Sigurd_Lesandi komentáře u knih

Očekával jsem plno scén odehrávajících se v úmorném vedru a popis fungování statku uprostřed ničeho, místo toho jsem ale dostal svým způsobem obyčejné rodinné drama, kterých je už plno. Kdyby nebylo dvakrát použité slovo poušť, tak asi ani nepoznám, kde se to odehrává. Je to opravdu škoda, protože si autorka zvolila takto zajímavé prostředí, které však nevyužila.
I celkové rozuzlení mě trochu zklamalo. Opět jsem očekával, vlivem anotace i prostředí, něco speciálního, což jsem ale nedostal.
Neberte mě ale špatně. Nebyla to rozhodně tragédie. Postavy mě docela bavily, děj se posouval a autorka píše hezky. Jen to zkrátka mohlo být mnohem lepší. Takový příběh byste si mohli zasadit téměř kamkoliv, tak proč psát o australské poušti?
Je to spíše taková jednohubka, která rozhodně neurazí, ale ničím zajímavým ani ojedinělým prostě nenadchne.

1 17.12.2024

Je mi jasné, že teď půjdu totálně proti proudu, ale ani nevíte, jak moc mě to tentokrát mrzí, protože mám předchozí díly série rád…
Já opravdu nevím, co se u tohoto dílu stalo, ale pro mě to byla prostě katastrofa. Celkově na mě kniha působí jako prvotina mladého autora, kterou zatím nikdo nestihl proškrtat. Neustálé nekonečné dialogy, v nichž se to hlavní dozvíte v prvních dvou větách, ale i tak musíte poslouchat pořád opakující se dialog znovu a znovu. A to tam bylo několikrát. Jako by všem postavám kleslo IQ o 50 %.
Hlavně ke konci bylo několik okamžiků, kdy se postavy strašně něčemu divily, ale já o tom věděl už 20 kapitol dozadu. Vážně si autor myslel, že mě hrozně překvapí zvratem, na který mě zcela očividně navedla před nějakým časem kapitola, která by tam jinak byla úplně random? A ano, já chápu, že pro postavy to tam třeba mělo smysl, ale nemůže to pak autor omílat na několika stranách. To bych čekal u začínajícího autora, ale u Cartera ne…
Co se toho IQ týče, jak já nemám rád jejich šéfovou. Už v poslední epizodě podcastu jste mohli slyšet, že se řadí do mých top pěti nejhorších postav vůbec. Člověk by řekl, že na postě šéfa bude někdo (alespoň teda v knize), kdo tam bude mít co nejvíce zkušeností, ale chyba lávky. Paní šéfová (ano, je tak důležitá, že si pořád její jméno nejsem schopný zapamatovat) se neustále diví naprostým banalitám, a kdyby tam neměla Huntera, tak snad ani neví, že pracuje na policejní stanici. To vše už jsem říkal u minulých dílů, ale v tomhle mně přijde, že si autor vyloženě řekl, že nám ukáže, jak moc hloupá ta postava je. Bohužel jsem si poměrně jistý, že to nebyl záměr…
V neposlední řadě mi přijde až trapno-vtipné, jak každá autorova kapitola musí nutně končit nějakým zvratem, ve kterém se v podstatě zastaví čas, aby hned o stranu vedle řekl, že o nic vlastně nešlo. Toho si během čtení možná tolik lidí nevšimne, ale když vám to audiokniha pokaždé podtrhne dramatickou hudbou, tak si to fakt vychutnáte.
Jakuba Saice mám jako interpreta (právě i v této sérii) velmi rád, bohužel tenhle rozjetej vlak ani on už nezachránil. Naopak mě jeho místy až afektované zpodobňování postav jen rozčilovalo, což bylo ale podle mě způsobeno hlavně mou frustrací než jeho samotným výkonem.
Ačkoliv mě to tedy mrzí, tento díl Huntera pro mě skončil opravdu tragicky. Jsem si jistý, že se do dalšího dílu stejně pustím a budu doufat, že mě tentokrát nezklame. Tento ale rozhodně doporučit nemůžu.

16.11.2024

Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem.
Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé.
Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné.
Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není.
Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den…
Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.

1 10.11.2024

Divnokniha… jestli mám tuto knihu popsat jedním slovem, bude to divnokniha. Ovšem vůbec ne ze špatného důvodu!
Rozhodně se nejedná o knihu pro každého, protože je napsána velmi specifickým a dramatickým způsobem, ve kterém se většina vět skládá jen z pár slov a mnohdy ani neobsahují klasické větné složení. Náhodně přeskakujete z podivných popisů do velmi urychlených rozhovorů. Styl psaní tak budete buď milovat, nebo nesnášet.
Příběh je velmi zvláštní, ale právě díky tomu se mi ve finále líbil. Jsem si jistý, že kdyby tato kniha vyšla 100-200 let dozadu, tak ji dnes má každá druhá škola v povinné četbě.
Co mi ale vadilo, je autorovo naprosto umělé natahování příběhu. Nemám to rád všeobecně, a tady autor natahuje strany např. použitím jednoho sousloví tolikrát po sobe, dokud to nezaplní tři strany. Bylo to opravdu nutné? Kdyby to ještě bylo na čtvrt strany nebo na stranu, tak dobrý, ale takto vás to jen vytrhne ze čtení…
Jak říkám, je to zvláštní kniha, která převážně kvůli svému stylu psaní rozhodně není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, stojí za to!

1 19.10.2024

Jako první bych rád řekl, a to i skrze recenze, které kniha dostává, že se jedná opravdu o jednohubku, která vás zabaví při dlouhém odpoledni, ale nic víc od ní nečekejte.
Na začátku to vypadalo dokonale. Krásné anglické prostředí, pečení a mnoho postav, které se vám ale určitě nebudou plést, protože každá z nich má propracovaný a naprosto jedinečný charakter. Téměř 80 % knihy pouze odráží onu pekařskou soutěž a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Neříkám, že to bylo něco světoborného, ale zabavilo to skvěle. Myslím si, že kdyby to u toho taky zůstalo, tak to mohlo být výborné. Bohužel pak přišla ona detektivní zápletka.
Celá detektivní část je natolik podstatná, že autorka musela dát na začátek knihy prolog o vraždě, protože jinak byste asi ani nezjistili, že to má být detektivka. Postupně se z příjemné soutěže o pečení přejde do jakéhosi mišmaše, ve kterém se řeší sabotáže, vražda, dávná tajemství a já nevím co ještě. Buď se autorka obávala, že kniha o soutěži tak nezaujme, nebo nevěděla, jak by měla takový příběh zakončit, tak tam hodila detektivku, která tam ale je zcela očividně navíc.
Přijde mi to jako strašná škoda, protože všechny postavy a prostředí jsou úžasné a kdyby to zůstalo jen u té soutěže s bonusem v roli nějakého toho tajemství, tak to mohlo být geniální. Ale takový závěr prostě a jednoduše ne…
I tak, čtení mě bavilo a pokud chcete něco hodně lehkého, tak to zkuste, ale šlo to zvládnout výrazně líp.

2 12.10.2024

Pokud tu nejste úplní nováčci, tak víte, jak moc jsem touto knihou vystoupil z mé komfortní zóny. Vyjednavač pro mě byl první zkušeností s opravdovým a ve skrze promyšleným fantasy a po přečtení jsem si jistý, že jsem si nemohl vybrat lépe.
Příběh je neskutečně obsáhlý, až mě udivuje, že má pouhých 600 stran. Autor vás bude neustále držet v napětí a věřte mi, že když už si budete jistí, že teď to přece bude všechno v pořádku, tak to ve skutečnosti teprve začalo. Většina postav je opět do detailů propracovaná, a i díky tomu mě příběh tak bavil. Charaktery jsou krásnou ukázkou toho, jak nic není černobíle a že občas potřebujete jenom jiný úhel pohledu.
Vivenna, jedna ze dvou princezen, pro mě byla jediná postava, která so natolik nepovedla. Její kapitoly byly v podstatě jako většina dílů Naruta = nijak neposouvaly děj kupředu. Chápu, jakou myšlenku nám s ní chtěl Sanderson předat, ale šlo to podle mě lépe a hlavně výrazně rychleji. Hymnus a Siry pro mě byli přesnými opaky. Postavy, u kterých máte od prvních stran pocit, že o nich víte vše, vám ukáží, že nevíte absolutně nic.
S čím jsem měl taky mírný problém, bylo autorovo popisování na začátku. Jasně, jsme ve fantasy, takže se dá čekat, že tu bude dost popisů, ale hrozně mi vadily popisy květin na náhodných budov, když jsem nevěděl ani ň o magickém systému. Zhruba v polovině tento problém ale zmizel, a pak to šlo už samo.
Ačkoliv tedy nejsem autorova cílová skupina, tak musím říct, že jsem si čtení (až na pár Vivenniných kapitol) opravdu užil a můžu vám jedině tuto knihu doporučit.

2 07.10.2024

První díl jsem v podstatě shrnul tak, že dostanete přesně to, o čem vypráví anotace – romantický a erotický příběh o dvou kamarádech z hokejového prostředí. Nic extra velkého a promyšleného, ale splnilo to účel. Z tohoto důvodu jsem byl tak překvapený, jakou hloubku tento díl dostal. Takže přesně naopak, pokud jste tu jenom kvůli erotice, tak ji tu primárně nehledejte (ale samozřejmě ji taky dostaneme).
Wesova část příběhu byla dopředu poměrně jasná. Konečně se mu splnil sen o profesionální kariéře v NHL, ale musí vyřešit problém s utajováním jeho vztahu s Jamiem.
To pravé překvapení přišlo až u Jamieho, kterému se začne život tak trochu hroutit pod rukama. To bylo tak super! Sledovat, jak se s tím snaží vyrovnat, i když to je někdy fakt těžký, mu dodalo neuvěřitelný charakter. Nebudu lhát, někdy mě kvůli tomu taky neskutečně vytáčel a kdybych byl sám na Wesově místě, v některých částech už bych ho fakt poslal někam, ale to je přesně to, co já od knih chci. Byl to jen důkaz o tom, jak moc byl jeho charakter v tomto díle propracovaný.
Závěrem se pojí jediná výtka, kterou k příběhu mám. Osobně nemusím, obzvláště u podobných příběhů, když je v závěru nakonec vše zalité sluncem. Jasně, je to romantika a my chceme, aby to dopadlo dobře, ale tady bylo více míst, se kterými se dalo pracovat a přišlo by mi zajímavější ukázat, že vždycky prostě všechno podle plánu nejde. Ano, toto skončilo dobře, ale tady se to i přes snahu nepovedlo… Chápete?
V závěru se ale pořád jedná o výbornou knihu, která předčila svůj první díl. Zatím to tak bohužel nevypadá, ale doufám, že se někdy dočkáme dalšího dílu.

4 28.09.2024

Čekal jsem kýčovitou erotiku a dostlal jsem moc fajn příběh.
Co bych rád na začátku vyzdvihl je celková odlehčenost příběhu. Ne nějakým groteskním způsobem, jak to často u podobných knih bývá, ale celkově stylem, který se k příběhu a oběma postavám skvěle hodil. Oba kluci jsou úžasní, zaručeně si je oblíbíte a budete jim fandit.
Nebudeme si lhát, všichni to čteme hlavně z jednoho důvodu a můžu říct, že ani erotické scény vás rozhodně nezklamou.
Co mi úplně nesedlo, je skokovost příběhu. Hlavně na začátku je to opravdu rychlé – 20 rychle ať známe postavy – 20 stran rychle ať se po letech potkají – 10 stran rychle ať začne tábor – 20 rychle je musíme dát dohromady. No, asi chápete… Přišlo mi to trochu moc, bylo tak vidět, jak rychle se autorky potřebovaly dostat k jádru věci, což sice u takového žánru chápu, ale pár stran navíc by tomu přece neuškodilo.
Celkově se ale jedná o hrozně fajn příběh, který mě bavil a hodlám se hned pustit do druhého dílu.

2 22.09.2024

Po knihách Albatros a deníček moderního páru jsem se s nadšením pustil do této. Bohužel má očekávání spadla již po prvních stranách na nulu.
Rozumím nápadu sepsat scény ze života, které zná téměř každý z nás a vnést jim humornější nádech. Námětů je tu hodně a každý tu tak najde něco, s čím se dokáže ztotožnit.
Problémy tu ale převažují nad tím pozitivním. Zaprvé nechápu, proč je kniha takto uspořádána – neboli úplně random. Očekával jsem rozdělení na sekce viz. Rodičovství, práce, atd. atd. Tady sice vzhledové rozdělení je, ovšem při čtení zjistíte, že se zkrátka jedná o jeden obrovský mišmaš. Chvilku čtete o dětech, pak o práci, najednou jsou tam nevtipné hlášky z autorčiny rodiny, pak monolog o tom, jak velkou chuť má autorka na víno a pořád dokola.
V první polovině jsem si myslel, že jenom nejsem cílovka, protože se samozřejmě do role matky úplně nevcítím, ale čím více mi přijde, že toto je nuda tak či tak. Kdybych sepsal všechny příhody a hlášky z mojí rodiny, dopadlo by to stejně. Byl by z toho jakýsi mišmaš, nad kterým by se možná moje rodina popadala za břicho, ale přišlo by to vtipné vám?
Pokud se v autorčině životě dokážete vidět, určitě vám to bude připadat zábavnější, ale in the end of the day to je za mě změť příhod, které bohužel nefungují.

16.09.2024

Všichni jsme zažili ten obrovský boom okolo knihy Dům v blankytně modrém moři. I já knihu četl, a taky jsem byl opravdu nadšený. Není proto překvapení, že jsem se pustil do dalšího autorova příběhu.
Jako první musím zmínit, že příběh je opravdu pomalý. Opět se jedná o feel good fantasy, které takové přesně je a díky postavám mi to vůbec nevadilo. Všechny jsou totiž propracované, všechny mají neskutečné charaktery, a to mě na knize bavilo nejvíc. Ano, děj se neposouvá rychle, ale na tom nezáleží, ba naopak, protože s postavami budete chtít trávit každou chvilku. Pokud i tak máte s pomalejším dějem problém, tak doporučuji audioknihu, která je namluvená opravdu skvěle.
Přiznám se, že i když se mi příběh opravdu líbil, tak jsem chvilku přemýšlel, jaké hodnocení mu nakonec udělím. Domek byl lepší, to ano, kdybych si měl mezi nimi vybrat, tak si stále vyberu ten. Po porovnávání jsem ale došel k závěru, že této knize i tak ale nemám co vytknout. Autorova prvotina je sice lepší, a pokud s ním nemáte zkušenost, tak si přečtěte nejprve tu, ale Pod šeptajícími dveřmi je sama o sobě taky perfektní knihou, kterou jsem si neskutečně užil a můžu ji jen doporučit.

3 12.09.2024

Pokud vás někdy zajímalo, jak by vypadal hybrid Ordinace a Ulice, tak jste tu správně.
Myslím, že slovo sitkom je tu opravdu výstižné. Sympatické postavy na pozadí irského venkova mě bavili, ale narovinu, kniha je opravdu pomalá. Jako audiokniha je k domácím pracím skvělá, ale kdybych ji četl, tak si popravdě myslím, že by se mi překousávala horko těžko.
Jedna věc, která mi ke konci neskutečně vadila, bylo neustálé zapojování random básní, úryvků z klasik apod. Občas by to nevadilo, ale tady to bylo co dvě strany, a mně to připadalo jen tak, že se autor nutně potřeboval pochlubit, kolik toho sám ví. Zrovna u tak pomalého děje ho není nutné ještě víc prodlužovat.
Celkově to je příjemné pohodové čtení na léto, ale nic hlubšího bych od toho nečekal. Jsem rád, že jsem si to poslechl, ale do dalších dílů zatím nemám potřebu jít.

3 01.09.2024

Je čím dál těžší psát na Kim recenze, protože se tu budu jenom neustále opakovat o tom, jak moc tuto sérii miluju. Tento díl toho rozhodně není výjimkou. Marsons se opět překonala.
Za dobu mé čtenářské kariéry mám načteno opravdu hodně detektivek a thrillerů. Hodně často se mi tedy stává, že děj více méně brzy odhadnu. Tady jsem po fakt dlouhé době zažil až "úzkost" z toho, že jsem neměl ani tušení, jakým směrem se příběh bude ubírat. Hltal jsem stranu za stranou a nebyl jsem schopný knihu odložit, dokud jsem se vše nedozvěděl.
Už z anotace se dozvíme, že se nám opět vrátí Alexandra, což sorry not sorry, toto je prostě nejlepší záporák, který byl kdy stvořen. Dostane tady jen trochu prostoru, což do celého konceptu skvěle zapadlo. Dozvěděli jsme se, jak na tom je a zároveň jsme dostali informace o tom, kam se bude příběh ubírat dál. Perfektní.
Nemá smysl tady neustále omílat to stejné dokola, prostě si to všichni musíte přečíst!

13 23.08.2024

Jestli můžu nějakou stránku opravdu vychválit, tak jsou to popisy. Z knihy dýchá ta temná, nepříjemná a špinavá atmosféra. Opravdu bych se ani na jedno místo z této knihy nechtěl podívat.
Příběh jako takový taky fajn. Já osobně nejsem vyloženě unešen, ale zklamaný taky ne. Klidně bych ho místy více urychlil, ale dobré.
Jsou tu dvě věci, které však nepřekousnu. Nevidím důvod, proč popisovat jednu situaci z vícero pohledů, když vám ty pohledy předají úplně to stejné. Nic navíc. Mě to stačí říct jednou.
Ten největší problém jsou ale postavy, protože jenom 3 z 6 jsou za mě použitelné. Nina, Wylan a Jesper? Skvělý! Inej je extrémně meh postava, která tam je primárně proto, aby někdo uměl obměkčit Kazovo srdce. Mathiasův jediný charakteristický rys je, že miluje Ninu, a tam to taky končí. Jednou z nejhorších postav pro mě ale navždy bude Kaz. Vím, že tu zase půjdu hodně proti proudu, ale mně tak strašně moc vadilo neustále poslouchat, jak je chytrý, bystrý, naprosto nejvíc geniální a nevím co, když to tak podle všeho ale nevypadá. Kaz vždy něco vymyslí a vyřeší, jenže my ani jednou nevidíme to, jak k tomu přišel. Mně nebyl doteď předložen ani jeden přímí důkaz, že by byl opravdu tak geniální, kromě toho, že mi to autorka prostě řekla, což mi u postavy, jejíž jediným charakterem je genialita, prostě nestačí.
Takže souhrnně – katastrofa to určitě nebyla, ale spokojený nejsem. Kaze jako postavu prostě nikdy nepřekousnu.

2 14.08.2024

Pokud hledáte perfektní letní jednohubku, tak Caplinová zase nezklamala. Velmi příjemná romantika na pozadí nádherného pobřeží.
Jestli můžu něco opravdu vychválit, tak jsou to právě popisy prostředí. Z této knihy přímo sálá teplo, barvy, vůně… prostě všechno. Budete mít během čtení pocit, že se na daných místech skutečně nacházíte.
Je pravda, že je příběh ve své podstatě celý sluníčkový a vše se hlavní hrdince ve finále ne moc složitě povede. Což vůbec nevadí, nepotřebujeme neustálé drama. Kde mi to však i tak trošku vadilo, je budování vztahu mezi Liou a Raphaelem. Přijde mi, že autorka bez jakéhokoliv budování přešla z bodu ,,nesnáším tě" do ,,chci tě tady a teď ". Pokud pracujeme s Hate to love, tak osobně opravdu potřebuju popsat vývoj, který se v tomto vztahu odehrává. Tady to nebylo a je to taky důvod, proč jsem jeden bod strhl.
Autorka vtiskla Lie velmi zajímavé umělecké povolání, což je super, ale mohla nám ho trošku více přiblížit, protože jsem se o něm z knihy dozvěděl jen to, že dělá obrazy z látek. Přijde mi škoda, se tomu více nepověnovat, když už to tam je. To je ale jen taková mini výtka.
Celkově jsem si příběh užil a na léto je skutečně jako dělaný. Pokud tedy hledáte ještě něco k moři/bazénu, tak po něm určitě sáhněte.

3 09.08.2024

Pokud hledáte nějakou příjemnou lehkou letní jednohubku, tak jste tu správně, pokud ale hledáte propracovaný příběh, který budete hltat po douškách, tak úplně ne.
Problém, který s knihou mám, je jednoduchý. Jedná se o příběh, který zkrátka hraje s tím, že ačkoliv se v něm toho tolik neděje, tak vy to budete hltat, protože milujete postavy. A neberte mě špatně, já mám takové příběhy poměrně rád, jenže aby fungovali, tak se opravdu musíte s postavami propojit. Tady se to nestalo. Já o nich až do konce téměř nic bližšího nevěděl, proto se mi taky celou první polovinu stávalo, že jsem si je pletl, protože oni od sebe nemají ani nějaká výraznější odlišení.
Stal se z toho tak pohodovej příběh, který mě u sebe ale nějak přehnaně nedržel. Jak jsem zmínil na začátku, tak jako letní jednohubka to je fajn, ale nic víc bych neočekával.

31.07.2024

Konečně konečně KONEČNĚ jsme se dočkali dalšího dílu. Sice nebyl tak úžasný jako ty předešlé, pořád jsem ale více méně spokojený.
Jako vždy se dá příběh rozdělit na dvě části – detektivní a vztahovou. Ta vztahová, kde sledujeme další budování mezi JXem a Kitem, mě velmi bavila. Tam je jasné, že autor jen tak chybu neudělá. Nebudu lhát, občas mě oba dva pěkně štvali, ale i to k tomu prostě patří.
S tou detektivní to bohužel tentokrát tak slavné nebylo. V prvních dvou dílech jsme se setkali se vzorce, kdy je Kit někde zavřený se všemi podezřelými a snaží se mezi nimi vraha najít. Díky tomu jsme opravdu sledovali, jak se Kit i JX pokouší vyšetřovat. Tady ale nic takového nebylo. Právě naopak, postavy se snaží ze všech sil žít normální život a vše nechat na policii. Což sice možná nepůsobí ani tak divně, ale proč teda psát detektivku, když tam ta detektivní část v podstatě chybí? Jak je zvykem, Kit na konci vybalí celou svou teorii a mě by fakt zajímalo, kde na ni měl šanci přijít. Ani samotné případy mě nezaujali. Spíše to působilo tak, že autor vytvořil jednu zápletku, u které zjistil, že není moc zajímavá, tak přidal ještě druhou, takže jsme měli rovnou dvě nudné zápletky, které jen ubližovali té vztahové části, která mě jindy fakt bavila.
Či-li jsem někde tak na pomezí. Rozhodně mě tento díl nenadchl tak jako předešlé, ale jedna ze dvou částí příběhu mě po většinu fakt bavila. Rozhodně se stále těším na další díl, jen doufám, že autor více propracuje detektivní zápletku

1 31.07.2024

Na knihu jsem byl dost zvědavý, protože se pro mě jednalo po dlouhé době o případ, jehož hlavní postavou by byla novinářka. Celkově bych své pocity shrnul tak, že na prvotinu je to velmi dobré. Nápad skvělý, napětí ani akce tam nechybí a zvratů tam je také několik.
Jeden hlavní problém, který s knihou ale mám, je postava samotné Freye. Jedná se o dokonalou ukázku toho, co se stane, když autor vystaví nejprve příběh, poté svět, a nakonec podle těchto již vytvořených sfér dotvoří postavu. Problém je, že se tak charakter stane poměrně plochý. Překvapilo mě v závěru naznačení dalšího dílu, protože si Freyu neumím nikde jinde představit. Její jednání se perfektně hodilo, aby se příběh ubíral autorovým směrem. Po konci příběhu v ní ale nevidím další využití. Neuškodilo by tedy více propracovat její charakter.
Celkově jsem ale spokojený. Pokud hledáte skvělou jednohubku na léto, tak určitě doporučuju. Chvilku jsem váhal, jaké hodnocení knize udělím. Nakonec jsem se rozhodl pro 4 hvězdy, protože si na autora určitě chci dát pozor a podívat se i na jeho další knihy. Vidím tu velký potenciál.

2 07.07.2024

Kniha s fascinujícím příběhem, který vás bude neustále nutit postavit se na něčí stranu. Jestli je nějaká kniha opravdu dělaná do štafety, případně na pozdější debatu, tak je to tato.
Autorka zapracovala pohledy obou hlavních protagonistek, což jedině zesílí váš pocit, že se musíte postavit na jednu stranu. Ono to tak ale úplně nejde, protože každá má v něčem pravdu a v jiném je úplně mimo. Budete tak napnutí až do úplného konce.
Co mě ale nadchlo nejvíc, je, kolik problémů autorka v příběhu rozebírá. Spolu s obviněním budete číst o důvěře mezi partnery, narušování soukromí vlastních dětí, přehnanou péčí, či také to, jak jedna nepatrná věta může někomu zničit celý život. Je tam toho opravdu hodně, takže čtení jde jen samo.
Nebál bych se i tak pár stran občas ubrat, protože některé kapitoly mě přišly jako už zbytečné okecáváni toho samého. Je to ale jediná věc, za kterou mohu 1 bod strhnout. Jinak se jedná o unikátní příběh, který můžu rozhodně doporučit.

3 02.07.2024

Z tohoto se stala moje komfortní série. Pokud hledáte pohodovou příjemnou a vtipnou série s detektivní zápletkou, tak jste tu na správném místě.
Josefína je zkrátka legendární postava, která hází jednu hlášku za druhou a dokáže obrátit život každého naruby.
Detektivní část byla v tomto díle výborná. Trošku mi připomínala třetí díl série, zde ale zvládla autorka uzavřené prostředí perfektně. Každá postava byla zajímavá, měla charakter a hlavně motiv! O to víc to bylo super.
Vztahy se zase posouvaly a já se nemůžu dočkat až se pustím do dalšího dílu. Pokud hledáte perfektní knihu/audioknihu na léto, tak je to tahle.

7 16.06.2024

Od fiaska, kterým pro mě byla kniha Vrány zpracovávající velmi podobné téma, jsem si od podobných příběhů dal dlouhou pauzu. Tři sestry mě ale zaujaly jednak díky tomu, že se tento hrozný příběh opravdu stal, a jednak kvůli vlastním zkušenostem autorky, které měla do knihy promítnout.
Celá kniha je zpracována velmi zajímavě. Nesoustředí se pouze na tyto dva osamocené případy, ale zachycuje celkovou problematiku v myšlení Ruska. V tom mně přišla nejpřínosnější. Asi nikdo z nás nemá o Ruské mentalitě přehnané iluze, ale že se na poli domácího násilí dějí až taková zvěrstva (kdy policie zcela záměrně nehodlá nikomu pomoct), je příšerné. Vše vám vysvětlí staré ruské přísloví: „Bije tě? Tak to tě miluje!“.
Příběh 3 sester je zpracován velmi dobře. Autorka šla do největších podrobností a odkáže vás na několik dalších zdrojů. Ačkoliv to nebude znít dobře, tak mě úplně nenadchl její osobní příběh, protože se zase vrátil do problematiky, kterou mám i s již zmíněnou knihou vrány. Autorka zpracuje vlastní zkušenost a je jen obdivuhodné, že se s ní dokázala svěřit, na druhou stranu ji předala jen velmi povrchově. Nic hlubšího se z ní nedozvíte. A když přičteme ještě autorčiny další náhodné vsuvky z jejího života v Rusku, musím říct, že mi to přišlo vedle příběhu tří sester jen rušivé.
To je také důvod, proč jsem knize strhl na hodnocení. Jedná se ale o povedený počin a pokud vás zajímá, jak strašně to v Rusku na tomto poli nefunguje, určitě vám její čtení doporučuji.

2 08.06.2024