Sigurd_Lesandi
přečtené 280
Hospůdka v Praze
2024,
Julie Caplin
Na tuto knihu jsem se hrozně těšil, bohužel se stala prvním letošním zklamáním. Pro mě osobně jsou dva způsoby, jak si mohu knihu Caplinové užít. Buď musí kniha perfektně zpracovávat prostředí (viz. Hotýlek na Islandu či Vila v Itálii), kde romantika není to hlavní, ale nevadí to, protože máte spoustu jiných podnětů, nebo klidně ať to nemá tak zajímavé prostředí, ale v tom případě vyžaduji dobrou romantiku (viz. Útěk na venkov). Tady bohužel nenajdete ani jedno. Bál jsem se, že bude celá kniha plná českých stereotypů, ale paradoxně bych si jich teď přál o něco více. Prostředí na mě ve finále nijak nepůsobilo. Kdybyste přesunuli pivovar třeba do Rakousku, tak bych kromě chybějící návštěvy Orloje nic nepostřehl. Další věc je, proč pivovar? Proč si autorka zvolila něco tak specifického? Já osobně očekával opravdu příběh z hospůdky, kde bude hlavní postava například v roli číšníka nebo kuchaře a během toho si zkusí uvařit vlastní pivo. Založit ale celý příběh na pivovaru, kde se nic pořádného nedozvíte, bylo dost o ničem. Kde pokulhává prostředí, tak je romantika ještě horší. Prosím vás, nápad bývalých partnerů, kteří oba čistě náhodou přijedou z Británie do Prahy a čistě náhodou oba vařit pivo a čistě náhodou do stejného bytu… Chápete, jak retardovaně to zní? Nejhůře jsem se ale vyrovnával se samotnou Annou. To byla tak nepříjemná postava, že jsem jí nic dobrého v příběhu nepřál. Holka přijede s dokonalým a vysněným přítelem, potká svého bývalého, což ji logicky po třech vteřinách přesvědčí, že je její nynější partner naprostej parchant a musí se musí zbavit. Neustále po Leovi šilhá, ačkoliv on je tady ten hrozný proutník (jedině, že by tedy vůbec nebyl). Pomalu v každé kapitole ho svléká očima, aby se pak strašně štítila spát s ním v posteli na chatě…. Atd. Jediné, co knize slouží ke cti, je, že Caplinová psát naštěstí umí, a tak to nebyla tak příšerná katastrofa, jak mohla být, ale i tak tedy... Toto se bohužel nepovedlo.... celý text
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
2015,
Benjamin Alire Sáenz
Já vím, že tady jdu zase úplně proti proudu, ale tak moc jsem této knize věřil, přitom to pro mě bylo utrpení. Aristoteles jako hlavní postava? Jen mě mrzí, že jsme podcast o nejhorších knižních postavách zrovna vydali. Nevím, jestli zapůsobilo to, že jsem knihu četl na začátku zkouškového, ale číst celou dobu o (za mě) malicherných problémech se opravdu nedalo. Aristoteles od začátku do konce fňuká, protože tak nějak neví, co se sebou. Problém je, že za celou knihu neudělal jedinou věc, aby to změnil. Nemá kamarády. A zkouší si je snad najít? Neví, co chce dělat v budoucnu. A zkusil nad tím někdy třeba i vážně popřemýšlet? Má nanic vztah s otcem. A zkusil to někdy změnit? Asi chápete, co chci říct… Ani Dante to nevylepšil. Jeho existence mě sice neotravovala, ale přišel mi hrozně plochý. Nudná stereotypní verze veselého kluka ze sousedství, kterého by měl mít každý rád. Neviděli jsme to už? Jejich idylické přátelství mi moc idylické nepřišlo. Spíše jsem měl čím dál větší pocit, že se oba navzájem jen neskutečně rozčilují, ale bohužel na sebe zbyly, tak lepší jak nic. Před čtením jsem doufal v příjemnou young adult romantiku. Nic takového tam však nenajdete. Téměř ani náznak. Ale dobrý, to by ve finále nevadilo. Ale ta hloubka, kterou vám slibuje už anotace? Tahle kniha měla hloubku asi takovou, jakou mají moje znalosti před nejbližší zkouškou z ontologie. Ačkoliv si na to chtěl autor hrát, tak do příběhu nezasadil jediný rozbor psychiky, žádný vývoj, který by mohl čtenáře nějak posunout. Buď si autor vymýšlí obyčejné problémy, které většina z nás zažívá dnes a denně, aniž bychom se z toho tak hroutili, nebo vám radši jen mezi řádky řekne: „Noooo, ten Aristoteles to má fakt hrozný.“ O to komičtější mi přišlo, že všechny tyto strašlivé problémy mělo ve finále rozřešit jedno obyčejné popovídání. Ano, chápu, co to mělo předat rodičům, ale kdyby se všechny moje niterní problémy daly vyřešit takhle snadno, otevřu si továrnu na zázraky. Nejhorší je, že jsem i po tom všem doufal aspoň v nějaký fajn konec, ale zase chyba lávky. Toto byl asi nejhorší konec romantické knihy, který jsem zatím četl. Autor vás opět celou dobu vede jedním směrem, ujišťuje vás v tom, ještě 5 vět před velkým rozzuzlením vás v tom všem utvrdí. Takže jsem se přirozeně zajímal, jak chce onu romantickou zápletku tedy vyřešit. NO NIJAK. Jednoduše si řekl: „A teď to bude takhle. Proč? Protože proto.“ Asi to tak nevypadá, ale opravdu jsem se na knihu hrozně těšil a čekal od ní skvělý příběh. Bohužel jsem skončil na opačné straně.... celý text
Italské mentolky
2023,
Marta Kučíková
Audiokniha je opravdu souborem příjemného vyprávění s příchutí humoru. Jestli můžu apelovat, tak od ní nečekejte nic světoborné. Nic hlubokého ani přehnaná komedie tu není. Pokud ale hledání něco kratšího, jednoduchého a se skvěle namluvenou interpretací, tak jste tu správně. Svým způsobem si knihu můžete představit, jako schůzi se starou známou, která přijela z Itálie a vypráví vám, jak to u ní doma chodí. Zajímavé, místy vtipné a k domácím pracím jako dělané. Poslechl bych si to znovu? Pravděpodobně ne. Což ovšem neznamená, že v budoucnu nesáhnu po dalším z dílů této příjemné série. Výhodou také je, že můžete bez váhání sáhnout po jakémkoliv. Především doporučuji, pokud hledáte něco na epizodní poslouchání. V jednom sledu by mě to asi tak nebavilo, ale poslechnout si jeden příběh jednou za čas bylo opravdu fajn a s tímto můžu jedině doporučit.... celý text
Stratený muž
2020,
Jane Harper
Očekával jsem plno scén odehrávajících se v úmorném vedru a popis fungování statku uprostřed ničeho, místo toho jsem ale dostal svým způsobem obyčejné rodinné drama, kterých je už plno. Kdyby nebylo dvakrát použité slovo poušť, tak asi ani nepoznám, kde se to odehrává. Je to opravdu škoda, protože si autorka zvolila takto zajímavé prostředí, které však nevyužila. I celkové rozuzlení mě trochu zklamalo. Opět jsem očekával, vlivem anotace i prostředí, něco speciálního, což jsem ale nedostal. Neberte mě ale špatně. Nebyla to rozhodně tragédie. Postavy mě docela bavily, děj se posouval a autorka píše hezky. Jen to zkrátka mohlo být mnohem lepší. Takový příběh byste si mohli zasadit téměř kamkoliv, tak proč psát o australské poušti? Je to spíše taková jednohubka, která rozhodně neurazí, ale ničím zajímavým ani ojedinělým prostě nenadchne.... celý text
Říše pohádek je pro všechny
2022,
Boldizsár M. Nagy
Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem. Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé. Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné. Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není. Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den… Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.... celý text
Jeden za druhým
2015,
Chris Carter
Je mi jasné, že teď půjdu totálně proti proudu, ale ani nevíte, jak moc mě to tentokrát mrzí, protože mám předchozí díly série rád… Já opravdu nevím, co se u tohoto dílu stalo, ale pro mě to byla prostě katastrofa. Celkově na mě kniha působí jako prvotina mladého autora, kterou zatím nikdo nestihl proškrtat. Neustálé nekonečné dialogy, v nichž se to hlavní dozvíte v prvních dvou větách, ale i tak musíte poslouchat pořád opakující se dialog znovu a znovu. A to tam bylo několikrát. Jako by všem postavám kleslo IQ o 50 %. Hlavně ke konci bylo několik okamžiků, kdy se postavy strašně něčemu divily, ale já o tom věděl už 20 kapitol dozadu. Vážně si autor myslel, že mě hrozně překvapí zvratem, na který mě zcela očividně navedla před nějakým časem kapitola, která by tam jinak byla úplně random? A ano, já chápu, že pro postavy to tam třeba mělo smysl, ale nemůže to pak autor omílat na několika stranách. To bych čekal u začínajícího autora, ale u Cartera ne… Co se toho IQ týče, jak já nemám rád jejich šéfovou. Už v poslední epizodě podcastu jste mohli slyšet, že se řadí do mých top pěti nejhorších postav vůbec. Člověk by řekl, že na postě šéfa bude někdo (alespoň teda v knize), kdo tam bude mít co nejvíce zkušeností, ale chyba lávky. Paní šéfová (ano, je tak důležitá, že si pořád její jméno nejsem schopný zapamatovat) se neustále diví naprostým banalitám, a kdyby tam neměla Huntera, tak snad ani neví, že pracuje na policejní stanici. To vše už jsem říkal u minulých dílů, ale v tomhle mně přijde, že si autor vyloženě řekl, že nám ukáže, jak moc hloupá ta postava je. Bohužel jsem si poměrně jistý, že to nebyl záměr… V neposlední řadě mi přijde až trapno-vtipné, jak každá autorova kapitola musí nutně končit nějakým zvratem, ve kterém se v podstatě zastaví čas, aby hned o stranu vedle řekl, že o nic vlastně nešlo. Toho si během čtení možná tolik lidí nevšimne, ale když vám to audiokniha pokaždé podtrhne dramatickou hudbou, tak si to fakt vychutnáte. Jakuba Saice mám jako interpreta (právě i v této sérii) velmi rád, bohužel tenhle rozjetej vlak ani on už nezachránil. Naopak mě jeho místy až afektované zpodobňování postav jen rozčilovalo, což bylo ale podle mě způsobeno hlavně mou frustrací než jeho samotným výkonem. Ačkoliv mě to tedy mrzí, tento díl Huntera pro mě skončil opravdu tragicky. Jsem si jistý, že se do dalšího dílu stejně pustím a budu doufat, že mě tentokrát nezklame. Tento ale rozhodně doporučit nemůžu.... celý text
Instalace strachu
2024,
Rui Zink
Divnokniha… jestli mám tuto knihu popsat jedním slovem, bude to divnokniha. Ovšem vůbec ne ze špatného důvodu! Rozhodně se nejedná o knihu pro každého, protože je napsána velmi specifickým a dramatickým způsobem, ve kterém se většina vět skládá jen z pár slov a mnohdy ani neobsahují klasické větné složení. Náhodně přeskakujete z podivných popisů do velmi urychlených rozhovorů. Styl psaní tak budete buď milovat, nebo nesnášet. Příběh je velmi zvláštní, ale právě díky tomu se mi ve finále líbil. Jsem si jistý, že kdyby tato kniha vyšla 100-200 let dozadu, tak ji dnes má každá druhá škola v povinné četbě. Co mi ale vadilo, je autorovo naprosto umělé natahování příběhu. Nemám to rád všeobecně, a tady autor natahuje strany např. použitím jednoho sousloví tolikrát po sobe, dokud to nezaplní tři strany. Bylo to opravdu nutné? Kdyby to ještě bylo na čtvrt strany nebo na stranu, tak dobrý, ale takto vás to jen vytrhne ze čtení… Jak říkám, je to zvláštní kniha, která převážně kvůli svému stylu psaní rozhodně není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, stojí za to!... celý text