Sigurd_Lesandi přečtené 276
Stratený muž
2020,
Jane Harper
Očekával jsem plno scén odehrávajících se v úmorném vedru a popis fungování statku uprostřed ničeho, místo toho jsem ale dostal svým způsobem obyčejné rodinné drama, kterých je už plno. Kdyby nebylo dvakrát použité slovo poušť, tak asi ani nepoznám, kde se to odehrává. Je to opravdu škoda, protože si autorka zvolila takto zajímavé prostředí, které však nevyužila. I celkové rozuzlení mě trochu zklamalo. Opět jsem očekával, vlivem anotace i prostředí, něco speciálního, což jsem ale nedostal. Neberte mě ale špatně. Nebyla to rozhodně tragédie. Postavy mě docela bavily, děj se posouval a autorka píše hezky. Jen to zkrátka mohlo být mnohem lepší. Takový příběh byste si mohli zasadit téměř kamkoliv, tak proč psát o australské poušti? Je to spíše taková jednohubka, která rozhodně neurazí, ale ničím zajímavým ani ojedinělým prostě nenadchne.... celý text
Říše pohádek je pro všechny
2022,
Boldizsár M. Nagy
Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem. Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé. Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné. Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není. Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den… Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.... celý text
Jeden za druhým
2015,
Chris Carter
Je mi jasné, že teď půjdu totálně proti proudu, ale ani nevíte, jak moc mě to tentokrát mrzí, protože mám předchozí díly série rád… Já opravdu nevím, co se u tohoto dílu stalo, ale pro mě to byla prostě katastrofa. Celkově na mě kniha působí jako prvotina mladého autora, kterou zatím nikdo nestihl proškrtat. Neustálé nekonečné dialogy, v nichž se to hlavní dozvíte v prvních dvou větách, ale i tak musíte poslouchat pořád opakující se dialog znovu a znovu. A to tam bylo několikrát. Jako by všem postavám kleslo IQ o 50 %. Hlavně ke konci bylo několik okamžiků, kdy se postavy strašně něčemu divily, ale já o tom věděl už 20 kapitol dozadu. Vážně si autor myslel, že mě hrozně překvapí zvratem, na který mě zcela očividně navedla před nějakým časem kapitola, která by tam jinak byla úplně random? A ano, já chápu, že pro postavy to tam třeba mělo smysl, ale nemůže to pak autor omílat na několika stranách. To bych čekal u začínajícího autora, ale u Cartera ne… Co se toho IQ týče, jak já nemám rád jejich šéfovou. Už v poslední epizodě podcastu jste mohli slyšet, že se řadí do mých top pěti nejhorších postav vůbec. Člověk by řekl, že na postě šéfa bude někdo (alespoň teda v knize), kdo tam bude mít co nejvíce zkušeností, ale chyba lávky. Paní šéfová (ano, je tak důležitá, že si pořád její jméno nejsem schopný zapamatovat) se neustále diví naprostým banalitám, a kdyby tam neměla Huntera, tak snad ani neví, že pracuje na policejní stanici. To vše už jsem říkal u minulých dílů, ale v tomhle mně přijde, že si autor vyloženě řekl, že nám ukáže, jak moc hloupá ta postava je. Bohužel jsem si poměrně jistý, že to nebyl záměr… V neposlední řadě mi přijde až trapno-vtipné, jak každá autorova kapitola musí nutně končit nějakým zvratem, ve kterém se v podstatě zastaví čas, aby hned o stranu vedle řekl, že o nic vlastně nešlo. Toho si během čtení možná tolik lidí nevšimne, ale když vám to audiokniha pokaždé podtrhne dramatickou hudbou, tak si to fakt vychutnáte. Jakuba Saice mám jako interpreta (právě i v této sérii) velmi rád, bohužel tenhle rozjetej vlak ani on už nezachránil. Naopak mě jeho místy až afektované zpodobňování postav jen rozčilovalo, což bylo ale podle mě způsobeno hlavně mou frustrací než jeho samotným výkonem. Ačkoliv mě to tedy mrzí, tento díl Huntera pro mě skončil opravdu tragicky. Jsem si jistý, že se do dalšího dílu stejně pustím a budu doufat, že mě tentokrát nezklame. Tento ale rozhodně doporučit nemůžu.... celý text
Instalace strachu
2024,
Rui Zink
Divnokniha… jestli mám tuto knihu popsat jedním slovem, bude to divnokniha. Ovšem vůbec ne ze špatného důvodu! Rozhodně se nejedná o knihu pro každého, protože je napsána velmi specifickým a dramatickým způsobem, ve kterém se většina vět skládá jen z pár slov a mnohdy ani neobsahují klasické větné složení. Náhodně přeskakujete z podivných popisů do velmi urychlených rozhovorů. Styl psaní tak budete buď milovat, nebo nesnášet. Příběh je velmi zvláštní, ale právě díky tomu se mi ve finále líbil. Jsem si jistý, že kdyby tato kniha vyšla 100-200 let dozadu, tak ji dnes má každá druhá škola v povinné četbě. Co mi ale vadilo, je autorovo naprosto umělé natahování příběhu. Nemám to rád všeobecně, a tady autor natahuje strany např. použitím jednoho sousloví tolikrát po sobe, dokud to nezaplní tři strany. Bylo to opravdu nutné? Kdyby to ještě bylo na čtvrt strany nebo na stranu, tak dobrý, ale takto vás to jen vytrhne ze čtení… Jak říkám, je to zvláštní kniha, která převážně kvůli svému stylu psaní rozhodně není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, stojí za to!... celý text
České země ve stínu půlměsíce: Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí
2002,
Tomáš Rataj
Zlatá vařečka
2023,
Jessa Maxwell
Jako první bych rád řekl, a to i skrze recenze, které kniha dostává, že se jedná opravdu o jednohubku, která vás zabaví při dlouhém odpoledni, ale nic víc od ní nečekejte. Na začátku to vypadalo dokonale. Krásné anglické prostředí, pečení a mnoho postav, které se vám ale určitě nebudou plést, protože každá z nich má propracovaný a naprosto jedinečný charakter. Téměř 80 % knihy pouze odráží onu pekařskou soutěž a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Neříkám, že to bylo něco světoborného, ale zabavilo to skvěle. Myslím si, že kdyby to u toho taky zůstalo, tak to mohlo být výborné. Bohužel pak přišla ona detektivní zápletka. Celá detektivní část je natolik podstatná, že autorka musela dát na začátek knihy prolog o vraždě, protože jinak byste asi ani nezjistili, že to má být detektivka. Postupně se z příjemné soutěže o pečení přejde do jakéhosi mišmaše, ve kterém se řeší sabotáže, vražda, dávná tajemství a já nevím co ještě. Buď se autorka obávala, že kniha o soutěži tak nezaujme, nebo nevěděla, jak by měla takový příběh zakončit, tak tam hodila detektivku, která tam ale je zcela očividně navíc. Přijde mi to jako strašná škoda, protože všechny postavy a prostředí jsou úžasné a kdyby to zůstalo jen u té soutěže s bonusem v roli nějakého toho tajemství, tak to mohlo být geniální. Ale takový závěr prostě a jednoduše ne… I tak, čtení mě bavilo a pokud chcete něco hodně lehkého, tak to zkuste, ale šlo to zvládnout výrazně líp.... celý text