snimcibdim komentáře u knih
Přečteno bezprostředně po Friště a tak se neubráním srovnání.
Stejně "dobré" a uhrančivé, ale o mnoho syrovější a surovější.
Nejde vyloženě o pokračování, i když samozřejmě shoda jmen postav z obou knih může napovídat, že jde o tutéž osobu. Ale tematicky je zde zásadní posun.
Frišta nazírá afgánskou kulturu očima někoho, kdo je ochoten cizí zvyky alespoň částečně respektovat bez invazivního nutkání je a-priori zavrhnout, zničit a nahradit zvyky importovanými.
Rošangol je obžalobou civilizace, která dopustí něco takového, přestože má zdroje na to to nedopustit.
Frišta má více literární a edukační rozměr, Rošangol apelativně agitační.
Jsem ráda že jsem knihy četla v uvedeném pořadí a ne tak jak byly vydány, protože po Rošangol už bych se bála číst dál (Adžamal mě bude dlouho děsit).
Obsah specifikovat netřeba - anotace tentokrát vystihuje knihu dokonale.
Napsáno svižně - velmi čtivé.
To, co jindy jinde by mohlo být erotické nebo pornografické, je v téhle knize pouze smutné.
I když touhy a vnitřní pochody hlavní hrdinky (i jejího partnera a dalších postav) jsou už patologické, lze v nich vystopovat vzorce, které opakují lidé i v běžných ne tak extrémních vztazích.
Po přečtení ve mně zbyl pocit prázdnoty a nenaplněnosti, což není výtka, ale svědectví tom, že knížka má svůj účinek.
Malinka a Běsa do sebe zapadají jak zástrčka do zásuvky - i když je lze číst nezávisle na sobě v libovolném pořadí, klidně by to mohly být dvě části jednoho románu.
Nechce se mi přemýšlet, která je lepší, jsou skvělé obě - jen u první z nich, kterou jsem četla, (což je Běsa) jsem zažívala pocit ohromení, který u Malinky už se nezopakoval. Což není chyba té knihy - pouze kvalita, které se mi dostalo, už nebyla překvapující, ale očekávaná. Předpokládám, že stejně bych to měla i kdybych knihy četla opačném (správném) pořadí.
Kdybych musela srovnávat řeknu, že Malinka je koncentrovanější, Běsa košatější, ale ani jednu bych nechtěla označit za méně povedenou než je ta druhá. Za přečtení stojí obě - stejnou měrou.
Pokládám je za skvosty současné české literatury, velmi upřímné, nevšední - a tolik autentické.
Příjemná oddechová pohlednice z New Yorku třicátých let.
Love story, která není sentimentální. Pěkný barvitý jazyk, poutavé vylíčení tehdejšího životního stylu.
Srovnání s Fitzgeraldem se opravdu nabízí, i když jeho knihy mají ještě větší náboj, ale nejde si na něj při čtení této knihy nevzpomenout.
Co mě zaujalo je to, že autor velmi málo rozebírá psychologii a pocity postav - musíte si to domyslet z toho, jak postava jedná a co říká - podobně jako když čtete divadelní hru. Někdy mě proto postava dost překvapila.
Ostatně kniha si přímo říká o zfilmování.
Dávám jen 3 (ideální by bylo 3,5), protože vyložená pecka to pro mně není, a obávám se, že bude brzo pozapomenuta.
Četla jsem ji jako ebook, nevím, jestli je grafika papírového vydání identická, ale trochu mě rušilo formátování přímé řeči - namísto obvyklých uvozovek jen pomlčky na začátku. Doufala jsem, že si zvyknu. Nezvykla.
Knihu bych doporučila hlavně těm, co mají rádi americký retro kolorit nebo co si chtějí přečíst nějakou vztahovou oddechovku a nestojí přitom o klasické romány pro ženy nebo typickou červenou knihovnu.
Zážitek. Povídky jsou velmi rozmanité a mají vždy pozoruhodnou zápletku tvořenou prostřednictvím nevšedních postav. Právě ta neotřelost a originalita příběhů je u tohoto autora okouzlující - člověk se musí divit, kam na ty nápady chodí. K tomu si přičtěte kultivovaný a přímočarý jazyk - vlastně jednoduchý, bez potřeby exhibovat nějakou "intelektuálštinou" - a kvalitní překlad. Člověka mrzí, že knížka není delší, ale naštěstí se může radovat z toho, že od tohoto autora na našem trhu není jediná.
Autorku jsem objevila díky Marquezovi a patří mezi ty, které jsou pro mě nezapomenutelné. Tento román je mě navíc velmi silně oslovil proto, že akcentuje skutečné události a není to jen fikce od A do Z. Patří mezi knihy po jejichž přečtení člověk neví, jestli má být na své lidské pokolení být pyšný nebo stydět za to, čeho jsme schopni.
Kniha, kterou četla opakovaně a ke které se vracím a stále je na ní něco nového. V různých etapách života a na základě různých zkušeností je totiž vždy nejzajímavější jiná dějová linka a i hodnocení motivů a jednání postav se věkem mění.
Četla jsem před lety a dodnes když narazím na dotazy typu: "deset nejoblíbenějších knih", tak se mi vybaví. Jedna z mála knih, kvůli které jsem opravdu nešla spát dokud jsem ji nedočetla, protože prostě nešlo ji odložit a dodnes se mi vybaví ten intenzivní pocit strachu, jaký jsem při ní spolu s hrdiny zažívala.
Hustýýýý! Přečetla jsem před půl rokem a stále se mi to vrací. Velmi znepokojivé, velmi silné."Pod kůží" se mi zkrátka zarylo pod kůži.
Bryndza je taková spotřebka, kterou člověk celkem bezbolestně schroupe a zapomene. Což platí i o tomto dílu. Zde zápletka stojí na vcelku obstojném nápadu, takže konec i maloulinko překvapí. Samozřejmě se člověk nesmí zaobírat věrohodností. Škoda, že si Bryndza víc nepohrál s pasáží, kdy bylo podezřelých vícero - ale takový mistr on zase není.
Sentimentální utahaný kýč jak bič. Zjevně nejsem cílovka.
Zkusila jsem, zda jako audio nebude tento typ literatury semo tamo použitelný jako podkres k práci (aneb kategorie "žehlils někdy?"), namísto thrillerů a detektivek - ale nee! Jestli knihy s tagem "pro ženy" vypadají takhle, je to pro mě nesnesitelné.
Jemně krutá záležitost. Nevšední charaktery, fascinující popisy a syrová zápletka skrytě kvasící pod povrchem.
Vyslechnuto jako audio s Ondřejem Brouskem a zde se překonal. Dokázal vyčarovat něco, oč se podle mě snažil film - leč ten (co se mě týče) neúspěšně. A to je hutná atmosféra. Co mi ve filmu přišlo jako samoúčelná snaha o jakousi artistní formu, která zůstala prázdná, to zde bylo přímo hmatatelně skutečné a funkční.
Phil je jedna z nejpozoruhodnějších literárních postav, na jakou jsem v poslední době (a možná vůbec) narazila.
Mrzí mě, že jsem nejprve viděla film - pokud chcete zažít obojí, doporučuji napřed knihu ať už v klasické nebo audio podobě. Pak si v tom vizuálu filmu najdete (imho) víc - a Cumberbatch je ideální volba.
Poznámka: Žánrové označení "western" pokládám za zavádějící. Bohužel je v našich končinách trapným zvykem nazývat jako "western" vše co se odehrává na americkém venkově. Podobně nesmyslně se nadužívá termín "Divoký západ", což by správně měl být pouze úsek kolonizace-osidlování západní části severní Ameriky. Síla psa je ale psychologický román z amerického venkova první pol. 20 stol. Označovat americký venkov umanutě jako Divoký západ a vše, co se tam odehrává a-priori jako western, je vyloženě hloupé.
Zápletka sice trochu předvídatelná, ale nevadilo to, protože byla dostatečně propracovaná. Člověk tak, i když tušil, co se děje, mohl být zvědavý na to, jak se to děje. K čemuž přispívalo i simultánní dělení do tří dějových linií, které se posléze protnuly. Sice to není kniha, u které bych zažila nějaký WOW efekt, ale i tak je to soudobý kousek, který uspokojil. Protože naštěstí nepůsobí jen jako námět pro jeden díl z mnoha zaměnitelných českých krimi seriálů, ale má už spíše filmové parametry. Chybí už jen málo a mohl to být už víc román než jen detektivka.
Prolínání minulosti a současnosti mě v příbězích dost baví a zde ta dvojitá vyšetřovací linka funguje velmi dobře. Fiona postupuje kauzálně rozumně a je to víceméně sympatická postava, které člověk fandí. Sice jsem ledacos předvídala a obrat po návštěvě autokina byl za vlasy přitažený, ale jinak se to dohromady poskládalo pěkně, takže mi to zážitek nezkazilo.
Co bych ale oželela je ta duchařská linka. Asi to má být nějaké atmosférotvoné koření příběhu, ale přínos to žádný nedává. Popis života v tom ústavu mi přišel sám o sobě o dost strašidelnější než nějaká pani bubáková. Když už to tam autorka mermomocí chtěla mít, měla si (imho) dát tu práci a upříst nějaké důmyslnější vyšetřování i této smrti.
Vyslechnuto jako audio, které doporučuji a mrzí mě, že jsem si to nepošetřila na zimní čas, kdy by atmosféra zafungovala autentičtěji (posloucháno na sklonku léta).
Zajímavý příběh, ale na můj vkus příliš žensky smířlivé. Kdyby k tomu bylo přistupováno syrověji a postavy byly více rozporuplné a ne tak černobílé, mohlo z toho být mnohem víc než jen jímavá vyprávěnka pro ženy.
Zajímavé hlavně díky originálnímu prostředí - tím nemyslím Floridu jako takovou, ale celý ten svět potápění. Zbytek je nějak standardní a byla by to dobrá předloha pro nějaký průměrný typicky americký film. Finále v hangáru už bylo drobet srandovní, ale budiž. Občerstvující je pro mě fakt, že nešlo zase o dalšího úchylného masového vraha (ti mi lezou krkem). Autor si evidentně dal práci s podrobným rešeršováním odborných informací, což mě u něj ba. Doufám, že se Sloan v budoucnu naloží nějak rozuměji než se svým předchozím hrdinou Theem, kterého postupem času zpotvořil do karikatury akčního hrdiny. Zkonzumováno v audio podobě, jež má tak nějak standardní kvalitu (neurazí-nenadchne).
Když si člověk odmyslí veškerou zbytečou vatu (a je jí tam habaděj!), tak je ta historka hodně primitivní, ale Goffa se mi s ní tentokrát docela trefil do vkusu. Opět zkonzumováno ve formě audia a v tomto případě to byl uspokojivý zážitek.
J.C. Tudor a Vasil Fridrich nezklamali. Skvělá dokonale prokombinovaná zápletka která má vše, co má správný příběh mít. Ano, samé superlativy, ale tato audiokniha si je zaslouží.
A víc prozrazovat ani naznačovat schválně nechci...
Těžkotonážně plakátově propagandistické. Asi nepotřebuji aby mi někdo takto přihlouple ordinoval správné názory na přistěhovalce, fašismus, multikulturnost pod. Postavy nejspíš navazují na předchozí díly a zůstaly pro mě cizí. Zájem vrátit se k začátku série nebo v ní pokračovat bohužel zůstal na bodu mrazu.
Oblíbené klasické hororové atributy (vymítání ďábla, středověké náboženské procesy, duchové, hrobky, viktoriánský bububu dům), mezi kterými se odehrává zajímavě rozvrstvená detektivní zápletka rozprostřená v čase prostoru. Atmosferické a napínavé. Autorku si dávám do hledáčku.