smrčci komentáře u knih
Tohle bylo...
Kdybych napsala hezký, kecala bych, protože to nebyla lehká a oddechová knížka, alespoň místy, ale neskutečně jsem si čtení užila, knížka se těžko odkládala.
Za mě jedna z top knih roku 2023
(SPOILER) Pro mě to byl zatím nejslabší díl. Jako... bylo to dobrý. Hrozně ráda jsem se vratila do Duvalskeho pohoří, k Ilan, k Pětadvacítce. Ale...bylo toho jakoby nejak moc. Moc tajemství, která se odhalovaly naraz a nekdy mi daly docela zabrat, abych je spravne pochopila, vdechno souviselo se vším, všechno něco naznacovalo, odkazovalo a bylo toho nejak moc. Dialogy byly vedeny presne tak, aby to odhalily a působily nekdy az moc křečovitě. Mam taky trosku problém s motivaci zaporaka. "Nenavidim vsechny" je pro me trošku málo.
Přesto...Libil se mi viditelný Ilanin posun, rada jsem poznala ostatni muže Petadvacitky, tesilo mě videt, ze nejsou všichni dokonali a nepristupujou i Ilan jako k porcelánové panence. Obdivuji spisovatelcinu fantazii a budu vyčkávat dalsi dil.
V porovnání se severskými detektivkami může Vodník někomu připadat až příliš nudný, bez akce. Já jsem si to ale naopak užila. Někdy má člověk chuť na oddychovější detektivku, kde všude nestříká krev, zločinec nikoho nerozpouští v kyselině ani nekřižuje.
Tahle knížka mě vrátila do mých 14 let, kdy jsem ležela v houpací síti a hltala Lenku Lanczovou.
Úžasné, oddechové čtení, které jsem si nesmírně užila.
Velmi silný příběh o tématu, které je potřeba otevírat a ukazovat, protože se může se týkat třeba lidí, kteří žijí vedle vás...
Přestože se jedná o prvotinu, považuji ji za velmi zdařilou. Je psaná svižným, čtivým jazykem a i když jsem tam občas našla opakující se slovo, nebylo to nic, co by můj požitek ze čtení zkazilo.
Body navíc dávám za konec, který jsem zhltla jedním dechem, a překvapivý konec.
Tak takhle knížka mě totalne rozložila. Jeste nikdy jsem nečetla nic, kde by mi jedna scena připadala nesmírně komicka a během tří vět naopak totalne tragicka a smutná. A tady se to delo neustále. Opravdu silna knížka.
Nemám moc slov, abych tuhle knihu popsala. Byla to prostě nádhera.
Těžkost. Smutek. Naděje. Láska. Loajalita. To vše v jednom skvěle vystavěném díle.
Nerada dávám špatná hodnocení, proto se dnes vyhnu hvězdičkám.
Prvně chci říct, že obdivuji každého, kdo zvládne napsat a vydat knihu. Autorka nepíše špatně a její styl je velmi čtivý. Kniha také není plná chyb ani překlepů, takže za to určitě palec nahoru.
Přesto jsem knihu nebyla schopná dočíst, ačkoliv mám tento druh literatury docela v oblibě. Nesedla mi ani jedna z hlavních postav, vzájemná chemie tam cítit nebyla a nějak jsem nebyla schopná věřit ani Adamovým citům. Po prvním Miluji tě jsem knihu zavřela.
Měla jsem také velký problém s první sexuální scénou, jejíž začátek by se dal klidně pokládat za znásilnění. To, že žena řekne ne, má znamenat ne a nezáleží, na tom, že si muž myslí, že lže a že ve skutečnosti chce. Možná, že jsem přehnaně citlivá a že spoustě čtenářek to přijde v pořádku a vzrušující, ale mně ne.
Kniha je plná klišé erotických románů a je v ní patrná inspirace zahraniční literaturou např. Božským bastardem, kterého jsem teda vzhledem k podobnému duchu sexuálních scén taky nedočetla.
Kniha vypráví příběh Violet, správkyně hřbitova a čtenář se postupně dozvídá o jejím životě, o lásce i smutku, o těžkostech jejího života. Je zde náznak detektivního průběhu, náznak červené knihovny to vše v několika časových rovinách. Navíc se do toho zaplétají i osudy dalších lidí, aby s v závěru vše propojilo. Celé pojetí a styl vyprávění mi silně evokovalo Amelii z Montmartru, ale bylo to taková její chudá příbuzná.
Půlku knihy jsem přemýšlela, jestli mě to strašně baví nebo ukrutně nebaví. Bylo to zdlouhavé a místy nudné, přesto místy velmi zajímavé. Možná, že se mi knížka prostě jen netrefila do období, protože napsaná rozhodně není špatně.
V současné době je beletrie mapující 20. století velmi oblíbená a mnohým by se mohlo zdát, že Příběh slunečnice se veze na této vlně. Ve skutečnosti však v knize nenajdete ani podrobné popisy zvěrstev druhé světové války, kniha necílí na pocity smutku, nebo marnosti nad historií, jež se udála, ale soustředí se na to nejdůležitejší. Na lásku.
Pokud hledáte romantický příběh, tato kniha je přesně pro vás!
Velmi podařená prvotina a moc se těším, co dalšího vzejde z autorčina pera.
Pokud se nic nezmění, tahle knížka ode mě dostaně titul největší překvapení roku 2021.
Čekala jsem slaďárnu pro puberťačky a místo toho jsem dostala napětí, silné životní osudy a poučení.
Málokdy se mi stane, že bych neodhadla, kam se děj knížky přibližně bude ubírat, tady jsem to ale vážně netušila a výsledek mě velmi mile překvapil.
Krásná knížka!
Už je to rok, co jsem Naslouchače přečetla a stále na něj s láskou vzpomínám. Dokonce ho mám jako audioknihu, kterou už jsem si minimálně 3x poslechla. Dokonalý svět. Dokonalý jazyk. Dokonalá kniha.
Skvělá kniha o těžkém tématu, kterého se autor zhostil s naprostou grácií. Díky tomu, že se zde střídají kapitoly vypravene třemi postavami se čtenáři pomalu otevírá jejich nitro, jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Kombinace s lehce detektivní a napínavou linkou tak ve vysledku vytváří příběh, který prostě nelze odložit.
Okno s dívkou a ptáčkem je autorčina třetí knížka a je úplně jiná, než její předchozí díla. Kdybych ji měla charakterizovat několila slovy, napsala bych, že je to detektivka s nádechem romantiky, okořeněná notnou dávnou cizakrajného koření v podobě Normandie a Skotska, a doplněná zajímavou sondou do lidské duše.
Jestli autorka něco skutečně umí, tak je to psaní rozporuplných postav (jako tomu bylo u Vandy v Nesejdeš z cesty). Takových, kdy se čtenář zmítá mezi tím, že postavu nenávidí a že jí naprosto chápe, protože by třeba v tu chvíli udělal totéž.(?)
Rozhodně doporučuji.
Perfektní oddychovka k vodě, kterou zhltnete, ani nevíte jak.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Zpočátku me zarazil styl psani, jednoduché věty, žádná přímá řeč, ale velmi brzy jsem se do něj vnorila a nechtěla se vynořit. Nádherný příběh.
Tahle knížka byla jako černý kafe, do kterýho si dáte lžičku cukru, ale zapomenete ho zamíchat. Takže pijete, pijete, cítíte hořkost na jazyku a pořád čekáte, kdy se to zlomí. Kdy konečně přijde ta sladká chuť , po které celou dobu toužíte. A ona teda nakonec přijde, ale požitek z kávy zůstane stejný.
Nesejdeš z cesty je autorčina druhá knížka a je úplně, ale úplně jiná než ta první. Je hodně smutná, zoufalá, depresivní (alespoň pro mě, coby mámu). Hlavní hrdinka Vanda je vykreslená naprosto dokonale (autorka má opravdu talent na to vytvořit a popsat postavy tak, že jim uvěříte cokoliv dělají) a já jí z celého srdce nenáviděla, i když jsem naprosto chápala proč dělá to, co dělá. A tenhle rozpol se se mnou táhl celou knížku. Několikrát jsem na ni v duchu řvala, ať se konečně vzpamatuje a vzápětí si uvědomovala, jak snadné by bylo spadnout do toho samého, v čem se plácala ona.
I přesto, že vím, že tuhle knížku už si nikdy nechci přečíst znovu, si uvědomuju, že je napsaná velice, velice dobře a přběh vám rozhodně zůstane v hlavě ještě hodně dlouho.
EDIT: Původně jsem knížce dala 4 hvězdy, ale vzhledem k tomu, že na příběh musím i po několika dnech pořád myslet, jak mě zasáhl a zaryl pod kůži, bodování jsem přehodnotila.
Nejlepší kniha, jakou jsem od autorky četla. Příběh vypráví o nelehkých časech, době plné těžkostí a životních zkoušek, ale s takovou lehkostí a vírou v dobré konce, jako to umí jen Miriam Blahová.
Nádherný příběh, který mě chytil za srdce. Dokonale vykreslené prostředí diktátorského řežimu, romantika, strach a bolest, to vše pod horkým madridským sluncem.