slunicko1958 komentáře u knih

Lyrickoepická báseň, kterou tvoří čtyři zpěvy a dva mezizpěvy - intermezza. Stěžejní dílo české literatury, jeden z vrcholů evropské romantické literatury. Moderní, nadčasové dílo s prvky filozofických úvah o smyslu života, o smrti, zradě atd.
Krása všech krás. Vzpomínám si na vynikajícího recitátora této básně Rudolfa Hrušínského, jak se coby pan doktor ve Vesničce kochá krásou české krajiny a recituje úryvek z Máje: "Po modrém blankytu bělavé páry hynou..."
Dá se taková krása vůbec popsat slovy? Není to náhodou podle některých zde odpad?

43 26.07.2023

Když si tak pročítám komentáře, zjišťuji, že všechno, co jsem chtěla o knize napsat, už udělali čtenáři přede mnou. Co teď?
Taky jsem měla ráda hokej. Změna nastala po Naganu. To najednou všichni byli Češi, každé mistrovství byly státní symboly na autech, na tvářích, v oknech... Fanatismus. Jako by to ani nebyla hra. Jako by ani nezáleželo na tom, jaký je kdo člověk, ale jak umí hrát hokej. Zkrátka ne lidi, ale božstvo.
Tuto atmosféru a šílenství mně tento skvělý román připomněl. Naštěstí je autorovi jasné, že nejen v románu žijí fanoušci, kteří zůstávají lidmi a dokážou rozeznat, co je dobro a zlo. Vědí, že jsou v životě důležitější věci než prohraný zápas.
Obdivuji perfektně vystižené charaktery postav.

43 28.06.2023

Moje známá mi půjčila všechny tři knihy s Munchem a Miou. U Anděla jsem si říkala, že se to až na několik připomínek dá číst. Sovu jsem sice dočetla, ale nadšená nejsem. Jestli budu číst Clonu, to opravdu ještě nevím.
Nemám ráda detektivky, kde jsou pachateli totální, no psychicky nemocní. K nim musím připočítat i "geniální" nepostradatelnou Miu. Její morbidní úvahy mě opravdu nebavily.
Děj byl košatý, spousta postav, situací, ale to sepnutí všeho v jeden celek se příliš nepovedlo. Rozuzlení bylo poněkud uspěchané, i když jsem byla docela ráda, že je už konec.

43 21.09.2022

Napínavá detektivka.
Vyšetřování vraždy páté sestry se nenápadně dostalo na vedlejší kolej, moji pozornost více přitáhl korupční případ. Občas trošku přitažené za vlasy, ale svůj cíl zaujmout a pobavit čtenáře tento román beze zbytku splnil. Aspoň mně se od knížky těžko odcházelo. A když to muselo být, tak jen na nezbytně nutnou dobu.

"Jeden mírně nemorální člověk je problém, dva jsou katastrofa." (str.454)

41 24.07.2023

Překvapilo mě, že je knížka psaná v ich-formě a že vypravěčem je vikář. Proto je celý příběh podán tak, jak ho viděl on.
Slečna Marplová je velice bystrá dáma s logickým myšlením, to se ovšem nedá tvrdit o ostatních postarších slečnách.
Souhlasím s názorem, že závěr je poněkud uspěchaný.
Celkově mě knížka potěšila.

40 06.10.2022

I po tolika letech plní tato detektivka svůj účel, nijak nezestárla (až na oslovování "soudruhu"). Oceňuji napětí, humor, dialogy i čtivý sloh.
Pouze mě rušilo, že jsem při čtení viděla konkrétní podoby postav z filmového zpracování, ale není to nic, kvůli čemu bych měla ubírat na hodnocení knihy.

40 01.03.2022

Román jsem přečetla několikrát, ráda se k němu vracím. Když jsem ho přečetla poprvé, vzpomínám si, že jsem byla mile překvapená, jak se tak objemné dílo krásně čte.

40 12.01.2018

"Podařil se ti, Frantíku, stejně kousek..." (str. 184). Tak vyslovil své uznání F. Fajtlovi po jeho úspěšném návratu k posádce nadporučík Josef Hybler.
Troufám si říct, že se panu generálovi podařila i tato knížka. Deníkové záznamy událostí, pocitů a postřehů se čtou moc pěkně. Ani chvilku jsem se nenudila. Obdivovala jsem nejen statečnost pouze třicetiletého (!) letce, ale i morální sílu a gentlemanství opravdového muže.

38 21.03.2022

Kniha je plná moudrých myšlenek a názorů. Hlavními postavami jsou děti Jem a Čipera a jejich otec, advokát Atikus Finch, který u soudu hájí černocha, křivě obviněného ze znásilnění. Sice jsem si připadala jako žák v čtenářské dílně, ale zapsala jsem si krátkou ukázku ze závěrečného projevu Atikuse. Něco mně to připomíná, ale už není rok 1935...

„Ještě něco, pánové, než skončím. Thomas Jefferson kdysi řekl, že všichni lidé jsou stvoření sobě rovni. V naší době, léta páně devatenáct set třicet pět, projevuje se u jistých lidí sklon užívat tohoto výroku bez ohledu na souvislost, považovat jej za všelék. Nejabsurdnější případ, který mě napadá, je ten, že lidé, kteří řídí veřejné školství, nechávají postupovat do vyšších ročníků pilné žáky zároveň s těmi hloupými a línými – jelikož jsou všichni lidé stvořeni sobě rovni, řeknou vám vzdělavatelé s vážnou tváří, proto prý děti, které zůstanou pozadu, trpí hroznými pocity méněcennosti. Víme, že všichni nejsou stvořeni sobě rovni v tom smyslu, jak by nám chtěli někteří namluvit – někteří mají větší možnosti, protože se už s nimi narodili, někteří vydělávají víc než druzí, některé dámy pečou lepší dorty než druhé – někteří lidé se rodí s nadáním daleko přesahujícím běžné schopnosti většiny ostatních.
Ale v jednom ohledu jsou v této zemi všichni lidé stvořeni sobě rovni – existuje jedno lidské zřízení, jež staví chudáka naroveň Rockefellerovi, hloupého naroveň Einsteinovi a nevědomce naroveň kterémukoli univerzitnímu profesorovi. Toto zřízení, pánové, je soud. ...“

38 22.12.2017

Už je to několik měsíců, co jsem tuto knížku přečetla. Jsem ráda, že ji v knihovně mám a že se k ní můžu kdykoli vrátit.
Psychicky labilní nejsem (zdravím čtenářku BulkaM), to bych nemohla dělat práci, kterou dělám. Přiznávám, že jsem si poplakala, ale byl to takový očistný pláč. Katarze. Občas je totiž kousek Oveho v každém z nás. Ani hlasitý smích nechyběl. To je na čtení knih právě to krásné .

38 03.12.2017

Kdo by neznal Erbenovu Kytici (z pověstí národních)?
Knížka třinácti epických balad, které mají poněkud výchovný charakter. V každé básni se totiž člověk proviní buď proti církevním zákonům (např. Svatební košile - dívka se rouhá k Panně Marii, Štědrý den - proti boží vůli jednaly dívky, které chtěly znát budoucnost), nebo proti světským zákonům (Zlatý kolovrat, Dceřina kletba) i proti morálce (Polednice, Poklad). Pak ve většině případů následuje trest, někdy po hlubokém pokání přijde odpuštění.
Kytici jsem prožívala natolik, že když jsem potkala člověka v červených botách, vyskočil mně v paměti verš z Vodníka.
Balady jsem si připomněla pomocí vydání, které nemá ilustrace. A to mě trochu mrzí.
Básně mají pravidelný rým, takže se dobře čtou i pamatují. Užívala jsem si starší podobu spisovné češtiny i perfektní navození atmosféry.

"Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou -
pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje
a přižloutlé listí tichou píseň pěje. Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není."

(Záhořovo lože, str. 80)

37 17.10.2024

Příjemné čtení.
Vražda se zde vyšetřuje, ale tak nějak v poklidu. Ať chcete nebo nechcete, stáváte se jedním z obyvatelů vesnice. Zajdete si do bistra na něco dobrého, do knihkupectví, sednete si na návsi na lavičku, projdete se v okolním lese. A jen tak mimochodem sledujete, jak vrchní inspektor Gamache se svým týmem vyšetřuje vraždu ženy, která v minulosti mnohým ublížila.
Občas se vrátíte do minulosti, protože se některým protagonistům stala taková událost, se kterou není lehké se vyrovnat. A vzpomínky se vracejí.

37 08.07.2023

"Nebudu vám vypravovat dlouhé složité historie. Řeknu jen, že tak jednoduchá věc, jako je lahvička inkoustu, mi byla vodítkem." (str. 200).
Na detektivkách Agathy Christie mě baví sledovat, jak její geniální hrdinové, zde Hercule Poirot, dokážou pomocí nenápadného detailu objasnit i ten nejsložitější případ. To se potvrdilo i v této knížce.
Ideální oddychová četba.

37 05.05.2023

'"Tahle slečna Marplová, to je velice slavná dáma. Ta strčí do kapsy vrchní konstábly ze tří okresů. Zatím se ještě nestala mým šéfem, ale odvážím se tvrdit, že k tomu jednou dojde. Takže slečna Marplová má prsty i v tomto případě."
"Ano, pomohla nám se spoustou nápadů," řekla Gwenda.
"To si myslím," souhlasil inspektor. '
(str.212-213)

Co dodat? Báječná detektivka. Taková ta stará dobrá klasická detektivka, která čtenáře vyzývá k přemýšlení a hledání pachatele. A bez sadistických či jinak oplzlých scén. Přesvědčte se sami...

37 16.01.2023

Tým kapitána Exnera, doktora obojího práva, vyšetřuje brutální vraždu. Stačí jedna mrtvola, aby si čtenář detektivku patřičně užil. Nechybí zde humorné dialogy ani popis mravenčí práce detektivů. I když je příběh poplatný době vzniku, já jsem se při čtení cítila příjemně. I bez hektolitrů krve to jde.

37 18.02.2022

Děkuji své kadeřnici za originální doporučení knihy. Všimla jsem si jejího oparu a ona mi vysvětlila, že to je z leknutí. Ležela na pohovce, četla tuto knížku a z opěradla na ni skočil její kocour. Prý myslela, že umře... Probudilo to moji zvědavost a knihu jsem si přečetla také. I když horory nejsou můj šálek čaje, zde nelituji a doporučuji. Na opary netrpím, ale vyděšená jsem byla. A pořádně.

37 22.12.2017

Malá knížečka objemem, obsahem obrovská. Je o smyslu života. O vytrvalosti, vůli a ochotě udělat pro ostatní něco dobrého.

37 13.12.2017

Číst tento román byla opravdová radost a potěšení. Po mnoha letech jsem znovu prožívala s Edmondem Dantèsem chvíle plné bolesti, zklamání, naděje i pochybností.
Vedle romantického příběhu zde také najdeme poněkud filozofický problém, totiž jestli má člověk právo brát spravedlnost do vlastních rukou. Proto i Edmond touží po odpuštění, nejen po pomstě.

"Mravní rány mají tu zvláštnost, že je není vidět, ale že se nezacelí. Zůstávají v srdci živé a otevřené, jsou stále bolestivé a krvácejí při každém doteku. "
(str. 318)

36 09.12.2022

Právě jsem dočetla nádhernou knihu o lásce. O lásce mezi mužem a ženou, o lásce rodičů k dětem (i nevlastním) a dětí k rodičům, o lásce k lidem (i odlišné rasy), o lásce k povolání, o lásce ke spravedlnosti, víře, práci, přírodě, tradicím, ke vzdělání atd. Moc hezky se to četlo...

36 17.07.2022

Přemýšlím, jak mám charakterizovat knížku, kterou jsem právě dočetla. Klasická detektivka to nebyla, řekla bych, že se jednalo o psychologický román s detektivní zápletkou doplněný dlouhými popisy norské přírody, vesniček a jejích obyvatel. Neméně prostoru dostalo rybaření, adrenalin i rozjímání při chytání velkých ryb. Odolávala jsem pokušení ty spousty stránek přeskočit, ale co kdyby tam byla důležitá informace?
Mám takový hříšný názor: kdyby se dala kvanta těchto popisů a psychologických profilů vynechat, byla by to zajímavá, strhující detektivka. Tak třeba příště…
P.S. Tu bravurní angličtinu všem postavám závidím!

36 08.06.2021