Sireen
komentáře u knih
Strážkyně pramene
Emmi Itäranta
Docela zajímavý počin, který bych si asi podruhé nepřečetla - mám z toho takové rozporuplné pocity. Přestože mi tahle zadumaná díla obvykle nevadí, spíše naopak, tohle bylo na mě překvapivě moc. Postavy všechny tak zvláštně ploché, jedna jako druhá, celé to bylo jako ve snu. Přestože tam byly zajímavé situace nebo věty, nešly do hloubky a nezanechaly v člověku stopu. Bylo to takové podivně pomalé, smířené a skoro bych řekla nijaké... Na druhou stranu se kniha četla dobře a jako odpočinková literatura...proč ne.
Carol
Patricia Highsmith
Carol bohužel zklamala. Nápad zajímavý, ale dalo se z toho vytřískat mnohem víc. Chvílemi to bylo dost zajímavé a miloučké a takové... příjemné, některými hezkými detaily, kterých si člověk v běžném životě moc nevšimne, nebo jim nepřikládá význam, protože se s nimi setkává denně.
Každopádně kniha neměla absolutně, ale absolutně žádný spád a motor, který by vás nutil číst dál a dál, za to ty dvě hvězdičky. Bohužel ve mně ten příběh nezanechal vůbec nic a klidně bych se bez něj obešla.
Nejprv to bylo takové příjemně oddechové, poté to však začalo být trochu moc oddechové. Celou dobu kniha spěje k tomu, jak to mezi Carol a Terezou nakonec dopadne, a to se dozvíme asi na posledních třech stranách...
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Rozhodně dobrá kniha k přečtení, psána jednoduše a srozumitelně, ale ne ploše. Nedá se asi brát úplně doslovně, ale obsahuje rozhodně zajímavé myšlenky.
Milovala jsem tyrana
Caroline Bréhat
Velmi dobrá kniha ve svém oboru, pěkně a čtivě psaná. Proč kdo z kým zůstává není podstatné a za to, že já to nechápu, bych knize hvězdy neubírala.
Zůstaň!
Allie Larkin
Taková celkem fajn oddechovka pro nenáročné, kteří chtějí zrovna jen zabít čas a nic moc neprožívat a neřešit :)
Hostitel
Stephenie Meyer
Ano, prvních sto stránek je mírně řečeno průser, a vůbec nebude vadit, když je přeskočíte. Film je šílený. Stmívání má své mouchy. Ale Hostitel...
Selekce
Kiera Cass
Tak jo. Neurazí. Jsem asi na sté straně, což není moc na to, abych hodnotila příběh, každopádně o stylu psaní toho mohu říct poměrně dost. Je mi dvacet a češtinu a stylistiku mám ráda, při čtení Selekce mám ale pocit, jako bych se snažila užít si pohádku, kterou napsala devítiletá slečna. Styl psaní autorky je dost těžkopádný a neohrabaný, věty jsou krátké a usekané- ovšem ne tím uměleckým stylem, který umí potěšit, a se spoustou zbytečných zmínek, které vás jen otravují. Příběh, ačkoli se podobá Hunger games, Divergenci a Pasti, je lákavý a kdyby knížka byla napsaná lépe, vsadím se, že by byla opravdu dobrá. Takhle se ale nemohu ubránit vzpomínkám na sebe samu, kdy jsem ve čtrnácti psala své prvotiny.
Kniha pro nenáročné dvanáctky.
Tělo sčítá rány
Bessel van der Kolk
Pro mě příliš vyčerpávající vědeckými fakty a poznatky, jinak po všech stránkách vděčná a užitečná kniha.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Tak já prostě nevím, naštěstí se to četlo docela samo, ale nějak mi ani jedna z hlavních postav nesedla, vůbec jsem z toho necítila emoce, bylo to celé tak zvláštně osekané...dialogy mi přišly už úplně stupidní a nevkusné. Čekala jsem asi mnohem více hloubky a zamýšlení se nad životem a láskou a přátelstvím...
Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
Tentokrát mi ani ten styl psaní nesedl, nemastné, neslané, Doerr asi přeze všechnu zvědavost nakonec není nic pro mě. Neoslovil, nedočetla jsem ani s největší snahou.
Děvčata
Lori Lansens
Krásný příběh, neskutečně dobře napsaný. Vůbec nevadí, že se nejedná o příběh podle skutečnosti, uvěříte mu každé slovo. Je jemný, blízký a plyne jako voda. Vzrušení nečekejte, ale přesto se nudit nebudete, najdete domov.
Spánek
Haruki Murakami
Murakamimu asi prostě nerozumím. Snažila jsem se číst i jiné jeho knihy ale prostě to nešlo. Oproti tomu, jak na mě byly příliš rozvleklé a bezvýznamné byla tato zase uťatá naprosto nepochopitelně. Říkala jsem si, že je to určitě jen mou natvrdlostí, protože jsem prostě nemohla uvěřit, že by to takhle "ukončil". Dokonce jsem si to přečetla dvakrát. Ale po přečtení hodnocení zde se začínám přiklánět k verzi, že povídka byla vydaná pouze za účelem zisku ze známého autora a kdyby ji napsal kdokoli jiný, byla by povídka ta největší literární spodina.
Životopis hladu
Amélie Nothomb
Naprosto úžasná kniha, moc a moc se mi líbila. Je to skvělý výlet do mysli někoho jiného (a ta mysl je až příliš podobná té mé a o to je to lepší). Klidně bych si knihu i pořídila domů, psané je to tak nějak zvláštně a úderně, je to prostě styl s velkým "s" a patří jen málo lidem.
Jediné velké zklamání vidím v konci, který je uťatý tak podivně ve chvíli, kdy byste to nečekali, vzhledem k tomu, jak je v podstatě obyčejná, a která ani nezanechává žádné zvláštní vyznění. Prostě najednou konec.
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Na Kinga fakt hodně slabé. Byl to dlouhý pochod i pro čtenáře, jsem ráda, že to skončilo. Příběh žádný, atmosféra nulová, dialogy o ničem, pocity nebyly. Celou dobu čekáte, že se něco stane a ono se nakonec nestane absolutně nic. Ani by to tak nevadilo, kdyby to alespoň mělo tu atmosféru, zajímavé myšlenky, postavy probrané do hloubky, ale to všechno chybělo. Opravdu netuším, o čem to mělo být...
Myšlenka super ale zpracování ubohé, šlo u toho dostat mnohem, mnohem víc.
Rok zázraků
Sarah Winman
Velice zajímavý styl psaní. Poetický a natahující a zmatečný a také plný metafor. Těžko se to popisuje slovy, protože celá kniha je jako ze sna. Jako neuchopitelný pocit. Člověk se mnohdy ztrácí a ani neví, co čte a přesto to tak nějak zvláštně chápe...
Řekla bych, že určitě nesedne všem, ale pokud máte alespoň trochu rádi podobné typy knih, určitě ji zkuste a doporučuji číst víckrát. Sama bych si ji nejraději hned, co jsem skončila, přečetla podruhé - věřím, že mi mnoho věcí uniklo.
Můří deníky
Rachel Klein
Knížka je skvělá, ovšem asi není úplně pro ty, kteří potřebují mít všechno naservírováno přímo pod nos a jsou líní přemýšlet :)
Dračí oheň
Chris D'Lacey
Lehká a miloučká knížka pro odrostlejší "děti", které umí vnímat hloubku. Moc milá trilogie, originální nápad. Četla jsem asi jako čtrnáctiletá a fakt mi sedla. Příběh na pomezí pohádky, oddechová, přesto tam napětí je. Určitě bych dál doporučila :)
Kniha ztracených věcí
John Connolly
Kniha, o které nemohu nic napsat, protože pro to nejsou slova a cokoli, co bych vyplodila, by bylo málo.
