sika444 komentáře u knih
Brilantní dílo. Bohužel, pokládá se za román určený mládeži. Je to chyba, protože se jedná o velmi trefnou a nemilosrdnou satiru anglické společnosti 18. století. Swift nešetří nikoho - politiky (včetně panovníka), sociální systém, zahraniční politiku (včetně imperiálních zločinů), soudnictví, peněžnictví, ale i obyčejnou lidskou podlost. Největší špatností je pak pýcha. Opravdu výstižné i po 300 letech, nedivím se, že kniha inspirovala Pavla Juráčka ke geniálnímu filmu Případ pro začínajícího kata.
Vlastně až po přečtení člověku dojde, jak důležitou knihu přečetl. A jak mistrovsky napsanou. Posledních 100 stran už je to prostě velká literatura. Vše, co bylo do té doby, se sbalí do uzlíčku - a teď si s tím, milý čtenáři, dělej, co uznáš za vhodné. V české literatuře nenacházím obdoby.
Ještě k délce: mnoho knih i filmů prostě musí být dlouhých. Čtenáři, trp, ať se ti to zadře pořádně pod kůži. Musíš se nechat provést tou délkou, abys pochopil. Nebo víc: abys prožil, zakusil, stal se účastným. Zde nemůžeš být vzdáleným pozorovatelem. Vždyť stejně to dělal Dostojevskij s nekonečnými líčeními banálních rozhovorů (Bratři Karamazovi). A jemu to přesně tak funguje.
Nebyl jsem schopen dočíst celé. Dnes se pracuje s biblickým textem jinak.
Stále výborné. Mor jako metafora. Postavy jako typy různých přístupů. Nejzajímavější srovnání kněze s agnostikem. Inspirovalo mě to ke kázání...
Shlédl jsem jako televizní inscenaci. Silně na mě zapůsobila především hlubokou historickou erudicí.
Vyjadřuje náladu přelomu století, ale na rozdíl od Sovy nebo Hlaváčka má silné sociální akcenty, trýznivé vlastenectví a pocit hluboké životní skepse. Některé básně jsou velmi působivé, zvláště ty z venkovského prostředí.
Naprosto jedinečná kniha. Cenná ve srovnávání - ukazuje, jak byly různé problémy řešeny v jednotlivých částech Evropy. Nejkritičtější je Judt vůči Británii. A poslední kapitola je opravdu podnětná: Jak se stát staví k vlastní vině? Škoda, že se nezamyslel nad vinami českými...
Je to prostě Paustovskij - romantik, pozitivní, balancující na hraně vlastenectví, ale hlídající si, aby se nestal propagátorem komunistického režimu. Láska k lesům je jeho celoživotní téma, zde se kolem ní rozvinuly příběhy několika postav.
Výsostná poezie kongeniálně přebásněná Jánem Buzássym. Zvláště Korzár.
Zvláště Stav obležení podává velmi výstižnou charakteristiku totalitní moci, která se prosazuje v byrokratickém systému vládnutí. Jasnozřivé a výstižné, i když s vyústěním dramatu si Camus nedokázal poradit.
Někdy z těch kázání jde na člověka úzkost, že jediný opravdový křesťan v dějinách byl John Wesley.
Nejlepší jsou kázání, která psal J.W. pro Oxford.
Silně dobově podmíněné texty. Zajímavé jsou Prostředek proti pomluvám a Hospodaření s penězi.
"A pak mě zabili." Jak zní v ruštině? Zvláště delší básně se s češtinou trochu perou.
Brilantní myslitel používá velmi pádné argumenty, poctivě rozebírá situaci a především odhaluje, že problém nejsou Turci, ale my, obyvatelé Evropy. Psáno ne 2019, ale 1530.
Pokorná kniha. Oleša si na nic nehraje, nebo naopak, ale pak je geniální. Reflexe, vzpomínky, střípky. škoda, že nepokračoval. Jenže - co by o bolševismu mohl psát?
Jedinečné a naprosto současné pojednání. Erasmus nezestárne.