Slezadav
komentáře u knih
Perunova krev I.
František Kotleta (p)
Moje první zkušenost s Kotletou. Už jsem četl pár knížek od Kulhánka a Kotleta je navíc už tak známý, že jsem přesně věděl, co čekat. Nemýlil jsem se a přesně podle očekávání tohle byla akční jízda se spoustou přestřelek s bohy, spoustou krve, jadernými vtipy a šukáním, které z vás udělá poloboha. Stáhnul jsem po Kotletovi, když jsem potřeboval něco lehčího, abych měl změnu od právě dočtené Mistborn trilogie a rozhodně nelituji, Kotleta splnil, co jsem potřeboval. Pravda, mohlo to asi být i o chloupek lepší a tak si v hodnocení nechám ještě trochu rezervu.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Závěr Pána Prstenů se vším všudy, jak měl být. Přečteno včetně dodatků (v lingvistické části jsem už dost přeskakoval). Napětí, poslání, přátelství, nebezpečí, hrdinství, beznaděj. Všechno tahle kniha má a Pán Prstenů je zcela po právu považován za dílo, které formuje celý žánr a za klasiku moderní literatury. Stejně jako u předchozích dílů mě více bavilo putování všech ostatních, než hobitů. Ti mi k srdci stále nepřirostli a jsem mírně zklamán, že Tolkien nedal vice prostoru elfům a trpaslíkům. Trochu ke škodě možná bylo, že jsem viděl filmy (které se překvapivě dobře drží predlohy) a tudíž jsem na spoustu míst a osob měl již zavedenou představu. Rozhodně si ještě něcood pana Tolkiena v budoucnu přečtu, protože je skutečně mistrným vypravěčem (ač se někdy nechává strhnout velikášstvím a přílišnou epičností). Za mě 5*
Vynález zkázy
Jules Verne
Jedna ze slabších Verneovek, kterou nezachrání ani těch pár zajímavých nápadů. Alespoň není moc dlouhá.
Mezi to dobré tady patří myšlenka zbraně s ohromným ničivým potenciálem a mírná dávka napětí. Oproti typickým Vernwovkám tahle kniha také není přeplněná jmény objevitelů a miliardou zeměpisných souřadnic.
To horší je vypravěč v podobě jednoho z protagonistů, který má sklon velmi často opakovat už řečené, velmi ploché postavy a absence jakékoliv ženské protagonistky. Jakoby na světě byli pouze muži. Patriotistické rozuzlení také není příliš uvěřitelné.
Jsem rád, že mám tuhle knihu za sebou, ale vracet se k ní určitě už nebudu. Z hlediska postav i děje byla dost slabá a dávám s odřenýma ušima 3/5. Nabývám přesvědčení, že Verne toho napsal hodně, ale jen máloco z toho stojí za přečtení.
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Tak tohle byla opravdu lahůdka. Hrdinská fantasy klasického stylu, která ovšem svým příběhem vůbec klasická není. Spíš naopak, nedokážu si vzpomenout, kdy jsem naposledy četl něco tak svérázného.
A rozhodně nejde o to, že v záři reflektorů je zde rasa minotaurů. Jistě dává to knize nádech exotiky a neotřelosti, ale nutno říct, že postavy i příběh byly tak úžasné, že rohy a kopyta byla pouze třešničkou na dortu. Jednoznačně největší klad vidím v postavách a emocích, které je autorka nutí prožívat. Mám rád, když hrdinové trpí a tady jsem si v téhle úchylce porochnil opravdu dost. S postavami jsem soucítil, ačkoliv mi kultura minotaurů jako celek připadala odporná. Fanatici, kteří za zákon považují historické texty a žijí pouze bojem a nájezdy na své sousedy ? Podařilo se nabídnout i pohled z jiného úhlu.
Mohl bych si stěžovat na slabší světotvorbu, ale nebudu. Bylo by to nejspíš na úkor tempa příběhu, které bylo moc dobré, ale další zpomalení by nebylo fajn. Možná tak jediným mírným negativem pro mě zůstává struktura příběhu, kdy přeskakovala časová rovina. Chápu záměr, osobně bych preferoval lineárnější vyprávění.
Kosti pod mechem rozhodně hodnotím 5/5, je to kniha, která v sobě nese opravdu hodně, pokud dokážeme vidět dál, než k osobním tragediím hlavních postav. Je to úžasný příběh v mnohém připomínající klasickou tragédii, který rozhodně nezaškrtvá kolonky s klišé. Málokdo má dnes odvahu něco takového publikovat. Smekám.
Císař v exilu
Jan Kotouč
Hodně dobré, ještě o kousek lepší, než první díl. Mám moc rád, když má pro mne série vzestupnou tendenci.
Naprosto top jsou tady všechny zvraty, vztahy mezi postavami. Hlavně boží je ale dynamika příběhu. Pořád se něco děje a není jednoduché knihu odložit. Co se týče tempa, tak jsem už hodně dlouho nečetl lepší knihu.
Záporem je jednoznačně způsob, jakým se čtenář dozvídá o světě. Většinou tak, že se spolu baví dva důstojníci, ale obsahově to vypadá, jakoby to pro postavy muselo být na úrovni základní školy. Bohužel to působilo velmi nerealisticky a hloupě. A stejně jako v prvním díle přetrvává pocit, že zaporáci by mohli být lepší.
Buď jak buď tohle je velmi dobrá space opera a nechybí úplně mnoho, abych dal nejvyšší hodnocení. Zatím stále za 4*, ale četlo se to opravdu parádně.
Půl krále
Joe Abercrombie
Jednoduché, úderné, zábavné. Někdy se říká, že v jednoduchosti je krása, ale tady je to tak trochu dvousečné.
Příběh odsýpá skutečně velmi rychle, velmi lineárně, poměrně předvídatelně. Přesto je velmi dobře napsaný, zábavný a má výborné postavy. Nedosahují sice kvalit postav z Prvního zákona, přesto na rozsah knihy velmi dobré, stejně jako funkčně minimalistická světotvorba, která funguje výborně.
Druhou stranou jednoduchosti je fakt, že mně trochu chyběla hloubka a to prakticky ve všech aspektech, ať jsou to postavy, příběh nebo myšlenky. V některých pasážích mi děj i jednání postav připadalo skoro naivní.
Každopádně ač negativa jsou, není jich moc a kladné stránky převládají. Půl krále mě opravdu bavilo a zbytek série mě nemine. Číst tohle v době, kdy jsem byl mladší, tak bych knihu asi vynášel do nebes. Doporučil bych někomu, kdo má rád YA a chtěl by zkusit dospělou fantasy, protože tohle bylo něco tak akorát přesně mezi.
Cesta králů
Brandon Sanderson
Archiv Bouřné záře je pro mě druhá série od Sandersona, do které jsem se pustil po Mistbornu, který byl vážně skvělý. Pokud Sanderson dokáže udržet u Archivu laťku nasazenou v Cestě králů, tak nepochybuji, že bude Archiv ještě lepší, než Mistborn. Ovšem musím přiznat, že (zatím) nedokončené série mě trošku děsí, ale vypadá to, že zrovna u Sandersona problém nebude.
Cesta králů je epické veledílo o více než 900 stranách podle mě se dá říct, že tvoří pouze jakýsi lehký úvod do Rošáru (svět, kde se děj odehrává). Za normálních okolností by se mohlo zdát, že je to na úvodní díl trochu moc. Ale celý svět Rošáru je tak neskutečně komplexní, že i po dočtení tohoto špalku je toho spousta k objevení. Rozhodně mám chuť v sérii pokračovat.
Knize se toho moc vytknout nedá. Možná snad přespříliš prudký rozjezd, kdy je v krátkém prologu čtenář hozen do světa se spoustou zvláštností a výrazů, kterým nerozumí (střepkordy, šlehy ..). Tohle není optimální a někoho by to mohlo odradit, mě jako člověka se zkušenostmi z Malazské knihy padlých nikoli. Po střemhlavém prologu se tempo hodně zpomalí a několik set stránek je ve velmi poklidném duchu, kdy se setkáváme s hlavními postavami a základními fakty nutnými k chápání světa.
Když pomineme krátká intermezza, tak se celou knihou prolínají tři hlavní příběhové linie pohledy tří hlavních postav. Mojí oblíbenou postavou byl Kaladin, de facto otrok se zajímavou minulostí, který se snaží najít své místo ve světě a tak trochu i sám sebe. Dále tu je Šalán, mladá žena z řad nižší šlechty, která je zmítána vnitřním bojem, který nemůže skončit jinak, než zradou někoho z jejích blízkých. Poslední hlavním hrdinou je Dalinar. Velkokníže, který se velmi vymyká svému okolí svým vnímaním cti, povinnosti a morálním kompasem. Všechny tři linie se odehrávají paralelně a každá je ve svém podstatě něčím zajímavá a obstála by i jako samostatná kniha. Všechny linie spojuje skutečnost, že každý z nich má před světem své tajemství a v každé linii se děje něco plíživě nepřirozeného, co hlavní hrdiny velmi trápí, ale zároveň mají často naléhavější věci k řešení. Postupem času se však ukazuje, že právě ony "nevysvětlitelné" věci by mohly být klíčem ke všemu, co se děje nejen jim, ale co čeká celý svět.
Na to, že jde o velmi tlustý svazek se kniha čte velmi dobře, děj svižně ubíhá ve většině kapitol. Výjimkou jsou flashbacky do Kaladinovy minulosti, které jsou ovšem nezbytné k dokreslení jeho charakteru a objasnění jeho motivů. Bez nich by Kaladin nefungoval zdaleka tak dobře. Možná maličká rezerva je ještě v bitevních akčních scénách, kde mám pocit, že jiní autoři dokáží čtenáře vtáhnout maličko víc. Každopádně je s podivem, že se Sandersonovi povedlo popsat tolik stránek téměř bez použití jakékoliv vaty. Prakticky vše zde má své místo a je nějakým způsobem důležité pro děj, nebo pro charakteristiku postav. Nejen hlavní hrdinové, ale i spousta vedlejších postav je udělána s precizností a čtnář nikdy nemá pocit, že by postavám něco chybělo.
Vzhledem k tomu, že jde o první díl série, tak konec knihy je velmi otevřený, což ale nikterak nebrání tomu, že závěrečné kapitoly jsou tak napínavé, že jsem se téměř nemohl odtrhnout. Na konci svého komentáře bych ještě rád pochválil výtvarné prvky, které knihu výborně doplňují.
Takhle série má ohromný potenciál a věřím, že další díly, kde už autor může pracovat s tím, že čtenář jeho svět už od začátku knihy zná jsou ještě lepší. Sanderson je právem považován za jednoho z nejlepších fantasy autorů všech dob.
Harry Potter a Ohnivý pohár
J. K. Rowling (p)
Čtvrtý díl série zatím z mého pohledu bohužel nejslabší. Myslím, že tímto dílem jsem se dostal v sérii do míst, která si na rozdíl od předchozích příběhů vůbec nepamatuji. Co se mi líbilo byl stále stejný velmi akční, živý a čtivý styl, kterým Rowlingová píše. Dalším plusem shledávám to, že příběh zůstává temnější a není tak dětský jako počátek série. Hlavní hrdinové se dostávají více do fáze dospívání a řeší situace s tím spojené, což sice není můj šálek kávy, nicméně myslím, že autorka si s tím poradila velice dobře.
Negativ bych na Ohnivém poháru našel ovšem také dost. Tím největším je pro mě neuvěřitelné množství omáčky, která není důležitá ani pro postavy, ani pro děj a jen knihu natahuje. Tohle čtivo mohlo být klidně o polovinu kratší a vůbec nic by se nestalo. Daly by se vynechat celé kapitoly s Ritou Holoubkovou, MS ve famfrpálu a pravděpodobně i Hermion boj za práva skřítků. Nejspíš i mnoho dalších věcí, které jsem už vytěsnil jako nedůležité. Kromě toho v příběhu stále zůstává plno nelogičností a míst, kde autorka předvádí totální psí kusy s vysvětlením "magie". Na jednu stranu je fajn mít svět, kde je cokoli co si autor usmyslí povoleno, ale na druhou stranu by se takový svět neměl zneužívat příliš. Přesně tohle se tady podle mě děje a Rowlingová se do některých věcí začíná už celkem zamotávat. Hodně situací při zpětném odhalení čtenáři dává smysl, ale když se zamyslím, tak nechápu, jak je možné, že kouzelníci (kteří jejich svět znají jako své boty) danou věc nedokázali odhalit dříve, nebo neměli mechanismus, který by jí zabránil.
Hodně jsem přemýšlel, jestli tomuhle dílu dát 3 nebo 4 hvězdičky. Nakonec končím na velmi silných třech, protože té omáčky která nikam nevedla bylo v téhle knize skutečně absurdní množství. Stejně tak různých podivností, které se z mého pohledu nedařilo autorce vysvětlovat (někdy se ani nesnažila).Celá hlavní zápletka s turnajem šampionů stojí na extrémně chatrných základech. Zatím rozhodně nejslabší díl série a doufám, že s dalšími knihami půjde kvalita nahoru.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
Předposlední díl série rozhodně nezklamal, ale že bych byl totálně oslněn se také říct nedá. Série si tady drží stále stejnou čtivost i akčnost. Naštěstí tenhle díl nebyl zbytečně přebujelý a dlouhý. Je vidět, že v tomto směru si nejspíš autorka (nebo editoři) vzali některé nedostatky předchozích dílů k srdci.
Pořád si myslím, že spousta interakcí mezi jednotlivými hrdiny a jejich chování je místy velmi strojené až umělé. Velkou část knihy děj ubíhá celkem pomalu a příběh je takový nemastný neslaný. Měl jsem pocit,že důležité pasáže se odehrávají velmi rychle, až skoro ošizeně, zato mnoho prostoru je věnováno různému tlachání a vztahům. Závěr je samozřejmě plný napětí a akce, jako vždycky - tohle Rowlingová celkem umí. Velmi pozitivně hodnotím také to, že se autorce konečně povedlo dát kouzelnický svět do alespoň trochu konzistentního stavu a v téhle knize už jsem nenašel žádné do očí bijící nelogičnosti a ohýbání zákonitostí podle současné potřeby.
Celkově dávám 4* s tím, že v rámci série tohle rozhodně není nejlepší ani nejhorší díl. Takový lepší nadprůměr, který ale příliš nevybočuje z řady.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Zakončení Cch'-Sinovy trilogie bylo po poněkud roztahaném prostředním díle celkem svižné, přestože i tady by se dalo dost stránek ubrat. Hlavním protagonistou je tentokrát Sin, se kterou jsem se nedokázal sžít tolik jako s hlavními hrdiny předchozích dílů.
I zde se nachází mnoho námětů k zamyšlení a také mnoho faktických chyb. Zachována zůstává struktura pomalejšího rozjedu a velké závěrečné gradace. Musím přiznat, že tady mi připadalo, že závěr přišel příliš náhle a bez varování. Určitě bych si ho více užil s pomalejším nástupem. Možná byl i příliš megalomanský. Přesto velmi zajímavý.
V tomto díle se série dostává žánrově do plnohodnotné space opery a myslím, že se začíná odklánět od "hard" sci fi, což není rozhodně na škodu, ale i tak se mi asi nejvíce líbil jemně mysteriózní první díl série. Velmi rád bych si někdy přečetl knihu věnovanou putování Gravity a Blue Space.
Tato kniha je pro mě stejně jako předchozí na rozhraní čtyř a pěti. Vzpomínka na Zemi je podle mě lépe zpracována, než Temný Les, který se mi zase více líbil konceptuálně. Dám tentokrát slabších 5* pro vyváženost.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Co to sakra bylo ? Autorka i série, které sbírají nadšené ohlasy a vyklube se z toho totální zklamání.
Žánrově je tato kniha vedena jako horor. No dobrá, se zavřenýma očima a horší, než televizní béčka. Velmi repetitivní. Jednotlivé scény těžko uvěřitelné. Zbytečně přeslazená romantická linka.
Když už je kniha ve stylu postapo, tak by bylo dobré, kdyby apokalypsa byla nějak definovaná. Nevím, jestli chtěla autorka dodat nějakou záhadnost nebo co, ale tady se nedozvídáme skoro nic. A to málo, co se dozvíme nedává smysl. Spíše to vypadá, že tato blíže neurčená apokalypsa má autorce dát prostor ospravedlnit jakoukoli pitomost, se kterou přijde.
Hlavní hrdinka je ve stylu IQ tykve, dělá unáhlená a iracionální rozhodnutí, která dílem štěstí a náhody nikdy neskončí moc špatně. A ta zranění, která během nich utrží a jsou popisována jako téměř smrtelná, kdy hrdinka bolestí ztrácí vědomí. Tahle zranění se samozřejmě úplně zahojí, když se v teple pod dekou pořádně vyspí (také scéna opakovaná alespoň pětkrát). Také bych chtěl takové regenerační schopnosti.
Rozhovory mezi Clare a Dorranem se také točí okolo toho samého. Každý dialog je v zásadě na téma: budu dělat ušlechtilého hrdinu, nenechám tě jít, půjdeme spolu, ochráním tě, dobře to dopadne. Záporáci byli taktéž silně podprůměrní a celkově k uvěřitelnosti různých detailů byla potřeba složitá mentální gymnastika.
Celkově dávám 2/5. Nevylučuji, že autorce ještě dám šanci, ale tohle opravdu nebylo dobré. Pokud u knihy nechcete vůbec přemýšlet, ale jen vypnout mozek, tak se to asi líbit může. Nejenže u této knihy přemýšlet nemusíte, zde dokonce nesmíte. Pokud to totiž uděláte, proniknete tou směšně tenkou slupkou uvěřitelnosti a uvědomíte si, jaká spatlanina tenhle příběh je.
Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
Hezký náhled do historie literatury. Oceňuji komentáře před jednotlivými pasážemi, které děj osvětlují. Bez nich by četba byla o dost náročnější. Jelikož mnoho pasáží chybí nebo je nekompletních působí dnes tento epos v některých místech spíš jako kostra, kde si čtenář musí hodně domýšlet.
Každopádně je celkem zajímavé, jak se některá témata z eposu o Gilgamešovi přenesla dál např. do Bible nebo řecké mytologie. Čtenářský zážitek to tedy moc není, ale zajímavé a poučné ano. Umím si představit, že moderní fantasy retelling by měl celkem potenciál.
Sacculina
Philip Fracassi
Wow, po delší době konečně kniha, které dávám plné hodnocení. Formátem malá a útlá knížka v sobě skrývá skvěle zpracovaný hororový příběh skupinky mužů, kteří si chtěli jen vyrazit na ryby, ale jejich výlet se mění v boj o život.
Autorovi se skvěle daří kombinovat vzpomínky, díky kterým se před očima formují jednotlivé postavy a vztahy mezi členy rybařící skupinky. Zejména vynikající je ovšem kombinace strachu a hnusoty, což činí tento horor neuvěřitelně úderným. Při čtení mi doslova naskakovala husí kůže, což se stává jen velmi výjimečně.
K Sacculině jsem se dostal díky recenzi, na kterou jsem narazil a jsem za to velmi rád. Každému, kdo čte tento komentář a má rád horory knihu velmi doporučuji.
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Pěkné stručné představení základů relativity, astrofyziky a moderní historie výzkumu těchto oborů. Ze začátku psané velmi jednoduše a polopaticky, ke konci spíše náročnější záležitost předpokládající určitou úroveň znalostí.
Ne vždy bylo z textu úplně jasné, kdy jde o již ověřenou skutečnost a kdy jen o teorii autora, bylo by lepší tohle jasně oddělovat. Jsem celkem zvědavý, jestli se všechny Hawkingovy teorie povede v budoucnu experimentálně prokázat. Trochu zamrzelo, že kniha je přes 30 let stará a neobsahuje tudíž úplně nejnovější poznatky a teorie, rád bych se dozvěděl něco bližšího i o aktuálním stavu výzkumu daných témat.
Drakula
Bram Stoker
Drákula je bezesporu klasickým hororem a knihou, která spoludefinovala základ žánru. Bohužel mě tato klasika příliš nepřesvědčila.
Nějakou dobu mi forma deníkových zápisků a korespondencí nevadila, ale postupně mi lezla stále více na nervy. To však není hlavní problém, kvůli kterému hodnotím pouze průměrem. Nejvíce mi asi vadila obří vrstva patosu, kterou ony deníkové zápisky poznamenané. Když na jedné straně už potřetí čtu, jak je madam Mína skvělá, šlechetná a nejmilejší, vzbuzuje to ve mě spíše odpor. Je to asi dáno dobou vzniku, ale drásalo mě, jak jediné ženy v příběhu jsou bezchybné, všichni je milují až za hrob a není jim povoleno prakticky nic dělat.
Nejzábavnější byly začátek a závěr knihy odehrávají se v Transylvánii. Hlavně úvod, kdy Jonathan objevuje Drákulův hrad je super. Závěr je taktéž velmi povedený, akční a nepřepálený. První části odehrávající se v Anglii a týkající se Lucy mi oproti tomu připadaly nudné a nezajímavé.
Po přečtení je mi jasné, proč existuje tolik různých adaptací. Je to prostě tím, že v knize je ohromná spousta nezáživných pasáží, které se dají vynechat nebo pozměnit k lepšímu. Dávám 3/5 klasice, která mě příliš nenadchla a tvrdím, že jsem četl už lépe zpravované téma upírů.
Pěšky na Aldebaran
Adrian Tchaikovsky (p)
Výborná sci-fi jednohubka mě velmi příjemně překvapila. Připadalo mi to jako takový mix Vesmírné odyssey, Rámy a Marťana.
Téma průzkumu mimozemskych artefaktů mám velmi rád a tady navíc autor dokazuje svou úžasnou fantazii při popisu různých druhů mimozemšťanů. Části týkající se celé expedice, jejího vzniku a historie nálezu Artefaktu mě bavily asi nejvíc a připadaly mi až tragikomicky uvěřitelné.
Přes všechnu chválu bych asi preferoval, kdyby byla kniha psaná časově lineárně a nestřídala po většinu obsahuje dvě roviny. Ačkoliv co vlastně jsou pro Artefakt časové roviny ? Nic, co by mělo význam, přesto by se mi asi kniha četla lépe. Taky jsem se moc nepotkal s humorem, kterého sice nebylo mnoho, ale většinou mi nesedl.
Celkově dávám 4* a rozhodně to bylo blíž k pěti, než ke třem. Tchaikovsky přesvědčil, že je dobrý autor a určitě jsem s ním neskončil.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
No, co na tenhle škvár říct. Čekal jsem něco jako erotický román, ale ouha, tohle bylo prostě a jednoduše porno. Příběh prakticky žádný, krom zběžně naznačeného rámce, zato neskutečných čuňáren přehršel. Často hnaných do zbytečně nadsazovaných extrémů. Daleko více by mě bavil opačný poměr, tedy 90% příběhu a 10% orgií. Jediné, co mohu označit za pozitivum je fakt, že lidé v 19. století byli v sexuální oblasti o něco vynalézavější, než jsem tušil. Na mou obhajobu jsem nad tím nikdy nikterak nepřemýšlel a při zpětném pohledu to asi dává smysl.
Doteď nevím, proč se u nás tak uchytil hoax, že autorem je Wilde, nikdo kromě Čechů si to zřejmě nemyslí. Podle mě si to jednou někdo vymyslel, od té doby se to u nás vydává pod Wildeovým jménem a autor tohoto vtipu se nejspíš už v hrobě za břicho smíchy popadá. Dávám 2 hvězdy, což je minimum pro něco, co jsem dočetl až do konce. Dočetl jsem to jen díky tomu, že to bylo krátké, což se nedá říct o většině nástrojů v knize popisovaných.
Pád Hyperionu
Dan Simmons
Tato kniha tvoří spolu s přecházejícím Hyperionem jeden ucelený příběh. Bohužel mě Pád Hyperionu neoslovil tolik jako první díl, přesto se jedná o velmi dobré sci fi.
Oceňuji zejména ty části, kdy byla v popředí politika, válka a popisy života v Síti. Tohle mě opravdu bavilo, stejně jako rozuzlení války i celá "linie" týkající se technojádra.
Co bylo z mého pohledu trochu slabší byly části, kde prim hráli poutníci. Měl jsem chvílemi pocit, že se jako postavy nikam neposouvají a ani děj příliš neplyne. Takové nemastné plácání se na místě.
Z mého pohledu nejslabší částí knihy byl příběh druhého Keatsova kybrida. Chápu, že Simmons tohota autora respektuje a chtěl na něho i ve svém díle odkázat, ale tohle bylo až moc na sílu a objemem daleko přes čáru. Nelíbily se mi ani mysticky propojené snění ani dnes už dost fousaté popisy dataplánů, datasfér apod. Také spousta nevysvětlených věcí až "plot holes".
Jako celek s prvním dílem funguje tato kniha velmi dobře, samostatně už trochu hůř. Na můj vkus obsahuje příliš mnoho balastu. Nicméně ve chvíli, kdy jsem se začal soustředit na části, které mne bavily, tak jsem dostal nadprůměrně zdařenou space operu. Hodnocení jsem rozhodoval mezi 3 a 4 a nejsem si ale úplně jistý, jestli bych chtěl číst Pád Hyperionu někdy znovu.
Volání Cthulhu 2
Howard Phillips Lovecraft
Série Spisů má v tuhle chvíli stoupající tendenci. V této knize už nejsou snové povídky, ale jen to, co jsem očekával, když jsem se do Lovecrafta pustil. Rané sci-fi, horror, weird. Prakticky všechny povídky v tomto svazku se mi líbily, když pominu pitomosti jako Tamtéž. Bohužel ani tady se ještě autor nevyvaroval příliš brzkého odhalení pointy, což spoustu povídek zbytečně sráží. Asi nejlepší byla Hrůza v Dunwichi a dokončení Charlese Dextera Warda.
Na hranicích Nadace
Isaac Asimov
Pokračování ságy o nadaci napsané nějakých cca 30 let po původní trilogii. Musím přiznat, že se mi pokračování nelíbí tolik, jako starší tituly. Asimov tady sice opustil styl splácnutých epizodních povídek a napsal skutečný román, ale bohužel se nevyvaroval některých neduhů. Na to, že tentokrát postavy prostupovaly celou knihou jsou stále neskutečně ploché a nezajímavé. Další klasická nástraha, která postihuje zejména série je nutnost přicházet se stále silnějšími protivníky a stále více za vlasy přitaženými teoriemi a možnostmi. Vyskytují se zde zcela neskutečné jevy, díky kterým je pro mě tohle dílo už spíše soft sci-fi, na rozdíl od předchozích dílů série. Co ovšem je potřeba Asimovovi nechat je shopnost přicházet s nečekanými odhaleními, která v širším kontextu dávají smysl. Závěr knihy moc hezky kulminoval ve střet, jehož konečné rozuzlení bylo pro mě možná až příliš konzervativní a čekal jsem, že se autor trochu více odváže. Při zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla více akční a nestála jen na nekonečných dialozích. Podle mě zatím nejslabší díl ze série Nadace.
