sioux komentáře u knih
Příběh dvou podivných přátel, které rozdělí společné tajemství.
Nebavilo mě to. Nesympatičtí hlavní hrdinové, nepříjemné prostředí, ostatní postavy divné. Nebylo to napínavé, nevyvolávalo to žádné příjemné pocity, nic nového jsem se nedozvěděl. Knížka víceméně k ničemu.
Přesto jsem ji dočetl, respektive druhou část prolistoval a přečetl jen několik pasáží.
Varování - kniha má dobře napsanou upoutávku na obálce a přečtení pár odstavců v knize také může zaujmout. Zase jsem se dal nachytat, ach jo.
Dominik Dán mě prostě baví. "Uzel" je moje třetí kniha od tohoto spisovatele v krátkém sledu a vůbec to nevadilo. Píše věcně, živě, realisticky, děj má docela dobře promyšlený, bezpochyby ví, o čem píše.
Čtení "Uzlu" mi opět připomnělo tu strašnou komunistickou dobu, ve které jsem bohužel žil a která produkovala takové grázly a dávala jim do ruky neomezenou moc...
Jedinou vadou pro mě bylo to, že jsem občas přeskakoval ty části policejního vyšetřování, vyšetření místa činu, zprávu z pitvy a podobné. Všude je to stejné a už mi to nemá, co dát. Pro mě už by to v detektivkách ani nemuselo být nebo jen ve velmi zkrácené podobě.
Ale jinak velmi dobrá kniha.
Dominik Dán mě překvapil velmi kvalitní knihou z vězeňského prostředí. Nazval bych to dojemný thriller s drsnými kecy sympatických poldů.
Moje druhá kniha od Dána, první byla "Bestie" ale "Cela" byla o třídu výše. Určitě zkusím další, ale mám trochu obavy, že už to nedosáhne úrovně "Cely".
V obou knihách mě bavila více základní linie příběhu, ať už zločince či oběti než vyšetřování detektivů. Když už člověk přečte hodně detektivek/thrillerů, tak je to všude stejné a je těžké na tom něco vymyslet. V čem je však síla Dominika Dána je výborné dialogy hlavních poldů. Opravdu mi přijdou reálné tak jak jsem je zažil v každém výhradně chlapském prostředí. Je to zábavné a působí to jak ze života. Na rozdíl třeba od Adlera, který se také snaží být vtipný, ale vyznívá to tak nějak salonně, intelektuálně, vyumělkovaně, ploše
Začalo to dobře a každou kapitolou to bylo horší.
Myšlenka zabíjet dobré lidi byla zajímavá, netradiční, ale pak se to nějak rozplizlo a zadrhlo a četl jsem to se stále větší nechutí až do situace, kdy jsem knihu prostě odhodil.
Skláním se před anotacemi, které mě motivovaly koupit tuto knihu. Přes všechny znalosti reklamy a marketingu jsem si zase koupil pitomost.
Je tak krásné být nedokonalou lidskou bytostí. Howgh!
Mám tuto knihu z půlky podtrhanou. Většina vět jsou perly, které bych měl mít vylepené všude možně, abych na ně neustále viděl a pomáhaly mi žít tady a teď.
V záplavě různé esoterické a motivační a "new age" a podobné literatury toto dílo ční hodně vysoko. Jde do hloubky, má smysl a logiku, lze v praxi provádět a je tam minimum nesmyslů.
Kdo má k těmto věcem vztah, hledá štěstí nebo bojuje s depresemi, tak je to určitě lepší medikament než antidepresiva.
Nacházím odvahu zcela vybočit ze všech pochvalných recenzí. Film jsem viděl a líbil se mi, hlavně kvůli hereckým výkonům, speciálně Toma Hankse. Knihu jsem si koupil na základě skvělých ohlasů. Kinga jsem kdysi četl a líbilo se mi hlavně To. V poslední době mě už nijak neuchvacoval s výjimkou Pod kupolí, což považuji za skvělé.
No a teď k Zelené míle, začalo to docela dobře, i když nebylo to nijak napínavé, ale byly tam klasicky dobré hlášky a mistrné obraty. A doufal jsem, že mě to později strhne. Jenže pak bylo několik kapitol o nějaké myši a to mě totálně otrávilo. Proč číst o myši? No a po této části ze života hlodavců už jsem se nedokázal začíst, stále jsem hledal pasáž, která by mě chytla, ale pořád to skákalo z jedné situace do druhé a tak jsem to vzdal.
Určitě to je výborná kniha, když zaujala tolik sečtělých lidí, jen tady prostě nabízím trochu jiný úhel pohledu. Howgh!
Přečetl jsem jí celou, tuhle dlouhou dlouhou knihu, a líbilo se mi zhruba 90%. Dobře napsané, zajímavé charaktery a styl a úroveň psaní vyčnívá nad běžnými thrillery nebo špionážními romány. Hezká angličtina i pro ne rodilého mluvčího (četl jsem to v originále před půl rokem).
Ale na posledních zhruba 100 stránkách se vloudily pochybnosti. Hlavní pozitivní hrdina mně najednou přišel příliš měkký a citlivý a já mu přestal věřit. Jak může být tak měkký a lidský a zároveň být tak dobrý v tak ošklivém byznysu (boj s fanatickými teroristy). Jak může mít takový citlivý a jemný charakter po mnohaleté práci v tajných službách? Prostě jsem tomu nemohl uvěřit. Stejně jako bych nevěřil chirurgovi - řezníkovi, který by mluvil jak Ladislav Špaček (ten šedivý bývalý poradce prezidenta) a byl citlivý jak Dalajláma. A z toho důvodu jsem posledních 100 stran jen tak prolistoval.
Škoda, velká škoda, byla to tak slibná kniha.
Úžasná kniha. Literární chuťovka. Obdivuji Merleho, že takto uchopil obtížné a riskantní téma, velká odvaha.
Četlo se to báječně a přitom poučné a nutící k zamyšlení. Člověk si klade otázky o sobě samém, jak by se zachoval, co by udělal.
Děkuji, pane Merle.
Dobrý Nesbo. Děj hladce plyne, bez zbytečných kudrlinek a odchylek, v některých situacích mi na hrdinech docela záleželo, což mám rád. Není to sice extrémně napínavé, ale dobře se to čte. Prolínání s druhou světovou se mi také líbilo. Jedna z lepších knih poslední doby.
Úžasná vulgární romantika. Bravurní schopnost vystihnout okamžik a atmosféru.
Nevím proč, ale mně knihy Bukowského pomůžou vždy, když jsem dole. Podle mě lepší na depku než antidepresiva.
"Vzkaz v láhvi" se mi moc líbil a tak jsem se pustil i do "Ženy v kleci". Četl jsem to hned po sobě, takže se to dá dobře srovnávat. "Vzkaz" se mi líbil mnohem více. Zdál se mi napínavější a líbilo se mi, že tam je více času věnováno životu lumpa a jeho obětí. Tady je víc o životě a vyšetřování komisaře a to mě občas nudilo. Na druhou stranu jako plus bych uvedl, že snaha autora o vtipné hlášky v podstatě po každé komisařově myšlence mi nepřišla tak upracovaná jak ve zmíněném "Vzkazu".
Ale celkově se mi to líbilo, dobře se to četlo, tak nějak to nekomplikovaně plynulo a závěr byl výborný a napínavý.
Četl jsem to v originále a je to vynikající kniha. Divoký Západ tak, jak vypadal. Četl jsem celou ságu, škoda, že u nás vyšla jen tato kniha. První část je "Dead manś walk," následuje "Comanche moon", pak "Lonesome dove" a končí to "Streets of Laredo". Všechny knihy jsou skvělé, dokonce Osamělou holubici nepovažuji za nejlepší, výše hodnotím první dvě z celé ságy.
Podle mě Larry McMurtry dosáhl v těchto knihách svého vrcholu a všechno další, co napsal, už je mnohem nižší kvality.
Téma mi přišlo úžasné. Skvělý nápad na napsání knihy. Reality show budoucnosti. Dekadence společnosti vrcholí, stejně jako ve starém Římě.
Ze začátku mě to bavilo, ale zhruba v půlce jsem se začal do čtení nutit a pak už jsem jednotlivé části přeskakoval. Přišlo mi to stále stejné.
Podle mě nuda v této knize zvítězila nad zajímavým tématem.
Tato kniha se velmi rychle zařadila mezi nejlepší knihy, které jsem letos přečetl. Velmi silný příběh.
Naprostá bomba, napínavé, skvělé zvraty.
Neuvěřitelná kravina za neuvěřitelné peníze.
Koupil jsem si to, protože tam bylo napsáno, že to pro Murakamiho byla senzace roku nebo tak něco. Prvních 100 stran se tam řešilo, jak si zvětšit prsa u jedné dámy a u druhé dívky jak pracovat s vložkami a kam je dávat a tak podobně a pořád dokola. Pak jsem to zahodil. Fakt hrůza za 600 korun.
Beru to tak, že toto je doporučení pro pány, ženy a dívky a jiná pohlaví si tam možná něco najdou, ale já tam nic nenašel, aspoň tedy po prvních 100 stránkách, pak jsem to poslal do Reknih. Třeba si to čtenáře najde a já dostanu část peněz zpět.
Howgh!
Nezaujalo. Nudné, ploché, plavající po povrchu bez jakéhokoliv hlubšího vhledu a bez praktických tipů, jak co třeba změnit.
Výborně a poctivy zpracované téma bitvy o Stalingrad. Vojenské části samotné bitvy mě nesmírně bavily, velmi čtivě napsáno. Nebavila mě úvodní část, kdy se psalo o zvěrstvech Němců, chápu, že se to dělo, ale už to bylo zpracováno v jiných knihách a přišlo mi, že to do tohoto tématu nepatří.
Buď napíšete knihu krásným uměleckým jazykem, v této knize dokonce až takovým snovým básnickým metaforickým, a užijí si to jen fajnšmekři, kteří mají právě z tohoto jazyka rozkoš, ale pro normálního člověka, který chce čtivý a napínavý děj, to je jako celek nestravitelné. Nebo napíšete knihu, která má věcný jazyk, kratší věty s existencí sloves, přímou řeč, kratší kapitoly, hodně zápletek a překvapení, ale zase to nebude kvalitní umělecké dílo.
Já bych asi chtěl oboje a to nejde, takže mi to chvíli bavilo, protože jsem si užíval tu krásu jazyka a pak už se to nedalo číst, protože to pro mě začala být nuda s neuvěřitelně pomalým dějem.
Silně nedoporučuji čtenářům, kteří hledají rychlé, čtivé, napínavé romány.
Howgh!