silvara komentáře u knih
Tak tohle jsem od Kariky rozhodně nečekala.
Ten pomalý, rozvleklý začátek mě přiváděl k slzám a dováděl do stavu kompletního zoufalství. A najednou to získalo takový spád, až mi to vyrazilo dech. Po dlouhé době mě knížka donutila být vzhůru celou noc, abych ji dočetla! Dokonce jsem hodila za hlavu i svůj obvyklý přesvědčovací argument "Jdi spát, zítra jdeš do práce."
Takže díky Karikovi jsem prožila nebezpečnou noc plnou hrůz, ze kterých se mi dělalo nevolno. A ani to mě nepřimělo knížku odložit. K hrůznému tématu a hrůzné době hrůzná atmosféra patří.
Skvěle zvládnutý závěr mi slabý rozjezd (skoro) vytěsnil ze vzpomínek. Smekám před mistrem a netrpělivě očekávám další dílo.
Ach, aristokratka... Antidepresivní knížka par excellence :D ano, i když přeskočíte několik stránek, tak se v podstatě nic nestane, ale když ono je to tak vtipně napsané (a krutě realistické - pokud jste někdy pracovali jako průvodci na památkovém objektu) :D
Plus je to kniha, která v sobě skrývá mnohá životní moudra. Třebas to nejzákladnější: "Prozac a ořechovka vyřeší všechno!" :D
Chápu, proč je tohle považováno za klasiku americké moderní literatury. Jako zabít ptáčka má sice pomalé tempo, které nádherně dokresluje ty táhlé, dlouhé, horké večery na americkém jihu. A pomalé tempo napomáhá i tomu, aby se čtenář seznámil s obyvateli jednoho malého městečka, o to více pak zapůsobí to zjištění, že ani na počátku 20. století není USA zbavena předsudků. Rozdělení společnosti na třídy stále trvá, stejně jako lpění na genderových rolích (tady hodně vyčnívá Čipera), rasismus a rasová nespravedlnost bují i x-let po válce Severu proti Jihu. A všechno se to tváří tak nenápadně, často jsou tyto problémy jen v náznaku, takže se snadno přehlédnou.Dětský pohled na věc je jen geniální třešničkou na dortu.
A tady může každý vidět, proč patří Erbenova Kytice mezi klenoty české literatury. A taky že to není čtení pro slabší povahy.
Komiksové ztvárnění je tak geniální nápad, že si to zaslouží potlesk. I to že každou báseň ztvárnil jiný umělec. Je vidět, že i ilustrátoři si s tímhle materiálem vyhráli (stačí jen bedlivě sledovat všechny ty drobné detaily poschovávané v kresbě).
Dalším důvodem mého nadšení je i zakomponování nedokončené Svatojánské noci a to, že se přidržuje původní Erbenově koncepci.
Prostě tahle hororová podoba Kytice mě nadchla :)
Knížka, která mi zlomila srdce. Je to pár let, co jsem ji četla, ale stačí, abych si připomněla aspoň jeden z příběhů obyvatel Eskibahce, a znovu se mi chce plakat. Ta bezmoc, když nemůžete ovlivnit věci kolem sebe, protože jste ve vleku "velkých dějinných událostí" a váš "malý, obyčejný život" nikoho nezajímá. Zároveň je to krásná (a taky drsná a krutá) ukázka bouřlivého počátku dvacátého století, které zformovalo současnou Evropu.
Pro začátek...nejsem fanouškem romantické literatury. Tenhle žánr ve mně vyvolává záchvaty hysterického smíchu nebo vlnu odporu. Proto jsem k téhle knížce přistupovala velice obezřetně (plus to byl dárek, takže obezřetnost byla maximální). A tak jsem byla mile překvapena, že ve mně hlavní milenecká dvojice nevzbudila touhu vrazit si tužku do oka. A do konce jsem se nachytala, že u knížky pláču! (A nebylo to proto, že by byl příběh stupidní.) Ano, děj je předvídatelný, tušila jsem, kam to směřuje od první stránky, ale je to působivě napsané a konec je...realistický.
Tak Baudelaire je jako vždy skvělý. A taky dekadentní a depresivní. Prostě úžasné básnické dílo prokletého básníka :) Sice je Hrubínův překlad známější, takže to poučeného čtenáře občas zaráží (hlavně u známých věcí jako Albatros nebo Zdechlina/Mršina), ale Nezvalův překlad rozhodně špatný není. Příjemné, leč místy depresivní počtení.
Sakra, je fajn vrátit se do dob, kdy upíři sáli krev, byli démoničtí, vyvolávali v lidech hrůzu a děs a na slunci nezářili jak disco koule :)
Drákula si právem vydobyl (vysál?) svůj titul "Povinná hororová četba". Zpracování v deníkových záznamech vytváří i za pomoci košatosti jazyka správnou atmosféru gotických románů, ke které stačí dodat jen deštivé počasí, během kterého po tomhle díle sáhnete.
Ehm...tahle knížka je označována za Knihu roku 2015? To byl rok 2015 tak slabý? Nechápejte mě špatně, není to tragicky-špatná kniha. Za skvělou nebo dokonalou bych ji ovšem neoznačovala.
Dívka ve vlaku je průměr. Ano, čte se jedním dechem (zvládla jsem ji přečíst během dne). Ale ten děj. Příhodné zapomínání a rozpomínání, na můj vkus nedostatečně vykreslená psychika postav, poměrně slabá detektivní zápletka (vraha jsem odhalila v půlce knížky) a vysloveně antiklimatické finále potencionál Dívky srážejí.
A teď trochu pozitivní kritiky :) obsadit do role hlavního vypravěče nedůvěryhodnou osobu mi přišlo jako geniální tah. Oh, a to sladké zjištění, že nejen v ČR mají vlaky neustálé zpoždění :)
Dveře vždycky vedou do nových prostor, které je nutné prozkoumat. Ovšem ne vždy jsou ty prostory příjemné, že? Ještě štěstí, že kočky nemají problém překonávat bariéry mezi světy :)
Hororová pohádka, příjemně mrazivé počtení a celoživotní jistota, že knoflíky už nikdy nebudou tím čím dřív :)
Zajímavá zápletka, děj se zamotává, napětí narůstá a...přijde nečekaný závěr. Kmen Andromeda je dobrá kniha, moc dobrá kniha. Ale ten závěr mě celkem zklamal (hlavně porovnám-li to s jeho dalšími díly). Bylo to na můj vkus až příliš upěchané. A proto nedostane Crichton těch hvězdiček pět - jsem přísná, já vím :D
Jak řekl můj drahý sourozenec: "Takže to je pohádka pro děti s etnologickým výkladem, jak se slavil svátek zesnulých v průběhu dějin?" Ano, je! Ale tenhle neobvyklý náhled na halloween a svátek duchů potěší i odrostlejší čtenáře. Mě rozhodně zaujal. A pobavil i odzbrojujícími hláškami ("Přicházejí křesťané!") :D
Na Turnus jsem se těšila jak malá a můžu říct, že mě Howey vůbec nezklamal. Trošku neobvykle (co se druhých dílů trilogií týká) se vydal cestou prequelu a ukázal čtenářům svět před událostmi Sila. Nebo spíše svět, který vedl ke vzniku sil. Dobrý nápad. Jasně, první díl přinesl neznámé prostředí, byl více akční atd. Dvojka je komornější a přináší komplexnější pohled na věc. Jsem nadšená, těším se na třetí díl a doufám, že se konečně dovím co se stalo se Silem 40 a jak dopadne den E.
Nejsem příliš velkým fanouškem sci-fi a Silo jsem si koupila kvůli pěkný obálce (suďte mě, jestli chcete). A musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Pozvolný začátek, který čtenáře dostane do děje, a pak ta nečekaná zápletka. Obdivně tleskám a nadšeně čekám na další díl.
Takový umělec, jakým Jan Blažej Santini Aichel dozajista byl, by si zasloužil něco lepšího. Stačily by aspoň pořádné korektury. Nebo schopný editor. Vážně, když jsem v textu spatřila "pražané", tak mě to dost vyděsilo - a nebyl to první ani poslední prohřešek vůči české gramatice. K samotnému ději se dá říct snad jen to, že neurazí. Ale ani nenadchne. Osobně bych ubrala "romantické" rozedranosti duše a přidala více realistického baroka.
Tohle tedy bylo příjemné překvapení. Původně jsem si Zaslíbenou Zemi Nezemi koupila jen, abych podpořila mangu v ČR. Moc jsem tedy od toho neočekávala (ani ta ukecaná anotace mě moc neoslovila) a po pravdě jsem byla trochu zklamaná, že si Crew vybrala zrovna tohle jako další mangu. A jaký to byl pro mě příjemný šok, když jsem zjistila, že je to skvělé hororové dílo, takový nenápadný klenot. Netrpělivě čekám na další díl a snad si tahle série udrží svoji laťku stále vysoko :)
Konečně! To je zaklínač, kterého jsem chtěla vidět a přečíst!
Ať si říká, kdo chce, co chce, tak komiks/grafický román vypadá po vizuální stránce více než dobře. Je to drsné, tajemné a správně to navazuje lehce hororovou atmosféru močálů a bažin. A jako velké plus vidím i to, že jde o přepracovanou pasáž Bouřkové sezóny. Protože konečně ze stran komiksu vystupuje Geralt z Rivie, jak jej znám z knížek. A další plusové body bych klidně přidala za Addaria Bacha :) :) :)
Ok, nebudeme si nic nalhávat. Tahle Aristokratka byla poněkud slabší, ale vůbec ne špatná. Druhá část byla místy zdlouhavá, ale co! Boček to zachrání skvělým humorem! :)
A ačkoliv čtu už počtvrté v podstatě to samé, tak musím uznat, že jako oddechové čtení, je to skvělé, nenáročné, vtipné a obsahuje řadu roztomilých životních rad (s ořechovkou a prozacem/lexaurinem jde vše snáz). :)
Nemůžu říct, že bych byla zklamaná. ALE... Na severské mytologii jde toho zkazit málo. Je tu Loki, který v jednu chvíli pomáhá, aby vzápětí vytvořil nový problém. Je tu statečný Thor, lstivý a moudrý Odin, jsou tu stvůry, obři,... Gaimana mám velmi ráda, je to doopravdy mistr slova, ale tohle převyprávění klasických mýtů se nevymyká jiným převyprávěním. Je to milé, ale to je asi tak vše. Ty čtyři hvězdičky jsou za připomenutí příběhů, které jsem četla už jako prcek. Nikoliv za Gaimenovu schopnost okouzlit čtenáře.
P.S.: Pokud se chcete se severskou mytologii odvázat, tak doporučuji Gospel of Loki od J. Harris.
A zase mě Nesbo dostal! Už ve třetině knížky jsem si říkala: "Ha, tentokrát mě neošálíš, prokoukla jsem tě a vím, kam míříš, Nesbo."
Jásala jsem předčasně :) Perfektní zápletka, děj gradující do poslední řádky, pro mě (zatím) nejlepší detektivka za rok 2017.