí, jen si tady podle mě nešťastně zvolila téma.
Marta spí
Romy Hausmann
Vždy, když se mi nějaká kniha fakt nelíbí, tak aspoň vidím pozitivum v tom, že budu mít o čem psát. Ale tahle kniha mi nedala ani to.
Autorčinu prvotinu jsem nečetl, ale svého času obletěla Instagram s velmi dobrými recenzemi, takže fakt nevím, co se tady stalo. Hodně lidí o Marta spí hovoří jako o slátanině, a ani já nemůžu jinak. To je jako byste vzali tři náhodné, žánry absolutně neshodné, knihy, vytrhali z nich několik stran, a ty popřeházeli (aby tam opravdu nebyla šance žádné návaznosti), a z toho vytvořili knihu.
Po dočtení mám asi zhruba pocit, že vím, kam chtěla autorka směřovat, ale jak toho měla v plánu docílit v takovémto generátoru náhodných slov, to nemám sebemenší tušení.
Strašně rád bych vám toho popsal víc, ale já nemám co. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych byl pořád v prologu. Pokud mi nechybí dalších 300 stran, aby to celý dávalo smysl, tak nevím.
Jana Seymourová - Laskavá královna
Alison Weir
Docela jsem se tohoto dílu bál, protože jak napsat poutavý příběh o manželce Jindřicha VIII., která nežila tak dlouho, aby ho stihla naštvat Ale o to víc mě překvapilo, že se z toho vyklubal zatím nejlepší díl!
Strašně jsem si oblíbil Janinu osobnost. Na to, že chtěla být v mládí jeptiškou, tak měla občas dost ostrý lokty. Často se o ní mluví jako o jediné, kterou Jindřich skutečně miloval a po dočtení s tímto tvrzením musím souhlasit. Ale nejen z důvodu, že mu dala vysněného syna, ale také to s ním perfektně uměla. Pokud chcete poznat profil dokonalé novověké královny, tak je to přesně Jana.
U prvních dvou dílů jsem zmiňoval, že mi knihy nepřijdou vůbec zaujaté, tady mi už přišlo, že byla Anna Boleyn očerňovaná fakt hodně. Pokud to však celé bereme z pohledu Jany, tak to bylo samozřejmě na místě.
Konečně jsme také nahlédli víc do života princezny Marie, což také bylo velmi zajímavé.
Jak říkám, za mě se jedná o zatím nejlepší díl, který mohu všemi deseti doporučit. Už se těším na Janu Klévskou.
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Kniha je dokonalým mixem detektivky, hororu, mysteriózna, a místy dokonce i komedie.
Na začátku vypadá vše poměrně hladce, klasický sjezd znepřátelené rodiny na odlehlém sídle. Už od této chvíle vám ale dá autor náhled do charakterů postav. A to je jeden z hlavních důvodů, proč se mi kniha tak líbila. Ačkoliv se tak mnohdy může zdát, autor nevytvořil žádnou z postav jen černobíle. Každá má propracovaný charakter, který se až do konce vyvíjí, a to byla radost sledovat.
Začátek je až poklidný, ale v jeden moment chytí rychlý spád, a od té chvíle je kniha nabytá nepřetržitou akcí. I když mám v tomto žánru taky už hodně načteno, neměl jsem sebemenší páru, kam se bude příběh posouvat. Autor vytvořil originální dílo, které zvládl skvěle zpracovat. Donutil mě místy všechny postavy milovat i nesnášet, díky čemuž nebylo nic jednotvárné.
Ke konci jsem se trochu bál, aby nebylo závěrečné rozuzlení překombinované, ale nestalo se tak. Vše bylo pro mě uzavřeno v přijatelných mezích, ale nebudu lhát, některé postavy jsem si oblíbil natolik, že bych si rád přečetl knihu o jejich dalším putování životem.
Ještě v závěru mohu knihu rozhodně doporučit i začátečníkům v tomto žánru, protože má i přes důkladné propracování náležitý nadhled a nepůsobila na mě tak těžce jako jiné.
Rozhodně doporučuju.
Národní opruzení
Karolína Zoe Meixnerová
Začneme pozitivně, autorka opravdu umí psát čtivě. Věřím, že jestli se jednou pustí do čisté fikce, tak by to mohlo být opravdu dobrý.
Tak a teď k tomu ostatnímu. Nepochopil jsem, co mi kniha měla předat. Není totiž použitelná ani jako detektivka, ani jako historický román. O oné detektivní zápletce se ani nemá smysl bavit. Nebylo to tam. Ono totiž nalezení mrtvoly k dobré detektivce úplně nestačí. Nehledě na to, že je celá vystavěná způsobem, ve kterém se na začátku dozvíme o vyšetřování, a na konci si autorka vzpomene, že by to chtělo i nějaké rozřešení.
Teoreticky se dá kniha použít jako doplnění informací ohledně historických postav. Pokud třeba studujete na střední škole a připravujete se na maturitu, tak to může být fajn. Já se nic nového nedozvěděl. Autorka se této době hodně věnuje, o to víc mě ale překvapuje, že si myslela, že 176 stran bude stačit. 176 stran je všeobecně opravdu málo, o to víc, pokud se bavíme o historicko/detektivním románu.
Autorka se pokusila o jakýsi mix, ze kterého za mě nevzešlo vůbec nic. Nemůžu doporučit.
Tráva
Keum Suk Gendry-Kim
Tak toto byla neskutečně silná zkušenost. Paradoxně o to víc mám s touto recenzí problém, protože vím, že asi nikdy nebudu schopný sepsat to, co mi „příběh“ předal. Prostě si to prosím přečtěte.
Anotace slibuje příběh zotročené dívky, ale v knize toho je mnohem víc. Dostanete náhled do těžkého života rodiny, která neměla ani na pár kousků chleba. Příběh dívky, která cestuje mezi různými rodinami, z nichž je jedna horší jak druhá, až se nakonec dostane do vojenského tábora.
Budete neustále doufat, že se jednou všechno zlepší
A ačkoliv místy ilustrace působí jednoduše, nenechte se mýlit, takové detaily, které dokázala autorka zpracovat, jen tak nenajdete. Mnohdy se jedná jen o 1 stranu s jediným obrázkem bez textu, a je to vše, co potřebujete vědět.
Smrt v ledu
Amy McCulloch
Od této knihy nečekejte nic jiného než horolezectví. Sama autorka podnikla výpravu na onu horu a jde to vidět. Popisuje celé dobrodružství do nejmenších detailů od prvních kroků po stanování v nebezpečném mrazivém prostředí s nedostatkem kyslíku. Dá se říci, že je z tohoto důvodu thrillerová část trošku upozaděná, což mně třeba vůbec nevadilo, ale chápu, že pokud vám je horolezectví proti srsti, tak vás kniha asi úplně nezaujme.
Začátek byl trošku tužší a místy bylo vidět, že se jedná o autorčin první pokus o knihu pro dospělé publikum, ale ve finále se to fakt povedlo. Po cca prvních 100 stranách chytl příběh spád, dostanete se do čistě horského prostředí a od té chvíle mě to velmi bavilo.
Konec jako takový se mi taky líbil, klidně bych u něj trochu ubral ve všech kombinacích, které autorka vymyslela, ale pořád za mě super.
Jedná se svým způsobem o takovou zimní jednohubku, ale mě nadchla. Sám se v horolezectví vůbec neorientuju, a o to víc mě to bavilo. Pokud ale hledáte napínavý a akcí nabitý detektivní příběh, kniha vám asi nesedne. Já však doporučuju!
Srdcerváči. Kniha 5
Alice Oseman
Oproti minulému dílu to bylo vlastně super. Hlavní problém, který s tímto dílem ale zase mám, je, že je všechno extrémně prvoplánové. Autorka chce psát o sexu, tak se od první strany neustále zmiňuje první pohlavní styk. Když to dojde ke zdárnému konci, tak chce psát o univerzitách, takže se nebude řešit nic jiného. Žádný postupný vývoj tam nehledejte.
To, čím byly první 3 díly tak super, bylo, že měl příběh vrstvy. Viděli jsme jejich dospívání, strasti i radosti, a hlavně i ten úplně normální život. Na to všechno se ale autorka vykašlala. Může mi někdo vysvětlit, proč dostaneme dvojstranu o líbání, ale když se bavíme o závěrečných zkouškách, je to shrnuto na jedné straně?
Vedlejší postavy nás taky asi přestali zajímat, protože tu působí jen jako doplňky, aby ten příběh nějak dával smysl (což bohužel ani tak nedává). Potřebujeme někoho s kapelou? Bum Sarah. Někoho na prohlídku vysokých škol? Bum Elle. Bavíme se o sexu? Bum Aled, a tak dále. Tam to ani nepůsobí, že by ty postavy fakt byly kamarádi, jen je tam autorka prostě potřebovala.
Další důkaz toho, jak moc to bylo o ničem, je nekonečná estráda s prohlídkou vysokých škol. O ničem jiném totiž druhá polovina není. Je strašně hezký, že si s Nickem projdeme x univerzit, na které by se mohl hlásit. Ale dozvíme se třeba proč by tam měl chtít (kromě týmu rugby), co chce dělat, proč je některá vysoká lepší jak jiná, nebo třeba problematiku, zda se na ni má vůbec šanci dostat? Nene, moc složitý
A zase se musím vrátit k minulému dílu, kde autorka psala příběh o anorexii bez anorexie. Já fakt nevím, jestli jí nikdo neřekl, že kreslí komiks, ale co tak já vím, tak hlavní výhoda toho komiksu jsou obrázky, ne? Tak proč ani jednou nevidíme, co to znamená mít anorexii? Jak si třeba Charlie huntuje tělo. Že je třeba přehnaně hubený? Pokud by opět autorka sama nezmínila na jedné straně, že má Charlie nějaké jizvy, tak o tom ani nevíme.
A víte, co mě mrzí fakt nejvíc? Není potřeba mnoho, aby to bylo dobrý. Všechny moje výtky se dají tak jednoduše opravit. Bohužel by to asi chtělo příběh víc rozpracovat, což se nejspíš nikomu nechce. Oproti minulému dílu jsem aspoň nějaké zlepšení zaznamenal, ale pomohlo to nějak moc? Ani ne. Ve finále to pro mě je stále nesmyslný příběh absolutně o ničem, který si chce místy hrát na hloubku, která tam ale není.