smrčci komentáře u knih
Nemám moc slov, abych tuhle knihu popsala. Byla to prostě nádhera.
Těžkost. Smutek. Naděje. Láska. Loajalita. To vše v jednom skvěle vystavěném díle.
První díl se mi líbil moc, druhý mi přišel ještě o fous lepší a zajímavější, tento je za mě nejslabší. Nemůžu říct, že bych si čtení neužila. Naopak. Bavilo mě to. Byla tam chemie, napětí, přátelství, ale celý zádrhel mezi Rurikem a Sárou byl založen na špatné komunikaci. Prostě jsem nějak měla pocit, že kdyby spolu normálně otevřeně mluvili, nemuselo by se to vyvíjet tak dramaticky. Nehledě na to, že oba se ne vždy chovali "logicky", ale tak, aby to v příběhu posunulo děj nebo vytvořilo drama.
Potřebovala jsem nějakou knížku na oddych. Očekávala jsem sladkou romanťárnu a tu jsem dostala, takže jsem vlastně byla spokojená. Příběh mě bavil, i když z řemeslného pohledu to nebylo nix extra. I překlad místy pokulhával viz. opakující se "necítila se tam bezpečná".
Nejlepší kniha, jakou jsem od autorky četla. Příběh vypráví o nelehkých časech, době plné těžkostí a životních zkoušek, ale s takovou lehkostí a vírou v dobré konce, jako to umí jen Miriam Blahová.
Tohle bylo...
Kdybych napsala hezký, kecala bych, protože to nebyla lehká a oddechová knížka, alespoň místy, ale neskutečně jsem si čtení užila, knížka se těžko odkládala.
Za mě jedna z top knih roku 2023
Kniha není špatná, je čtivá (až na konec, ten mi přišel nudný a zdlouhavý), otázka je, jestli za čtivost může autorka nebo samotná událost, která je sama o sobě prostě zajímavá a člověka láká ji zkoumat. Postavy jsou ploché, chyběla mi aspoň u některé hloubka, abych si k ní mohla vytvořit vztah a oblíbila si ji.
Bohužel i tady se objevily nedostatky vzešlé z překladu a redakce/korekce, některé informace se pořád opakovaly, jako by čtenář nebyl schopen si je zapamatovat.
Tuto knihu chci hodnotit dvojmo. První rovina je samotný příběh, který se mi opravdu moc líbil. Spojení erotiky a napětí bylo stejně jako v minulých dílech parádní.
Druhá rovina, za kterou nemůže autorka, je překlad a redakce/korektura. Nevím, jestli třeba v některých věcech neudělala paseku ekniha, např. v mezerách uprostřed slov nebo chybějících čárkách a tečkách (celkově to tam s tou interpunkcí nebylo úplně top strop). Uvozovky v přímé řeči byly jednou tak a jednou tak. Některé věty byly přeloženy dost kostrbatě a s použitím ne úplně vhodných slov. Opravdu by někdo řekl, že se dvouleté holčičce klíží zraky?
Ať jsem se snažila sebevíc, při čtení jsem nedokázala tyhle dvě roviny oddělit a dojem ze čtení se mi tak dost kazil.
Nerada dávám špatná hodnocení, proto se dnes vyhnu hvězdičkám.
Prvně chci říct, že obdivuji každého, kdo zvládne napsat a vydat knihu. Autorka nepíše špatně a její styl je velmi čtivý. Kniha také není plná chyb ani překlepů, takže za to určitě palec nahoru.
Přesto jsem knihu nebyla schopná dočíst, ačkoliv mám tento druh literatury docela v oblibě. Nesedla mi ani jedna z hlavních postav, vzájemná chemie tam cítit nebyla a nějak jsem nebyla schopná věřit ani Adamovým citům. Po prvním Miluji tě jsem knihu zavřela.
Měla jsem také velký problém s první sexuální scénou, jejíž začátek by se dal klidně pokládat za znásilnění. To, že žena řekne ne, má znamenat ne a nezáleží, na tom, že si muž myslí, že lže a že ve skutečnosti chce. Možná, že jsem přehnaně citlivá a že spoustě čtenářek to přijde v pořádku a vzrušující, ale mně ne.
Kniha je plná klišé erotických románů a je v ní patrná inspirace zahraniční literaturou např. Božským bastardem, kterého jsem teda vzhledem k podobnému duchu sexuálních scén taky nedočetla.
Máte rádi knihy Jane Austenové? Užíváte si, když se můžete ponořit do světa plesů, šatů, čajů o páté a zdvořilé konverzace? Do světa, kde pouhý dotek či pohled mohl značit více než přátelské city? Pak věřím, že si tuhle knihu zamilujete tak, jako jsem si ji zamilovala já.
Petra Langová je pro mě už nějakou dobu zárukou nádherně napsaných romantických knih.
Přestože už dávno nejsem cílová skupina, Písničku pro Klaudii jsem si nesmírně užila. Vrátila jsem se do let svého dospívání a jsem si jistá, že být mi šestnáct, tak se Vítek stane moji platonickou láskou.
Pokud jste někdy milovali Lenku Lanczovou, jsem si stoprocentně jistá, že si zamilujete i tuhle knihu (a vlastně i všechny další od paní spisovatelky).
(SPOILER) Na knize mě štvalo několik věcí. Např. neustále nedokončování vět, vzájmené přerušování v řeči a zasekávání mi narušovalo plynulost čtení. Zkracování jména Oliva na Ol. V angličtině to tak možná může být, ale v rámci překladu bych spíš preferovala Oli - ale to je taková až hnidopišská poznámka :-). Překlepy, několikrát špatně použitý tvar slovesa.
Nicméně ve výsledku musím říct, že jsem si čtení opravdu užila. Splnilo to očekávání, která jsem od ní měla. Oliva mě bavila, Adam byl boží. Oceňuji taky humor, který je knihou protkaný.
SPOILER
Kapitola 15 a 16 je napsaná trošku jako příručka Me too: Je potřeba, aby se obě strany ujistily, že to, co dělají, dělají se souhlasem druhého a že je to oběma příjemné. Navíc chování Adama při sexu úplně neodpovídalo jeho dosavadnímu chování.
V porovnání se severskými detektivkami může Vodník někomu připadat až příliš nudný, bez akce. Já jsem si to ale naopak užila. Někdy má člověk chuť na oddychovější detektivku, kde všude nestříká krev, zločinec nikoho nerozpouští v kyselině ani nekřižuje.
Knížku jsme dostali k nákupu, kdybych ji měla kupovat, byla bych velice zklamaná. Námět je super, ale zpracování pokulhává. Verše se nerymují, celé to je takové kostrbaté a dětem ne úplně srozumitelné.
Od autorky jsem četla Příběh slunečnice a na její další knihu jsem se moc těšila. A nebyla jsem zklamaná. Naopak! Poslední třetinu jsem přečetla na jeden zátah, jak jsem byla ponořená do dění.
Příběh akvamarínu vypráví o lásce, hledání pevné půdy pod nohama v době životních těžkostí, o shledání a loučení a především o naději. Vše je podáno s lehkostí, bez zbytečného patosu, přesto velmi emotivně.
Autorka tímto rukopisem hodně vyrostla.
Kniha vypráví příběh Violet, správkyně hřbitova a čtenář se postupně dozvídá o jejím životě, o lásce i smutku, o těžkostech jejího života. Je zde náznak detektivního průběhu, náznak červené knihovny to vše v několika časových rovinách. Navíc se do toho zaplétají i osudy dalších lidí, aby s v závěru vše propojilo. Celé pojetí a styl vyprávění mi silně evokovalo Amelii z Montmartru, ale bylo to taková její chudá příbuzná.
Půlku knihy jsem přemýšlela, jestli mě to strašně baví nebo ukrutně nebaví. Bylo to zdlouhavé a místy nudné, přesto místy velmi zajímavé. Možná, že se mi knížka prostě jen netrefila do období, protože napsaná rozhodně není špatně.
Tato kniha pro mě byla velkým překvapením. Příběh je opravdu jedinečný, myslím, že jsem nikdy nic podobného nečetla, a tak mě kniha nesmírně bavila. Navíc musím vyzdvihnout i jazyk, kterým je napsaná.
Dávám 4,5 hvězdy.
Pokud toužíte po oddechové knížce psane krásným jazykem, u které se budete culit jako měsíček na hnůj a zároveň se vám u ní rozbuší srdíčko, je tahle přesně to pravé.
Čtení jsem si nesmírně užila a nedokázala knížku odložit.
Je to jedna z mála knih, ke které se např. v sychravých podzimních náladách ráda vrátím.
Kdybych knihu četla v zimě a v jiném životním období, asi bych ji dala nižší hodnocení a možná bych ji ani nedocetla. Ale teď se mi vyloženě trefila do noty.
Je to taková odpočinková erotická bejkárna, která je na jednu stranu jedno velký klišé, na druhou stranu spoustu z těch zažitých klišé erotických knih tak nějak boří nebo jde úplně jinou cestou.
Hlavní hrdinka Penelope je zvláštní (naprosto chapu, že někomu může připadat nesnesitelná) a jak ona sama pronesla: "Není snadné mě milovat." Mně se její otevřenost i smysl pro humor líbila a několikrát jsem se fakt zasmála.
Skvělá kniha o těžkém tématu, kterého se autor zhostil s naprostou grácií. Díky tomu, že se zde střídají kapitoly vypravene třemi postavami se čtenáři pomalu otevírá jejich nitro, jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Kombinace s lehce detektivní a napínavou linkou tak ve vysledku vytváří příběh, který prostě nelze odložit.