slunicko1958 komentáře u knih

První polovina knihy nebyla příliš strhující, měla jsem pocit, že je to čekání na "něco". Jako když se v dálce na obloze stahují mračna a my čekáme, kdy začne bouřka. Bouřka s hromy i blesky nastala zhruba v poslední třetině románu. Až jsem si říkala, že to pan spisovatel trošku přehání. Příliš násilí i mimo led mě rozhodně nenadchlo. Zápletka sice vygradovala, ne všechno bylo pro mě uvěřitelné.
Přidávám se ke čtenářům, kterým vadí napovídání a "mudrování". Před třetím dílem si budu muset od tohoto stylu odpočinout.

29 03.07.2023

"Víte, je to to nejpodivnější, co jsem kdy v životě slyšel. Takhle přesvědčit starou paní, aby se potloukala po kraji a hledala něco, když neví co." (str. 229)

Ano, slečna Marplová se potuluje po kraji, hledá něco, a neví co, a ona to dokonce najde! Nejprve jsem si myslela, že mě tato detektivka nebude moc bavit, když jsem viděla film. Ale brzy jsem zjistila, že knížka má s filmem málo společného.
Začínala podivně, ale postupně se začal odehrávat docela zajímavý příběh. V závěru jsem začínala cosi tušit, ale není na škodu, když jsem zjistila, že jsem uvažovala správně...

29 17.05.2023

Postrach je první detektivka z 87. revíru, kterou jsem přečetla, tudíž nemůžu porovnávat, jestli je lepší nebo horší než ostatní.
Přečetla jsem ji se zájmem, i když některé stránky bych s radostí vynechala. Nebavily mě.
V obou příbězích byl motiv zločinu nečekaný, ale to nic nemění na faktu, že to napětí při čtení jaksi chybělo. Bylo mi to jedno, celkem lehce se mi od čtení odcházelo. Další romány mě snad vtáhnou do děje víc.

29 15.03.2023

Výjimečná kniha o výjimečném člověku. Michelangelo byl mimořádný umělec a jeho díla těší lidstvo už stovky let.
I tento román je nádherný. Musela jsem si dávkovat počty stran, které denně přečtu, abych knížku "nezhltla" během několika dní. Chtěla jsem si dopřávat nevšední zážitek z četby co nejdéle. Ušetřený čas jsem věnovala vyhledávání a prohlížení Michelangelových soch a maleb. Také jeho básně mě nadchly.
Zaujalo mě však (a nepříjemně překvapilo), jak se k němu chovala jeho rodina, zejména otec.
Naproti tomu mě fascinovalo sledovat Michelangelovy myšlenky a úvahy, když se rozhodoval, jak bude ta která socha vypadat, jaký bude mít výraz apod. Dokázal se naprosto dokonale vžít do osobnosti, kterou právě sochal nebo maloval.
Jsem z románu nadšená. Vše podstatné už napsali čtenáři přede mnou. Opakovala bych jejich názory.

"Kdo pracuje s kamenem, musí být stejný jako kámen: hrubý navrch a uvnitř čistý."
(str. 203)

29 07.09.2022

Příběhy s JL jsem dosud brala s nadhledem, dokázala jsem se naplno soustředit na děj a odpočinula si tak od svých starostí. Na detektivkách mě baví společně s kriminalisty odhalovat pachatele. Tentokrát mám výhrady. Nejednalo se ani o detektivku, vrahové byli známí. Román vlastně líčí zvrácený závod, kdo koho dřív zabije a kolik krve a mrtvých těl zůstane na "trase" tohoto závodu. Zdrcující brutalita, sadismus. Také
mě iritovalo hloupé až absurdní jednání hlavních postav (Saga, Valerie aj.)
Vadily mně i ty "vycpávky", jako by autoři potřebovali napsat určitý počet stránek.
Věřím a doufám, že další příběh bude lepší.

29 07.02.2022

Když jsem dočetla, napadla mě věta z Werichovy pohádky Až opadá listí z dubu: "Tohle udělá rum z hezký holky." Nabízí se parafráze: "Tohle udělá chlast z chytrýho kluka."

Ale vážně. Perfektní. Kdo váhá, jestli tak objemnou knížku číst, tomu radím, aby ji co nejdříve otevřel a pustil se do čtení. Skláním se před autorem tohoto obsáhlého životopisu. Obdivuji jeho trpělivé shromažďování informací a vzpomínek o životě, díle a názorech IMJ. Výsledek práce M. Švehly stojí za to. Měla jsem v rukách velice čtivou, zajímavou knihu nejen o Magorovi, ale také o jeho okolním světě - Plastici, rodina, přátelé, nepřátelé aj.

Normalizace byla dobou temna, dnes je pro mládež těžko pochopitelná. Doufejme, že po přečtení této rozsáhlé knihy na tom budou lépe.

29 29.06.2021

Knížky Jaroslava Kmenty jsou zárukou kvality.
Věděla jsem většinu toho, kdo je a byl AB, ale šokující pro mě bylo zjištění, jak mnoho a jak dlouhých chapadel ta jeho chobotnice má. Nevím, jestli se dožiji, že celá tato chobotnice zmizí. Moc bych si to přála!
Knížka se musí číst pomalu a pečlivě, jinak se čtenář může v tom množství jmen a názvů lehce ztratit. Ale udělejte si čas a čtěte.

29 17.02.2020

Knížka mého dětství, dárek k narozeninám s rokem vydání 1968. Příběh o kamarádství, odvaze, pravdě, cti... Nádhera.

29 29.12.2017

Hluboce smekám před českým překladem Antonína Přidala. Kniha vás rozveselí, doporučuji k přečtení.

29 27.12.2017

Kdo by neznal Erbenovu Kytici (z pověstí národních)?
Knížka třinácti epických balad, které mají poněkud výchovný charakter. V každé básni se totiž člověk proviní buď proti církevním zákonům (např. Svatební košile - dívka se rouhá k Panně Marii, Štědrý den - proti boží vůli jednaly dívky, které chtěly znát budoucnost), nebo proti světským zákonům (Zlatý kolovrat, Dceřina kletba) i proti morálce (Polednice, Poklad). Pak ve většině případů následuje trest, někdy odpuštění.
Kytici jsem prožívala natolik, že když jsem potkala člověka v červených botách, vyskočil mně v paměti verš z Vodníka.
Balady jsem si připomněla pomocí vydání, které nemá ilustrace. A to mě trochu mrzí.
Básně mají pravidelný rým, takže se dobře čtou i pamatují. Užívala jsem si starší podobu spisovné češtiny i perfektní navození atmosféry.

"Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou -
pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje
a přižloutlé listí tichou píseň pěje. Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není."

(Záhořovo lože, str. 80)

28 17.10.2024

Svět dinosaurů mě nikdy moc nezajímal. Tudíž jsem si musela pomáhat obrázky na internetu, abych zjistila, jak ty "potvory" vypadaly, i když je autor popisoval skvěle.
Skvělá je celá knížka. Děj má spád, čte se lehce. Jen Malcolmovy filozofické úvahy byly náročnější. Celkově je kniha zajímavá, napínavá a stojí za přečtení.

28 16.08.2024

Román je obsahově objemný, ale přečetla jsem ho poměrně rychle. Jednotlivé kapitoly jsou nazvány podle některých hlavních postav, vložená jsou dvě intermezza. V závěru jsou medailonky skutečných postav i obrazová příloha věnovaná městu.

Se čtením jsem měla problém, absolutně jsem si nepamatovala aktéry z předchozích dílů. Zhruba ve třetině knihy jsem se začínala orientovat. Uvítala bych na konci knihy minislovníček, protože některým slovům jsem absolutně nerozuměla, ať to byl slang nebo dialekt.

Jinak se román četl moc hezky. Nemůžu tvrdit, že bych byla do něho zabraná a hltala stránku za stránkou, ale tak nějak v poklidu. Takové klidné vzpomínání. Bylo mně líto lidí, hlavně dětí, kteří museli poslouchat a opakovat šílené agitační kecy. Rozčilovali mě ti, kteří je ochotně opakovali a podle těchto blábolů jednali. Litovala jsem oběti, především z řad církve nebo mládeže.

28 13.07.2024

Knížka plná hrůzy. Těch deset případů, kterým se autoři věnují, je pro mě nefalšovaná hrůza.
Popis znetvořených těl obětí, výslechy podezřelých, svědků, názory znalců, vzpomínky vyšetřovatelů, úryvky ze zápisů výslechů, diagnózy, brutální fotografie - to všechno tvoří smutnou mozaiku otřesných československých vražd. Jednotlivé případy jsou v knize odděleny prázdnými černými stránkami, což ještě více umocňuje pocit absolutního zmaru a deprese. Autoři nezastírají zklamání z laxního přístupu některých kolegů či nadřízených při vyšetřování, stejně tak i ze zrušení trestu smrti.
Skvělá kniha, ale nejsem si jistá, že ji někdy přečtu znovu.

28 26.06.2024

Myslím si, že předchozí dvě knihy se mi líbily víc.
Tato detektivka není podle mého názoru špatná, jen má velmi košatý děj. Hodně dějových odboček, hodně popisů, charakteristik, jídla (a to není fér), fantazy vyprávění se mi také příliš nezamlouvalo...
Přesto se knížka čte moc hezky, je napínavá, zajímavá.
Plánovala jsem, že si dám od případů vrchního inspektora Gamache na chvíli pauzu, ale když jsem si v příspěvcích zdejších čtenářů přečetla, že příběh v dalším díle pokračuje, musela jsem si knížku vypůjčit.
Tyto přesahy do dalších knih nemám ráda.

28 27.04.2023

Druhý díl tohoto známého románu se mi líbil mnohem víc. Vrátila se mně ta nedočkavost, netrpělivost, jak se celý příběh uzavře, i když každý ví, že zlo bude potrestáno. Spravedlnost tentokrát zvítězila. Některé kapitoly jsou mimořádně uchvacující (např. Soud), bylo těžké se ubránit emocím a neprožívat děj.

Četla jsem vydání z r. 1996, je dobře, že vydavatelé použili skvělé původní ilustrace.

28 13.02.2023

Zpočátku jsem byla z knížky docela nešťastná. Skoro vůbec vesmírným úkazům a teoriím nerozumím a protovo líčení života na jeho planetě mi až příliš připomínalo žvásty, kterými nás ve škole "krmili" soudruzi, když popisovali, jak bude vypadat komunistická společnost.
Naštěstí jsem se s přibývajícími stránkami začala dozvídat o trápení pacientů MPÚ i ostatních lidí a to mě zaujalo mnohem více. Přesto jsem některé situace nepřijala jako důvěryhodné, ale přehánět se v beletrických dílech smí.
Souhlasím, že v knížce najdete mnoho námětů k zamyšlení.

28 19.10.2022

Skvostná detektivka, naprosto ideální pro letní čtení. Napětí, humor, příjemné prostředí, sympatičtí vyšetřovatelé, šokující rozuzlení... Nevím, co bych měla tomuto příběhu vytknout.
Jsem spokojená.

28 11.08.2022

Milé vzpomínání na různé situace, které autor prožil s prezidentem Havlem.
Pan Špaček s noblesou sobě vlastní dokáže vyprávět příhody groteskní i dojemné. Vždy se mu podaří dosáhnout správné pointy.
Přistihla jsem se, že se při čtení usmívám, ale několikrát mě dojetí přemohlo. No a na závěr jsem si s lítostí povzdychla, že jsou pryč ty doby, kdy prezidenta České republiky znal celý svět a zahraniční delegace si tu doslova podávaly dveře. Vypadá to, že se tyto časy jen tak honem nevrátí.
P.S. Je dobře, že nebyla zavedena ta thajská zvyklost. To by bylo hrozné! :-)

28 13.11.2021

Takový skvost nelze hodnotit negativně. Je to sice útlá knížečka, ale obrovská svým obsahem a významem. Musí se číst pomalu, rozvážně. Některá moudra jsem četla několikrát, abych dokonale pochopila jejich smysl. Přesto se hodí mít toto dílo v knihovně, aby bylo po ruce, když na člověka padne splín.

"Každý den prožívat, jako by byl tvůj poslední, bez prudkých vzruchů, bez otupělosti a bez přetvářky - to je znak dokonalé povahy. " (str. 100)

28 01.09.2021

Letní vedro mě otupilo natolik, že jsem ani neřešila, které části děje jsou reálné a které jsou hodně přehnané. Ideální četba na dovolenou, děj je většinou napínavý, ale nesmíte o něm moc přemýšlet. Jednu hvězdičku odebírám za „postelové scény“.

28 24.07.2021