Sigurd_Lesandi
přečtené 287
Domek v Irsku
2022,
Julie Caplin
Na kombinaci Irska a kulinářského umění jsem se hrozně těšil, bohužel opět nejsem úplně spokojený. Poslední dobou má s Caplinouvou problém v tom, že umí sice vybrat velmi zajímavá témata i prostředí, ale nijak nám je nepředstaví. Prostředí Irska? Ano, na pár stranách se podíváme do Dublinu a v jedné kapitolce tam je dokonce moře! Pokud tyto dvě zmínky oddělám, mohlo se to s přehledem odehrávat na Šumavě. Já osobně si s Irskem spojuji především široká zelená pole, zde ani jedna zmínka… Co se týče školy vaření, ta tam sice byla, ale nijak do hloubky. Pořád dokola jen čtete, že Hannah stojí v kuchyni, o něco se snaží a většinou se jí to nepovede. Neříkám, že měla autorka udělat z knihy kuchařku, to by se také asi nesetkalo u mnoha lidí s úspěchem, ale čekal jsem nějaké 2 mini recepty, případně nějaké typy/triky k vaření, když už se okolo toho točíme. Bohužel jsem v tomto nedostal nic. Co bych ale rád vyzdvihl, je postava Hannah, ta se povedla. Bavila mě, byla propracovaná i uvěřitelná, a k tomu se mi moc líbil celý nápad, z jakého důvodu se na tuto cestu rozhodla vydat. S čím mám naopak obrovský problém, je její vztah s Conorem. Ten totiž podle mě nemůže nikdy fungovat. Nevěřím mu ani za mák. Caplinová na konci jen ukázala, že se ti dva k sobě nehodí. Několikrát se zde opakuje určitá situace, u které nevěřím, že by Hannah nakonec nenaštvala v jednom bodě tak, že by za sebou nepráskla dveřmi. To je u romantické knihy problém. Není to hrozný příběh, ale najdete bezpočetně lepších, a pokud čtete tyto knihy, ať už kvůli romantice, nebo kvůli prostředí, tak zde ani jedno moc nenajdete.... celý text
Literární spolek Laury Sněžné
2015,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Tak toto bylo tak strašně zvláštní, ale v tom nejlepším možném smyslu! Paradoxně byl řekl, že je v této knize hrozně moc věcí, které by mi za normální okolností vadily – násilné překlady do češtiny, neustálá mlha okolo všeho, zvláštní chování postav, a dokonce i ten konec. Jenže ono to vše v tom příběhu dává neskutečný smysl. Pokud by autor cokoliv z toho napravil, už by to nebylo ono. Zpracování magického realismu se povedlo. Není to příběh, kde na vás za každým rohem číhá čarovno. Naopak jsem v průběhu na nějaké magično zapomněl, a to zase ne, že by tam vůbec nebylo, ale příběh plyne tak dobře, že vás ani nenapadne nad tím přemýšlet. Každá z postav má propracovaný a velmi specifický charakter, takže i když jich není úplně málo, neměl jsem problém se v nich orientovat. O konci jsem již zmínil, že bych z něj normálně moc nadšený nebyl a přiznám se, že jsem kvůli němu o hodnocení chvilku přemýšlel, ale nakonec mi přijde v rámci celé knihy geniální. Těžko se to popisuje, tak si to radši všichni sami přečtěte!... celý text
Šťastný nový rok
2022,
Malin Maria Stehn
Kniha měla potenciál, ten by se však dokázal naplnit pouze v průměrném detektivním seriálu. Autorka nezvládla přinést nic nového. Pokud mi naopak vyberete jakýkoliv detektivní seriál, jsem si jistý, že v něm minimálně 1 stejný případ najdu. Nejedná se o nic jiného než o milionkrát použitou šablonu. Ani na postavách to neutáhnete. Zajímavě vypadaly na počátku sotva dvě, ale jejich jakýkoliv vývoj se již v první třetině zasekl v nekonečném kole. O zbylých nemá cenu ani mluvit, protože jakýkoliv charakter postrádají. Opět, v seriálu, se kterým strávíte sotva 40 minut a je celý založený jen na vyslýchání, by to nevadilo, ale v knize, kde nám celý příběh předávají právě tyto postavy, to nefunguje. Jakákoliv zbývající naděje byla na konci těžce zadupána, když autorka vytáhla velmi překvapivý konec, který byl však překvapivý jen proto, že jste se k němu neměli žádnou šanci sami dopracovat. Působí to až tak, že autorka na konci radši vymyslela novou postavu, aby docílila nějakého wow efektu. A já nevím, jestli tyto konce vadí i vám, ale mně strašně. Bohužel je to o ničem. Pokud ji máte doma, můžete si ji přečíst a nebyla to taková katastrofa, aby se ocitla na mém seznamu nejhorších knih tohoto roku, ale nic vám to nedá. Je to už opotřebovaná šablona, kterou autorka v ničem nezkusila změnit.... celý text
Hájili jsme hrad
1986,
William Eastlake
Po dočtení můžu říct, že chápu všechny odezvy na tuto knihu. Je totiž velmi specifická. Osobně doporučuji zvážit kdy a v jakém rozpoložení se ji chystáte číst. Věřím, že když si na ni nevyhradíte dostatek času, budete se s ní zbytečně trápit, ale pokud si na ni čas i náladu vyhradíte, můžete si ji užít stejně jako já. Nejvíce oceňuji autenticitu. Pokud chcete syrový příběh z válečného prostředí od vojáků, uzavřených dlouhou dobu na malém hradě s pytlem plným problémů, tak je toto přesně pro vás. Připravte se na sprostá slova, surové a místy trapné vtipy a všechno, co byste od takové skupinky očekávali. Právě díky tomu byl celý příběh tak dobrý. Je to něco úplně jiného než klasické romány, které často spoléhají jen na surovost války, nebo romantiku v temném prostředí. Často se zde přeskakovalo mezi postavami a je pravda, že mi na začátku chvilku trvalo, než jsem se zorientoval, ale brzy se to povede, protože má každá postava jedinečný charakter a jinak rozpoloženou psychiku, se kterou si autor velmi rád zahrává. Jak říkám, tato kniha je velmi specifická a určitě není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, pro mě jedna z opravdu skvělých klasik.... celý text
Závěj
2023,
C. J. Tudor
Stejně jako spoustě dalším i mně kniha přinesla něco, co jsem od ní vůbec neočekával. Zážitek z ní ale nebyl o nic menší. Postavy byly skvěle napsané. Je pravda, že jsem na začátku vrtěl hlavou, proč za sebou zase každá musí mít nějakou zdrcující minulost, ale autorka to nakonec zvládla u většiny z nich dobře odůvodnit. Například musím vychválit problém jedné z postav, která nebyla vychována ve zrovna milující rodině, a tak se musela neustále vyrovnávat s nedostatkem vlastní empatie, to byl zajímavý nápad. Co však celý příběh neskutečně vyzdvihlo, jsou ty zvraty. Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha takto zvedla ze židle. Tady autorku musím opravdu pochválit. Celou dobu drží čtenáře ve sladké nevědomosti, a on tak ani nic moc od příběhu nečeká, věřte ale, že to přijde, a bude to stát za to. I když mě autorčiny knihy nikdy moc nelákaly, tato mě přesvědčila, abych se na ni podíval více. Pokud tedy hledáte mrazivou knihu plnou napětí na zbytek zimy, tak určitě sáhněte po této.... celý text
Hospůdka v Praze
2024,
Julie Caplin
Na tuto knihu jsem se hrozně těšil, bohužel se stala prvním letošním zklamáním. Pro mě osobně jsou dva způsoby, jak si mohu knihu Caplinové užít. Buď musí kniha perfektně zpracovávat prostředí (viz. Hotýlek na Islandu či Vila v Itálii), kde romantika není to hlavní, ale nevadí to, protože máte spoustu jiných podnětů, nebo klidně ať to nemá tak zajímavé prostředí, ale v tom případě vyžaduji dobrou romantiku (viz. Útěk na venkov). Tady bohužel nenajdete ani jedno. Bál jsem se, že bude celá kniha plná českých stereotypů, ale paradoxně bych si jich teď přál o něco více. Prostředí na mě ve finále nijak nepůsobilo. Kdybyste přesunuli pivovar třeba do Rakousku, tak bych kromě chybějící návštěvy Orloje nic nepostřehl. Další věc je, proč pivovar? Proč si autorka zvolila něco tak specifického? Já osobně očekával opravdu příběh z hospůdky, kde bude hlavní postava například v roli číšníka nebo kuchaře a během toho si zkusí uvařit vlastní pivo. Založit ale celý příběh na pivovaru, kde se nic pořádného nedozvíte, bylo dost o ničem. Kde pokulhává prostředí, tak je romantika ještě horší. Prosím vás, nápad bývalých partnerů, kteří oba čistě náhodou přijedou z Británie do Prahy a čistě náhodou oba vařit pivo a čistě náhodou do stejného bytu… Chápete, jak retardovaně to zní? Nejhůře jsem se ale vyrovnával se samotnou Annou. To byla tak nepříjemná postava, že jsem jí nic dobrého v příběhu nepřál. Holka přijede s dokonalým a vysněným přítelem, potká svého bývalého, což ji logicky po třech vteřinách přesvědčí, že je její nynější partner naprostej parchant a musí se musí zbavit. Neustále po Leovi šilhá, ačkoliv on je tady ten hrozný proutník (jedině, že by tedy vůbec nebyl). Pomalu v každé kapitole ho svléká očima, aby se pak strašně štítila spát s ním v posteli na chatě…. Atd. Jediné, co knize slouží ke cti, je, že Caplinová psát naštěstí umí, a tak to nebyla tak příšerná katastrofa, jak mohla být, ale i tak tedy... Toto se bohužel nepovedlo.... celý text
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
2015,
Benjamin Alire Sáenz
Já vím, že tady jdu zase úplně proti proudu, ale tak moc jsem této knize věřil, přitom to pro mě bylo utrpení. Aristoteles jako hlavní postava? Jen mě mrzí, že jsme podcast o nejhorších knižních postavách zrovna vydali. Nevím, jestli zapůsobilo to, že jsem knihu četl na začátku zkouškového, ale číst celou dobu o (za mě) malicherných problémech se opravdu nedalo. Aristoteles od začátku do konce fňuká, protože tak nějak neví, co se sebou. Problém je, že za celou knihu neudělal jedinou věc, aby to změnil. Nemá kamarády. A zkouší si je snad najít? Neví, co chce dělat v budoucnu. A zkusil nad tím někdy třeba i vážně popřemýšlet? Má nanic vztah s otcem. A zkusil to někdy změnit? Asi chápete, co chci říct… Ani Dante to nevylepšil. Jeho existence mě sice neotravovala, ale přišel mi hrozně plochý. Nudná stereotypní verze veselého kluka ze sousedství, kterého by měl mít každý rád. Neviděli jsme to už? Jejich idylické přátelství mi moc idylické nepřišlo. Spíše jsem měl čím dál větší pocit, že se oba navzájem jen neskutečně rozčilují, ale bohužel na sebe zbyly, tak lepší jak nic. Před čtením jsem doufal v příjemnou young adult romantiku. Nic takového tam však nenajdete. Téměř ani náznak. Ale dobrý, to by ve finále nevadilo. Ale ta hloubka, kterou vám slibuje už anotace? Tahle kniha měla hloubku asi takovou, jakou mají moje znalosti před nejbližší zkouškou z ontologie. Ačkoliv si na to chtěl autor hrát, tak do příběhu nezasadil jediný rozbor psychiky, žádný vývoj, který by mohl čtenáře nějak posunout. Buď si autor vymýšlí obyčejné problémy, které většina z nás zažívá dnes a denně, aniž bychom se z toho tak hroutili, nebo vám radši jen mezi řádky řekne: „Noooo, ten Aristoteles to má fakt hrozný.“ O to komičtější mi přišlo, že všechny tyto strašlivé problémy mělo ve finále rozřešit jedno obyčejné popovídání. Ano, chápu, co to mělo předat rodičům, ale kdyby se všechny moje niterní problémy daly vyřešit takhle snadno, otevřu si továrnu na zázraky. Nejhorší je, že jsem i po tom všem doufal aspoň v nějaký fajn konec, ale zase chyba lávky. Toto byl asi nejhorší konec romantické knihy, který jsem zatím četl. Autor vás opět celou dobu vede jedním směrem, ujišťuje vás v tom, ještě 5 vět před velkým rozzuzlením vás v tom všem utvrdí. Takže jsem se přirozeně zajímal, jak chce onu romantickou zápletku tedy vyřešit. NO NIJAK. Jednoduše si řekl: „A teď to bude takhle. Proč? Protože proto.“ Asi to tak nevypadá, ale opravdu jsem se na knihu hrozně těšil a čekal od ní skvělý příběh. Bohužel jsem skončil na opačné straně.... celý text
Italské mentolky
2023,
Marta Kučíková
Audiokniha je opravdu souborem příjemného vyprávění s příchutí humoru. Jestli můžu apelovat, tak od ní nečekejte nic světoborné. Nic hlubokého ani přehnaná komedie tu není. Pokud ale hledání něco kratšího, jednoduchého a se skvěle namluvenou interpretací, tak jste tu správně. Svým způsobem si knihu můžete představit, jako schůzi se starou známou, která přijela z Itálie a vypráví vám, jak to u ní doma chodí. Zajímavé, místy vtipné a k domácím pracím jako dělané. Poslechl bych si to znovu? Pravděpodobně ne. Což ovšem neznamená, že v budoucnu nesáhnu po dalším z dílů této příjemné série. Výhodou také je, že můžete bez váhání sáhnout po jakémkoliv. Především doporučuji, pokud hledáte něco na epizodní poslouchání. V jednom sledu by mě to asi tak nebavilo, ale poslechnout si jeden příběh jednou za čas bylo opravdu fajn a s tímto můžu jedině doporučit.... celý text
Stratený muž
2020,
Jane Harper
Očekával jsem plno scén odehrávajících se v úmorném vedru a popis fungování statku uprostřed ničeho, místo toho jsem ale dostal svým způsobem obyčejné rodinné drama, kterých je už plno. Kdyby nebylo dvakrát použité slovo poušť, tak asi ani nepoznám, kde se to odehrává. Je to opravdu škoda, protože si autorka zvolila takto zajímavé prostředí, které však nevyužila. I celkové rozuzlení mě trochu zklamalo. Opět jsem očekával, vlivem anotace i prostředí, něco speciálního, což jsem ale nedostal. Neberte mě ale špatně. Nebyla to rozhodně tragédie. Postavy mě docela bavily, děj se posouval a autorka píše hezky. Jen to zkrátka mohlo být mnohem lepší. Takový příběh byste si mohli zasadit téměř kamkoliv, tak proč psát o australské poušti? Je to spíše taková jednohubka, která rozhodně neurazí, ale ničím zajímavým ani ojedinělým prostě nenadchne.... celý text
Říše pohádek je pro všechny
2022,
Boldizsár M. Nagy
Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem. Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé. Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné. Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není. Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den… Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.... celý text