SladkaK komentáře u knih
Omylem jsem si v knihovně zarezervovala tento komiks místo opravdové knihy a dala jsem tomu šanci. Komiksy mám velmi ráda, ale tohle mě nezaujalo ani ilustračně ani dějově. Jak si pak děti mohou zamilovat knihy, když je jim předkládána taková odbytá jednoduchost?
Místy bizarní chrlení slov za sebou z jednoho nekonečného, opilého, zábavného a syrového klubka myšlenek.
Taková klasická pohádka s trochou chlípností. I když jsem měla mnohokrát Anu pěkně vyhubovat za to, že některé věci až moc pitvá a mě to unavovalo až znechucovalo celou knihu.
Snad první kniha u které jsem se opravdu smála nahlas. Nádherně s nadhledem, láskou, ironií a zároveň sarkasmem napsaná.
Opravdu necekane konce, ktere v prubehu cteni pohlti, nenechaji popadnout dech a v zaveru vam jej vyrazi.
Myslela jsem si, že mě ohledně dýchání nemůže nic překvapit. Překvapivě jsem se ale dozvěděla, že dýchat neumím vůbec. Celá kniha byla takovým stručným zamyšlením nad všemi aspekty života - pozitivní přístup závislosti, otužování, strava, pohyb a tak dále. Stojí za to, se do těchto témat ponořit hlouběji. K tomu je třeba sáhnout po další literatuře.
Velmi stručná kniha. Je takovým výcucem ze všech možných sebe rozvojových knih, proto se ji vyplatí mít doma jako takový reminder.
Mám ráda, když se postavy v knihách prolínají, ale tady to zkazil formát příběhu. Možná, kdyby byla povídka více rozepsaná, neměla bych pocit, že je všechno špatně, zbrkle, unáhleně a ne prostě ne.
Doktor Hamilton se aury dědka nezbavil až do konce a závěr knihy přišel dřív, než byste stihli říct “kufr.
Příběh akvamarínu nasadil laťku výš, než dosahuje tato kniha. Ať už jsem četla kteroukoliv postavu, neviděla jsem rozdíl v myšlení ani intonaci slov. Všechny komunikovaly stejně strojeně bez odlišení. Byť mi příběh - respektive současnost a propojení s minulostí - moc nesedl, tak se mi líbil vývoj hlavní postavy a uvědomění si vlastní hodnoty ve vztahu s partnery. Čtení je příjemně odpočinkové a nabývá každou další knihou na kvalitě, takže se ráda pustím i do Mateřídoušky.
Hledání jehly v kupce sena. Zajímavé hluboké myšlenky skryté ve zbytečném balastu. Neudělá někdo výcuc výcucu z výcucu?
“Když jste sami, učíte se také důvěře, což je rovnováha mezi svobodou a nejistotou, která vede k sebedůvěře ve vlastní schopnosti. Pokud si v sobě vypěstujete důvěru, že dokážete proměnit ambivalentní situaci ve svůj prospěch, budete se méně omezovat ve svém rozsahu působnosti."
Když si zrovna procházíte rozchodem, tak myšlenky obsažené na začátku knihy vhodně zapadnou na místo, jak potřebujete. Zbytek knihy je střídání deníkových zápisků s filozofováním. Pričemž u deníkových zápisků postrádám radost z čisté přítomnosti, z maličkostí. Pořád měla autorka málo vzrušení. Málo nových zážitků. Až mě to iritovalo. Možná taky už ztratila schopnost s někým žít, dělat kompromisy?
A však proč ne, že?
Nejzajímavější pro mě na celé knize je to, že je psaná českým mužem anglicky a přeložena někým jiným do češtiny.
Pokud by styl psaní bylo mužem, tak tohle by rozhodně nebylo můj typ. Naštěstí všechno, co jsem se o Inuitech dozvěděla převládlo nad tím, že se mi kniha špatně četla. Mě, zhýčkanou městskou holku, jejíž největší životní dobrodružství bylo spaní pod širákem na Svatojakubské pouti, fascinovala každá stránka.
Ohodnotím první tři čtvrtiny knihy, protože na poslední etapě děj trošku ztratil šmrnc. Jelikož ale ta většina byla skvělá, přimhouřím oči a jako po lahvi vodky shovívavě zapomenu na to, na co zapomenout chci.
Jen těžko si představuji zážitky, které popisuje z dětství. Musela to být opravdu těžká doba. Je fascinující, že o ní dokáže vyprávět tak, že se během čtení načapáte u úsměvu. Kniha přináší spoustu historických informací i pobavení.
Nenáročné čtení nevhodné pro náročné čtenáře. Kniha pro mě neměla žádnou hodnotu. Když už nic, alespoň jsem doufala v zajímavé informace o životě v Japonsku. Bohužel, marně.
Jednu hvězdičku uděluji za to, že je kniha krátká. Tudíž jsem se dokázala rychle prokousat zklamáním.
Jedna z těch, které máte neustále po ruce a denně v ní listujete.
Že se nesmí soudit kniha podle obalu? To u mě neplatí. Knihu jsem pořídila hlavně kvůli obálky a nádherným ilustracím. Jako bonus je i obsahová stránka, která mě stručně provází událostmi Tolkienových knih.
Teď ještě prosím pokračování: Neštěkej na svého člověka.
Autor píše přesně tak, jak ho slyšíte na přednáškách. Bere to hopem, kniha se čte rychle a svižně. Je ale dobré u ní zatáhnout za brzdu, zpomalit a zamyslet se nad myšlenkami.