snimcibdim komentáře u knih
Asi bych na knihu pohlížela trochu shovívavěji, kdyby nebyla dávána do souvislosti se Shakeapearem, ale bylo mi to předloženo pouze jako čtení "pro ženy" v historických kulisách.
Žel, čekala jsem nějakou nějakou hlubší spojitost s Hamletem nebo Shakespearem - tak trochu v Stoppardovském duchu - ale s legendárním divadelním dílem má tahle story společný jen název. Žádnou příčinnou souvislost proč Shakespeare napsal prince dánského o tom, o čem ho napsal, autorka nenašla a nespíš ani nehledala. Kniha má jeden pozoruhodný nápad (záměnu dvojčat "ve smrti"), ale ani z něj už autorka nic dalšího nevytěžila. Je to pouze líbivý žánrový obrázek u nějž se mají dojímat ženy a dívky nad ztrátou dítěte a krizí ve vztahu.
Za to jakým způsobem si Maggie Shakespara zparazitovala, by zasloužila, aby ji duch Hamletova otce chodil strašit.
Pozoruhodná sonda do interiéru jedné nešťastné pokřivené bytosti. Skvělá práce s naší mateřštinou. Vyslechnuto jako audio a to řadím k těm nejlepším, co mi prošly uchem. Saša Rašilov vše povýšil skvostný dramatický monolog. Ano, hýřím superlativy, protože tato audiokniha je zkrátka vysoce vysoce nadprůměrná.
Člověk nečeká, že by ho dokázal překvapit běžný vztahový thriller, kde většinou jde jen o to, jestli psychopat je on, ona, někdo třetí nebo všichni. Ale stalo se. Nápad s "boty" přinesl úplně nové možnosti a ty byly využity opravdu na maximum. Konec byl sice už poněkud vykloubený, ale to je u tohohle žánru standard. Nic moc jsem od toho nečekala a tak mě to docela příjemně překvapilo.
Příjemné audio, zajímavé popisy prostředí, rozzuzlení adekvátně propletené - detektivka jak má být.
Zajímavý námět, sugestivní začátek, ale dál pro mě byla zápletka bohužel neslaná nemastná, rozbředlá. Přišlo mi to trochu jak dort pejska s kočičkou: vraždy, akční scény, pronásledování, terorismus, politika, love story, historie, fikce - od všeho trochu a nic pořádně konzistentně. V půlce jsem se přistihla, že kdyby se mě někdo zeptal o čem to je, tak odpovím, že ani nevím - a jak to bude dál že mi je fuk. Takže je mi líto - nedočteno.
Třetí kniha autorky, kterou jsem poslouchala - zatím nejlepší. Proč? Protože nejde o klasické vyšetřování zločinu. To Shari neumí. Shari umí zaplétat, pohrávat si (ne)důvěryhodností postav a jejich tajemstvími. Když vše řádně zamotá, rozsekne tajenku naráz, mnohdy bohužel dost banálně - což je pro detektivku poněkud handicap. A tady to nevadí! Protože tady je zločinů hned přehršel, některé dlouho hypotetické, dojde k takovým, které nečekáme a naopak se nestanou ty, které možná budeme čekat. Čili i když se jedna zápletka vyjasní a jednom případě už víme co a jak, je dál z čeho vařit.
Audio i napotřetí skvělé, dvojhlasný tandem Hudečková+Hruška jsou trefa do černého.
Zábavný originální koktejl, v němž autor smíchal paletu fantastických či mýtických bytostí, prvorepublikové "četnické humoresky" a "region razovity".
Velmi nápadité a i jazykově zajímavé, protože autor dílko špikuje i lokálním nebo archaickým výrazivem.
Audio mi bohužel tentokrát naprosto nesedlo (nepochopitelně těžkotonážní s absencí nadsázky kterou v sobě knížka vydatně má) - a raději jsem tedy dočetla klasicky.
Akční únikovka, v níž si párek outsiderů poradí s neuvěřitelným nepřítelem a nebezpečím. Nepravděpodobné, ale ne nemožné. Podáno tak, že to člověk před očima přímo vidí jako by koukal na film.
Základní nápad ucházející, ale zpracování nevěrohodné a nedotažené.
Výsledek neurazí-nenadchne.
Zajímavý námět, zpracování samozřejmě řemeslně zručné, finále ale vcelku nepřekvapivé (pokud už od Kinga člověk něco četl nebo viděl ve filmovém zpracování).
Finálem nazývám poslední události přímo v Ústavu. Vše další jsou natahované řeči, které ještě po lopatě přežvýkávají morální aspekty příběhu pro případné natvrdlíky, kterým vše nedocvaklo z příběhu samotného. Pobavil už jen bankomat a názor na Trumpa.
Děti působí až příliš dospěle, na druhou stranu si moc neumím představit, jak by to mohlo fungovat, kdyby tomu tak nebylo.
Fascinující kniha - ale nečekejte Dana Browna a už vůbec ne thriller.
S Brownem Rozehnala spojuje pozoruhodné mysteriózní pátrání po památkách - v tomto případě pražských - a poutavé kombinování různých historických a vědeckých faktů a zajímavostí.
ALE! - co naprosto chybí (a tím se Pás od Brownových knih zásadně liší) je dramatičtější akce, a především záporný protihráč, jenž by hlavní hrdiny (nebo dokonce celý svět) ohrožoval na životě - a tím vznikalo i napětí.
Označení "thriller" je nejen mylné, ale dokonce kontraproduktivní, protože kdo čeká klasický thriller, může být zbytečně zklamán (možná proto tak překvapivě a nezaslouženě nízké hodnocení).
Kdo rozváže pás Orionu je spíše román s detektivním prvkem.
Román, ve kterém hlavní hrdina Artur svádí každodenní zápas "pouze" na poli práva.
Román, v němž detektivní pátrání spuštěné tajemným vzkazem vede postupem času k úvahám o vyšším řádu světa, otázkám o spravedlnosti, etice, víře - vede cestou od exaktních věd k metafyzice.
Pro mne velmi pozoruhodné a nesmírně podnětné (a mnohem zajímavější než honičky s padouchy).
Jsem přesvědčená, že se ke knize ještě vrátím - a vřele ji doporučuji.
Poslouchala jsem jako audioknihu a i tu mohu jedině doporučit - Martin Stránský je "sázka na jistotu".
Jelikož takovouto "literaturu" konzumuji v podobě audioknih coby kulisu k monotónním pracím, nebudu hvězdičkovat, nebylo by to fér.
Jde o typický produkt svého žánru - takže vztahovka kde vše je jinak než to vypadá plus nějaká ta rádobyerotika. Víc od toho člověk (žena) nečeká a ani nedostane. Bohužel. "Bohužel" proto, protože tady je ten základní nápad docela zajímavý a šlo by z něj vytřískat mnohem mnohem víc než obyčejný mainstream. Škoda...
Nejzajímavější na celém díle je samotná Stella Goldschlag, kterou jsem do té doby neznala. Za to autorovi velký dík.
Autor ovšem nepíše její biografii, jen si její osobu vypůjčil, aby napsal...a to je právě to: aby napsal co?
Milostný román o nezkušeném mladíkovi a velmi kontroverzní femme fatale?
Zamyšlení nad relativitou odsouzení obecně jednoznačně zavrženíhodného jednání?
Historický román?
Pro mne od všeho trochu a nic pořádně.
Jediné, co mě opravdu zaujalo je, jak se v příběhu protíná osud postav, které se diametrálně liší tím, jakou možnost volby v životě mají - tj. někdo má v dispozici všechny možné varianty a někdo vybírá jen mezi zlým a ještě horším.
Ale ve výsledku nic z toho.
Přitom ten námět má dle mého soudu potenciál stát se druhou Sofiinou volbou - bohužel jí nesahá ani po kotníky.
Velká škoda.
Posloucháno jako audiokniha - a tu tentokrát spíš nedoporučuji. Pan Brousek je sice naprosto excelentní (!!!) v pasážích, kde jde o popis děje, ale jeho podání přímé řeči - zejména Stelliny - byl pro mě dost sporný. Dával totiž postavě jednostrannou a velmi určující charakteristiku a motivace nad rámec textu s kterými jsem se málokdy ztotožňovala. Přisoudila bych jí jiný charakter než jaký mi evokovalo interpretovo podání - a u většiny jejích replik si umím představit i úplně jiný podtext.
Takže jsem doposlouchala jen se sebazapřením a jen z časových důvodů nevyměnila audio za knihu.
Velmi zábavná hříčka - která pobaví ale myslím hlavně toho, kdo od Lovecrafta něco četl a kdo má alespoň základní wikipedijní znalosti o jeho osobě.
Tramvaj je velmi stylově napsaná (a brilantně přeložená!!!) směska humoru, hororu a porna - což jsem až doposud pokládala za nereálný mix.
Plný počet hvězd nedávám jen proto, že ten si schovávám pro serióznější literaturu.
Povídkové zamyšlení nad složitostmi a palčivostmi vztahů - nejsilněji z toho vychází všelijak pochroumané vztahy rodinné - rodičů a dětí - z cyklu Srdce na udici.
Mám jen výhradu k řazení povídek - což možná ani není rozhodnutí samotné autorky. Pro mě naprostým vrcholem knihy a pointou všeho byla Slova nevyslovená. Zde měla kniha skončit a byl by to totální zásah na solar. Další jednotlivé povídky - bez ohledu na jejich kvalitu - už mi ten silný účinek jen rozmělnila, rozostřila - odvedla pozornost jinam.
A druhá drobná výhrada k Odeonu: naprosto nechápu tu obálku s afričankou nesoucí nějaké ryby. Sice jsem dohledala, že asi (???) šlo o snahu doplnit zlínskou autorku zlínským výtvarníkem, ale zaplaťpánbů, že v jiných případech vydavatelství berou ohled nejen na místa narození, ale i na obsah knihy.
Naprosto okouzlující, poetické, originální, magické, strašidelné, vtipné spojení westernu a gotického románu.
Příjemné krátké čtení o nepříjemných věcech.
Autorka rozhodně nezapře svou mainstreamovou praxi.
Je to přímočaré, literárně prosté, myšlenkově nekomplikované, tématicky hodně ženské. Trocha líbivého idealismu, trocha rádoby krimi napětí.
Pro mě to byl spíš konzumní zážitek - oddechová četba - přestože to je o čem to je.
Na můj vkus mainstreamové až moc, čekala jsem trochu víc.
Můj milý deníčku, zažila jsem mobbing v Japonsku.
Je to napsáno čtivě, exkurze do japonského prostředí je zajímavá, ale pro mě osobně vůbec ničím nepřekvapivá a to nejsem žádný znalec.
Chybí mi nějaký přesah a dost nechápu, jak z tohoto někdo dokázal vytěžit látku na film. A taky se nemohu ubránit podezření, že jako krátké, ale důsledně vypointované povídky, by to fungovalo líp. Ale kdo ví...
Vyslechnuto jako audiokniha - kterou určitě doporučuji.
Dostala jsem přesně to, co jsem čekala: klasiku žánru - s naprosto klasickými hororovými motivy.
Psáno zručně - jak jinak u tohoto autora.
Jediná malá výhrada (spoiler!): předfinálová sekvence kdy taťka synka překládá na jiné úložiště už pro mě byla zbytečně natahovaná a rohaté strašidýlko nadbytečné - jsem spíš ten typ, kterého spíš děsí věci tušené než otrocky popisované - ale tady asi platí, že "proti gustu...."
Od Urbana jsem zatím četla jen Hastrmana a stejně jako u Hastrmana zároveň okouzleně žasnu a zároveň konsternovaně otáčím oči v sloup.
Žasnu nad popisem krajiny (tím myslím i město), nad tím, jak Urban dokáže vnímat genius loci nějakého místa a vycítit v něm námět, který z něj naprosto organicky vyrůstá. Jako by uměl tomu místu a prostředí naslouchat a hovořit s ním.
Obě knihy jsou prosáklé okouzlením vodou, tekutinami.
Obě silně akcentují ekologii (jen na můj vkus někdy až příliš doslovně a popisně).
Konsternovaná jsem z té za vlasy přitažené detektivky. Námět sice zajímavý, ale výchozí situace trapná (tím nemyslím ty kanibaly, ti byli zábavní, ale to, kterak JU k funkci soukromého detektiva přišel), závěr předvídatelný, průběh toho pseudovyšetřování plný nahodilostí a nelogičností. Nač řešit nějakou kauzalitu a motivace jednání, když může kdykoliv zaúřadovat náhoda nebo tušení.
Občas jsem měla pocit, že je to parodie.
Co ale autorovi i tak nemohu upřít je, že píše velmi čtivě.
Miluji jeho popisy (čehokoliv), iritují mě jeho kašírované dialogy.
Podtrženo sečteno, přijde mi, že v Urbanovi se pojí dva kvalitativně diametrálně odlišní tvůrci. Přesto (nebo právě proto???) mě nepřestal zajímat a určitě si od něj přečtu i něco dalšího.
Hodnotím průměrně, ne proto, že by kniha byla průměrná (rozuměj: všední, zapomenutelná), ale je to zprůměrování mého nadšení z pohledu na Vary a despektu vůči té dedetivce.