simona8126 komentáře u knih
Ráda bych dala plný počet, protože to bylo zajímavé, vzrušující i vtipné čtení přetékající nesmírně bohatou fantazií. Tedy většinou. Pár věcí mě rozčilovalo, ač to jistě není vinou autora. Příběhy jsou, jak vyplývá i z jeho úvodu, prostě tak trochu útržkovité a něco si tam i protiřečí. Přesto se nemohu smířit s tím, že pohnutky některých činů jsem nepochopila, a hrozně mi vadilo, že docházelo k nespravedlivým soudům a těm chudákům, co byli často prostě jenom tak zabiti, to už nikdo nevynahradil. (Za vším hledej Lokiho).
Tahle série by si zasloužila mnohem více pozornosti. Už jen ta potupa, že se prodává ve výprodejích za pár korun… Což by jistě byla skvělá zpráva pro ty, kdo si ji jako já nekoupili hned za začátku za plnou cenu. Ale víte co? Pro mě tu cenu má! Je to v dnešní době neskutečně originální příběh plný zajímavých nápadů. I když kostra je klasická - záchrana světa, boj proti zlému vládci trochu ve stylu Hunger Games, do toho milostná zápletka, ale! Na tuhle kostřičku je nabaleno tolik neobvyklého a atraktivního tuku, že nám z toho vznikne pěkně vypasený jedinec. Už jen celá ta záležitost s hlukem, dorozumívání pomocí obrazů nejen s lidmi, ale i se zvířaty, působivé prostředí, sádráci a napětí, že by se dalo krájet. A samozřejmě, co by to bylo za sérii, kdyby tam půlka mých oblíbenců neumřela nebo aspoň neutrpěla zásadní zranění… Ale vážně, zkuste ji, je fakt skvělá! Už i to, že vyprávění z pohledu hlavního hrdiny je tak svěže nespisovné! Super změna a kvalita od jedničky ke trojce stoupá, nikoli klesá! :-)
Budu prostě dětinská a řeknu, že jsem si to představovala úplně jinak a upřímně mě mrzí, že autorka mou představu nenaplnila. Samozřejmě je to autorka - má právo jít vlastní cestou. :D Aby ne! Ale takhle? První díl mě nadchl od prvních řádků, druhý se mi líbil ještě víc. A potom přišel takový závěr.
--- Pozor, následují spoilery ---
Že jsem přišla o svého oblíbence Finnicka, to se dalo víceméně čekat. Vždycky umřou moji oblíbenci. Je to asi nějaká moje kletba nebo neschopnost zamilovat se do správných postav. Ovšem pak zemře Prim. Ta, kvůli které to vlastně celé vzniklo. Ta, kvůli které se Katniss vydala do strašlivých her, aby jí zachránila život. O to sakra šlo, zachránit Prim! A autorka ji v závěru stejně zabije, takže jsem se zkrátka nemohla vyhnout tupému pocitu marnosti. A to, že Katniss skončila s Peetou mi také přišlo neuspokojivé. Nešlo ani tak o to, že si nevybrala Hurikána, ale spíš o to, jakým způsobem byl celý ten fakt popsán. Katniss a Hurikán k sobě měli po celou sérii blízko a najednou se v závěru trojky dozvídám, že si prostě nějak přestali být blízcí, odloučili se a vlastně to ani jednomu nevadilo. No, dosti chabé. Celé to pro mě bylo dosti chabé ve srovnání s předchozími díly. Vězte, že tři hvězdy jsou v tomto případě spíše málo.
(SPOILER) Jsem na straně 170, ale zatím tedy moc nadšená nejsem. A to rozhodně patřím k největším fanouškům knih Kerstin Gierové, ačkoli jsem věkově vysoko nad předpokládaným limitem. :-) Nejvíce jsem si oblíbila Zámek v oblacích a Stříbrné knihy snů (množství chyb a překlepů navzdory, CooBoo!), ale Pomněnka je zatím spíše zklamáním.
Ne že by jí chyběl humor, který je ostatně základním znakem všech zmíněných knih Gierové, ale popis fantasy světa mi (alespoň v této fázi) připadá chaotický a zbytečně obsáhlý (množství postav, k čemu vlastně?). Quinn má možná dobré hlášky, ale je značně nesympatický, navíc hlavní hrdinku odmalička šikanoval. Proč by ho proboha měla mít ráda? Nehledě na to, že zápletka s přijetím peněz od matky za to, že se jí budete starat o syna, ta byla od první chvíle jasným zdrojem konfliktu. Bylo evidentní, jak se to vyvine, že to Quinn zjistí, naštve se atd. Velmi chabý pokus o drama ze strany autorky. :-/ Frustrující a neoriginální, od Kerstin bych čekala více. Ani se mi nechce dočítat, ale tak... snad ty humorné hlášky budou stačit, abych u toho vydržela. Oproti jiným knihám autorky opravdu zklamání – zatím, ale možná změním názor.
DODATEK: Ne, názor jsem nezměnila. Alespoň ne k lepšímu, spíš naopak. :D
Tesáky byly milé, tu a tam vtipné, ale nepříliš originální, plné klasických klišé a hlavně velmi krátké. Než se člověk naděje, má je prolistované. V hlavě toho vlastně moc nezůstane. Na odreagování během chvilky jsou dobré, ale že bych z nich byla nějak zvlášť nadšená, to říct nemohu. Ocenila bych větší propojení jednotlivých scén, více informací o minulosti hlavních hrdinů a jejich současném životě mimo vztah, zkrátka více PŘÍBĚHU. Tohle působí jako nepříliš uspořádaná sbírka stripů, což to vlastně také je. Mohlo by jich být alespoň více. Takhle nemám příliš dojem, že by knížečka stála za koupi. Navíc bez přečtení anotace bych na začátku ani netušila, kde jsem, co se děje, kdo je kdo…
Ilustrace jsou nádherné, některé pohádky vcelku pěkné a zajímavé, ale jiné příběhy mi připadaly vyloženě přitažené za vlasy a zbytečně kruté. (Pozor, spoiler: Aby hlavní hrdina polenem bacil nevinného koně po hlavě tak, že ho zabije, a přitom za to není nijak potrestán… To jsou mi tedy věci.)
Harry Potter v sukních vyrazil na vánoční prázdniny do Zámku v oblacích (pozn. knížka Kerstin Gierové). Docela mě mrzelo, že tu bylo od začátku jasně rozděleno, kdo je padouch a kdo kladná postava. Mnohé věci byly tím pádem poněkud předvídatelné. Ale jinak je Hotel Winterhouse příjemným a krásně ilustrovaným příběhem pro mládež, který si zamiluje snad každý knihomol s bujnou fantazií a oblibou v hádankách či hrách se slovy.
Na základní škole jsme knihu společně četli, od té doby jsem se k ní bohužel nevrátila a vlastně ani nevím, zda jsme ji tenkrát dotáhli do konce. Ale její kouzlo se ve mně uchovalo a spolu s ním dokonce i některé působivé věty. Nevzpomínám si na detaily, ale pamatuji si pocit, jaký jsem při četbě měla. Byl znepokojivý, a přece se mi knížka líbila. Snad ji zase někdy někde objevím a zařadím do své knihovničky.
Opět mě u něčeho udivuje vysoké hodnocení. Ne že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale slibovala jsem si od toho podstatně víc, a tak jsem poněkud zklamaná. Vánoční atmosféra, pokud se o ní dá vůbec mluvit, ke mně nějak nepronikla. Problematiku fungování Skruží firmy si autorka velice zjednodušila – proč nám vysvětlovat něco, co bychom bez potřebných studií stejně neměli šanci pochopit, že… Hlavní hrdinka je od začátku pěkná mrcha, nesympatická a rozmazlená, ale to se nedá nic dělat, žádá si to příběh (tohle není ironie, myslím to vážně). Její zcela náhlá náklonnost k dokonale nádhernému a bohatému frajírkovi… no, byla vskutku náhlá, ale nepřekvapivá. Jedině za sympatickou asistentku a samotný nápad vsadit Vánoční koledu do současnosti jsem ochotná dát knížce tři hvězdičky. Ale vážně, je nutné cpát všechny romantické vánoční příběhy do New Yorku? Po přečtení Polibku v New Yorku a Jen 27 dnů mám pocit, že na celém světě zbylo snad už jen tohle město…
Polibek v New Yorku mě příjemně překvapil. Čekala jsem, že obdržím jednoduchou oddechovou knížku, která bude přečtená během chvilky a zřejmě si toho z ní moc neodnesu. To vše je pravda, ovšem až na poslední zmíněnou věc. Něco z ní ve mně zůstalo, jakési pohlazení po duši, atmosféra vánočního New Yorku, několik vtipných situací a hlášek a samozřejmě neodolatelné štěně, které naivní romantický příběh skvěle zpestřuje. Za sebe mohu vřele doporučit, pokud nehledáte nic náročného, ale chcete si odpočinout od všech těch intrik, zrad, pomst, vražd atd., kterých jsou dnešní knížky pro mládež bohužel plné. Také je to bezva tip pro fanoušky filmu Serendipity (neboli Lásce na stopě). ;)
Konečně jsem se prokousala a provztekala ke konci. Nevadilo by mi, že je kladen důraz spíš na působivé popisy než na dějovost. Nevadily by mi německé výrazy a ani to, že hudba hraje možná až příliš velkou roli. Zaujala mě hlavně krásná obálka, co si budeme nalhávat, ačkoli nemyslím, že se ke knize hodí zrovna koule s bílou růží. Na samém začátku jsem si říkala, že by mě příběh mohl nadchnout a že si pořídím i druhý díl.
Co mi ale vadí neskutečně, je fakt, že tato kniha je totální a nepříjemná vykrádačka Labyrintu a Fantoma opery. Přibližně do strany 200 jsem si ještě říkala, že by se z toho mohlo vyvinout něco zajímavého. Ne originálního, ale aspoň trochu zajímavého. Bohužel od oné strany se Píseň zimy proměnila v Padesát odstínů zimy. Polovina knížky sestává z neustálého střídání hádek, sexu, objevování všelijakých zákoutí dvou propletených těl a kňourání nesympatické hlavní hrdinky. Liesl je otravná. Ošklivá (ona to o sobě hrozně ráda prohlašuje a zdůrazňuje), sobecká, nesnesitelná, hysterická, ubrečená, umíněná. Tohle všechno je, ale ve chvílích, kdy zrovna nebrečí na nespravedlnost světa, zase říká, jak je hříšná a dokonalá a jak je její hudba úchvatná… A král duchů, ten samozřejmě nadpozemsky nádherný a neodolatelný nadčlověk, má ještě tu drzost tvrdit, že má Liesl krásnou duši. Sakra, kde? :D
Vážně jsem si přála, aby se mi to líbilo. Ale problém je, že to všechno jsem už viděla někde jinde, v daleko lepších provedeních (viz filmy Labyrint a Fantom opery). Kdosi tady srovnával Píseň zimy s Krutou krásou. Že prý jsou to příběhy pro náročné čtenáře. Nejsem si jistá, zda by náročný čtenář vůbec sázel na knížky z nakladatelství CooBoo. Osobně je mám ráda (tedy některé), ale pro odlehčení. :D Rozhodně v nich nehledám náročnou četbu. A vážně si nemyslím, že zrovna tento příběh je soustem pro náročnou mysl. Spíš pro hodně trpělivou mysl, která nic neočekává. Chcete-li něco opravdu nadupaného a čtivého, sáhněte po Poušti v plamenech. A třeba nám ji vydají kompletní!
Útok na mé srdce a mou duši. Vlastně vůbec nevím, jestli se mi to líbilo. Bylo to na mě až příliš temné, depresivní, bezvýchodné, zoufalé, krvavé… V prvním díle byly občas takové uvolňující chvíle (např. ve škole), ale tady to bylo až příliš drsné. Nejsem si jistá, jestli je to vhodné pro mládež od dvanácti let. Smrt a bolest na každém kroku… Oblíbila jsem si Kate, myslím, že většina postav se k ní chovala vyloženě nespravedlivě, ale ona byla silná a schopná se s tím vypořádat. Augusta jsem měla radši v jedničce, tady se z něj stal téměř robot, alespoň v první polovině. Nu, skončilo to, jak to skončilo, v podstatě jsem s tím asi i spokojená. To je ono, sama nevím. Proč tomu sakra dávám čtyři hvězdičky?
Krásně ilustrovaný průvodce, ale vesměs takovými obrázky, které už známe z nových vydání příběhů Harryho Pottera. Ty nejzajímavější věci jsou v angličtině (originální materiály J. K. Rowlingové), takže nevím, na kolik to může zaujmout děti, jimž je kniha určena. Ty budou asi sotva chtít číst o historii lektvarů, bylinkářství, o herbářích, apatykářích apod. Ze světa Harryho tu vlastně zase až tak moc nových poznatků není. Jsem a vždycky budu fanouškem Harryho Pottera, ale tahle knížka mi připadá jako taková pěkná zbytečnost.
A závěr Jantarového kukátka už mě nenadchl vůbec. Kdybych se nezavázala k tomu, že na to napíšu recenzi, v polovině bych knížku zavřela a už se k ní nevracela. Nemám tušení, komu je tato trilogie určena. Dětem rozhodně ne. Nedovedu si představit, že by ze vší té krve, smrti, bolesti a ztracených postav mohly být nadšené. A ta neskutečná marnost na závěr. To bylo jen poslední bodnutí do mého už tak rozervaného srdce, pane Pullmane? Nemám ráda příběhy, kde se musím sama sebe ptát, proč jsem to vlastně četla. Co mi to dalo kromě deprese? Nic, jen pocit zklamání, zrady a zmaru. Přitom celou dobu se to tvářilo tak zajímavě. I když jasně, zase tu byla zbytečná výplň, tu pro mě představoval celý svět mulefů. To byla tak prapodivná a sem se nehodící stvoření! Z fantasy se navíc stala nesrozumitelná a komplikovaná směsice filozofie a náboženství s neustále nelogicky jednajícím lordem Asrielem a paní Coulterovou. Ani na konci toho všeho jsem je nepochopila. Jen vím, jak moc mě zamrzel konec Willa a Lyry. Nedoporučuji. Je to jen velká a zbytečně zdlouhavá deprese, pro děti rozhodně ne! (Mé tři hvězdičky jsou ještě hodně mírné hodnocení, vězte, že ho dávám knihám, které mě skutečně moc neoslovily, ale zase měly řadu zajímavých drobností a atraktivních nápadů, zde např. Galivespianů.)
Tenhle díl měl našlápnuto k tomu, aby úplně převrátil můj názor na Zlatý kompas. Nebyla jsem jím nadšená, ale Jedinečný nůž mě skoro až do konce bavil. Zase tam bylo plno pro mě nelogických činů a nesrozumitelných věcí. Opět to bylo hlavně drsné, plné krve a lidské krutosti, ale zajímavé, napínavé a rozmanité. Konec mě ale nesmírně zklamal. Nejenže byl podivně useknutý, jako by chyběly stránky, on byl tak krutý a nepřesvědčivý, že to pro mě zničilo celý zážitek z předchozích stran.
Skvělý rozjezd trilogie, z níž se nám doufám dostane i zbylých dvou dílů. Tahle knížka si nepochybně zaslouží více pozornosti. Je doslova nabitá akcí, ale i humorem. Děj se odehrává v zajímavých prostředích, s nimiž jsem se v jiných knížkách zatím nesetkala. Příběh je napínavý, rozmanitý, drží pozornost čtenáře až do vzrušujícího konce. Postavy jsou sympatické a jejich jednání uvěřitelné. Nemohu se dočkat pokračování a držím pěsti, aby pak přišlo i to třetí! Vřele doporučuji! ;-)
Tak já nevím... Když tady čtu ty komentáře, říkám si, jestli jsme vůbec četli to samé. Sladký příběh? Sympatická hrdinka? Absolutně nesouhlasím. Miluji Krásku a zvíře a pohádky obecně, takže jsem se těšila na knížku Na lovu, ale jsem hodně zklamaná. Že bude děj předvídatelný, to se dalo čekat, protože jak jinak tohle může dopadnout než šťastně? Ale takhle otravnou hrdinku jsem už dlouho nikde neviděla. Má milující rodinu, pohledného a hodného nápadníka a díky němu i slibnou budoucnost, ale jí je všechno málo. Pořád jen čtu, jak jí buší srdce, jak je nerozhodná, jak neustále něco CHCE, ale neví, co vlastně. K tomu ty ustavičně se opakující popisy lesa, sněhu, zimní přírody, sněhu, kouzel, divné hudby, krve, lovu, lovu, lovu a... už jsem říkala sněhu? Vážně pořád! Žádný zajímavý zvrat, žádný humorný prvek, žádný důvod obávat se o osud postav. Jediný, kdo mi přirostl k srdci, byla fenka Laňka.
Krásný příběh přesně pro knihomoly. A taky pro milovníky pohádek, dobrodružství, kouzel, ba i napětí. Kdo viděl napřed film a teprve potom si přečetl knížku, může být jen potěšen. Kdo to měl naopak, bude nejspíš maličko zklamán. Ne že bych film neměla ráda, ale byla jsem překvapená, o kolik je knížka lepší. A těším se, až si přečtu i druhý a třetí díl, u kterých zatím vůbec netuším, co tam na mě bude čekat. :-)
Divotání… Stejně jako hlavní hrdinka má i tahle kniha dvě stránky…
K té horší patří v českém vydání především neskutečné množství překlepů, gramatických i pravopisných chyb. Vážně mě to mrzí a celý zážitek z četby to kazilo. Prakticky na každé druhé stránce byl nějaký nesmysl, zpřeházená slova nebo překlep! Netuším, kdo má na svědomí korektury k této knížce, ale nebojím se říct, že to byl buď začátečník, nebo velký flákač. Tahle kouzelně šílená série si rozhodně zaslouží pečlivější přístup. Stejně jako u předchozího dílu jsem i zde nucena vytknout otřepanou frázi "ze všeho nejvíc připomíná". Tady ovšem nevím, zda je to chyba autorky či redaktorů z CooBoo. Ale, milí zlatí, když můžete změnit jméno jedné z hlavních postav, můžete změnit určitě i neustále se opakující frázi a odstranit pro jednou aspoň to únavné "ze všeho nejvíc". Věci mohou klidně jen něco připomínat, anebo se dokonce něčemu podobat. :-) V tomto díle jsem si toho všimla sice jen dvakrát, ale to možná jenom proto, že jsem se to zuby nehty snažila ignorovat. Za tohle vše padla jedna hvězdička.
A teď ta druhá stránka, aby to nevypadalo, že akorát nadávám na něco, co se mi vlastně moc líbilo. Příběh je opět tak nepřehledně bizarní a šílený, jak si pamatujeme z Šepotání. Vlastně je možná i o něco přehlednější a sympatičtější. Právě proto, že už jsme si na jeho potřeštěnost trochu zvykli. Když se nad tím zamyslíme, vlastně se tu téměř až do konce nic závratného neodehrálo. Celá knížka je takovým tím předělem mezi jedničkou a trojkou. Trochu jako první část filmu rozděleného na dva. Spousta vaty, efektů a řečí, ale účel žádný. V Divotání se pořád něco děje, ale vlastně neopustíme pozemský svět a kolem všeho se spíš jen dohaduje, než aby se to skutečně stalo. Přesto přese všechno má autorka tak úžasnou fantazii, že jsem si v obou jejích světech libovala. A to mám prosím upřímnou hrůzu z hmyzu, hlavně z pavouků (promiň, sestro) a z můr (promiň, Morfee, můj rytíři). Takže abych tenhle komentář konečně uzavřela - bylo to krutopřísně úžasnoucné a těším se, až si přečtu i Zrcadlení. Jen více takových knížek pro odreagování a potěchu snílkovy duše, madam Howardová!
Takže Inferno… Tohle bude delší. Na knihu jsem se moc těšila. Předtím jsem od Browna nic nečetla, ale mám ráda filmy Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni. Tak jsem si řekla, že udělám výjimku, a koupím si i knihu, protože jsem zároveň fanoušek Danta Alighieriho. Do první poloviny se mi knížka líbila, byť samotná zápletka byla trochu přitažená za vlasy a ačkoli se ji autor snažil podat napínavě, větší emoce ve mně nevzbudila. Ale ohromily mě popisy Florencie, všech těch památek a turisticky atraktivních míst. Přimělo mě to k tomu, že jsem do Florencie jela na výlet. Dva dny tady stačily k navštívení mnoha míst z knihy (Dantův kostel, Starý palác s posmrtnou maskou a Sálem pěti set, katedrála Il Duomo, zahrady Boboli ad.). Potom, když jsem byla něco za půlkou knihy, jsem udělala hroznou chybu. Do kina šel zrovna nový film podle Brownova Inferna. A protože se mi líbily ty předchozí, šla jsem. Myslela jsem si, jak je kniha fajn a bude mě bavit i po zhlédnutí filmu. Jenže film byl slabý. Nejslabší ze všech. Památky z Florencie se tam jen stručně mihly, žádné podrobné vyprávění, žádný atraktivní příběh. A v mnoha věcech se to lišilo hned od začátku (hrdinka má jinou barvu vlasů a ani nenosí paruku). No, od filmu uplynul asi rok a já knihu pořád nedočetla. Postupně jsem se několikrát přemlouvala. Až včera konečně jsem ji definitivně zavřela a teď píšu tento dlouhý komentář. Posledních 60 stran uplynulo svižně, protože se příběh bohudík začal rozcházet s filmem. A závěr byl rozhodně lepší než ve filmu, za to patří knize též jedna hvězdička. Ale celkově? Nuda. Už mě to tolik neupoutalo. Jako turistický průvodce je to skvělé, ale občas mi vadilo, že se řada informací neustále opakuje a omílá dokola, jako by si autor myslel, že je čtenář úplně pitomý a nezapamatuje si to. Občas to bylo dost zdlouhavé... Takže s těžkým srdcem, ale jen tři hvězdy. A, Dante, rozhodně to není tvoje vina!