Simikik komentáře u knih
Příjemně čtivé story o síle lidských emocí naplněné Japonskem od začátku do konce. Stačí pár stran a už se dá tušit, jak bude příběh pokračovat. Je to předvídatelné, přesto ale milé čtení. Možná právě ta předvídatelnost mě nutila číst dál a uspokojit si tak svoji touhu po dokončeném příběhu. Současně se autorce daří psát realisticky a uvěřitelně. Řádky příjemně plynou, navazují na sebe a vytváří dojem "teď a tady".
Povídky, které čtenáře chytí. Některé více, jiné méně. Jsou satirické, humorné i smutné. Dotýkají se etických témat, které jsou více než aktuální i v dnešní době. Nic nekritizuje, nepředkládá stanoviska, jen upozorňuje na daný problém a situace. Psáno čtivou formou, uvěřitelnou a lidskou.
Skvele dilo o potlacenem lidstvi, chvilemi nepochopitelny a neuchopitelny dej, ktery vsak vyborne vygraduje v zaveru. Na tento pribeh bych bez vyzvy nenarazila.. stoji za precteni.
Kniha je bajecnym pruvodcem, ktery muze byt napomocny pri budovani manzelskeho svazku. Je dobrym pripomenutim a lehce stravitelnou ukazkou co to vlastne znamena byt ve smlouve v krestanskem pojeti.
Někdo tvrdí, že je Komenský dávno přežitý. Jiní se přiklánějí k názoru, že jeho myšlenky jsou věčné. Nevím. Já sama jsem z knihy vyčerpala nemilosrdnou zprávu o výchově dětí v lásce. Komenský na několika místech zdůrazňuje poslušnost a rozumnost. Jsem z generace těch, kteří se pasivní poslušnosti vzpírají. Jestli je to dobré či nikoli se dozvíme časem.
Kniha je návodem. Z názvu je jasné oč se jedná. Ačkoli jsem tak trochu za mládežnickým věkem (trochu) vrhla jsem se na ni. Jsem mile překvapena z vášnivých pobídek, kterými M.Vácha udává směr tak trochu "vášnivějšímu" křesťanství. Chvílemi jsem se potýkala s formulacemi, které značně zjednodušují pohled na život. Fandím pohledu, který se ve větách skrývá. Je dobré dočíst knihu do konce a nedokládat ji s dělšími pauzami, jako jsem to dělala já. Musela jsem se pak vracet, abych některé myšlenky utříbila správně a neinterpretovala je jinak než je zamýšleno.
V knize se odehrává život malého, středního a nakonec velkého Pipa. Osiřelého chlapce, který vyrůstá u starší sestry, která provozuje výchovu ne zrovna ideální. Jako malý chlapec je donucen pomoci trestanci, který utekl z věznice. Jeho dětský svět je barvitý a v knize je dokonale vykreslován slovy,která příjemně plynou. První část knihy je plná popisů lidí, přírody, života.. chvílemi se to táhne, ale jakmile se začnetete, nejde skončit. Když Pip trochu povyroste osloví jej starší zapšklá dáma, která se celý život trápí pro lásku. Nešťastnou lásku a popisy v knize jsou chvílemi až hororové. Žena má u sebe dívku. Krásnou, ale pyšnou, zlou. Věkem jsou si blízcí, ale náturou jsou zoufale odlišní. Ke slečně Havishamové ( staré zapšklé dámě) si chodí Pip hrát. Do dívky se zamiluje, ale jeho láska není opětována ani teď a ani v průběhu děje. Čím více se Pip vyskytuje v bohatství a přepychu oné dámy, tím více je mu stydno za svůj skromný příbytek. Manžel sestry, která o Pipa pečuje "vlastníma rukama" se jmenuje Joe. Je to kovář, jednoduchý vesničan, který dělá co umí. Je srdečný a laskavý. S Pipem jsou nejlepší přátelé. Když Pip dospívá, dostane velkou příležitost na "Nadějné vyhlídky". Neznámý dobrodinec mu sponzoruje život v Londýně při studiích. Pip rychle zapomíná na starý život a chopí se naděje na lepší svět. Myslí si, že slečna Havishamová je jeho dobrodinec, a tak se s ní i s krásnou Estelou dále udržeje ve styku. Nakonec se ukáže, že jeho dobrodinec je onen uteklý trestanec a Pipovi se hroutí jeho vyhlídky.
V knize se otvírá několik témat - sociálních jistot, přátelství, loajality, lásky až za hrob i touha být lepším člověkem. Na několika úsecích jsem se musela pozastavit a přemýšlet o mé vlastní životní situaci a mých rozhodnutí. Napínavá četba od začtku až do konce!
Moje první kniha od Radky T. Musím říci, že mě okamžitě chytl styl psaní a celkový děj byl tak trochu strhující. Zaujalo mě, jak se jednotlivé děje prolínají a v každé kapitole jsem se dostala blíže k celkovému kontextu. Časové osy, které se prolínají je třeba sledovat, ale jsou důležitou součástí k pochopení celého děje. Musím říci, že tento styl zvládla Radka T. na výbornou a získala si mě. Ke konci knihy jsem ji ale už chtěla mít za sebou. Z těch asi 12ti životních linií, které se v knize potkávají mě vlastně nejvíce zaujal ten poslední. Žena, hlídací babička, která se v knize vlastně moc neobjevuje, její role je tam jen jako hlídací babičky má v poslední kapitole své místo a knihu uzavírá s dost otevřeným konce, což není zrovna můj šálek kávu. Zemřela nebo nezemřela? Dají se dohromady s dědečkem Kryštofa nebo nedají? A co ta Rebeka tam a Martin a jeho žena Karolína? Vlastně celý příběh zůstal otevřený a nic neříkající..
Letní čtení do vlaku nebo třeba na deku v parku. Styl psaní Aničky G. je mi velice blízký. Humor spojený se sarkasmem a fakticitou životního běhu. Líbí se mi, když si autoři umí ve svých knihách udělat legraci samy ze sebe. V téhle knize jsem našla humoru až až.. stejně tak se setkáte s láskou, naivitou i nadšením žít.
Děkuji autorce za knihu a své kolegyni za půjčení. Rozhodně to ale není kniha, kteoru bych nutně potřebovala mít ve své domácí knihovně.
Mám ráda Nabokova, mám rada jeho styl a mám ráda snad všechny jeho knihy. Pnin je kniha, kterou přečtete za chvíli nikterak nenadchne ale eni neurazí. Vím, že není mezi autorovými nejlepšími díly, ale líbila se mi. Slova utíkají a Pnin si v nich žije svůj jedinečně - všední život. Píši všední - nepřipadal mi příliš výjimečný a přesto byl jedinečný. Pnin je Ruský exulant žijící v USA. Profesor a milující ex-manžel.
Několikrát jsem brečela. Dojímala se a vzhlížela k budoucnosti. Téma se mě osobně týká a pociťuji nutnost k osvětě. tato kniha i s fotkami ji dělá moc dobře!
Čteno synovi před spaním a pro mě to byly okamžiky návratu do vlasního dětství! Kvalitní české pohádky bez nesmyslů. Krásné ilustrace, které pohladí duši a nezkazí dítěti vkus!
Prvních tři stran se číst dá a dokonce s radostí - děj plyne, úvahy se postupně rozšiřují až najednou koukám, že sice čtu, ale myšlenky mám jinde. Takže odkládám na dobu neurčitou - asi až nebudu roztěkaná matka a dovedu se zase soustředit na klasiku.
Četlo se to mile, smyls pro humor a sebeironii, děĺání šaška sam ze sebe..
Vlastně jsem si titul od pozéra Ladislava nechtěla nikdy přečíst, ale hodil se mi bezvadně do čtenářské výzvy. Nicméně, kniha je psaná s lehkostí a perfektně poskládanými navazujícími myšlenkami.
Knihu jsem "přečetla", ale nadšená z ní opravdu nejsem. Neustálé upozorňování na vášen, kterou všichnoi prožívájí, sílu okamžiku a horoucí erotično, které mělo být vepsáno do řádek působí spíše jako snaha o knižní pornografii, leč nezdařenou!
Kunderovo psaní mám moc ráda, jeho smysl pro estitiku a humor! Některé povídky s jakoby nádechem melancholie a nutkáním čtenáře nenechat odejít od stránek. Líbí se mi, jak si autor umí pohrát s popisem krásna a ošklivosti. Jakoby nás chtěl dostat do své hlavy a my se dívali jeho optikou. Ačkoli souhlasím s názorem, že v povídkách je až dost povrchnosti, povídky jsou dobré. Plné lidskosti a reálnosti.
O knize jsem slyšela mnohé. Její předzvěst mi asi trochu zkazila obrázek o ní. Kniha je psaná velmi čtivě a živý jazyk dodává jakousi pohádkovitost spojenou s realitou. Některé pasáže se dají brát velmi hluboce a metaforicky je přenést na náš současný svět, jiné pasáže jsou rize fantazijní. Rozhodně mě kniha bavila užila jsem si ji, ale že by ve mě zanechala hlubokou stopu moudrosti nebo geniality se říci nedá. Tobiáš Lolnes je ústřední postavou celých dvou dílů a rozvíjí se jeho životní putování na stromě, pod ním a po návratu na strom. Nechybí láska, putování a hrdinství. Myslím si, že knihou nepohrdnou děti ani dospělí.